ECLI:CZ:NS:2017:7.TZ.45.2017.1
sp. zn. 7 Tz 45/2017-11
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Josefa Mazáka projednal ve veřejném zasedání dne 26. 7. 2017 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch Ing. J. K. , proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 1 ZK 27/2016, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 per analogiam, §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 1 ZK 27/2016,
byl porušen zákon
v ustanovení §146a odst. 2 tr. ř.
Toto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Okresnímu soudu v České Lípě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, územního odboru Česká Lípa, obvodního oddělení Nový Bor, ze dne 4. 2. 2016 č. j. KRPL-3161-40/TČ-2016-180116-VAA, byla Ing. J. K. podle §66 odst. 1 tr. ř. uložena pořádková pokuta ve výši 2 000 Kč za to, že se dne 4. 2. 2016 v 11,00 hodin ani později bez řádné omluvy nedostavil k výslechu podezřelého, ačkoliv si předvolání dne 3. 2. 2015 (správně 3. 2. 2016) osobně převzal v místě trvalého bydliště od hlídky obvodního oddělení policie.
O stížnosti, kterou proti usnesení policejního orgánu podal Ing. J. K., bylo rozhodnuto usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě ze dne 10. 2. 2016, sp. zn. 1 ZK 27/2016. Tímto usnesením státní zástupkyně byla stížnost podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Usnesení bylo podle §140 odst. 1 písm. a) tr. ř. pravomocným dne 10. 2. 2016.
Ministr spravedlnosti podal ve prospěch Ing. J. K. dne 19. 6. 2017 u Nejvyššího soudu stížnost pro porušení zákona proti usnesení státní zástupkyně. Vytkl, že tímto usnesením byl porušen zákon v ustanovení §146a odst. 2 tr. ř. v neprospěch Ing. J. K., neboť podle tohoto ustanovení rozhodnout o stížnosti proti uložení pořádkové pokuty příslušelo soudu, v dané věci Okresnímu soudu v České Lípě. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil namítané porušení zákona, aby zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal Okresnímu soudu v České Lípě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
I když to z obsahu usnesení napadeného stížností pro porušení zákona výslovně nevyplývá, státní zástupkyně rozhodla o stížnosti podané proti usnesení policejního orgánu patrně proto, že se řídila ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. V tomto ustanovení je jako obecná zásada stanoveno, že o stížnosti proti usnesení policejního orgánu rozhoduje státní zástupce, který vykonává nad přípravným řízením dozor. Státní zástupkyně přehlédla, že ze zmíněné zásady jsou stanoveny výjimky, a to v ustanovení §146a odst. 2 tr. ř. Jednou z těchto výjimek je i stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu podle §66 odst. 1 tr. ř. (viz §146 odst. 2 tr. ř. ve znění účinném v době, kdy státní zástupkyně rozhodla), resp. stížnost proti rozhodnutí policejního orgánu, který rozhodl o uložení pořádkové pokuty (viz §146 odst. 2 tr. ř. v nynějším znění). Podstatou uvedené výjimky je to, že o stížnosti proti rozhodnutí policejního orgánu rozhoduje soud, v jehož obvodu je činný státní zástupce, který ve věci vykonává dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení.
Z toho je zřejmé, že v posuzované věci o stížnosti neměla rozhodovat státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v České Lípě, nýbrž Okresní soud v České Lípě, jemuž měla státní zástupkyně věc předložit podle §146a odst. 2 tr. ř. (viz druhá věta tohoto ustanovení). Státní zástupkyně tedy svým usnesením porušila zákon v ustanovení §146a odst. 2 tr. ř.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil zjištěné porušení zákona. Nejvyšší soud nemohl vyslovit, že zákon byl porušen „v neprospěch obviněného“, protože v době rozhodnutí státní zástupkyně nebylo zahájeno trestní stíhání podle §314b odst. 1 tr. ř. a Ing. J. K. nebyl v procesním postavení obviněného. S analogickým použitím ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad. Ustanovení §269 odst. 2 tr. ř. váže zrušení napadeného rozhodnutí a dalších obsahově navazujících rozhodnutí na podmínku, že zákon byl porušen „v neprospěch obviněného“. V tomto ohledu vzal Nejvyšší soud v úvahu to, že Ing. J. K. byl osobou, proti které se vedlo trestní řízení ve formě zkráceného přípravného řízení (§179a tr. ř. a násl.), takže měl postavení materiálně srovnatelné s postavením obviněného. Nakonec Nejvyšší soud podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v České Lípě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v České Lípě rozhodne o stížnosti Ing. J. K. podané proti usnesení, jímž mu policejní orgán uložil pořádkovou pokutu.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. července 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu