ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.835.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 835/2017-58
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 11. července 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněné J. L., proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 3. 2017, sp. zn. 5 To 77/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 3 T 102/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné J. L. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 12. 2016, č. j. 3 T 102/2016-227, byla obviněná J. L. uznána vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti dle §143 odst. 1, 2 tr. zákoníku a odsouzena podle §143 odst. 2 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody na osmnáct měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu třiceti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku jí byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu tří let. O náhradě škody bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněná dopustila uvedeného přečinu v podstatě tím, že ve Z. dne 15. 9. 2015 kolem 19.20 hod. řídila osobní automobil a při jízdě po ulici M. při předjíždění stejným směrem jedoucího cyklistu R. Z. od něho nedodržela bezpečný boční odstup, čímž porušila §17 odst. 5 písm. c) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, a když cyklista vlivem ztráty rovnováhy měnil směr jízdy vlevo, pravou přední částí svého vozidla narazila do levé boční části jízdního kola a následně s vozidlem najela na tělo cyklisty, přičemž tento utrpěl zejména zhmoždění a otok mozku při zlomeninách klenby a spodiny lební, na jejichž následky dne 16. 9. 2015 v nemocnici zemřel.
Rozsudek soudu prvního stupně obviněná napadla odvoláním, na základě kterého Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 22. 3. 2017, č. j. 5 To 77/2017-260, rozsudek soudu prvního stupně zrušil v celém rozsahu a nově rozhodl tak, že skutkovou větu doplnil o skutečnost, že poškozený byl „značně podnapilý“, a obviněnou shledal vinnou přečinem usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Podle téhož zákonného ustanovení ji odsoudil k trestu odnětí svobody na devět měsíců, jehož výkon jí byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku obviněné dále uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dvacet čtyři měsíců. O náhradě škody rozhodl podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti rozsudku soudu druhého stupně podala obviněná prostřednictvím obhájce dovolání, které opřela o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněná vytkla soudu druhého stupně, že přestože doplnil dokazování odborným vyjádřením znalce Ing. Alberta Bradáče, Ph.D., zamítl její návrh na odročení veřejného zasedání o jeden měsíc za účelem doložení kvalifikovaného znaleckého posudku s odůvodněním, že nechat vypracovat nový posudek je nadbytečné. Soud druhého stupně totiž uzavřel, že odborné vyjádření v podstatě korespondovalo se závěry již vypracovaného znaleckého posudku Ing. Františka Kropáče, Ph.D. Obviněná namítla proti tomuto znaleckému posudku, že i když znalec dospěl k závěru, že nelze jednoznačně určit výchozí příčnou polohu cyklisty v jízdním pruhu, přesto uzavřel, že by i při bočním odstupu 1,5 m od cyklisty mohlo dojít ke střetu. Kromě toho znalec vycházel z přibližného údaje, že cyklista jel před změnou směru jízdy cca 1,5 m od pravého okraje vozovky, a podle obviněné pokud se tato hodnota nahradí jinou, měl by být i matematický výpočet a na něj navazující závěr jiný. Vzhledem k tomu, že jde o vysoce odbornou otázku, nelze podle názoru obviněné akceptovat tvrzení odvolacího soudu o shodě odborného vyjádření se znaleckým posudkem.
Obviněná do doby rozhodnutí soudu prvního stupně věřila, že nedojde k jejímu odsouzení, z toho důvodu se z její strany nejednalo o nečinnost, ani o prodlužování řízení, pokud až v odvolacím řízení předložila odborné vyjádření a žádala o odročení veřejného zasedání za účelem vypracování nového znaleckého posudku. Důkazem o tom, že byl posudek v té době zpracováván, je samotný znalecký posudek Ing. Alberta Bradáče, Ph.D., přiložený k dovolání.
K závěrům znaleckého posudku Ing. Františka Kropáče, Ph.D., obviněná uvedla, že mohou být zpochybněny jiným posudkem, což bylo potvrzeno i tím, že na základě předloženého odborného vyjádření navrhla též státní zástupkyně odvolacímu soudu, aby zrušil rozsudek soudu prvního stupně a věc mu vrátil k novému projednání za účelem náležitého skutkového zjištění. Ze znaleckého posudku Ing. Alberta Bradáče, Ph.D., je podle obviněné zřejmé, proč nebyl její návrh na doplnění dokazování tímto posudkem nadbytečný.
Závěr soudu druhého stupně o nadbytečnosti nového znaleckého posudku považuje obviněná za prvek libovůle, neboť zmařil důvodnou možnost zjištění a prokázání jiné varianty skutkového stavu, nevylučující též takový závěr, že i při dodržení bočního odstupu 1,5 m by byl výsledek události prakticky stejný. Podle obviněné došlo postupem soudu druhého stupně k porušení jejího práva na spravedlivý proces a v důsledku toho spočívá jeho rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku, čímž je dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Závěrem obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a soudu druhého stupně přikázal věc znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství uvedl, že se nebude k dovolání obviněné věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněnou jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněné je zjevně neopodstatněné.
Obviněná ve svém podání uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z nich přitom spolehlivě vyplynulo ve stručnosti, že obviněná dne 15. 9. 2015 v podvečerních hodinách řídila osobní motorové vozidlo zn. Opel Corsa a při předjíždění cyklisty, poškozeného R. Z., nedodržela bezpečný boční odstup. Když značně podnapilý poškozený vlivem ztráty rovnováhy změnil směr jízdy vlevo a začal padat, narazila pravou přední částí automobilu do levé boční části jízdního kola a současně najela na tělo poškozeného. Tím mu způsobila zranění, na která krátce nato v nemocnici zemřel. Obviněná jela rychlostí cca 40 km/h a poškozeného mohla vidět poprvé asi 5 s před střetem, kdy byl před ní cca 42 m. Přibližně 2 s před střetem, cca 17 m, již mohla vidět, že poškozený jede prakticky středem jízdního pruhu a mohla dovodit, že nevybočí-li sama více do středu (dopravní situace jí přitom v takovém manévru nebránila), může poškozeného zachytit, přesto pokračovala bez dalšího vybočení až cca na vzdálenost 13-8 m před střetem (1,5-0,9 s) a pak teprve vybočila vlevo, což mohlo být proto, že viděla poškozeného padat, anebo si uvědomila, že by nedodržela bezpečný boční odstup od poškozeného. Není vyloučeno ani za situace, pokud by obviněná dodržela bezpečný boční odstup 1,5 m, že by došlo ke střetu, ale poškozený by se v žádném případě nemohl dostat pod vozidlo (navíc do polohy, kdy jeho tělo bylo vozidlem „sunuto“). Ze simulace, pokud by poškozený pokračoval v přímé jízdě ve vzdálenosti cca 1,5 m od pravého okraje vozovky a nevybočil by vlevo, vyplývá, že obviněná by při nezměněném způsobu jízdy nedodržela téměř žádný boční odstup od poškozeného a došlo by k tečnému střetu.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze namítat neúplnost provedeného dokazování, poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci procesních ustanovení a nikoliv hmotně právních. S ohledem na to, že obviněná namítla, že soud druhého stupně porušil její právo na spravedlivý proces tím, že nevyhověl žádosti o odročení veřejného zasedání za účelem vypracování nového znaleckého posudku, tedy doplnění dokazování, zabýval se Nejvyšší soud touto námitkou s ohledem na její ústavně právní rovinu. Z odborného vyjádření znalce Ing. Alberta Bradáče, Ph.D. (č. l. 252-253) vyplynulo, že se v podstatě ztotožnil se závěry znaleckého posudku Ing. Františka Kropáče, Ph.D. Pouze vyslovil nad rámec znaleckého posudku závěr, že technickou příčinou dopravní nehody byla technika jízdy cyklisty, který vytvořil obviněné náhlou a neočekávanou překážku. K tomuto závěru dospěl na základě názoru znalce Ing. Františka Kropáče, Ph.D., že i kdyby obviněná dodržela boční odstup od poškozeného 1,5 m, stále by mohlo dojít ke střetu. Na základě této konstrukce Ing. Albert Bradáč, Ph.D., dovodil, že obviněná neporušila žádnou z povinností stanovených zákonem č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Odborné vyjádření ale přehlíží tu část závěru znalce Ing. Františka Kropáče, Ph.D., kde konstatuje, že i při dodržení bočního odstupu 1,5 m by následky střetu mohly být variabilní, ovšem podstatné je, že by se cyklista v žádném případě nemohl dostat pod vozidlo. Je tedy zřejmé, že soud druhého stupně postupoval správně, pokud nevyhověl žádosti obviněné na odročení veřejného zasedání za účelem vyčkání vypracování znaleckého posudku znalce Ing. Alberta Bradáče, Ph.D., neboť jeho odborné vyjádření takový postup ničím neodůvodňovalo. Své stanovisko soud druhého stupně přitom přesvědčivě odůvodnil v napadeném rozsudku (str. 6-7) a Nejvyšší soud se s ním ztotožnil. Nejsou pochybnosti o správnosti závěrů znaleckého posudku Ing. Františka Kropáče, Ph.D., a případné doplňování dokazování o další znalecký posudek je nadbytečné, jak správně uzavřel soud druhého stupně, když ani odborné vyjádření v zásadních otázkách správnost znaleckého posudku nezpochybňuje. Na konstatovaném závěru nemůže ničeho změnit ani nově předložený znalecký posudek Ing. Alberta Bradáče, Ph.D., neboť tento pouze poněkud obšírněji rozvádí závěry uvedené v odborném vyjádření a při některých výpočtech vychází z částečně jiných údajů. Na základě toho pak uzavírá, že bezpečný boční odstup, aby nedošlo ke střetu automobilu s cyklistou, by musel být nejméně 3 m. Tento závěr ale není nikterak v rozporu se znaleckým posudkem Ing. Františka Kropáče, Ph.D., a není ani rozhodující k posouzení trestní odpovědnosti obviněné. Znalec Ing. František Kropáč, Ph.D., jednoznačně uzavřel, že pokud by byl dodržen boční odstup 1,5 m, pak by se poškozený nedostal pod automobil obviněné. Z toho vyplývá, že by v takovém případě nedošlo k fatálnímu následku a tím pádem by ani nepřicházela v úvahu kvalifikace přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Postupem soudu druhého stupně nedošlo k porušení práv obviněné na spravedlivý proces.
Z odůvodnění dovolání implicitně vyplývá, že obviněná vytýká soudům obou stupňů, že její jednání posoudily jako trestný čin, ačkoli se pro absenci zavinění nejedná o trestný čin, neboť viníkem dopravní nehody je podle jejího názoru výlučně poškozený. Tuto námitku, byť je založená v podstatě na skutkových námitkách, lze podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněná v podstatě namítá absenci znaku zavinění přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku. Nejvyšší soud tuto námitku posuzoval s ohledem na skutkový stav zjištěný soudy obou stupňů a zjistil, že je zjevně neopodstatněná. Skutkový stav byl zjištěn řádně a bez důvodných pochybností, v rozsahu potřebném pro meritorní rozhodnutí (§2 odst. 5 tr. ř.) a následně soudy obou stupňů pečlivě hodnotily provedené důkazy jak jednotlivě, tak i v jejich vzájemných souvislostech, v souladu s pravidly formální logiky a se zásadou volného hodnocení důkazů (§2 odst. 6 tr. ř.). Lze konstatovat, že bylo spolehlivě prokázané, že obviněná nedodržela bezpečný boční odstup při předjíždění poškozeného, čímž porušila ustanovení §17 odst. 5 písm. c) zák. č. 361/2000 Sb., což při spoluzavinění poškozeného v rozsahu 60 % vedlo k nárazu automobilu řízeného obviněnou do jízdního kola poškozeného a současně najetí automobilu na jeho tělo. Tím mu obviněná způsobila smrtelná poranění, kterým poškozený krátce na to podlehl. Významné spoluzavinění poškozeného se odrazilo na tom, že jednání obviněné nebylo posouzeno i jako porušení důležité povinnosti podle §143 odst. 2 tr. zákoníku. Pokud by obviněná dodržela bezpečný boční odstup 1,5 m, pak sice nelze vyloučit určitý kontakt poškozeného s automobilem obviněné, ale rozhodně by se nemohl dostat pod její automobil, a tudíž by nedošlo ke smrtelnému následku. Skutkový děj, jak jej ustálily soudy obou stupňů, naplňuje všechny znaky přečinu usmrcení z nedbalosti podle §143 odst. 1 tr. zákoníku, včetně zavinění obviněné ve formě vědomé nedbalosti podle §16 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. července 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.