ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.960.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 960/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl dne 29. listopadu 2017 v neveřejném zasedání, o dovolání obviněného J. P. , proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 236/2016, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 19 T 2/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
I
Rozsudkem Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 19 T 2/2016, byl obviněný J. P. uznán vinným dvojnásobným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. e) tr. zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 54 měsíců. Podle §56 odst. 2 písm. d), odst. 3 tr. zákoníku byl pro výkon trestu zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou.
Obviněný se zločinů dopustil tím (zkráceně uvedeno), že
1. ve Věznici Horní Slavkov, ul. H., okres S. dne 16. 8. 2014 napsal dopis, ve kterém žádal o pohovor ohledně napadení jeho osoby, kdy do věznice volala A. H., že jí psal SMS, kdy na základě tohoto dopisu pak dne 2. 9. 2014 při podání vysvětlení po poučení o trestní odpovědnosti za křivé obvinění, úmyslně nepravdivě vypověděl, že v měsíci červenec 2014 kolem 22:30 hodin do cely vstoupilo 8 dozorců, opakovaně ho kopali do celého těla, kromě hlavy. Bylo zjištěno, že se mělo jednat o příslušníky VS ČR Č., K., K., M., P., K. a M., kteří dne 14. 7. 2014 v době od 22:30 hodin do 23:15 hodin provedli mimořádnou prohlídku cely č. 308 na oddíle A8. Skutečnosti uváděné obviněným byly prověřovány GIBS a nebylo prokázáno protizákonné jednání uvedených osob.
2. ve Věznici Horní Slavkov, ul. H., okres S. nejprve dne 16. 8. 2014 napsal dopis řediteli věznice, ve kterém uvádí, že dne 16. 8. 2014 na OVKT po obědě měl odsouzený R. odevzdat lžičku, jelikož ji v minulosti spolkl, lžičku neodevzdal, tak příslušník odevřel katr a začal odsouzeného mlátit. R. přivezli z nemocnice, umístili jej zpět na celu, kde byl opět brutálně napaden. Odsouzený prosil, ať ho nechají být. Vyhrožovali i obviněnému, že když to ohlásí, má to spočítané. Na základě dopisu při podání vysvětlení dne 2. 9. 2014 po poučení o trestní odpovědnosti za křivé obvinění, úmyslně nepravdivě vypověděl, že v srpnu 2014 slyšel přes cihlovou zeď cely, jak se ozývají rány a křik odsouzeného R., který prosil, ať ho nechají být. Nemohl vydržet jeho nářek, začal bouchat a křičet, ať ho nechají být. Přesto dozorci nepřestali a velitel směny mu pak řekl, aby tak nedopadl taky. Interním šetřením bylo zjištěno, že se mělo jednat o příslušníky VS ČR S., S. a Č. Skutečnosti uváděné obviněným byly prověřovány GIBS a nebylo prokázáno protizákonné jednání uvedených osob.
Proti rozsudku okresního soudu podal obviněný odvolání do výroku o vině a trestu. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 236/2016 podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 5. 2016, č. j. 19 T 2/2016-538 ve výroku o trestu a podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněného podle §345 odst. 3 tr. zákoníku, za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku, odsoudil k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 30 měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou.
II
Proti rozhodnutí soudu druhého stupně podal obviněný řádně a včas prostřednictvím obhájce dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Namítl, že se nedopustil skutku popsaného pod bodem 1) ve výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, že odvolací soud dospěl na základě provedených důkazů k chybnému závěru spočívajícímu v nesprávném právním posouzení, a že jeho vina nebyla prokázána bez důvodných pochybností. Jeho tvrzení, že do cely vstoupilo osm dozorců, kteří ho opakovaně kopali do celého těla je obecné a všeobjímající. Neoznačil žádnou konkrétní osobu, kterou by bylo možné jednoznačně identifikovat. Lživé obvinění musí směřovat vůči určité osobě. Totožná situace jako u skutku pod bodem 1), platí i u bodu 2). Ani v tomto případě neuvedl konkrétní osobu, kterou by lživě obviňoval. Až státní zástupce dovodil označení konkrétních osob, vůči kterým mělo obvinění směřovat. Doplňování tvrzení uvedených jím u podaného vysvětlení v tom směru, na jaké konkrétní osoby by šlo jeho obvinění napasovat, nemůže z hlediska naplnění znaků trestného činu křivého obvinění obstát. Lživě obvinit znamená tvrdit, že se jiný dopustil jednání, které naplňuje skutkovou podstatu trestného činu. Znaky trestného činu podle §345 tr. zákoníku nejsou naplněny, jedná-li se o obvinění z přestupku. Z obsahu podaného dovolání nelze určit, zda se má jednat o přestupkové nebo trestní jednání. Touto skutečností se však soudy nikterak nezabývaly. Obsah podaného vysvětlení nebyl způsobilý přivodit trestní stíhání žádné konkrétní osobě. Žádná z neurčitých osob vůči němu neplnila svou povinnost vyplývající ze zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce. Aplikace kvalifikované skutkové podstaty podle §345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku je s ohledem na dané skutky zjevně nepřiléhavá. Podstatná část závěrečné řeči obhajoby nebyla nalézacím soudem vůbec zohledněna. Odvolací soud rovněž nezohlednil vady rozsudku nalézacího soudu vytýkané v podaném odvolání. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně není patrno, jak se soud vypořádal s jeho obhajobou. Tímto postupem, kdy nebylo na jisto zjištěno, že došlo k naplnění objektivní i subjektivní stránky trestného činu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Z hlediska subjektivní stránky je předpokládán úmysl přímý. Podle judikatury se však nestačí zabývat pouze tím, zda osoba, kterou obvinil, skutečně spáchala trestný čin. Je zároveň nutné prokázat, že pachatel si byl vědom toho, že obviňuje jinou osobu nepravdivě. On si však nebyl vědom toho, že konkrétní osobu nepravdivě obviňuje a nebylo prokázáno vědomě lživé obvinění. U skutku pod bodem 1) nebyly provedeny jím navrhované důkazy, které by prokazovaly jeho nevinu. Soudy se vůbec nevypořádaly s výpověďmi příslušníků VS ČR. Jejich výpovědi byly shledány jako konzistentní bez vnitřních rozporů. Výpovědi se však shodovaly pouze v několika zřejmých věcech, v detailech se značně rozcházely. Je možné, se si tyto osoby, pracující v jedné věznici, připravily body výpovědi. Shodně tvrdily, že byl při prohlídce cely stažen za nohy tak, že spadl obličejem k zemi. Toto zcela jistě není standardní způsob provádění mimořádné prohlídky cely a je možné jej považovat za násilné. Pokud jde o skutek pod bodem 2), pak soudy nepostupovaly v souladu se zásadami trestního řízení, obzvláště se zásadou podle §2 odst. 6 tr. ř. nemohl se dopustit vědomě lživého obvinění, když do cely odsouzeného R. neviděl, slyšel pouze výkřiky a tato situace u něj mohla vyvolat představu o možném fyzickém násilí vůči němu. Svědek K. odmítl u hlavního líčení vypovídat v obavě o svou osobu. Obviněný proto žádal o přemístění svědka do jiné věznice, nicméně mu nebylo vyhověno. Tímto soud porušil zásadu zakotvenou v §2 odst. 5 tr. ř., kdy nepostupoval v souladu se svými právy a povinnostmi tak, aby byl zjištěn skutkový stav bez důvodných pochybností.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 2. 2. 2017, sp. zn. 7 To 236/2016 a předcházející rozsudek Okresního soudu v Sokolově ze dne 3. 5. 2016, sp. zn. 19 T 2/2016, a aby tomuto soudu věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání uvedl, že pod deklarovaný dovolací důvod lze podřadit jen část námitek obviněného. V námitkách pod bodem III. a IV. a v některých námitkách pod bodem II. pouze polemizuje s provedenými důkazy a jejich hodnocením a v návaznosti na to zpochybňuje skutková zjištění. Takové námitky se s uplatněným dovolacím důvodem míjí. Zásah Nejvyššího soudu do učiněných skutkových zjištění odůvodňuje situace, kdy se nesprávná realizace důkazního řízení dostane do kolize s principy spravedlivého procesu. Sem lze podřadit opomenuté důkazy a užití nezákonných důkazů a situaci, kdy se skutková zjištění nachází v extrémním nesouladu s provedenými důkazy. Taková situace však v řízení není. Není povinností soudu akceptovat jakýkoli důkazní návrh. Jestliže soud odmítne navržený důkaz provést, musí to náležitě odůvodnit, což se stalo. Zbylé námitky pod bodem II. pod dovolací důvod lze podřadit, nicméně jsou neopodstatněné. Skutečnost, že obviněný neoznačil jménem konkrétní osobu, není v dané věci podstatná, jelikož bylo snadné zjistit, o které osoby se mohlo jednat. Osoby, které nepravdivě obvinil, vůči němu plnily své povinnosti vyplývající ze zaměstnání. Neopodstatněná je rovněž výhrada týkající se absence subjektivní stránky. Zákon v tomto případě předpokládá úmysl přímý ve vztahu k lživému obvinění, specifický úmysl přivodit trestní stíhání, kde postačí i srozumění s následkem a v případě zvlášť přitěžující okolnosti podle §345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku postačí ve smyslu §17 písm. a) tr. zákoníku i nedbalost. Obviněný nepravdivě obvinil dozorce z jednání, ke kterému nedošlo. Nepravdivosti svých tvrzení si musel být vědom a dozorce obvinit chtěl. Musel být přinejmenším srozuměn s hrozícím následkem. Jednání obviněného je tak kryto úmyslným zaviněním a jeho výhrady o absenci subjektivní stránky nemají žádné opodstatnění.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné, a souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání za podmínek §265r odst. 1 tr. ř.
III
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno obviněným jako osobou oprávněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání má obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné. Vycházel přitom z následujících skutečností.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Podání dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Přitom nestačí, aby zákonný dovolací důvod byl jen formálně deklarován. Uplatněné námitky mu musí odpovídat svým obsahem. Nejvyšší soud je vázán vymezením dovolacího důvodu a jeho odůvodněním.
Podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je zřejmé, že právním posouzením skutku se rozumí jeho hmotně právní posouzení. Podstatou takového posouzení je aplikace hmotného práva, tj. trestního zákoníku, na skutkový stav věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně a nikoli jak skutek prezentuje či jak se jeho zjištění dožaduje dovolatel. V dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí lze namítat, že skutkový stav věci, který zjistily soudy, nenaplňuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným. Je tedy možné vytýkat právní vady v kvalifikaci skutkového stavu věci zjištěného soudy. Mimo rámec dovolacího důvodu jsou skutkové námitky, tj. takové námitky, jimiž se dovolatel snaží dosáhnout jiného hodnocení důkazů oproti tomu, jak je hodnotily soudy, tím i změny ve skutkových zjištěních soudů a jejich nahrazení jinou verzí skutkového stavu věci, kterou obviněný prosazuje. Dovolání se tudíž nemůže zakládat na námitkách proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy, jaká skutková zjištění vyvodily z důkazů, jak postupovaly při provádění důkazů, v jakém rozsahu provedly dokazování apod. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek je určeno k nápravě závažných právních vad pravomocných rozhodnutí, a nikoli k tomu, aby skutková zjištění soudů prvního a druhého stupně byla přezkoumávána ještě třetí soudní instancí. Nejvyšší soud se zabývá z podnětu dovolání podaného s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. otázkou správnosti právního posouzení skutku zásadně ve vztahu k tomu skutkovému stavu věci, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, a nepřihlíží k námitkám proti skutkovým zjištěním soudů.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně, ledaže by skutková zjištění soudů byla v tak extrémním rozporu s důkazy, že by tím bylo porušeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces. V takovém případě má zásah Nejvyššího soudu podklad v ustanoveních čl. 4 (základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci) a čl. 90 (soudy jsou povolány především k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu právům) Ústavy České republiky.
Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy se projevuje zejména tím, že skutková zjištění soudů postrádají obsahovou spojitost s důkazy, že skutková zjištění soudů nevyplývají z důkazů při žádném z logicky přijatelných způsobů jejich hodnocení, že skutková zjištění soudů jsou opakem toho, co je obsahem důkazů, na jejichž podkladě byla tato zjištění učiněna, apod. Extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a důkazy může vyplývat i z toho, že tato zjištění jsou zcela nebo v rozhodující míře založena na nějakém procesním úkonu, který je zatížen tak podstatnou vadou, že je jako důkaz nepoužitelný, a skutková zjištění soudů nemají oporu v ostatních důkazech.
Žádnou z těchto vad důkazního řízení Nejvyšší soud v dané věci neshledal a obviněný ji ani výslovně nenamítal.
Obviněný ve svém dovolání dále v souladu s uplatněným důvodem dovolání namítá, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty zločinu křivého obvinění, konkrétně subjektivní stránka. Tvrdí, že k tomu, aby bylo možné jednání posoudit, jako trestný čin je nutné, aby obvinil konkrétní osobu, a aby toto učinil v úmyslu přímém. Uvádí, že si nebyl vědom toho, že kohokoli nepravdivě obvinil a především, že neoznačil konkrétní osobu. Dle judikatury však není nutné označit osobu jménem. Postačí, je-li individualizována uvedením takových okolností, z nichž lze spolehlivě dovodit, o kterou osobu jde (srov. R 29/1988). Lživé obvinění může směřovat i vůči více osobám (RIZMAN, Stanislav. §345 [Křivé obvinění]. In: ŠÁMAL, Pavel, GŘIVNA, Tomáš, HERCZEG, Jiří, KRATOCHVÍL, Vladimír, PÚRY, František, RIZMAN, Stanislav, ŠÁMALOVÁ, Milada, VÁLKOVÁ, Helena, VANDUCHOVÁ, Marie. Trestní zákoník (EVK), 2. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2012, s. 3235. ISBN 978-80-7400-428-5.). Pokud jde o úmysl, pak obviněný byl uznán vinným dvojnásobným zločinem křivého obvinění podle §345 odst. 1, odst. 3 písm. e) tr. zákoníku. Lživé obvinění se musí týkat trestného činu, není však nutné uvádět jeho právní kvalifikaci, postačí, že pachatel uvede skutkové okolnosti, které naplňují některou skutkovou podstatu trestného činu, jak tomu bylo i v této věci. Namítá-li obviněný, že křivé obvinění se může týkat jen trestného činu, nikoliv však přestupku a jeho neurčité tvrzení ve vysvětlení není způsobilé přivodit trestní stíhání žádné konkrétní osoby, tak tuto námitku Nejvyšší soud zcela zásadně odmítá. Obviněný také neuvádí nic konkrétního k odůvodnění této zcela obecné námitky. Z obsahu vysvětlení a dopisů obviněného, citovaných ve výroku o vině, je úmyslné obvinění příslušníků vězeňské stráže z trestného činu naprosto jednoznačně zřejmé a byl si toho plně vědom i obviněný. V případě ad 2) výroku o vině se písemně obrátil na ředitele věznice výslovně „…s vážným trestným činem…“. Poukázat přitom lze i na výpověď svědka R., který své fyzické napadení příslušníky vězeňské stráže jednoznačně vyloučil a naopak potvrdil, že obviněnému na jeho dotaz jasně odpověděl, že jej nezbili, ale byl ovlivňován ze strany obviněného, aby svědčil, že jej zbili. Zjevně neopodstatněná je proto námitka obviněného, že se nemohl dopustit vědomě lživého obvinění, když do cely odsouzeného R. neviděl, slyšel pouze výkřiky a tato situace u něj mohla vyvolat představu o možném fyzickém násilí vůči němu.
U zvlášť přitěžující okolnosti podmiňující užití vyšší trestní sazby podle §345 odst. 3 písm. e) tr. zákoníku pak není vyžadován úmysl, ale postačí i pouhá nedbalost. Argument obviněného, že si nebyl vědom toho, že konkrétní osobu nepravdivě obviňuje, je pak zcela v rozporu s provedenými důkazy a skutkovými zjištěními soudů. Rovněž není pravdou, že by žádná z osob, kterou nepravdivě obvinil, vůči němu neplnila povinnost vyplývající ze zaměstnání. Obviněný byl osobou ve výkonu trestu a osoby, které obvinil, byly příslušníky vězeňské stráže (dále jen „příslušník“) ve věznici, kde svůj trest vykonával. První obvinění se týkalo napadení jeho osoby příslušníky při mimořádné prohlídce cely a druhé obvinění pak napadení odsouzeného R. V obou případech mělo jít o napadení odsouzených příslušníky ve službě, a proto je zřejmé, že vůči obviněnému vykonávali povinnosti vyplývající z jejich zaměstnání.
Nad rámec výše uvedeného pak Nejvyšší soud uvádí, že další námitky, které obviněný ve svém dovolání uvedl, mají skutkový charakter, kdy se domáhá jiného hodnocení důkazů, jiného hodnocení věrohodnosti svědka, nebo doplnění dokazování výslechy dalších osob a z tohoto důvodu je pod deklarovaný dovolací důvod nelze podřadit. K námitce o neprovedení navrhovaných důkazů pak postačí uvést, že není povinností soudu provést všechny navrhované důkazy, pokud dosud provedené důkazy bez důvodných pochybností prokazují vinu obviněného, což je i tento případ, kdy by provádění výslechu dalších osob bylo zcela nadbytečné.
Nejvyšší soud z těchto důvodů z hlediska dovolacích námitek shledal správným závěr soudů obou stupňů o tom, že se obviněný dopustil jednání uvedeného ve výroku rozsudku nalézacího soudu, a toto bylo správně kvalifikováno jako dvojnásobný zločin křivého obvinění podle §345 odst. 2, 3 písm. e) tr. zákoníku, neboť jiného křivě obvinil z trestného činu a tento čin spáchal na jiném, který vůči němu plnil svoji povinnost vyplývající z jeho zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce. Dovolání obviněného J. P. proto jako zjevně neopodstatněné odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání konaném za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. listopadu 2017
JUDr. Michal Mikláš
předseda senátu