ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.722.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 722/2017-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 14. června 2017 v neveřejném zasedání o dovolání nejvyššího státního zástupce podaném v neprospěch obviněného M. K. , proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2017, č. j. 6 To 32/2017-441, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 66 T 120/2016 takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 2. 2017, č. j. 6 To 32/2017-441, ohledně obviněného M. K.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Ostravě přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Bruntále ze dne 11. 10. 2016, č. j. 66 T 120/2016-406, byl obviněný M. K. uznán vinným pomocí k zločinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1, 5 písm. c) tr. zákoníku, pokusem pomoci k přečinu úvěrového podvodu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku, pomocí k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a pomocí k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §209 odst. 1 tr. zákoníku, za což mu byl uložen podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na dvě léta a šest měsíců s podmíněným odkladem jeho výkonu podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku na zkušební dobu tří let. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů Okresního soudu v Bruntále se obviněný dopustil shora uvedených trestných činů v podstatě tím, že
ad 1) dne 5. 2. 2015 v Bruntále společně s obviněnou N. D. v úmyslu získat majetkový prospěch pro M. K., stíhaného samostatně, požádala obviněná N. D. Českou spořitelnu, a. s., o úvěr ve výši 600 000 Kč, který jí byl poskytnut, přičemž k žádosti o úvěr doložila pracovní smlouvu, výplatní pásky a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu s tím, že na těchto dokladech byl uveden jako zaměstnavatel obviněný M. K., který za tímto účelem obviněnou N. D. přihlásil jako svého zaměstnance u Okresní správy sociálního zabezpečení, ačkoliv ve skutečnosti vůbec nepracovala a neměla žádný příjem. Z předmětného úvěru bylo splaceno pouze pět splátek ve výši 51 215,39 Kč, zbytek uhrazen nebyl, čímž byla způsobena škoda ve výši 600 000 Kč,
ad 2) v přesně nezjištěné době od října 2014 do 2. 2. 2015 nechal přihlásit jako svého zaměstnance u Okresní správy sociálního zabezpečení P. K., stíhaného samostatně, který u něj měl být zaměstnán na základě fiktivně sjednané pracovní smlouvy od 1. 11. 2014, ačkoliv pro něj žádnou činnost nevykonával a byl v té době bez zaměstnání. V součinnosti s M. K. následně P. K. dne 2. 2. 2015 v O. požádal Českou spořitelnu, a. s., o poskytnutí úvěru ve výši 390 000 Kč a ke své žádosti doložil fiktivní potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu, kterého měl údajně u obviněného M. K. dosahovat, přičemž úvěr nebyl schválen a poskytnut,
ad 3) v přesně nezjištěné době od října 2014 do 4. 2. 2015, ačkoliv si byl vědom, že po předchozí domluvě s M. K. u něj byli přihlášeni jako jeho zaměstnanci u Okresní správy sociálního zabezpečení N. D. a P. K., kterým byly vystaveny fiktivní pracovní smlouvy, umožnil M. K. zcela volně disponovat s jeho firemním razítkem, přičemž takto na základě fiktivně sjednané pracovní smlouvy u něj měl být od 4. 2. 2015 zaměstnán T. J., stíhaný samostatně, který byl rovněž přihlášen jako jeho zaměstnanec u Okresní správy sociálního zabezpečení, ačkoliv fakticky pro něj žádnou pracovní činnost nevykonával,
a) T. J. na základě nepravdivých listin prokazujících jeho zaměstnání u obviněného M. K. požádal Českou spořitelnu, a. s., o poskytnutí úvěru ve výši 110 000 Kč, který mu byl poskytnut dne 23. 2. 2015, následně požádal o poskytnutí úvěru ve výši 140 000 Kč, který mu byl poskytnut dne 18. 3. 2015 s tím, že použití úvěru bylo omezeno sjednaným účelem, a to splacením dluhu z předchozího úvěru z 23. 2. 2015, čímž způsobil škodu ve výši 140 000 Kč,
b) dále se zaevidoval jako uchazeč o zaměstnání u úřadu práce a požádal o přiznání podpory v nezaměstnanosti, která mu na základě uvedeného fiktivního zaměstnání u obviněného M. K. byla přiznána na základě rozhodnutí ze dne 26. 5. 2015 a byla mu vyplacena v celkové výši 32 635 Kč.
Citovaným rozsudkem soudu prvního stupně bylo rozhodnuto také o vině a trestu v bodě ad 1) ohledně obviněné N. D.
Rozsudek Okresního soudu v Bruntále napadl obviněný M. K. odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 17. 2. 2017, č. j. 6 To 32/2017-441, podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. zrušil výrok o vině pod bodem ad 3), výrok o trestu a navazující výrok o náhradě škody. Za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. ve vztahu k výroku o vině ad 1) a ad 2) rozsudku soudu prvního stupně nově uložil obviněnému podle §211 odst. 5 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku úhrnný trest odnětí svobody na dvě léta s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu dvou let.
Současně podle §226 písm. b) tr. ř. obviněného M. K. zprostil obžaloby pro skutek ad 3), kvalifikovaný pod bodem a) výše uvedeného rozsudku jako pomoc k přečinu úvěrového podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku a pod bodem b) jako pomoc k přečinu podvodu podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, §209 odst. 1 tr. zákoníku, neboť v žalobním návrhu označený skutek podle soudu druhého stupně není trestným činem.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podal nejvyšší státní zástupce v neprospěch obviněného dovolání a uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť napadený rozsudek spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
Nejvyšší státní zástupce v dovolání namítl, že s ohledem na jednání obviněného a M. K. v bodech ad 1) a 2) rozsudku soudu prvního stupně muselo být obviněnému zřejmé, že pokud M. K. poskytne k volnému použití firemní razítko, tento jej použije k vystavování nepravdivých potvrzení o zaměstnání a podobných dokladů. Obviněný byl srozuměn s tím, že pomocí razítka bude pokračováno v páchání trestné činnosti a je tak dáno v bodě ad 3) jeho zavinění přinejmenším ve formě nepřímého úmyslu. Odvolací soud přitom po vyhodnocení výpovědi obviněného, svědků a listinných důkazů dospěl k závěru, že obhajoba obviněného nebyla vyvrácena. Podle odvolacího soudu nebylo prokázané, že by obviněný věděl o tom, že poskytnutím razítka umožní páchání trestné činnosti. Odvolací soud vzal za prokázané, že M. K. vyrobil shodné firemní razítko, které poté použil k páchání předmětné trestné činnosti a poté jej spálil. Nejvyšší státní zástupce namítl, že odvolací soud vycházel z jiných skutkových zjištění, než k jakým dospěl soud prvního stupně, aniž by ve věci provedl vlastní dokazování. Odvolací soud se podle §259 odst. 3 tr. ř. může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně, pouze pokud provedl některé důkazy znovu, případně pokud provedl důkazy nové. Podle §263 odst. 7 tr. ř. může odvolací soud z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění přihlížet toliko k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem, a to v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně. Odvolací soud je vázán hodnocením důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch, které provedl sám. Právní názor odvolacího soudu se dle nejvyššího státního zástupce ocitl v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a podle judikatury je tím odůvodněna existence dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2012, sp. zn. 8 Tdo 749/2012).
Podle nejvyššího státního zástupce odvolací soud nesprávně vyhodnotil existenci padělku razítka, neboť z provedených důkazů je zřejmé, že existovalo pouze jedno razítko, které měl obviněný a půjčoval ho M. K. Trestná činnost byla páchána razítkem obviněného. Skutkové závěry soudu druhého stupně nemohou obstát, neboť jsou zatíženy nesprávným právním posouzením skutku, jestliže v něm nebyl shledán trestný čin. Pokud tedy odvolací soud takto nesprávně hodnotil důkazy provedené soudem prvního stupně, ačkoliv sám nedoplnil dokazování, zatížil podle nejvyššího státního zástupce své rozhodnutí vadou ve smyslu dovolacího důvodu dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem nejvyšší státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek soudu druhého stupně a rozhodnutí na něj obsahově navazující a přikázal mu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný se prostřednictvím svého obhájce vyjádřil k dovolání nejvyššího státního zástupce a kromě toho, že zopakoval svou obhajobu, uvedl, že pracuje v Čechách a bývá zpravidla dva až tři týdny mimo domov, kam přijíždí jen na víkend. Jeho synovec, M. K., měl tedy možnost kdykoliv a cokoliv vzít z jeho bydliště. Podle obviněného bylo prokázané, že M. K. jednal bez jeho vědomí. Tím vznikly přinejmenším pochybnosti o úmyslu obviněného podílet se na trestné činnosti a je namístě použít zásadu in dubio pro reo. Poskytnutím razítka podle obviněného nemohla být naplněna objektivní stránka trestného činu. Jelikož nevěděl o údajném zaměstnání T. J., nemohl naplnit subjektivní stránku trestného činu.
Závěrem obviněný uvedl, že je zřejmé, že odvolací soud rozhodl věcně správně, a navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání nejvyššího státního zástupce odmítl jako neopodstatněné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání Nejvyššího státního zástupce je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. ř.], bylo podáno osobou k tomu oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud zjistil, že nejsou dány podmínky pro odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející a shledal, že dovolání nejvyššího státního zástupce je důvodné.
Nejvyšší státní zástupce ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Těžištěm podaného dovolání je výhrada proti tomu, že obviněný byl zproštěn v bodě ad 3) obžaloby podle §226 písm. b) tr. ř., tedy že tento skutek není trestným činem, a to na základě změněných skutkových zjištění odvolacího soudu a na to navazujícího jiného způsobu hodnocení důkazů, aniž by odvolací soud ve veřejném zasedání provedl jakékoli důkazy, čímž postupoval v rozporu s §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř. Tato námitka v zásadě nesměřuje přímo proti právnímu posouzení, jak označený dovolací důvod předpokládá, neboť se dotýká procesního postupu odvolacího soudu při zjišťování skutkových okolností, avšak nejvyšší státní zástupce tuto vadu vytkl při současném konstatování extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními soudu prvního stupně a závěrem odvolacího soudu o tom, že na základě změněných skutkových zjištění, při absenci provedení důkazů v odvolacím řízení, tento skutek není trestným činem. Nejvyšší soud shledal, že námitky směřující proti nesprávnému postupu odvolacího soudu svědčí o kolizi se základnými postuláty spravedlivého procesu při absenci řádné logické vazby na provedené důkazy. Jedná se o extrémní vybočení ze zákonného postupu odvolacího soudu. Nedostatky vytýkané v dovolání tedy posoudil Nejvyšší soud jako námitky podřaditelné pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Východiskem právního posouzení skutku ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná v daném případě soudem prvního stupně. Z těchto skutkových zjištění vyplynulo, že se obviněný svým jednáním v bodě ad 3) dopustil ve stručnosti toho, že umožnil M. K. s vědomím, k čemu využil firemní razítko obviněného v bodech ad 1) a 2), nadále volně disponovat tímto razítkem a jeho pomocí páchat další trestnou činnost stejného charakteru. Odvolací soud v odůvodnění svého rozsudku poněkud nekoncepčně vytkl soudu prvního stupně nejasnost a neúplnost skutkových zjištění s tím, že tento nezjistil skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a současně vyslovil nesouhlas se způsobem hodnocení důkazů. Následně ovšem již neuvedl, v čem spatřuje neúplnost skutkových zjištění, ale přistoupil pouze k jinému hodnocení důkazů (výpovědi svědků M. K., T. J. a M. Š., listinné důkazy a SMS komunikaci mezi obviněným a M. K.), než jak je hodnotil soud prvního stupně. Krajský soud v Ostravě přitom, jak vyplývá z protokolu o veřejném zasedání i z jeho rozsudku, sám neprovedl žádné důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně odvolací soud vyhodnotil, že obhajoba obviněného nebyla vyvrácena a tudíž nebylo prokázáno, že by byl tento skutek trestným činem. Oproti skutkovým zjištěním soudu prvního stupně dospěl odvolací soud k závěru, že M. K. si nechal vyrobit shodné razítko, jaké užíval obviněný, toto použil k projednávané trestné činnosti v bodě ad 3) a po jejím spáchání razítko spálil.
Z výše uvedeného je patrno, že odvolací soud, aniž provedl jakékoli důkazy, dospěl k odlišným skutkovým závěrům, než k jakým dospěl soud prvního stupně a na základě toho zprostil obviněného obžaloby v bodě ad 3). Podle §259 odst. 3 tr. ř. může odvolací soud rozhodnout sám rozsudkem ve věci, jen je-li možno nové rozhodnutí učinit na podkladě skutkového stavu, který byl v napadeném rozsudku správně zjištěn a popřípadě na základě důkazů provedených před odvolacím soudem doplněn nebo změněn. Odvolací soud se může odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy provedené již v hlavním líčení nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Ustanovení §263 odst. 7 tr. ř. pak stanoví, že z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění může odvolací soud přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl. Je přitom zásadně nepřípustné, aby odvolací soud sám rozhodl rozsudkem, pokud by neprovedl žádné důkazy a měnil by skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně v hlavním líčení. Pokud tedy odvolací soud považuje rozsah dokazování před soudem prvního stupně za úplný, ale provedené důkazy hodnotí jinak, nemůže rozhodnout po zrušení rozsudku soudu prvního stupně, pokud by důkazy přímo neprovedl v rámci veřejného zasedání (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. II. ÚS 445/06, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 11. 1996, sp. zn. 2 Tzn 187/96). Postup soudu druhého stupně v projednávaném případě je v rozporu s §259 odst. 3 tr. ř. a §263 odst. 7 tr. ř.
Skutkový závěr soudu druhého stupně nemá přitom oporu v důkazech, neboť žádný z nich nenasvědčuje tomu, že by existoval padělaný duplikát razítka obviněného. Rozpor mezi výpovědí svědka M. K., že razítko spálil (č. l. 78) nebo zničil (č. l. 389 verte), a skutečností, že obviněný jej předložil soudu prvního stupně a u hlavního líčení byl pořízen jeho otisk (č. l. 396), ještě neznamená, že by existovala razítka dvě. Tento rozpor mohl odstranit soud prvního stupně doplněním výslechu uvedeného svědka v konfrontaci s existencí tohoto razítka. Na druhé straně ovšem ani v případě, že by existoval duplikát uvedeného razítka, by nezbavovala tato skutečnost obviněného trestní odpovědnosti. Umožnil totiž svědkovi M. K. disponovat s tímto razítkem i po zkušenostech s jeho využitím ke spáchání skutků pod body ad 1) a 2) a teprve několik měsíců po spáchání skutku ad 3) požadoval jeho vrácení. Kromě toho svědek Marcel Kozák neměl žádný logický důvod si pořizovat padělek tohoto razítka, když k jeho originálu měl v bydlišti obviněného v podstatě kdykoli přístup a s jeho vědomím si jej půjčoval v podstatě podle potřeby. Pokud se tedy odhlédne od toho, že soud druhého stupně v rozporu s procesními předpisy učinil odlišný skutkový závěr, pak kromě toho je tento jeho skutkový závěr i v rozporu se skutkovými zjištěními soudu prvního stupně. Na základě tohoto vadného postupu soudu druhého stupně nelze shledat opodstatněným závěr, že s ohledem na zneužití padělku razítka nelze dovodit trestní odpovědnost obviněného v bodě ad 3). Mimo to je nezbytné hodnotit důkazy týkající se bodu ad 3) v jejich logických souvislostech i v návaznosti na body ad 1) a 2), neboť tyto spolu souvisejí. Za nynějšího stavu je namístě vycházet ze skutkových závěrů soudu prvního stupně, které mají oporu v provedeném dokazování, a z těchto vyplývá, že existovalo pouze jedno razítko obviněného, ke kterému měl svědek M. K. s vědomím obviněného přístup v případě všech tří projednávaných skutků.
Podstatou věci je to, že za situace, kdy odvolací soud neměl zákonný podklad pro změnu skutkových zjištění, byl předmětem hmotně právního posouzení skutek, tak jak ho zjistil soud prvního stupně, a ten vykazuje znaky trestného činu.
Dovolací námitku nejvyššího státního zástupce shledal Nejvyšší soud důvodnou. Proto zrušil napadený rozsudek Krajského soudu Ostravě, jakož i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a přikázal soudu druhého stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Krajský soud v Ostravě znovu rozhodne o odvolání obviněného M. K. Přitom je soud druhého stupně podle §265s odst. 1 tr. ř. vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí Nejvyšší soud.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.