ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.983.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 983/2017-29
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 31. 8. 2017 o dovolání obviněného T. L. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 7 To 128/2016, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 4 T 8/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného T. L. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný T. L. podal prostřednictvím obhájkyně v zákonné lhůtě dovolání proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 1. 2017, sp. zn. 7 To 128/2016, jímž bylo rozhodnuto o jeho odvolání a o odvolání poškozené proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2016, sp. zn. 4 T 8/2016. Obviněný napadl rozsudek Vrchního soudu v Praze proto, že jím zůstal nedotčen výrok o vině. Odkázal na důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uplatněnými námitkami prezentoval svou verzi skutkového stavu, z níž dovozoval nesprávnost výroku o vině. V další části dovolání označil uložený trest za nepřiměřeně přísný. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek a aby sám ve věci rozhodl v intencích podaného dovolání.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že uplatněné námitky nejsou dovolacím důvodem, a navrhl, aby dovolání bylo podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření bylo předloženo obhájkyni k případné replice, ale obhájkyně na něj nereagovala.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Především musí Nejvyšší soud připomenout, že dovolání není běžný opravný prostředek a neplní funkci „dalšího odvolání“. Dovolání je mimořádný opravný prostředek, který na rozdíl od odvolání není možné podat z jakéhokoli důvodu, ale v dané věci jen z některého z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. Podat dovolání z jiného důvodu je vyloučeno. Konkrétní uplatněné námitky mají relevanci zákonného dovolacího důvodu za předpokladu, že mu odpovídají svým obsahem. Žádný ze zákonných dovolacích důvodů se nevztahuje ke skutkovým zjištěním, k hodnocení důkazů, k postupu soudů při provádění důkazů, k rozsahu dokazování apod. Skutkové námitky tudíž nejsou dovolacím důvodem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Směřuje-li dovolání proti odsuzujícímu rozhodnutí, odpovídají uvedenému dovolacímu důvodu jen takové námitky, v nichž se tvrdí, že skutkový stav, který zjistily soudy prvního a druhého stupně, nevykazuje znaky trestného činu, jímž byl obviněný uznán vinným.
Obviněný byl uznán vinným a odsouzen pro pokus zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Krajského soudu v Hradci Králové spočíval v tom, že obviněný dne 18. 5. 2016 v době od 16,45 hodin do 17,00 hodin v P., K. K. …, v provozovně krejčovství, kterou si vytipoval, bez varování, bez předchozího slovního napadení, po předchozím uvážení, v úmyslu usmrtit a získat majetkový prospěch, maskován šátkem přes obličej, kapucí a s rukavicemi na rukou vytáhl z igelitové tašky přinesený kuchyňský nůž celkové délky cca 33 cm s délkou čepele 20 cm a dvakrát jím bodl poškozenou J. P. do krku a levého ramene, čemuž se poškozená aktivně bránila, přetahovala se s ním o nůž, přičemž upadla na zem, kde ji obviněný fyzicky napadal údery a kopy, poškozené se ale podařilo vymanit a vyběhnout na ulici, kde zkolabovala, a následně byla záchrannou službou převezena do nemocnice, kde se podrobila operaci. Podle zjištění uvedených ve výroku o vině obviněný způsobil poškozené bodnou ránu na levé straně krku délky 4 cm s přerušením vnitřní krční žíly, bodnou ránu na levém rameni šířky 3 cm zasahující do hloubky asi 7 cm směrem k hornímu okraji lopatky a další méně závažná poranění, přičemž poškozená byla bezprostředně ohrožena na životě zevním vykrvácením a proniknutím vzduchu do krevního oběhu (vzduchovou embolií) se selháním základních životních funkcí, tj. krevního oběhu a dýchání.
V podaném dovolání obviněný neuplatnil žádné námitky v tom smyslu, že by uvedený skutkový stav nenaplňoval znaky pokusu zločinu vraždy podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, §140 odst. 2, 3 písm. j) tr. zákoníku. Pouze takto koncipované námitky by obsahově odpovídaly dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný se v dovolání snažil prosadit odlišnou verzi skutkového stavu založenou na tvrzení, že při vstupu do provozovny požádal poškozenou o peníze, které chtěl použít na nákup počítače, a že poškozená se na něho nečekaně vrhla a strhla ho k zemi, kde se jen bránil. Zároveň zdůraznil, že si nepamatuje, že by poškozenou bodl. Na tomto podkladě namítl, že neměl úmysl poškozenou zranit, natož usmrtit. Uvedené námitky pro svou vyloženě skutkovou povahu stojí mimo rámec dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný sice formálně deklaroval tento zákonný dovolací důvod, ale jinak uplatnil námitky, které mu co do svého obsahu neodpovídají a nejsou pod něj podřaditelné. To platí i ohledně námitky týkající se subjektivní stránky činu, tj. úmyslného zavinění ve vztahu k hrozícímu smrtelnému následku. V té podobě, jak ji uplatnil, jde o námitku nikoli právní, ale skutkovou, protože obviněný vyvozoval své závěry o nedostatku úmyslu nikoli ze skutkového stavu zjištěného soudy, ale ze své vlastní skutkové verze, kterou soudy považovaly za vyvrácenou.
Nejvyšší soud z pozice dovolacího soudu zásadně nezasahuje do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně. Učinit tak může jen zcela výjimečně, jestliže to odůvodňuje extrémní rozpor mezi skutkovými zjištěními soudů a provedenými důkazy. V takovém případě je dotčeno ústavně garantované základní právo obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanoveních čl. 4, čl. 90 Ústavy.
Mezi skutkovými zjištěními Krajského soudu v Hradci Králové, s nimiž se v napadeném rozsudku ztotožnil také Vrchní soud v Praze, na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé rozhodně není žádný extrémní rozpor. Tato zjištění mají odpovídající obsahové zakotvení ve svědecké výpovědi poškozené, která podrobně, konkrétně, bez jakýchkoli rozporů či nesrovnalostí a celkově přesvědčivě popsala průběh útoku, jemuž byla vystavena. Přitom vyloučila, že by útočník po ní požadoval peníze. Za nemožné označila to, že by takový požadavek útočníka neslyšela. Zdůraznila, že za daných okolností by mu peníze dala, pokud by je požadoval. Jednoznačně uvedla, že útočník bezprostředně po vstupu do provozovny pronesl slova ve smyslu „toto pro tebe mám“, napřáhl nůž a hned jí bez varování píchl do krku, na což reagovala snahou bránit se rukama. Popis incidentu, jak ho podala poškozená ve své svědecké výpovědi, koresponduje se zjištěními týkajícími se jejích zranění, přičemž zranění na ruce odpovídá popsanému způsobu její obrany. Soudy neměly žádný důvod k pochybnostem o pravdivosti svědecké výpovědi poškozené, důvodně ji hodnotily jako věrohodnou, správně na jejím podkladě založily svá zjištění a v souladu s tím jako nereálnou odmítly verzi obviněného, podle které se naopak on bránil napadení ze strany poškozené.
Tím, že soudy založily výrok o vině obviněného na skutkových zjištěních vycházejících ze svědecké výpovědi poškozené, nebylo nijak porušeno ústavně zaručené základní právo obviněného na spravedlivé řízení. Pokud obviněný nesouhlasí s těmito zjištěními a se způsobem, jímž soudy hodnotily důkazy, není to dovolacím důvodem.
Dovolacím důvodem nejsou ani námitky obviněného týkající se přiměřenosti trestu, který mu byl uložen. Obviněný byl podle §140 odst. 3 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody na patnáct roků, tedy ve výměře na spodní hranici trestní sazby uvedené v citovaném ustanovení. Nepřicházelo tedy v úvahu, aby obviněný uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jímž je uložení nepřípustného druhu trestu nebo uložení trestu ve výměře mimo zákonnou trestní sazbu. Byl-li uložen přípustný druh trestu ve výměře spadající do rámce zákonné trestní sazby, nejsou námitky ohledně přiměřenosti trestu dovolacím důvodem ani podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na „jiném nesprávném hmotně právním posouzení“, míněno jiném, než je právní posouzení skutku (k tomu viz č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného než zákonného dovolacího důvodu.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 31. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu