ECLI:CZ:NS:2017:7.TZ.51.2017.1
sp. zn. 7 Tz 51/2017-13
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Petra Angyalossy, Ph. D., projednal ve veřejném zasedání dne 30. 8. 2017 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněné P. M. , proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ZT 243/2016, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ZT 243/2016, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné P. M.
Toto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, územního odboru Mělník, oddělení kriminální služby a vyšetřování ze dne 4. 10. 2016, č. j. KRPS-200304-49/TČ-2016-010671, bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání obviněné P. M. pro přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle §148 odst. 1 tr. zákoníku. Proti usnesení policejního orgánu podala obviněná stížnost, která byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku ze dne 24. 10. 2016, sp. zn. ZT 243/2016. Usnesení státní zástupkyně bylo téhož dne, tj. 24. 10. 2016, v právní moci.
Ministr spravedlnosti podal dne 28. 7. 2017 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněné stížnost pro porušení zákona. Poukázal na to, že policejní orgán usnesením o zahájení trestního stíhání rozhodl na podkladě pokynu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Vytkl, že za této situace měl s ohledem na ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. o stížnosti obviněné rozhodnout státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné, aby zrušil napadené usnesení a také další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Příslušnost orgánu, který rozhoduje o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, se v posuzované věci řídí ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tedy tzv. autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává dozor nad přípravným řízením, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
V dané věci policejní orgán svým usnesením zahájil trestní stíhání obviněné na podkladě pokynu, který mu k tomu výslovně dala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku přípisem ze dne 8. 9. 2016, sp. zn. ZK 330/2016. I když státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku vykonávala dozor nad přípravným řízením ve věci obviněné P. M., nemohla rozhodovat o stížnosti obviněné proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání právě v důsledku té skutečnosti, že k usnesení dala policejnímu orgánu pokyn. Za uvedeného stavu byl k rozhodnutí o stížnosti obviněné příslušný nadřízený státní zástupce, jímž je nutno rozumět státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tj. státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze. Jemu měl policejní orgán prostřednictvím státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku předložit věc k rozhodnutí.
Pro úplnost pokládá Nejvyšší soud za nutné zdůraznit, že na tomto závěru nic nemění okolnost, že pokyn k zahájení trestního stíhání a usnesení o zamítnutí stížnosti obviněné vydaly dvě různé státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Pokud ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. stanoví příslušnost státního zástupce, který je nadřízen státnímu zástupci vykonávajícímu dozor nad přípravným řízením, není to vázáno na fyzickou totožnost osoby dozorujícího státního zástupce s osobou státního zástupce, který dal k usnesení policejního orgánu souhlas nebo pokyn. V případě fyzické odlišnosti osob obou státních zástupců je pro aplikaci ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. podstatné, že jde o státní zástupce téhož státního zastupitelství. Dá-li k usnesení policejního orgánu souhlas nebo pokyn dozorující státní zástupce určitého státního zastupitelství, pak o stížnosti proti takovému usnesení nemůže rozhodnout žádný státní zástupce tohoto státního zastupitelství, ale musí vždy rozhodnout státní zástupce nadřízeného státního zastupitelství.
Z toho, jak je postavení státního zastupitelství vymezeno v čl. 80 Ústavy a v §4 odst. 1 písm. a) zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, vyplývá, že státní zastupitelství v rozsahu, za podmínek a způsobem stanoveným zákonem je orgánem veřejné žaloby v trestním řízení a plní další úkoly vyplývající z trestního řádu. Mezi „úkoly vyplývající z trestního řádu“ náleží i dozor nad zachováváním zákonnosti v přípravném řízení (hlava desátá, oddíl pátý trestního řádu). Podle §23 odst. 1 zákona č. 283/1993 Sb., o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů, státní zástupce výkonem své funkce zajišťuje působnost státního zastupitelství a jím provedené úkony jsou považovány za úkony státního zastupitelství.
Z citované právní úpravy postavení státního zastupitelství a státního zástupce logicky vyplývá, že pro posouzení příslušnosti státního zástupce k rozhodnutí o stížnosti proti usnesení policejního orgánu nemůže být z hlediska ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. rozhodná fyzická totožnost osoby dozorujícího státního zástupce s osobou státního zástupce, který dal k usnesení souhlas nebo pokyn. Podstatné je to, že když oba jsou státními zástupci téhož státního zastupitelství, musí se postupovat podle té části ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., která stanoví příslušnost nadřízeného státního zástupce, tj. státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství.
O stížnosti obviněné P. M. proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání neměla rozhodovat státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Mělníku. Policejní orgán měl jejím prostřednictvím věc předložit k rozhodnutí státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze. Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné, podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která tím ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. V dalším řízení bude znovu rozhodnuto o stížnosti obviněné proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak toto rozhodnutí učiní státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze.
Nejvyšší soud nevyslovil porušení zákona v namítaných ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. První ustanovení upravuje rozsah přezkumu usnesení z podnětu stížnosti a druhé ustanovení upravuje postup orgánu rozhodujícího o stížnosti, není-li stížnost důvodná. Ve stížnosti pro porušení zákona bylo vytýkáno pouze to, že o stížnosti rozhodla státní zástupkyně, která k tomu nebyla příslušná. V návaznosti na to se Nejvyšší soud zabýval věcí jen z tohoto hlediska. Nejvyšší soud nepřezkoumával věcnou opodstatněnost výroku o zamítnutí stížnosti, neboť to ani nebylo předmětem námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona. Přezkoumat usnesení o zahájení trestního stíhání z hledisek uvedených v §147 odst. 1 tr. ř. a posoudit, zda stížnost je či není důvodná, přísluší státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Praze jako orgánu, který byl podle zákona povolán k rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. srpna 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu