ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.964.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 964/2017-25
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2017 o dovolání, které podal obviněný T. B. , proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 61 To 62/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 1 T 17/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. B. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. B. podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2017, sp. zn. 61 To 62/2017. Tímto rozsudkem bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 5. 1. 2017, sp. zn. 1 T 17/2016, a z podnětu odvolání státního zástupce podaného v neprospěch obviněného proti výroku o trestu byl rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 postupem podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř., §259 odst. 3 tr. ř. změněn ve výroku o trestu. Obviněný s odkazem na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. napadl rozsudek Městského soudu v Praze proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Námitky, které učinil obsahem dovolání, obviněný zaměřil proti zjištění soudů, že je osobou totožnou s pachatelem činu. Obviněný vytkl, že toto zjištění je v extrémním nesouladu s důkazy a že představuje porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dovoláním se obviněný domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou soudů a aby přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 8 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedla, že dovolání je založeno na skutkových námitkách, které nejsou dovolacím důvodem, a navrhla, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájci k případné replice, ale obhájce na něj nereagoval.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Z toho jasně plyne, že skutkové námitky nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl uznán vinným a odsouzen pro zločin loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Obvodního soudu pro Prahu 8 spočíval v podstatě v tom, že obviněný dne 26. 5. 2010 kolem 18,15 hodin v P., S. …, vstoupil do domu, na chodbě navázal kontakt s poškozeným J. V. R., přitlačil ho ke zdi, vyzval ho k vydání mobilního telefonu s pohrůžkou, že má u sebe nůž a probodne ho, nakonec poškozenému z krku strhl sluchátka s přehrávačem v hodnotě nejméně 1 152 Kč a utekl.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky zločinu loupeže podle §173 odst. 1 tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný založil dovolání v celém rozsahu na tom, že nesouhlasil se zjištěním soudů, podle něhož je osobou totožnou s pachatelem činu, a polemizoval s hodnocením důkazů, jímž soudy k tomuto zjištění došly. Tyto námitky byly pokračováním obhajoby obviněného z původního řízení, kdy obviněný trval na tom, že se činu nedopustil, že nebyl na místě činu, že s poškozeným nepřišel do žádného kontaktu apod. Tyto námitky mají vyloženě skutkovou povahu a stojí tudíž mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které s ním obsahově nekorespondují a nejsou pod něj podřaditelné.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Obvodního soudu pro Prahu 8, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Městský soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor, a to ani v otázce totožnosti obviněného s osobou pachatele skutku. Svědecká výpověď poškozeného v hlavním líčení byla jako usvědčující důkaz založena na tom, že obviněný mu byl povědomý podle rysů v obličeji a vůbec podle oblasti obličeje. Přitom ovšem při rekognici provedené v přípravném řízení poškozený obviněného nepoznal, což soudy přijatelně vysvětlily značným časovým odstupem tohoto úkonu od doby spáchání činu a nízkým věkem poškozeného v době činu. Z hlediska usvědčení obviněného jako osoby totožné s pachatelem skutku bylo rozhodujícím důkazem, o kterém nevyvstaly žádné důvodné pochybnosti, odborné vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky. Obviněného spolehlivě usvědčil výsledek analýzy, jímž byla zjištěna shoda profilu DNA obviněného s profilem DNA nalezeným na injekční stříkačce, která podle svědecké výpovědi poškozeného vypadla během útoku pachateli z kapsy. Tato injekční stříkačka po útěku pachatele zůstala na místě činu, byla zajištěna policií, po odborném zkoumání na ni byl izolován profil DNA, který byl zařazen do evidence v národní databázi a který byl v roce 2015 ztotožněn s profilem DNA obviněného zjištěným v jiné souvislosti. Obviněný namítal, že mohlo jít o injekční stříkačku, kterou po něm měla v dispozici jiná osoba, a že tato jiná osoba byla pachatelem. Tyto námitky soudy přesvědčivě vyvrátily na podkladě odborného vyjádření z oboru kriminalistiky, odvětví genetiky, kterým bylo jasně a přesvědčivě vysvětleno, že na injekční stříkačce byl izolován profil DNA jediné osoby mužského pohlaví, a že pokud by měl injekční stříkačku v držení ještě někdo jiný, byl by izolován smíšený profil DNA více osob. Odborné vyjádření tak vyznělo v závěr, že obviněný byl jediným držitelem injekční stříkačky, která při činu vypadla pachateli z kapsy. Z toho je jasné, že pachatelem nemohl být nikdo jiný než obviněný.
Zjištěním soudů, že obviněný je osobou totožnou s pachatelem skutku, nebylo nijak porušeno základní ústavně zaručené právo obviněného na spravedlivé řízení. To, že obviněný nesouhlasí s uvedeným zjištěním ani se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu