ECLI:CZ:NS:2017:7.TDO.997.2017.1
sp. zn. 7 Tdo 997/2017-31
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. 9. 2017 o dovolání obviněného P. S. , proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 8 To 77/2017, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 110/2016 takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. S. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 11. 2016, sp. zn. 3 T 110/2016, byl podle §45 odst. 1 tr. zákoníku zrušen rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 29. 9. 2014, sp. zn. 91 T 70/2014, ve výroku o vině obviněného P. S. trestným činem zpronevěry a ve výroku o trestu, zrušeny byly také další obsahově navazující výroky a obviněný P. S. byl uznán vinným v bodech 1-8 zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a bodech 9/a,b přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku a odsouzen podle §206 odst. 4 tr. zákoníku, §43 odst. 1 tr. zákoníku, §45 odst. 1 tr. zákoníku ke společnému úhrnnému trestu odnětí svobody na čtyřicet měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Výrokem podle §228 odst. 1 tr. ř. a podle §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 3. 2017, sp. zn. 8 To 77/2017, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce v zákonné lhůtě dovolání proti usnesení Krajského soudu v Brně. Výrok o zamítnutí odvolání napadl s odkazem na důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. d), g), l) tr. ř. Jako dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítl, že Krajský soud v Brně o odvolání rozhodl ve veřejném zasedání, které konal v jeho nepřítomnosti. Pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. zahrnul jednak námitky v tom smyslu, že do výroku o vině pokračujícím zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku bylo chybně zahrnuto jednání, které podle jeho názoru mělo být správně posouzeno jako samostatný trestný čin podvodu podle §209 tr. zákoníku, a jednak námitky, jimiž ve vztahu k uvedenému výroku zpochybnil naplnění zákonných znaků pokračování v trestném činu z hlediska subjektivní stránky, tj. z hlediska jednotného záměru, jímž musí být vedeno spáchání všech útoků. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vyvozoval z předcházejících dovolacích důvodů. Obviněný se dovoláním domáhal toho, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i rozsudek, aby zrušil také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal nové projednání a rozhodnutí věci nebo sám meritorně rozhodl, zejména zmírněním uloženého trestu.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření označil dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto. Vyjádření neobsahovalo žádnou zásadní argumentaci nad rámec odůvodnění obou rozhodnutí, takže nebylo třeba předkládat ho obviněnému, resp. obhájci k replice.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání je zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání.
Obviněný namítl, že Krajský soud v Brně rozhodl napadeným usnesením ve veřejném zasedání konaném v jeho nepřítomnosti, ačkoli se omluvil z důvodu onemocnění a pracovní neschopnosti, požádal o odročení a nedal výslovný souhlas ke konání veřejného zasedání za své nepřítomnosti. Krajskému soudu v Brně obviněný vytkl, že pokud rozhodl o konání veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, postupoval v rozporu s ustanoveními §205 odst. 2 tr. ř., §238 tr. ř. Těmto námitkám nemohl Nejvyšší soud přisvědčit.
Přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání odvolacího soudu se týká ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Z tohoto ustanovení vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Z hlediska trestního řádu je jediným důvodem vylučujícím konat veřejné zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného to, že obviněný je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, ledaže se sám obviněný výslovným prohlášením účasti vzdá. Není-li obviněný ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, nebrání trestní řád konání veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného bez ohledu na důvod jeho nepřítomnosti, na okolnost, zda a jak se omluvil, zda žádal o odročení či zda dal souhlas k tomu, aby se veřejné zasedání konalo v jeho nepřítomnosti, příp. zda výslovně projevil nesouhlas s jeho konáním.
Namítané ustanovení §205 odst. 2 tr. ř. se nevztahuje na postup odvolacího soudu, ale na postup soudu prvního stupně v hlavním líčení. Podle tohoto ustanovení jestliže se některá z předvolaných osob nedostavila, rozhodne soud po slyšení přítomných stran, zda je možno hlavní líčení přesto provést, či zda je nutno je odročit. Podle §238 tr. ř. na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání se užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. V této spojitosti je třeba zdůraznit, že obviněný nebyl k veřejnému zasedání předvolán, nýbrž o něm byl vyrozuměn (§233 odst. 1 tr. ř.). Ani se zřetelem k ustanovení §238 tr. ř. tedy nebylo nutné, aby rozhodnutí, že veřejné zasedání bude provedeno v nepřítomnosti obviněného, činil Krajský soud v Brně po slyšení přítomných stran, nehledě na to, že by vyjádřením přítomných stran nebyl nijak vázán. Nedostatkem slyšení nemohlo být postavení obviněného ve skutečnosti nijak dotčeno.
Je tedy namístě závěr, že provedením veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nebylo porušeno žádné ustanovení trestního řádu.
I když to obviněný výslovně nenamítl, zbývá posoudit, zda postup Krajského soudu v Brně nebyl nepřípustným zásahem do práva obviněného na projednání věci ve vlastní přítomnosti ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Ani toto ustanovení však nebylo porušeno. Účelem citovaného ustanovení není garantovat obviněnému právo na přítomnost při každém úkonu v každém stádiu řízení, nýbrž zajistit mu reálnou možnost k tomu, aby se v průběhu řízení vyjádřil k podstatě obvinění, ke skutkové a k právní stránce věci, k prováděným důkazům apod. Tuto možnost obviněný měl v hlavním líčení, jehož se zúčastnil, v němž vypovídal, vyjadřoval se k důkazům atd. Ve veřejném zasedání o odvolání Krajský soud v Brně již neprováděl žádné další dokazování nad rámec, v němž bylo provedeno v hlavním líčení. Obviněný tedy nebyl nijak zkrácen ve svém právu vyjádřit se k provedeným důkazům. Rozhodně se nejednalo o to, že by obviněný byl postupem Krajského soudu v Brně zbaven možnosti vůbec vystupovat před soudem, neboť tuto možnost měl a využil jí v hlavním líčení. Pokud obviněný k omluvě a žádosti o odročení veřejného zasedání připojil rozhodnutí lékaře o dočasné pracovní neschopnosti, je třeba konstatovat, že tento doklad slouží k pracovněprávním účelům a k účelům sociálního zabezpečení a sám o sobě nedokazuje, že obviněný se fakticky nemohl veřejného zasedání zúčastnit. Kromě toho jeho obhajoba byla zajištěna přítomným obhájcem.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný byl v bodech 1-8 výroku o vině uznán vinným zločinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku. Takto byl posouzen skutek, který podle zjištění Městského soudu v Brně spočíval v podstatě v tom, že obviněný v době od 24. 7. 2012 do 23. 8. 2013 v B. při provozu autobazaru společnosti Auto Adulár, s.r.o., v deseti případech na podkladě komisionářské smlouvy přijal za účelem prodeje motorové vozidlo, které sice prodal, ale peníze získané prodejem nepředal původnímu majiteli vozidla a ponechal si je pro svou potřebu, čímž poškozeným způsobil škodu ve výši nejméně 1 128 500 Kč (body 1-5, 6b, 6c, 6d, 7, 8), a dále že v dubnu 2013 v B. jako zástupce společnosti Aurium Adulár, s.r.o., přijal od poškozeného částku 50 063 Kč, za kterou měl být poškozenému opatřen zlatý slitek o váze 50g, avšak toto zboží nedodal a peníze si ponechal pro svou potřebu (bod 6a). Celkem tedy obviněný způsobil škodu ve výši nejméně 1 178 563 Kč.
Námitky, které obviněný uplatnil proti závěru soudů, že všechny útoky byly jedním pokračujícím trestným činem, jsou evidentně bez jakéhokoli opodstatnění.
Podle §116 tr. zákoníku se pokračováním v trestném činu rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku.
Podle námitek obviněného neměl být do rámce pokračujícího trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku zahrnut útok uvedený v bodě 6a výroku o vině, neboť vykazoval znaky trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku. Tyto námitky nelze akceptovat. Aby útok uvedený v bodě 6a mohl být posouzen jako trestný čin podvodu, muselo by být zjištěno, že obviněný již v době přijetí částky 50 063 Kč měl úmysl si tyto peníze ponechat pro svou potřebu a nic za ně poškozenému neopatřit. Jinak řečeno, muselo by tu být zjištění, že obviněný částku 50 063 Kč na poškozeném vylákal pod slibem, že mu opatří požadované zboží. Soudy ovšem takové zjištění neučinily a vycházely ze zjištění, která plně odpovídají zákonným znakům trestného činu zpronevěry podle §206 odst. 1 tr. zákoníku, tj. tomu, že obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena (nehledě na výši škody jako okolnost podmiňující použití vyšší trestní sazby).
Subjektivní stránka pokračování v trestném činu záleží v „jednotném záměru“, který všechny dílčí útoky spojuje v jeden celek. Obviněný v průběhu doby mírně přesahující jeden rok provedl deset útoků, jimiž si opatřoval peníze, když k tomu využíval postavení osoby, které byly tyto peníze svěřeny v rámci jejího postavení při podnikatelské činnosti dvou obchodních společností. Nejednalo se o žádné náhodné či ojedinělé využití příležitosti, která se obviněnému mimoděk namanula, ale o soustavné jednání takové povahy, že bylo očividnou součástí pracovního stylu obviněného a zároveň nelegálním zdrojem jeho trvalejšího a pravidelného příjmu, který za celou dobu dosáhl částky více než 1 178 000 Kč. Za tohoto stavu není nic nepřijatelného na závěru soudů, že všechny útoky byly po subjektivní stránce spojeny jednotným záměrem obviněného přisvojovat si peníze získané prodejem svěřených vozidel, resp. peníze svěřené za účelem nákupu zboží.
Z hlediska ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné.
K důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. byl v posuzované věci uplatnitelný ve variantě, podle které lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, přestože v řízení předcházejícím takovému rozhodnutí byl dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
V této variantně je dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. vázán na jiný dovolací důvod, v dané věci na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Z uvedené vázanosti vyplývá, že pokud je dovolání zjevně neopodstatněné z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., pak je zjevně neopodstatněné i z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
Závěrem k podanému dovolání
Z důvodů, které byly vyloženy v předcházejících částech tohoto usnesení, Nejvyšší soud zjevně neopodstatněné dovolání obviněného P. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. září 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu