ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.711.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 711/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2017 dovolání nejvyššího státního zástupce podané v neprospěch obviněného R. F., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 4 T 84/2016 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 19. 10. 2016, sp. zn. 4 T 84/2016, byl obviněný R. F. uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 2 tr. zákoníku k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na tři měsíce, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem.
Jako přečin posoudil Okresní soud v Šumperku skutek, který podle jeho zjištění spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 16. 8. 2016 do 17. 8. 2016 nejméně ve dvou případech formou SMS zpráv a nejméně v jednom případě telefonicky přes společné známé navazoval kontakt s Y. F. jako ohroženou osobou, po které chtěl, aby se s ním osobně setkala, přestože věděl, že usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 9. 8. 2016, sp. zn. 0 Nc 1007/2016, které téhož dne osobně převzal, bylo vydáno předběžné opatření, jímž mu byla mimo jiné uložena povinnost zdržet se setkávání a navazování kontaktů s Y. F. s výjimkou kontaktu u ústních jednání před soudem ve věci samé nebo při jednání u správních orgánů.
O odvolání obviněného bylo rozhodnuto rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 10. 1. 2017, sp. zn. 55 To 350/2016. Podle §258 odst. 1 písm. b), d) tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Šumperku zrušen a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo nově rozhodnuto tak, že obviněný byl podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn návrhu na potrestání.
Zprošťující výrok odůvodnil Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci tím, že jednání obviněného nesměřovalo proti podstatě předběžného opatření, jehož účelem je účinná preventivní ochrana ohrožené osoby, že obviněný svým jednáním sledoval snahu domluvit se s Y. F. na vzájemných vztazích tak, aby nedošlo k rozvodu, a že Y. F. nebyla a necítila se jednáním obviněného nijak ohrožena.
Nejvyšší státní zástupce podal v zákonné lhůtě v neprospěch obviněného dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci. Z obsahu dovolání je patrno, že nejvyšší státní zástupce napadl tento rozsudek v celém rozsahu. Nejvyšší státní zástupce odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., namítl nesprávnost právního závěru Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci a vyjádřil názor, že skutek vykazoval znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Dovoláním se nejvyšší státní zástupce domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Obviněný se prostřednictvím obhájce vyjádřil k dovolání tak, že ho označil za zjevně neopodstatněné, a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. napadený rozsudek i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku spáchá ten, kdo se dopustí závažného nebo opakovaného jednání, aby zmařil mimo jiné rozhodnutí o předběžném opatření soudu, kterým se ukládá mimo jiné povinnost zdržet se styku s navrhovatelem a navazování kontaktů s ním.
Objektem trestného činu tu je zájem na řádném výkonu rozhodnutí soudu o předběžném opatření, které bylo vydáno podle §400 a násl. zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů. Objektivní stránka trestného činu spočívá v jednání směřujícím k tomu, aby takové rozhodnutí bylo zmařeno, tj. aby nebylo realizováno to, co se jím ukládá. Musí jít ovšem o jednání „závažné“ a v případě, že není závažné, musí být „opakované“. Pachatelem může být kdokoli, zejména osoba, které je rozhodnutím povinnost uložena. Po subjektivní stránce se vyžaduje úmyslné zavinění, které musí zahrnovat i to, že pachatel porušuje povinnost uloženou rozhodnutím.
V posuzované věci šlo o předběžné opatření, o kterém soud rozhodl na návrh Y. F. jako osoby ohrožené tzv. domácím násilím ze strany obviněného. Účelem předběžného opatření bylo mimo jiné zamezit po stanovenou dobu kontaktům obviněného s Y. F. a tím předejít situacím, v nichž by mohla být dále ohrožována. Rozhodnutí soudu, které bylo obviněnému doručeno v den vydání, bylo ihned vykonatelné. Obviněný ho však nerespektoval a již po sedmi dnech přikročil k jednání, jímž s Y. F. navazoval kontakt. V této spojitosti není rozhodné, že nešlo ve fyzickém smyslu o přímý osobní kontakt, nýbrž o kontakt zprostředkovaný třetími osobami. Vzhledem k tomu, že šlo nejméně o tři případy jednání obviněného, z nichž dva byly uskutečněny prostřednictvím zpráv SMS a jeden byl uskutečněn telefonicky, je namístě závěr, že šlo o „opakované jednání“ ve smyslu §337 odst. 2 tr. zákoníku. Toto jednání evidentně směřovalo k tomu, aby nebyl realizován obsah rozhodnutí soudu, tj. k tomu, aby obviněný toto rozhodnutí „zmařil“ ve smyslu §337 odst. 2 tr. zákoníku. Za situace, kdy obviněný věděl, co je mu rozhodnutím soudu uloženo, a kdy se obracel na třetí osoby s tím, aby Y. F. prezentovaly jeho výzvy k setkání, je jasné, že ze strany obviněného šlo o úmyslné jednání. Tento způsob, jímž obviněný vyhledával kontakt s Y. F., jasně svědčí o tom, že si byl dobře vědom povinnosti uložené rozhodnutím soudu a že se snažil navodit situaci, která by se navenek jevila tak, že sama Y. F. vyvíjí iniciativu k setkání. Přitom rozhodnutí o předběžném opatření obviněnému umožňovalo řešit otázky společného soužití formou osobního kontaktu s Y. F. v rámci úředních jednání před soudem nebo u správních orgánů.
Z hlediska znaků přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku jde primárně o to, že jednání pachatele směřuje ke zmaření soudního rozhodnutí, a nikoli o to, jak toto jednání vnímá či pociťuje osoba, na jejíž návrh bylo rozhodnutí vydáno. Vzhledem k tomu, že rozhodnutí svým obsahem směřuje k ochraně této osoby, nemůže být její subjektivní vztah k jednání pachatele zcela bez významu, nemá-li být odsuzující výrok o vině aktem čirého formalismu. Význam zmíněné okolnosti je však třeba hodnotit obezřetně, tak aby nebyl popřen smysl ustanovení §337 odst. 2 tr. zákoníku určeného k ochraně zájmu na řádném výkonu rozhodnutí. Zároveň musí být uvedená okolnost hodnocena ve vztahu k době, kdy došlo k jednání pachatele.
Pokud jde o to, jak na Y. F. působilo jednání obviněného, pak skutková zjištění, která učinil Okresní soud v Šumperku a k jejichž změně neměl Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci žádný podklad, přesvědčivě ukazují na to, že vnímala či pociťovala toto jednání jako negativní zásah do své osobní sféry. Svědčí o tom svědecké výpovědi osob, které popsaly reakce Y. F. na zprostředkované výzvy obviněného k setkání. Z výpovědi svědkyně M. K. vyplývá odmítavá reakce Y. F. na SMS zprávu od obviněného. Z výpovědi svědkyně J. H. je patrno, že Y. F. poté, co shlédla SMS zprávy od obviněného, svědkyni řekla, že je nemá vymazávat, má je nechat schované a jít na policii. Z výpovědi svědkyně V. J., na kterou se obviněný telefonicky obrátil se žádostí o zprostředkování kontaktu s Y. F., je zřejmé, že prostředníka dělala obviněnému proto, že Y. F. mu nebrala telefon. Zjištění vyplývající z těchto důkazů tedy plně opodstatňují závěr, že Y. F. si v době činu nepřála kontakt s obviněným, odmítala ho, snažila se mu vyhnout a naopak projevila zájem, aby o jednání obviněného byla vyrozuměna policie. Za tohoto stavu subjektivní vztah, jaký Y. F. v době činu měla k jednání obviněného, nemůže odůvodnit úsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci vyznívající tak, že jednání obviněného nevykazovalo znaky přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 2 tr. zákoníku. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci ve skutečnosti vycházel nikoli z toho, jak jednání obviněného Y. F. vnímala či pociťovala v době činu, ale z toho, jak prezentovala svůj vztah k obviněnému ve své svědecké výpovědi v době konání hlavního líčení, kdy uvedla, že z obviněného nemá strach. To se ovšem evidentně týkalo až doby, kdy jako svědkyně vypovídala, a nikoli doby, kdy se stal posuzovaný skutek. Změna postoje Y. F. vyplývající z časového odstupu od doby spáchání skutku nemůže mít tak podstatný význam, aby byla s to odůvodnit závěr, že skutek není trestným činem. Zprošťující výrok Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci tudíž nemůže obstát.
Napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci je rozhodnutím, které spočívá na nesprávném právním posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak ho uplatnil nejvyšší státní zástupce v dovolání podaném v neprospěch obviněného.
Nejvyšší soud proto zrušil napadený rozsudek, zrušil také všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal Krajskému soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci znovu rozhodne o odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku, přičemž se bude řídit právním názorem, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud (§265s odst. 1 tr. ř.).
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu