ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.732.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 732/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. 6. 2017 o dovolání, které podal obviněný D. J. M. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 7 To 2/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 7 T 41/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2016, sp. zn. 7 T 41/2016, byl obviněný D. J. M. uznán vinným zločinem vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. i), j) tr. zákoníku a odsouzen podle §140 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na devatenáct roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku k trestu vyhoštění na dobu neurčitou a podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku k trestu propadnutí věci postihujícímu věci specifikované ve výroku.
Skutek spočíval podle zjištění Krajského soudu v Praze v tom, že obviněný dne 20. 2. 2016 v K., Z. …, v prvním patře rodinného domu poté, co si přinesl lepicí pásku, plastovou bezpečnostní pásku, kovová pouta, plynovou pistoli, latexové rukavice, slzný sprej a kuchyňský nůž, v úmyslu usmrtit a získat majetkový prospěch fyzicky napadl poškozenou I. B., stříkl jí pepřový sprej do obličeje, a když upadla na podlahu, spoutal jí ruce před tělem kovovými pouty, hrozil jí namířenou plynovou pistolí, aby ji umlčel, následně ji touto pistolí udeřil do pravé spánkové oblasti, omotal jí oblast úst a očí lepicí páskou, spoutal jí ruce uvedenými pouty za zády, svázal jí dolní končetiny bezpečnostní plastovou páskou, prohledal byt, odcizil hotovost ve výši nejméně 600 Kč, načež klekl na poškozenou, začal ji oběma rukama rdousit, opakovaně ji nožem bodl do krku, čímž jí způsobil nejméně dvanáct bodnořezných ran, odtáhl ji do koupelny, kde ji položil do vany s napuštěnou vodou, přičemž v této době již poškozená v důsledku vykrvácení a vdechnutí krve zemřela, a odcizil nejméně tři mobilní telefony.
Odvolání, která podali obviněný proti výroku o vině a trestu a státní zástupce v neprospěch obviněného proti výroku o trestu, byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 2. 2017, sp. zn. 7 To 2/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Praze. Výrok o zamítnutí svého odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Vytkl, že skutek byl vadně posouzen podle §140 odst. 2, 3 písm. i), j) tr. zákoníku, že správně měl být posouzen podle §140 odst. 1, 3 písm. i), j) tr. zákoníku a že chybná právní kvalifikace ovlivnila v jeho neprospěch výměru trestu odnětí svobody. Namítl, že k vražednému útoku ho vyprovokovala poškozená svým jednáním, které mu způsobilo stres, že takový útok předem nezamýšlel ani neplánoval a že čin svou povahou a způsobem provedení neodpovídá jeho osobnímu profilu, jak byl zjištěn znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Krajskému soudu v Praze věc v potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření státní zástupkyně neobsahovalo žádnou zásadní argumentaci nad rámec odůvodnění rozhodnutí soudů, takže nebylo třeba předkládat ho obhájci k případné replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
V poměru mezi napadeným usnesením a podaným dovoláním je spornou právní otázkou to, zda posuzovaný skutek vykazoval znaky zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku nebo podle §140 odst. 2 tr. zákoníku (nehledě na přísnější právní kvalifikaci podle §140 odst. 3 tr. zákoníku).
Zločinu vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí. Zločinu vraždy podle §140 odst. 2 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo jiného úmyslně usmrtí s rozmyslem nebo po předchozím uvážení.
Z tzv. právní věty výroku o vině je patrno, že obviněný byl uznán vinným tím, že „jiného úmyslně usmrtil po předchozím uvážení“, a proto byl skutek posouzen podle §140 odst. 2 tr. zákoníku.
Čin spáchaný „po předchozím uvážení“ lze charakterizovat tím, že pachatel předem, tedy před spácháním činu, zváží rozhodující okolnosti a čin si co do způsobu a prostředků jeho provedení naplánuje. Významné je, že vůle pachatele čin spáchat se ustálí s jistým časovým předstihem před jeho vlastním provedením, takže lze zřetelně rozeznat přípravné stádium činu. Vnitřní psychický vztah pachatele k činu se v této spojitosti vyznačuje nejen tím, že pachatel se předem rozhodl čin spáchat, ale i tím, že měl možnost vypořádat se s motivy odrazujícími ho od činu, zvážit jejich sílu a překlenout je silou motivu k spáchání činu.
Aplikují-li se tyto zásady na posuzovaný případ, pak nelze dojít k jinému závěru, než že čin obviněného byl spáchán „po předchozím uvážení“ ve smyslu §140 odst. 2 tr. zákoníku.
Ze zjištěných okolností je patrno, že primárním motivem obviněného bylo získat peníze. Poškozená byla osobou provozující v rodinném domě ještě s další společnicí prostituci. Obviněný poškozenou znal, neboť byl v domě již delší dobu pravidelným klientem, a uvažoval tak, že když poškozená vydělává peníze nelegálním způsobem, bude je mít uložené v domě, přičemž si představoval, že by mohlo jít o částku asi půl milionu korun. Návštěvu u poškozené si obviněný předem telefonicky vyjednal a věděl, že poškozená bude sama. Obviněný se rozhodl zmocnit peněz fyzickým útokem proti poškozené, ke kterému se vybavil jak prostředky směřujícími k znehybnění poškozené (slzný sprej, pouta, lepicí páska, bezpečnostní páska), tak prostředky zvyšujícími razanci použitého násilí (plynová pistole, nůž), ale také prostředky znemožňujícími jeho identifikaci prostřednictvím daktyloskopických stop (latexové rukavice). Obviněný si byl vědom, že ho poškozená zná, a nutně musel počítat s její reakcí, která logicky zahrnovala i reálnou možnost, že oznámí policii přepadení včetně identifikace pachatele. I ze subjektivního hlediska obviněného bylo snadno seznatelné, že po oznámení činu, který má povahu loupežného přepadení v cizím domě, bude následovat okamžité intenzivní pátrání policie po jeho osobě. Úvahy obviněného se tedy nepochybně týkaly i otázky útěku. Obviněný si musel být vědom toho, že oznámí-li poškozená přepadení, bude policii zároveň hned známa jeho totožnost s osobou pachatele a jeho šance na útěk bude velmi malá. Zároveň muselo být obviněnému jasné, že jeho šance na útěk bude tím vyšší, čím později vyjde jeho čin najevo, a tuto možnost mu reálně garantovala právě fyzická likvidace poškozené. Logika celé akce, kterou si obviněný naplánoval za účelem získání peněz v domě, tedy zjevně zahrnovala i usmrcení poškozené, s čímž ostatně souvisí i to, že obviněný se na místo činu dostavil s připraveným smrtícím nástrojem. Obviněný se ovšem vybavil i latexovými rukavicemi, jejichž účel zjevně souvisel s jeho snahou vyloučit identifikaci podle otisků prstů. Z toho logicky vyplývá, že ve svém plánu předem vyloučil identifikaci výpovědí poškozené, což předpokládalo její fyzické odstranění, tj. usmrcení.
Soudy důvodně neakceptovaly obhajobu obviněného, že usmrtit poškozenou se rozhodl až v momentální reakci na její jednání, které spočívalo ve slovních projevech zahrnujících nadávky a pohrůžku na adresu obviněného, že ze svého jednání bude mít problém. Přitom soudy výstižně zdůraznily zjištění, že obviněný podnikl fyzický útok proti poškozené, aniž jí dal jakkoli najevo, co sleduje a že mu jde o získání peněz. Pokud by měl mít útok výlučně jen loupežnou povahu, bylo by logické, aby obviněný na poškozené požadoval vydání peněz nebo označení místa, kde se peníze nacházejí, apod. Tak ovšem obviněný nepostupoval, dokonce ani poté, co po úvodní fázi útoku, kdy poškozenou znehybněl, nalezl jen částku 600 Kč, a přikročil k usmrcení poškozené, po kterém se nakonec musel spokojit s odcizením tří mobilních telefonů. Okolnost, že obviněný usmrtil poškozenou bez toho, že by jí nějak vyjevil záměr dostat se k penězům nacházejícím se podle jeho očekávání v domě, plně odpovídá tomu, že obviněný naplánoval svůj čin jako vražedný útok, a nikoli jako pouhou loupež, ke které by se usmrcení poškozené jen náhodně přidružilo pod vlivem momentální situace.
To, že obviněný spáchal vražedný útok „po předchozím uvážení“, je slučitelné se znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a klinické psychologie, kterým byl obviněný charakterizován jako osoba bez zvýšené agresivity a jako osoba, jejíž čin byl motivován finančně, aniž by tu byla nějaká psychická či sexuální patologie. I když přepadení poškozené bylo primárně motivováno snahou obviněného opatřit si peníze, obviněný se vzhledem k okolnostem, které byly blíže rozvedeny v předcházející části odůvodnění tohoto usnesení, rozhodl dosáhnout tohoto cíle i za cenu usmrcení poškozené. Nebyla-li při vyšetření obviněného konstatována zvýšená agresivita, je to v rozporu se zjištěním, že obviněný byl v Polské republice již dvakrát odsouzen pro násilné jednání, přičemž v jednom případě spočívalo jeho jednání v tom, že poškozeného bil po hlavě a po celém těle, přivázal ho k židli, vložil mu do úst roubík, přinutil ho vlézt do skříně a odcizil mu takové věci jako bundu, batoh, potraviny a doklady. V tomto kontextu se nyní posuzovaný čin jeví jako projev gradace ve sklonu obviněného k násilnému jednání.
Právní posouzení skutku jako zločinu vraždy podle §140 odst. 2, 3 písm. i), j) tr. zákoníku je v souladu se zákonem. Rozsudku Krajského soudu v Praze lze vytknout pouze nekonzistentní odůvodnění, které je na str. 12 podáno způsobem, při kterém krajský soud směšoval oba alternativní znaky uvedené v §140 odst. 2 tr. zákoníku, tj. spáchání činu „s rozmyslem“ a „po předchozím uvážení“. To však nic nemění na meritorní správnosti výroku o vině obviněného.
Napadené usnesení Vrchního soudu v Praze, jímž byl výrok o vině obviněného ponechán beze změny a jímž bylo jeho odvolání zamítnuto, evidentně není rozhodnutím, které by spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. června 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu