ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.811.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 811/2017-47
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. října 2017 dovolání, které podal obviněný S. D. G. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2017, jako soudu odvolacího ve věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 2 T 55/2016, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2017.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Odůvodnění:
I
Obviněný byl v řízení proti uprchlému rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. 2 T 55/2016, pod body I. až IV. rozsudku uznán vinným pokračujícím zločinem neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku podle §234 odst. 3 tr. zákoníku, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a pod body I. a II. rozsudku pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 3 tr. zákoníku, spáchanými ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Odsouzen byl k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 40 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem a byl mu uložen také trest vyhoštění z území České republiky na dobu 5 let. Bylo rozhodnuto také o uplatněných nárocích na náhradu škody. Rozsudkem byl odsouzen také spoluobviněný D. P. S.
Trestní řízení bylo od počátku vedeno proti obviněnému jako proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. Žádná z oprávněných osob proti odsuzujícímu rozsudku odvolání nepodala a rozsudek nabyl právní moci dne 8. 7. 2016.
Na základě Evropského zatýkacího rozkazu byl obviněný S. D. G. zadržen v Bulharské republice, dne 25. 11. 2016 byl předán do České republiky a dne 26. 11. 2016 byl dodán do výkonu odnětí svobody.
Zvolený obhájce obviněného JUDr. Milan Hulík, Ph.D., doručil dne 1. 12. 2016 soudu prvního stupně podání označené jako odvolání proti rozsudku č. j. 2 T 55/2016-337 ze dne 19. 4. 2016 (č. l. 495 tr. spisu; dne 30. 11. 2016 doručeno soudu e-mailem), doplněné dne 19. 12. 2016 (č. l. 543 tr. spisu), v němž uvedl celou řadu důvodů směřujících především do skutkových zjištění nalézacího soudu s tím, že s rozsudkem nesouhlasí, jednání kladeného mu za vinu se nedopustil, navrhl aby byl zproštěn obvinění a pro případ, že by byl v obnoveném řízení uznán vinným, domáhá se uložení mírnějšího trestu.
Dne 16. 12. 2016 (viz doklad o doručení na č. l. 538 tr. spisu) byl obviněnému doručen opis odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně s překladem do bulharštiny a s poučením podle §306a odst. 2 tr. ř.
Spis byl následně předložen Městskému soudu v Praze jako soudu odvolacímu, který v neveřejném zasedání usnesením ze dne 26. 1. 2017, sp. zn. 5 To 24/2017, podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněného zamítl, neboť bylo podáno opožděně. V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud m.j. uvedl, že se zabýval i otázkou posouzení odvolání obviněného jako návrhu ve smyslu §306a odst. 2 tr. ř. Dospěl však k závěru, že pokud se podání posuzuje podle §59 odst. 1 tr. ř. vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno, že obhajoba si musela být vědoma toho, že řízení, které skončilo pravomocným rozsudkem, se konalo proti uprchlému. Odvolání, že bylo zjevně vyhotoveno poté, co bylo obviněnému doručeno „upozornění“ podle §306a odst. 2 tr. ř., podle kterého na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soudu prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v §306a odst. 1 tr. ř. se hlavní líčení provede znovu. Odvolání, že však neobsahuje ani zmínku o tom, že obviněný žádá, aby bylo hlavní líčení provedeno znovu, a jeho obsahem jsou výhradně námitky proti správnosti skutkových zjištění. Obviněný, že byl přitom zastoupen obhájcem, tedy osobou, u níž se předpokládá dobrá znalost práva k realizaci odborné právní pomoci. Odvolání obviněného proto soud prvního stupně ani odvolací soud nepovažuje za návrh podle §306a odst. 2 tr. ř.
Rozhodnutí odvolacího soudu nebylo v překladu do bulharského jazyka obviněnému doručeno a dne 31. 5. 2017 bylo soudu prvního stupně doručeno prohlášení S. D. G., že nepožaduje pořízení jeho překladu (č. l. 721 tr. spisu).
Na č. l. 663 tr. spisu je usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 28. 3. 2017, sp. zn. 2 T 55/2016, kterým byl rozsudek tohoto soudu ohledně spoluobviněného D. P. S. podle §306a odst. 2 tr. ř. zrušen.
II
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Hulíka, Ph.D., dovolání (podáno na poště dne 14. 3. 2017, viz č. l. 636 tr. spisu), které posléze bylo doplněno dalším zvoleným obhájcem Mgr. Miroslavem Krutinou, podáním doručeným Obvodnímu soudu pro Prahu 2 dne 21. 4. 2017 (č. l. 697 tr. spisu).
Obhájce JUDr. Milan Hulík, Ph.D., v dovolání uplatnil důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. a), c), d) a g) tr. ř. Uvedl, že uznává, že opravný prostředek nazval chybně, ale jedná se o formální pochybení, které by nemělo jít k tíži klienta. Opravný prostředek ale podal včas, uvedl v něm rozhodné skutečnosti a řídil se poučením soudu prvního stupně uvedeným v rozsudku, že může podat odvolání do osmi dnů od jeho doručení. Podle obhájce měl soud prvního stupně do poučení napsat, že obviněný může podat žádost o obnovu hlavního líčení, nikoliv odvolání. Dále bylo v dovolání poukázáno na ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. s tím, že podle tohoto ustanovení se právní úkony vykládají podle jejich obsahu, nikoliv podle názvu, ale odvolací soud se touto zásadou neřídil a v rozporu s ústavním pořádkem i mezinárodními smlouvami o lidských právech tak odepřel obviněnému právo hájit se u soudu. Konkrétně bylo poukázáno na čl. 4 odst. 4 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a podobné ustanovení čl. 14 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (120/1976 Sb.).
Po vydání do České republiky, že obviněný S. D. G. ani jeho obhájce nebyly nijak poučeni o tom, jaký opravný prostředek mají podat a řídili se proto poučením soudu prvního stupně. Pokud soud měl pochybnosti o tom, co má obviněný svým podáním v úmyslu, měl ho vyzvat k doplnění podání, k vysvětlení, zda se jedná o běžné odvolání nebo o žádost o obnovu hlavního líčení, ale to se nestalo. V další části pak uvedl procesní námitky proti postupu odvolacího soudu, že v jeho „rozsudku není uvedeno složení senátu, je tam pouze podepsán předseda senátu, znamená to snad, že o odvolání rozhodoval samosoudce a nikoliv tříčlenný senát?“. Dále uvedl podrobné skutkové námitky s tím, že se daného jednání nedopustil a jeho spáchání mu nebylo prokázáno. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a Obvodnímu soudu pro Prahu 2 uložil provést nové hlavní líčení.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření ze dne 7. 4. 2017 k tomuto dovolání obviněného uvedl, že na případy odmítnutí odvolání jako opožděného dopadá důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který ale obviněný neuplatnil. Procesní postup odvolacího soudu ohledně obsazení soudu a nepřítomnosti obviněného a obhájce v neveřejném zasedání označil za standardní a skutkové námitky obviněného za nepřípustné. K námitce o nerespektování ustanovení §59 odst. 1 tr. ř. státní zástupce uvedl, že odvolání i jeho doplnění bylo jednoznačně označeno jako odvolání a jeho obsah byl v souladu s označením obou podání. Odvolací soud tak neměl naprosto žádný důvod posuzovat tato podání učiněná obhájcem jinak než byla označena, navíc za situace, kdy o možnosti postupu podle §306a odst. 2 tr. ř. byl obviněný poučen. Obviněný i obhájce tak ke zvrácení pravomocného prvostupňového rozsudku zvolili naprosto neadekvátní procesní postup a tuto skutečnost se snaží napravit kritikou postupu orgánů činných v trestním řízení. Proto navrhl, aby bylo dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Další zvolený obhájce obviněného Mgr. Miroslav Krutina pak podáním ze dne 20. 4. 2017, které bylo Nejvyššímu soudu doručeno dne 25. 4. 2017, doplnil dovolání podané obhájcem JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D. a toto doplnění bylo učiněno řádně ještě v průběhu lhůty k podání dovolání (pozn. obviněnému bylo usnesení odvolacího soudu ze dne 26. 1. 2017 doručeno v českém jazyce dne 2. 3. 2017 a po upozornění Nejvyššího soudu, že rozhodující pro běh lhůty k podání dovolání je den doručení překladu rozhodnutí obviněnému, tento až v prohlášení ze dne 29. 5. 2017, doručeném soudu prvního stupně dne 31. 5 2017 uvedl, že jeho překlad do bulharštiny nežádá; viz č. l. 602 p. v. a 721 tr. spisu). Obviněný podrobně zrekapituloval průběh celého případu a uvedl, že v odvolání podaném prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Hulíka, Ph.D., m. j. uvedl, že „s rozsudkem nesouhlasí“ a alternativně navrhl, aby mu soud „v obnoveném řízení“ uložil mírnější trest. Na rozdíl od uvedeného prvního zvoleného obhájce, Mgr. Miroslav Krutina nesporuje, že dne 16. 12. 2016 byl obviněnému doručen překlad rozsudku soudu prvního stupně do bulharštiny, včetně poučení podle §306a odst. 2 tr. ř., které nebylo doručeno pouze jeho obhájci. Následně dne 19. 12. 2016, že bylo obhájcem JUDr. Milanem Hulíkem, Ph.D., doručeno soudu prvního stupně doplnění odvolání, ve kterém je namítáno, že obviněný „se nedopustil ničeho, co je mu kladeno za vinu a za co byl odsouzen“ a bylo navrženo, „aby byl v plném rozsahu obvinění zproštěn“. Takto podané odvolání soud prvního stupně předložil odvolacímu soudu, který jej podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítl z důvodu opožděného podání.
Obhájce obviněného Mgr. Miroslav Krutina dále v dovolání uplatnil další dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že pro rozhodnutí odvolacího soudu o odmítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. nebyly splněny procesní podmínky. Těžiště dovolacích námitek založil na pochybení soudů spočívajícím v tom, že podání obviněného neposoudily jako návrh na postup podle §306a odst. 2 tr. ř., tím jej závažným způsobem zkrátily na jeho právu na spravedlivý proces a tento jejich ryze formální postup je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti. Zákon pro takovýto návrh nepředepisuje žádnou formu, a z obsahu dvou podání učiněných prostřednictvím obhájce JUDr. Milana Hulíka, Ph.D., a označených jako „odvolání“ a „doplnění odvolání“, je zřejmý zásadní nesouhlas obviněného s rozsudkem a také žádost o nové rozhodnutí ve věci. Podle ustanovení §306a odst. 2 tr. ř. pak postupuje soud obligatorně a zruší předmětný rozsudek z podnětu návrhu uprchlého odsouzeného, který byl podán do 8 dnů od doručení rozsudku soudu prvního stupně. Poukázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 669/03, podle kterého je takovýto návrh odsouzeného na zrušení pravomocného rozsudku opravným prostředkem „sui generis“ (pozn. svého druhu). S odkazem na Komentář k §306a odst. 2 tr. ř. (7. vydání 2013, C. H. Beck) pak uvedl, že zákonným předpokladem návrhu není, aby bylo žádáno o opětovné konání hlavního líčení, a nesouhlasí proto s argumentací odvolacího soudu, že dané podání neobsahovalo ani zmínku o tom, že obviněný žádá, aby bylo hlavní líčení provedeno znovu. V další části dovolání pak obhájce obviněného Mgr. Miroslav Krutina podrobně rozvedl svoji argumentaci i s odkazem na konkrétní související judikaturu Nejvyššího soudu ohledně aplikace ustanovení §59 odst. 2 tr. ř., o posuzování podání podle jeho obsahu. V návaznosti na to uplatnil také důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., že v rozhodnutí odvolacího soudu, resp. soudu prvního stupně, chybí výrok o tom, že se podle §306a odst. 2 tr. ř. k návrhu obviněného zrušuje pravomocný rozsudek soudu prvního stupně. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud pode §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Městského soudu v Praze a podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soudu pro Prahu 2 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k tomuto doplnění dovolání uvedl, že setrvává na svém vyjádření ze dne 7. 4. 2017.
III
Nejvyšší soud předně zjistil, že dovolání bylo podáno včas a splňuje všechny zákonem požadované náležitosti.
Dospěl pak k závěru, že z dovolacích důvodů uplatněných obviněným je pro věc relevantní důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. K ostatním důvodu postačí uvést, že v řízení o dovolání přezkoumává dovolací soud napadené rozhodnutí odvolacího soudu pouze z hlediska způsobu jeho rozhodnutí a předchozí řízení pouze v rozsahu, v jakém jej byl povinen přezkoumat soud odvolací. Odmítl-li odvolací soud odvolání jako opožděné, je zřejmé, že vůbec věcně nepřezkoumával napadený rozsudek soudu prvního stupně a proto jsou bez významu zejména obsáhlé námitky proti jeho skutkovým zjištěním. Námitkám ohledně dalších dovolacích důvodů pak nelze přisvědčit a jsou zjevně neopodstatněné, přičemž vzhledem ke způsobu rozhodnutí Nejvyššího soudu není nutné se k nim podrobněji vyjadřovat.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Uvedený dovolací důvod v první alternativě dopadá na ty případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku odvolacím soudem bez věcného přezkoumání věci a procesní strana tak byla zbavena práva přístupu ke druhé instanci. Jeho smyslem tedy je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny.
Pod pojmem procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí je přitom nutno chápat zákonem stanovené procesní podmínky pro odmítnutí nebo zamítnutí odvolání nebo stížnosti, přičemž se jedná o rozhodnutí nadřízeného orgánu ve smyslu §148 odst. 1 písm. a), písm. b) tr. ř. u stížnosti nebo o rozhodnutí odvolacího soudu podle §253 odst. 1 až odst. 4 tr. ř. u odvolání, v obou případech bez věcného přezkoumání věci. Podle dikce odst. 1 naposledy citovaného ustanovení odvolací soud zamítne odvolání, bylo-li podáno opožděně, osobou neoprávněnou nebo osobou, která se odvolání výslovně vzdala nebo znovu podala odvolání, které v téže věci již předtím výslovně vzala zpět.
K odmítnutí odvolání obviněného jako opožděně podaného, došlo odvolacím soudem z důvodu, že toto podání posuzoval pouze jako odvolání a nedospěl k závěru, že by se s ohledem na ustanovení §59 odst. 1 tr. ř., podle kterého se podání posuzuje vždy podle svého obsahu, i když je nesprávně označeno, jednalo o návrh obviněného podle §306a odst. 2 tr. ř. na zrušení rozsudku soudu prvního stupně. S tímto názorem odvolacího soudu se Nejvyšší soud neztotožnil.
Novela trestního řádu provedena zák. č. 265/2001 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. ledna 2002, stanoví postup v situaci, kdy důvody pro konání řízení proti uprchlému pominou. V ustanovení §306a odst. 1 tr. ř. zakotvila, že „Pominou-li důvody řízení proti uprchlému, pokračuje se v trestním řízení podle obecných ustanovení. Požaduje-li to obviněný, provedou se v řízení před soudem znovu důkazy v předchozím soudním řízení provedené, u nichž to jejich povaha připouští, nebo jejichž opakování nebrání jiná závažná skutečnost; v opačném případě se obviněnému protokoly o provedení těchto důkazů přečtou a umožní se mu, aby se k nim vyjádřil.“ V odst. 2) tohoto ustanovení novela upravila, že „Skončilo-li řízení proti uprchlému pravomocným odsuzujícím rozsudkem a poté pominuly důvody, pro které se řízení proti uprchlému vedlo, na návrh odsouzeného podaný do osmi dnů od doručení rozsudku soud prvního stupně takový rozsudek zruší a v rozsahu stanoveném v odstavci 1 se hlavní líčení provede znovu. O právu navrhnout zrušení pravomocného odsuzujícího rozsudku musí být při doručení rozsudku odsouzený poučen. Přiměřeně soud postupuje, vyžaduje-li to mezinárodní smlouva, jíž je Česká republika vázána.“ V odst. 3) pak bylo stanoveno, že „V novém řízení nemůže dojít ke změně rozhodnutí v neprospěch obviněného.“
Ústavní soud uvedl již v nálezu ze dne 31. 3. 2004, sp. zn. I. ÚS 669/03, že v trestním řádu nově zakotvené ustanovení §306a odst. 2 upravující možnost uprchlého podat návrh na zrušení předchozího pravomocného rozhodnutí, které bylo učiněno v jeho nepřítomnosti, má funkci opravného prostředku „sui generis“, i když to zákon výslovně neuvádí.
Je-li smyslem obviněným uplatněného důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny, dospěl Nejvyšší soud k závěru, že tento dovolací důvod byl i v této věci uplatněn relevantně. Přitom vycházel také z Ústavy České republiky, kdy podle ustanovení čl. 4 základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci a podle čl. 90 jsou soudy povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům. Rovněž Ústavní soud v řadě svých nálezů uvedl (např. ze dne 1. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 2337/16), že dovolací řízení se nemůže nacházet mimo ústavní rámec ochrany základních práv a pravidel spravedlivého procesu vymezeného Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod. Nejvyšší soud je proto povinen v rámci dovolání posoudit, zda v předchozích fázích řízení nebyla porušena základní práva obviněného, včetně jeho práva na soudní ochranu.
Ve věci se jedná o specifickou situaci, vyvolanou činností prvního zvoleného obhájce obviněného, ale Nejvyššímu soudu nepřísluší hodnotit kvalitu poskytované právní služby, která je vztahem výhradně mezi obhájcem a jeho klientem. V dané procesní situaci obviněného, který byl po pravomocném odsouzení soudem prvního stupně v jeho nepřítomnosti, v řízení proti uprchlému, v cizině zadržen a vydán k výkonu trestu do České republiky, bylo podání návrhu podle §306a odst. 2 tr. ř. jediným a jednoduchým způsobem, jak se domoci nového projednání věci a jiného rozhodnutí. Již z podání obviněného učiněných tímto obhájcem, sice nesprávně označených jako odvolání, úmysl obviněného dosáhnout zrušení odsuzujícího rozsudku zjevně vyplývá a bylo proto namístě posoudit je nikoliv formalisticky jako odvolání, ale s ohledem na výkladové pravidlo uvedené v §59 odst. 1 tr. ř. jako podání návrhu podle §306a odst. 2 tr. ř. Tímto právním názorem Nejvyššího soudu je Obvodní soud pro Prahu 2 vázán.
Nejvyšší soud proto rozhodl tak jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tím vytvořil podmínky k tomu, aby soud prvního stupně mohl postupovat podle §306a odst. 2 tr. ř., tedy posoudit předmětné podání obviněného podle jeho obsahu jako návrh na zrušení rozsudku a dále podle tohoto ustanovení postupovat. Nejvyšší soud tedy nezrušil pravomocný odsuzující rozsudek soudu prvního stupně, jak bylo namítáno, protože k tomu je podle uvedeného ustanovení příslušný pouze soud prvního stupně a činí tak bez dalšího ze zákona.
Poučení: Proti tomuto usnesení o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu