ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.934.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 934/2017-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2017 o dovolání obviněného T. L. , proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 9 To 18/2017, v trestní věci vedené u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 14 T 87/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. L. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2017, sp. zn. 9 To 18/2017, jímž bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jeho odvolání proti rozsudku Okresního soudu Praha – západ ze dne 21. 10. 2016, sp. zn. 14 T 87/2016. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl nesprávnost skutkových zjištění, která se stala podkladem výroku o vině. Vyjádřil názor, že nesprávná zjištění vyplývají z vadného hodnocení důkazů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí obou soudů a aby přikázal Okresnímu soudu Praha – západ věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se nebude k dovolání věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci dovolacího důvodu za předpokladu, že svým obsahem odpovídají jeho zákonnému vymezení. Žádný z dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho je zřejmé, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, pak uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídají jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně nenaplňují zákonné znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl uznán vinným a odsouzen pro přečin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Okresního soudu Praha – západ spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 1. 1. 2005 do 7. 6. 2016 úmyslně neplatil výživné na nezletilou dceru X. Y. *) , jehož výše 1 700 Kč měsíčně mu byla stanovena rozsudkem Okresního soudu Praha – západ ze dne 4. 1. 2005, sp. zn. Nc 781/2004, a že za uvedenou dobu dluží na výživném částku 234 600 Kč.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedená skutková zjištění neznamenala naplnění znaků přečinu zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání na námitkách směřujících proti skutkovému zjištění, podle něhož neplatil výživné. Tyto námitky navazovaly na obhajobu obviněného z původního řízení, kdy obviněný tvrdil, že výživné platil, a to v hotovosti přímo do rukou matky dítěte, případně je v hotovosti posílal prostřednictvím nezletilé dcery, když s ní byl ve styku. Usvědčující svědeckou výpověď matky dítěte obviněný označil za nevěrohodnou a vytkl, že soudy na jejím podkladě učinily svá zjištění. Námitky obviněného mají vyloženě skutkovou povahu a tím pádem stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Okresního soudu Praha – západ, s nimiž se v napadeném usnesení ztotožnil také Krajský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Okolnost, že obviněný neplatil výživné na svou nezletilou dceru v době od ledna 2005 do 7. 6. 2016, byla spolehlivě prokázána výpovědí svědkyně M. V., matky nezletilého dítěte, k jejímž rukám měl obviněný výživné platit. Svědkyně M. V. ve své výpovědi přesvědčivě popsala, že od obviněného nikdy žádné výživné na nezletilou dceru nedostala, a to v hotovosti ani převodem na účet, třebaže ho o to žádala a také mu dala číslo účtu, a že obviněný zaplacení výživného vždy jen sliboval. Zároveň uvedla, že mu nechtěla škodit, že se snažila řešit záležitost výživného po dobrém, že se raději sama uskrovnila, že využívala pomoci svých rodičů, dokud pracovali, a že trpělivost jí došla za situace, kdy výrazně vzrostly požadavky dcery v souvislosti se studiem a kdy se obviněný odstěhoval na Moravu a přestal projevovat jakýkoli zájem o dceru. Tím svědkyně přijatelně vysvětlila, proč neplacení výživného neoznámila dříve a proč oznámení učinila až po velmi dlouhé době neplacení. Svědkyně X. Y. *) , dcera obviněného, na kterou měl platit výživné, jednoznačně vyloučila, že by jí obviněný někdy dal nějaké peníze, aby je odevzdala matce. Svědkyně V. S. (matka M. V.) potvrdila, že své dceři, tj. M. V., pomáhala v situaci, kdy od obviněného nedostávala žádné výživné na nezletilou X. Y. *) . Svědkyně byla se záležitostí výživného obeznámena do té míry, že věděla, že když dcera pohrozila obviněnému trestním oznámením, prosil ji, aby to nedělala, přičemž sliboval zaplacení výživného, a že dcera nechtěla dostat obviněného do problémů. Obhajoba obviněného, podle které dával výživné matce dítěte v hotovosti, tak byla vyvrácena. Navíc je tato obhajoba nelogická, neboť není s to přijatelně vysvětlit, proč obviněný nedisponuje jakýmkoli potvrzením o placení výživného, zvláště když šlo o výživné mezi osobami, které spolu nežily a neměly mezi sebou fakticky již žádný bližší vztah. Ve světle okolností, které jasně vyplynuly z výpovědí svědkyň M. V., X. Y. *) a V. S., soudy správně konstatovaly, že ve prospěch obviněného nelze hodnotit výpověď svědkyně V. F., se kterou obviněný po část kritické doby žil a která tvrdila, že byla asi patnáctkrát či možná i vícekrát přítomna tomu, jak obviněný M. V. dává něco, o čem si na podkladě jeho tvrzení myslela, že jsou to peníze, přičemž předání pozorovala vždy z povzdálí na nádraží. Totéž platí o výpovědi svědka P. K., který uvedl, že asi desetkrát jel s obviněným, když mu obviněný říkal, že veze výživné. Výpovědi svědků V. F. a P. K. nijak nedokazují, že obviněný skutečně dával M. V. výživné.
Zjištěním, že obviněný neplatil výživné na svou nezletilou dceru, nebylo porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný s tímto zjištěním nesouhlasí a že se neztotožňuje se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.