ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.801.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 801/2017-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 19. 7. 2017 o dovolání obviněného T. T. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 5 To 337/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 68/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. T. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. T. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 9. 2016, sp. zn. 5 To 337/2016, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 5. 8. 2016, sp. zn. 3 T 68/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o jeho vině, a projevil nesouhlas s tím, jak soudy hodnotily důkazy. Uložený trest označil za nepřiměřeně přísný. Domáhal se toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a aby přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se k dovolání nebude vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Jestliže dovolatel deklaruje některý ze zákonných dovolacích důvodů, pak je tento dovolací důvod relevantně uplatněn jen za předpokladu, že konkrétně vznesené námitky mu odpovídají svým obsahem. Není tedy možné, aby s deklarovaným dovolacím důvodem byly spojeny námitky, které mu obsahově neodpovídají. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. To znamená, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak tomuto dovolacímu důvodu obsahově odpovídají námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Předmětem právního posouzení jako posouzení hmotně právního tu je skutek, tak jak ho zjistily soudy, a nikoli jak ho prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel.
Obviněný byl odsouzen pro dva zločiny loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a pro přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku.
Jako první zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku spáchaný v jednočinném souběhu s přečinem porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 6. 3. 2016 v O. – M. H., ul. M. P. …, po předchozím telefonátu, kdy požadoval půjčení peněz, bouchal na dveře bytu poškozeného M. P., požadoval na něm, aby otevřel, s tím, že chce peníze, a když mu poškozený sdělil, že mu žádné peníze nedá, obviněný vykopl dveře, vešel dovnitř, pod pohrůžkou, že rozbije poškozeného nebo celý byt a že bez peněz neodejde, požadoval 200 Kč, což v poškozeném vzbudilo strach a důvodné obavy, takže pod záminkou obstarání peněz u sestry opustil byt a následně před domem obviněnému předal částku 200 Kč (bod 1 výroku o vině).
Jako druhý zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu v Ostravě spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 24. 3. 2016 v O., V. …, ve třetím patře, do kterého s poškozeným A. K. vyjel pod záminkou, že tam poškozenému zprostředkoval koupi horského kola, se poškozeného dotázal, zda skutečně má peníze, a když poškozený vytáhl z kapsy hotovost ve výši 5 000 Kč, obviněný mu stříkl do očí slzotvorný prostředek, strčil do něj, vzal mu částku 5 000 Kč a utekl (bod 2 výroku o vině).
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění zákonných znaků zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku a přečinu porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku, pokud jde o bod 1 výroku o vině, resp. že by neznamenala naplnění zákonných znaků zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, pokud jde o bod 2 výroku o vině. Pouze takto koncipované námitky by obsahově korespondovaly s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu výlučně na skutkových námitkách, jimiž navazoval na obhajobu z původního řízení, kdy popíral jakékoli násilné jednání proti poškozeným. V těchto námitkách obviněný vytýkal, že soudy vzaly za podklad skutkových zjištění svědecké výpovědi poškozených, které označil za nevěrohodné. Tyto námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu v Ostravě, z nichž v napadeném usnesení vycházel také Krajský soud v Ostravě, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Skutková zjištění soudů mají odpovídající obsahový podklad ve svědeckých výpovědích obou poškozených, kteří podrobně, konkrétně a celkově přesvědčivě popsali, jakému násilnému jednání obviněného byli vystaveni. Soudy si byli vědomy protichůdnosti obhajoby obviněného a tvrzení poškozených a již z tohoto důvodu hodnotily svědecké výpovědi obou poškozených velmi obezřetně, tj. pod zorným úhlem toho, zda a nakolik jsou jejich údaje v souladu s ostatními byť jen nepřímými důkazy a s objektivně zjištěnými okolnostmi. Pokud byla tvrzení poškozených tímto způsobem ověřitelná, ukázala se jejich pravdivost, a proto soudy pokládaly svědecké výpovědi poškozených za věrohodné jako celek, tj. i pokud se týkají popisu násilného jednání obviněného. Tím pádem měly soudy přijatelný podklad pro to, aby svědecké výpovědi poškozených vzaly za podklad skutkových zjištění uvedených ve výroku o vině. Není úkolem Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího, aby jednotlivé důkazy znovu podrobně reprodukoval, rozebíral, porovnával, přehodnocoval a vyvozoval z nich vlastní skutkové závěry. Podstatné je, že soudy hodnotily důkazy v souladu s jejich obsahem, že se nedopustily žádné deformace důkazů, že ani jinak nevybočily z mezí volného hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř. a že své hodnotící úvahy jasně, srozumitelně a logicky vysvětlily. Ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení nebylo nijak porušeno. To, že obviněný nesouhlasí se skutkovými zjištěními soudů a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nejsou ani námitky týkající se přiměřenosti trestu. Nejde-li o situaci, kdy výrok o trestu nemůže obstát v důsledku zrušení výroku o vině, lze samotný výrok o uložení trestu napadat kvůli porušení hmotného práva zásadně jen prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Tento dovolací důvod obviněný neuplatnil a evidentně to ani nepřicházelo v úvahu, protože mu byl podle §173 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku uložen úhrnný trest odnětí svobody na šest let a šest měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému tak byl uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby stanovené v §173 odst. 1 tr. zákoníku v rozpětí od dvou let do deseti let odnětí svobody. Za tohoto stavu námitky, jimiž obviněný vytýkal nepřiměřenost trestu, nejsou zákonným dovolacím důvodem (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). V této variantě je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na některý z ostatních dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř., v dané věci na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ze zmíněné vázanosti vyplývá, že pokud námitky obviněného nejsou dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pak nejsou ani dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
S ohledem na značný časový odstup od vyhlášení napadeného usnesení (19. 9. 2016) pokládá Nejvyšší soud za nutné konstatovat, že věc mu byla předložena dne 23. 6. 2017. V řízení před Nejvyšším soudem tedy nedošlo k žádným průtahům.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 19. července 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu