ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.782.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 782/2017-45
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 26. července 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného R. L. , proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 2 To 8/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 5 T 4/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 5 T 4/2015, byl obviněný R. L. uznán vinným zvlášť závažným zločinem znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Za to byl podle §185 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 8 let. Podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Proti tomuto rozhodnutí podal obviněný odvolání, které Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 2 To 8/2017, podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Obviněný se zvlášť závažného zločinu dopustil tím, že v přesně nezjištěných dnech od 1. 4. do 28. 4. 2015, vždy v období mezi 23:00 hodin do 24:00 hodin, a to jednak v kóji WC a jednak v umývárně a koupelně ubytovny odsouzených D1 v 1. nadzemním podlaží budovy č. …, Věznice VS ČR P., donutil násilím a verbálními pohrůžkami užití bezprostředního fyzického násilí a následného psychického nátlaku společně s ním trest odnětí svobody vykonávajícího poškozeného S. G., aby mu nejméně v pěti případech rukou třel jeho penis a sál mu ho ústy až do vyvrcholení, u čehož ho rukou držel za hlavu a násilím mu hlavu přirážel směrem k sobě, přičemž v jednom případě tomu předcházela, po násilném ohnutí poškozeného do předklonu, i jeho neúspěšná snaha o anální pohlavní styk s poškozeným.
Rozsudek odvolacího soudu napadl řádně a včas podaným dovoláním obviněný R. L. Dovolání je podáno prostřednictvím obhájce a odkazuje na důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Má za to, že Krajský soud v Hradci Králové provedl pouze omezené dokazování a řadu důkazů odmítl provést s tím, že byly provedeny v řízení předcházejícím (Krajský soud v Hradci Králové rozhodoval věc podruhé, kdy původní rozsudek ze dne 18. 11. 2015 byl usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 2. 2016 v plném rozsahu zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně). Dále obviněný uvádí, že bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces v odvolacím řízení, a to v zákazu opomenutých důkazů. Rovněž měla být porušena zásada presumpce neviny a obviněný rovněž namítá extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními a provedeným dokazováním. Skutek, jak je popsán v odsuzujícím výroku se nestal, je produktem nesprávného postupu nalézacího a odvolacího soudu, nerespektujících ustanovení §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Pochybení je spatřováno především v tom, že nebyla připuštěna konfrontace obviněného s poškozeným, jelikož toho nelze považovat za zvlášť zranitelnou oběť, které by hrozila při osobním setkání s obviněným druhotná újma. Znalecký posudek z oboru psychiatrie připustil, že je poškozený schopen se soudního jednání osobně účastnit. Ve věci nebyly zajištěny žádné biologické stopy, které by svědčily o znásilnění ani žádné stopy po násilí na těle poškozeného. Obviněný uvádí, že byl postrachem oddělení a ostatní se jej chtěli zbavit. Pokud jde o markant na penisu obviněného, tak dle znalce je tento při přímém pohledu velmi dobře viditelný a lze jej zaregistrovat například v průběhu společného sprchování a není tak nutné s penisem manipulovat ústy nebo rukou. Odvolací soud nepřihlédl k výpovědi svědka L. I., který uvedl, že poškozeného několikrát načapal při sexuálních aktivitách s J. B. a uvedl, že dle jeho názoru je poškozený schopen si celou věc vykonstruovat a obviněného křivě obvinit. Nalézací i odvolací soud použily ze svědeckých výpovědí pouze ty části, které svědčí ve prospěch výpovědi poškozeného a opomenuly ty části, které hovoří ve prospěch obviněného. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 8. 2016, sp. zn. 5 T 4/2015 a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2017, sp. zn. 2 To 8/2017.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedla, že obviněný ve svém dovolání opakuje svou obhajobu, kterou uplatnil v předchozích fázích trestního řízení. Soudy se s ní zabývaly a řádně vypořádaly. Tvrzení obviněného, že se trestné činnosti nedopustil, bylo jednoznačně vyvráceno výpovědí poškozeného i provedenými znaleckými posudky. Verzi poškozeného potvrdili nepřímo i vyslechnutí svědci. Obviněný ve svém dovolání uvádí prakticky výhradně skutkové námitky, kdy soudům vytýká nesprávný způsob hodnocení důkazů. Obviněný se tak domáhá jiného hodnocení důkazů, jelikož důkazy vykládá odlišně než nalézací a odvolací soud, kdy tvrdí, že provedené důkazy měly vyznít v jeho prospěch. Jeho výhrady k rozhodnutím soudů tak nelze podřadit pod uplatňovaný (ani pod žádný jiný) dovolací důvod. Námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemohou být ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Dovolání tak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a státní zástupkyně navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné (§265a tr. ř.), bylo podáno osobou k tomu oprávněnou, tj. obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] a v zákonné lhůtě (§265e tr. ř.), splňuje náležitosti obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), avšak bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Je vhodné připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, nýbrž jen z některého z důvodů uvedených v §265b tr. ř. Zákonný dovolací důvod je relevantně uplatněn za předpokladu, že jsou s ním spojeny konkrétní námitky, které mu odpovídají svým obsahem. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů ani k postupu soudu při provádění důkazů. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí instancí. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obsahuje dvě základní alternativy: Dovolání lze podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, tj. dovolateli bylo v odvolacím řízení odepřeno meritorní přezkoumání rozhodnutí soudu prvního stupně (někdy se zde rozlišují ještě dvě podalternativy – zamítnutí opravného prostředku z formálních důvodů a jeho odmítnutí pro nesplnění obsahových náležitostí), nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají pouze námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení totiž je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, proč by uvedený skutek (blíže popsaný v rozsudku soudu prvního stupně) nevykazoval znaky zvlášť závažného zločinu znásilnění podle §185 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný založil dovolání na námitkách proti skutkovému zjištění soudů a v souvislosti s tím proti rozsahu provedeného dokazování a proti hodnocení důkazů soudy. Tyto námitky se shodují s jeho obhajobou z původního řízení. Jde o námitky, které pro svou vyloženě procesní povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný tedy sice formálně deklaroval tento dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají. Předmětem právního posouzení, jehož nesprávnost lze namítat, je skutek tak, jak ho zjistily soudy.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je zásah Nejvyššího soudu nezbytný proto, aby byl dán průchod ústavně zaručenému právu obviněného na spravedlivý proces (Čl. 4, Čl. 90 Ústavy České republiky).
Podle judikatury Ústavního soudu mohou nastat v podstatě tři skupiny vad důkazního řízení, jež mohou mít za následek porušení práva na spravedlivý proces. Jde jednak o takzvané opomenuté důkazy, kdy soudy buď odmítly provést důkaz navržený účastníkem řízení, aniž by svůj postup věcně a adekvátně stavu věci odůvodnily, nebo kdy sice provedly důkaz, avšak v odůvodnění svého rozhodnutí jej vůbec nezhodnotily. Druhou skupinu tvoří případy, kdy důkaz, respektive jeho obsah, není získán procesně přípustným způsobem, a jako takový neměl být vůbec pojat do hodnotících úvah soudů. Konečně třetí oblast zahrnuje případy svévolného hodnocení důkazů, tj. když odůvodnění soudních rozhodnutí nerespektuje obsah provedeného dokazování, dochází k tzv. deformaci důkazů a svévoli při interpretaci výsledků důkazního řízení.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal. Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, z nichž v napadeném usnesení vycházel i Vrchní soud v Praze, na straně jedné, a provedenými důkazy na straně druhé, není žádný, natož extrémní rozpor. Zjištění soudů mají v provedených důkazech odpovídající obsahový podklad. Soudy prvního a druhého stupně hodnotily důkazy ve shodě s jejich obsahem, vypořádaly se s rozpory v důkazech, nedopustily se žádné deformace důkazů ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Není přitom úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Soudy se přesvědčivě vypořádaly s obhajobou obviněného i s jeho návrhy na doplnění dokazování. Jestliže v dovolání obviněný tuto obhajobu a tyto návrhy opakuje, lze proto odkázat na odůvodnění soudů obou stupňů, přičemž zejména nalézací soud se přehledně a výstižně vypořádal s jednotlivými aspekty obhajoby obviněného a v souvislosti s tím i s jeho důkazními návrhy.
Právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno tím, že na podkladě provedených důkazů soudy učinily závěr, že obviněný je pachatelem předmětného činu. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného R. L. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud rozhodl v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu