ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.912.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 912/2017-36
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 16. srpna 2017 v neveřejném zasedání o dovolání obviněného Ing. M. V. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 4. 2017, sp. zn. 10 To 119/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kutné Hoře pod sp. zn. 2 T 158/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného Ing. M. V. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 31. 1. 2017, č. j. 2 T 158/2016-164, byl obviněný Ing. M. V. uznán vinným přečinem ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku a odsouzen podle téhož zákonného ustanovení k trestu odnětí svobody na šest měsíců, jehož výkon mu byl podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových závěrů soudu prvního stupně se obviněný dopustil uvedeného přečinu v podstatě tím, že dne 30. 7. 2016 v době mezi 21:10 hod. až 21:20 hod. v obci Ch. na zatravněném pásu před rodinným domem č. ... došlo při vzájemném fyzickém napadání s Ing. K. Š. dřevenou násadou jedenkrát udeřil Ing. R. Š. do oblasti pravého boku, čímž utrpěla zlomeninu 7. až 10. žebra vpravo s nutností hospitalizace na chirurgickém oddělení Městské nemocnice Čáslav od 30. 7. 2016 do 10. 8. 2016 a citelným omezením v běžném způsobu života po dobu nejméně pěti týdnů spočívajícím v bolestivosti poranění, omezené hybnosti a dýchání, s pracovní neschopností do 14. 9. 2016.
Rozsudek soudu prvního stupně napadl obviněný odvoláním, které Krajský soud v Praze usnesením ze dne 4. 4. 2017, č. j. 10 To 119/2017-201, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti usnesení soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání, které opřel o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V dovolání obviněný nejprve zrekapituloval průběh celého řízení před soudy obou stupňů a svoji argumentaci, kterou použil v odvolání. Namítl, že soudy postupovaly při hodnocení důkazů zjednodušeně, aniž by braly v úvahu nevěrohodnost výpovědí svědků Š., a to i přesto, že soud druhého stupně jejich nevěrohodnost sám shledal. Nesouhlasí se způsobem, jak hodnotily soudy obou stupňů usvědčující důkazy. Obviněný dále polemizoval se závěry soudu ohledně zranění poškozené Ing. R. Š., neboť podle jeho názoru nebylo prokázané, kdo jí tato zranění způsobil, a ani jeho případný úmysl je způsobit.
Soudu prvního stupně vytkl, že neobjasnil subjektivní stránku daného přečinu, ani nedefinoval, zda se jednalo o úmysl přímý či eventuální, a nevyjádřil jej ve výroku rozsudku. Odvolací soud tuto hmotně právní vadu nezhojil, ačkoli se snažil z intenzity úderu a kamerového záznamu alespoň dovodit úmyslnost úderu, kterým byla způsobena zlomenina žeber.
Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal soudu prvního stupně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného vyjádřil a zdůraznil, že námitky zpochybňující závěry soudů o vině obviněného nemohou naplnit dovolací důvod dle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť Nejvyšší soud je vázán skutkovým stavem tak, jak jej zjistily soudy nižších stupňů. Argumentace obviněného se podle státního zástupce pohybuje v oblasti skutkových výhrad a nenaplňuje použitý dovolací důvod. Stejně tak je skutkové povahy i námitka, že odvolací soud měl zhojit nesprávné hmotně právní posouzení skutku soudem prvního stupně z hlediska úmyslného zavinění.
V souvislosti s námitkami obviněného ohledně absence odůvodnění subjektivní stránky státní zástupce uvedl, že popis skutku jednoznačně hovoří o způsobu provedení činu, a to v kontextu jak provedení, tak i síly předmětných ran, které jsou prokázány lékařskou zprávou. Z těchto indicií lze spolehlivě usuzovat na úmysl obviněného, který se nesl minimálně v rovině srozumění. Soud prvního stupně tedy správně dovodil, že skutek popsaný ve výroku spáchal obviněný při vědomí, že při úderu dřevěnou násadou může způsobit zranění a pro případ, že se tak stane, s tím byl srozuměn. Této námitce tedy podle státního zástupce nelze přisvědčit.
Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud, jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f odst. 1 tr. ř. Dále Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Obviněný ve svém podání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z dikce uvedeného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Zpochybnění správnosti skutkových zjištění do zákonem vymezeného okruhu dovolacích důvodů podle §265b tr. ř. zahrnout nelze. Soudy zjištěný skutkový stav je pro dovolací soud východiskem pro posouzení skutku z hlediska hmotného práva. Dovolací soud tedy vychází ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn soudy prvního a druhého stupně.
V mezích dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde, nebo že jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též „jiné nesprávné hmotně právní posouzení“. Rozumí se jím zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva.
Na podkladě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. nelze ovšem namítat a ani přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř. ani prověřovat úplnost provedeného dokazování a správnost hodnocení důkazů podle §2 odst. 6 tr. ř., poněvadž tato činnost soudu spočívá v aplikaci ustanovení procesních, nikoliv hmotně právních. Dovolání lze opírat jen o námitky hmotně právní povahy, nikoli o námitky skutkové.
Současně platí, že obsah konkrétně uplatněných námitek, o něž se opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., nestačí jen formální odkaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Ze shora uvedeného tedy vyplývá, že východiskem pro existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jsou v pravomocně ukončeném řízení stabilizovaná skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Z těchto zjištění přitom spolehlivě vyplynulo, že dne 30. 7. 2016 v době mezi 21:10 hod. a 21:20 hod. v obci Ch. před domem č. ... došlo k vzájemné fyzické potyčce mezi obviněným a Ing. K. Š., kdy se napadli násadami od lopaty a krumpáče. V situaci, kdy Ing. K. Š. vyrazil obviněný násadu od lopaty z rukou, přišla na jeho obranu poškozená Ing. R. Š. a snažila se odvrátit pozornost obviněného od dalšího napadání Ing. K. Š., který díky tomu poodstoupil vpravo. V tomto okamžiku se obviněný násadou od krumpáče napřáhl proti poškozené Ing. R. Š., která se útěkem snažila vyhnout úderu a byla k němu zády. Obviněný ji udeřil do pravého boku a zlomil jí čtyři žebra, což si vyžádalo hospitalizaci po dobu necelých dvou týdnů, omezení v běžném způsobu života po dobu nejméně pět týdnů a pracovní neschopnost do 14. 9. 2016.
Soudy obou stupňů hodnotily výpověď obviněného i výpovědi svědků Ing. K. Š. a Ing. R. Š. pečlivě a obezřetně, neboť vzhledem k jejich dlouhodobým sousedským sporům nebylo možné z jejich výpovědí vycházet ve všech podrobnostech, ale bylo nutné je konfrontovat s dalšími důkazy jako lékařskými zprávami, fotodokumentací a kamerovým záznamem. Postupem podle §2 odst. 6 tr. ř. dospěly soudy obou stupňů ke správným skutkovým závěrům a pro stručnost lze odkázat na příslušné části odůvodnění jejich rozhodnutí (str. 6 rozsudku soudu prvního stupně a str. 3-5 usnesení soudu druhého stupně).
Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze z uplatněných námitek podřadit pouze námitku obviněného ohledně absence subjektivní stránky přečinu ublížení na zdraví podle §146 odst. 1 tr. zákoníku. Soud prvního stupně správně uzavřel, že obviněný naplnil subjektivní stránku uvedeného přečinu ve formě nepřímého úmyslu podle §15 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, neboť musel vědět, že při takovém úderu dřevěnou násadou od krumpáče do oblasti hrudníku může poškozené způsobit zranění a pro případ, že se tak stane, byl s tím srozuměn (str. 6 odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). S tímto závěrem se ztotožnil i soud druhého stupně (str. 4 odůvodnění napadeného usnesení), který současně vyloučil, že se mohlo jednat o náhodný úder.
K vlastnímu vyjádření subjektivní stránky uvedeného přečinu v popisu skutkového děje lze podotknout, že by bylo možné si představit její poněkud pregnantnější vyjádření. Tato formální vada ovšem nediskvalifikuje rozhodnutí soudů obou stupňů v takové míře, aby na ni musel Nejvyšší soud reagovat jejich zrušením. Ze skutkových zjištění dostatečně vyplývá existence úmyslného zavinění na straně obviněného, když úmyslné zavinění na straně pachatele nemusí být v tzv. skutkové větě vyjádřeno výslovně; postačuje, aby zde byly uvedeny takové skutkové okolnosti, ze kterých existence úmyslu jednoznačně vyplývá (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 6. 2013, sp. zn. 3 Tdo 285/2013). Implicitně z popisu skutkové věty vyplývají všechny znaky skutkové podstaty přečinu, který je v jednání obviněného spatřován, a v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů je konkretizována forma zavinění zcela jednoznačně. Námitka obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka uvedeného přečinu, že se jí soudy nezabývaly a nevyjádřily jí v popisu skutku, je tedy zjevně neopodstatněná.
Další námitky obviněného směřují proti dokazování, skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů a způsobu hodnocení důkazů. Tyto námitky nelze pokládat za námitky v souladu s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani s jinými dovolacími důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Protože napadené rozhodnutí netrpí vytýkanými vadami, Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 16. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Petr Angyalossy, Ph. D.