ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.901.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 901/2017-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2017 o dovolání obviněného M. M. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 10 To 93/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 26 T 182/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 26 T 182/2016, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku (v rozsudku je nesprávně uvedeno „tr. řádu“) zrušen výrok o vině a trestu v rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 3 T 24/2016, jakož i další obsahově navazující výroky, a obviněný M. M. byl uznán vinným přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku a přečinem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle §337 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na osm měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem, podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku k trestu zákazu činnosti spočívajícímu v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na třicet měsíců a podle §75 odst. 1 tr. zákoníku k trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy na dva roky, přičemž podle §99 odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku mu bylo uloženo psychiatrické ústavní ochranné léčení.
O odvolání obviněného, podaném proti výroku o vině, trestu a ochranném léčení, bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2017, sp. zn. 10 To 93/2017. Podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. byl rozsudek Okresního soudu v Kladně zrušen ve výroku o trestu zákazu pobytu na území hlavního města Prahy a jinak zůstal nezměněn.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze. Toto usnesení napadl proto, že jím zůstal nedotčen výrok o uložení ochranného léčení. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak s ohledem na formulaci dovolání, podle které „k uložení … ochranného léčení nebyly naplněny zákonné podmínky“ je zřejmé, že měl na mysli důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. Namítl, že pokud mu byl uložen trest odnětí svobody, představovalo uložení ochranného léčení nepřípustné dvojí potrestání za jeden čin. Poukázal na to, že souvislost jeho duševního onemocnění s trestnou činností byla jen nepřímá, a vyjádřil názor, že nebyla splněna ta podmínka pro uložení ochranného léčení, která vyžaduje, aby byl nebezpečný pro společnost. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení v rozsahu odpovídajícím výroku o uložení ochranného léčení a aby v tomto rozsahu přikázal nové projednání a rozhodnutí věci.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označila dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhla, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
Především musí Nejvyšší soud konstatovat, že uložení ochranného léčení nijak nebránila okolnost, že obviněnému byl zároveň uložen trest.
Ochranné léčení je jedním z druhů ochranných opatření (§98 odst. 1 tr. zákoníku). Tresty a ochranná opatření jsou druhy trestních sankcí (§36 tr. zákoníku). Uloží-li soud rozsudkem jak trest, tak ochranné opatření, neporušuje tím zásadu ne bis in idem, kterou měl obviněný patrně na mysli, když namítl, že uložení ochranného léčení vedle trestu představuje nepřípustný dvojí postih za jeden čin. Pokud jde o ochranné léčení, ustanovení §99 odst. 3 tr. zákoníku výslovně stanoví, že ho soud může uložit i vedle trestu nebo při upuštění od potrestání. Podpůrně lze odkázat na ustanovení upravující rozhodování soudu rozsudkem v hlavním líčení, konkrétně na ustanovení §230 odst. 2 tr. ř., podle něhož jestliže soud potřebuje k rozhodnutí o ochranném opatření provést ještě další dokazování, které nemůže být provedeno ihned, vyhradí rozhodnutí o ochranném opatření veřejnému zasedání. Následné uložení ochranného opatření ve veřejném zasedání za situace, kdy rozsudkem již byl uložen trest, není z hlediska zásady ne bis in idem porušením žádného ustanovení. Tím spíše není porušením uvedené zásady, jestliže je ochranné opatření uloženo vedle trestu jedním rozsudkem.
Podle §99 odst. 2 tr. zákoníku soud může uložit ochranné léčení tehdy, jestliže a) pachatel trestný čin spáchal ve stavu vyvolaném duševní poruchou a jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, nebo b) pachatel, který zneužívá návykovou látku, spáchal trestný čin pod jejím vlivem nebo v souvislosti s jejím zneužíváním, přičemž soud ochranné léčení neuloží, je-li vzhledem k osobě pachatele zřejmé, že jeho účelu nelze dosáhnout.
Obviněný byl v bodě 1 výroku o vině uznán vinným tím, že dne 11. 3. 2016 ve 14 hodin na pozemní komunikaci u obce M., okr. K., na sjezdu ze silnice D7 ve směru na obec L., okr. K., řídil osobní automobil zn. Opel Corsa registrační značky …, ačkoli byl pod vlivem metamphetaminu, neboť ve vzorku jeho krevního séra byl metamphetamin nalezen v koncentraci 232ng/ml, takže nebyl schopen bezpečně řídit motorové vozidlo, a vozidlo řídil přesto, že mu byl pravomocným trestním příkazem Okresního soudu v Mladé Boleslavi ze dne 26. 9. 2012, sp. zn. 4 T 216/2012, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na tři roky, jehož výkon započal dne 16. 6. 2015. Uvedené jednání obviněného bylo posouzeno jednak jako přečin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §274 odst. 1 tr. zákoníku, jednak jako dílčí útok pokračujícího přečinu maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
Okresní soud v Kladně na podkladě znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a na podkladě výpovědi znalce v hlavním líčení spolehlivě zjistil okolnosti významné pro uložení psychiatrického ústavního ochranného léčení.
Obviněný je stižen duševním onemocněním diagnostikovaným jako schizoafektivní porucha. Tato duševní porucha měla k posuzovanému jednání obviněného takový vztah, že snižovala práh jeho zábran vůči návykovým látkám. Jde o to, že duševní porucha obviněného snižuje jeho kontrolu nad drogou a zároveň zvyšuje jeho nekázeň, a to nejen ve vztahu k návykovým látkám, ale i k řízení motorového vozidla. Za tohoto stavu je přijatelný jak závěr, že obviněný spáchal trestný čin ve stavu vyvolaném – byť zprostředkovaně – duševní poruchou, tak závěr, že jeho pobyt na svobodě je nebezpečný, neboť bez léčení reálně hrozí, že obviněný bude trestné jednání opakovat. Ostatně protiprávního jednání spočívajícího v řízení motorového vozidla v době zákazu činnosti se obviněný v minulosti již vícekrát dopustil. Navíc v osobě obviněného jde o pachatele, u něhož vliv návykové látky v době činu nebyl důsledkem nějakého nahodilého či ojedinělého požití takové látky. Z výsledků znaleckého zkoumání osoby obviněného je patrno, že je pravidelným konzumentem návykových látek, což zpětně negativně ovlivňuje jeho schizoafektivní poruchu jako jeho duševní onemocnění. Vzájemný vliv tohoto onemocnění a drog pak vytváří „bludný kruh“ (citován znalec). Je tak plně opodstatněný i závěr, že obviněný zneužívá návykovou látku a že spáchal trestný čin pod jejím vlivem. Pro úplnost lze dodat, že znalec náležitě vysvětlil také potřebu ústavní formy ochranného léčení, nicméně obviněný v tomto ohledu žádné námitky nevznesl. Ohledně osoby obviněného nebylo zjištěno nic, co by ukazovalo na zřejmou nemožnost dosažení účelu ochranného léčení, a sám obviněný ani v tomto směru žádné námitky neuplatnil.
Výrok o uložení ochranného léčení, ponechaný napadeným usnesením Krajského soudu v Praze beze změny, není rozhodnutím, které by bylo vadné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) nebo j) tr. ř.
Nejvyšší soud proto zjevně neopodstatněné dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu