ECLI:CZ:NS:2017:7.TZ.85.2017.1
sp. zn. 7 Tz 85/2017-12
ROZSUDEK
Nejvyšší soud v senátě složeném z předsedy JUDr. Petra Hrachovce a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Petra Angyalossy, Ph.D., projednal ve veřejném zasedání dne 26. 10. 2017 stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti ve prospěch obviněného M. H. , proti pravomocnému usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 11 ZT 94/2015, a podle §268 odst. 2 tr. ř., §269 odst. 2 tr. ř., §270 odst. 1 tr. ř. rozhodl takto:
Pravomocným usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 11 ZT 94/2015, a v řízení, jež mu předcházelo,
byl porušen zákon
v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. H.
Toto usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě se zrušuje . Zrušují se také další rozhodnutí na zrušené usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě se přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Usnesením policejního orgánu Policie České republiky – Městského ředitelství policie Ostrava, územního odboru SKPV, oddělení hospodářské kriminality ze dne 26. 5. 2015, č. j. KRPT-156776-84/TČ-2014-070781-2021 (ve znění opravného usnesení ze dne 8. 7. 2015) bylo podle §160 odst. 1 tr. ř. zahájeno trestní stíhání mimo jiné i obviněného M. H. pro trestný čin pojistného podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Proti usnesení policejního orgánu podal obviněný M. H. stížnost, která byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta usnesením státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 4. 8. 2015, sp. zn. 11 ZT 94/2015. Usnesení státní zástupkyně bylo téhož dne, tj. 4. 8. 2015, v právní moci.
Ministr spravedlnosti podal dne 11. 9. 2017 u Nejvyššího soudu ve prospěch obviněného M. H. stížnost pro porušení zákona proti usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě. Poukázal na to, že policejní orgán usnesením o zahájení trestního stíhání rozhodl na podkladě přípisu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě ze dne 27. 4. 2015, jehož obsah je třeba považovat za předem vyslovený souhlas státní zástupkyně s usnesením policejního orgánu. Namítl, že za tohoto stavu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě nebyla věcně příslušná k rozhodnutí a že podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. měl o stížnosti rozhodnout státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud vyslovil, že napadeným usnesením byl porušen zákon v ustanovení §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. a v předcházejícím řízení v ustanoveních §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., §147 odst. 1 tr. ř. v neprospěch obviněného M. H., aby zrušil napadené usnesení i další obsahově navazující rozhodnutí a aby přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že zákon byl porušen.
Příslušnost orgánu, který rozhoduje o stížnosti proti usnesení policejního orgánu, se v posuzované věci řídí ustanovením §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. Podle tohoto ustanovení jestliže lhůta k podání stížnosti již všem oprávněným osobám uplynula a stížnosti nebylo vyhověno podle odstavce 1 (tedy tzv. autoremedurou), předloží věc k rozhodnutí policejní orgán státnímu zástupci, který vykonává dozor nad přípravným řízením, a jde-li o stížnost proti usnesení, k němuž tento státní zástupce dal souhlas nebo pokyn, jeho prostřednictvím nadřízenému státnímu zástupci.
V dané věci policejní orgán svým usnesením zahájil trestní stíhání poté, co mu státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě přípisem ze dne 27. 4. 2015, sp. zn. 11 ZN 4731/2014, předem dala k usnesení přinejmenším souhlas. Text přípisu státní zástupkyně adresovaného policejnímu orgánu v úvodu zní: „V příloze vracím spis s tím, že u jednotlivých pachatelů je třeba postupovat následovně:“. Další část textu přípisu se týká jednotlivých osob, které byly v té době podezřelé z trestných činů, přičemž jsou uvedeny podstatné skutkové okolnosti týkající se každé z těchto osob a právní kvalifikace jejich jednání. Ve vztahu k M. H. je v přípise uvedeno: „M. H., ČS a.s.: 11. 3. 2014 – 250 000 Kč – nesplácí – přečin úvěrového podvodu dle §211 odst. 1, odst. 4 trestního zákoníku, sám – odmítl vypovídat.“
Text citovaného přípisu nemohl policejní orgán chápat jinak než jako předem daný souhlas státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě s tím, aby bylo zahájeno trestní stíhání obviněného M. H. pro přečin úvěrového podvodu podle §211 odst. 1, 4 tr. zákoníku. Policejní orgán tedy o zahájení trestního stíhání obviněného rozhodl usnesením, k němuž měl předem daný souhlas státní zástupkyně, která vykonávala dozor nad přípravným řízením a která obecně vzato byla podle §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. příslušná rozhodovat o stížnostech proti usnesením policejního orgánu. V posuzované věci však byla její příslušnost vyloučena tou částí ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř., která se týká situace, kdy dozorový státní zástupce dal k usnesení policejního orgánu souhlas nebo pokyn. Státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě nemohla o stížnosti obviněného M. H. proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání rozhodovat právě v důsledku té skutečnosti, že k usnesení předem dala souhlas. K rozhodnutí o stížnosti tak byl ve skutečnosti příslušný nadřízený státní zástupce, jímž je třeba rozumět státního zástupce nadřízeného státního zastupitelství, tj. státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě. Jemu měl policejní orgán prostřednictvím státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě správně předložit věc k rozhodnutí.
Nejvyšší soud proto podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že napadeným usnesením a v řízení, jež mu předcházelo, byl porušen zákon v ustanovení §146 odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněného M. H., podle §269 odst. 2 tr. ř. zrušil napadené usnesení státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství v Ostravě i všechna další obsahově navazující rozhodnutí, která zrušením napadeného usnesení ztratila podklad, a podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
V dalším řízení bude znovu rozhodnuto o stížnosti obviněného M. H. proti usnesení o zahájení trestního stíhání, avšak toto rozhodnutí učiní státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě.
Nejvyšší soud nepovažoval za důvodné vyslovit porušení zákona také v namítaných ustanoveních §147 odst. 1 tr. ř., §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. První ustanovení upravuje rozsah přezkumu usnesení na podkladě stížnosti a druhé ustanovení upravuje postup orgánu rozhodujícího o stížnosti, není-li stížnost důvodná. Ve stížnosti pro porušení zákona bylo vytýkáno pouze to, že o stížnosti rozhodla státní zástupkyně, která k tomu nebyla příslušná. V návaznosti na to se Nejvyšší soud zabýval věcí jen z hlediska této vytýkané vady (§267 odst. 3 tr. ř.). Nejvyšší soud nepřezkoumával věcnou opodstatněnost výroku o zamítnutí stížnosti, neboť to ani nebylo předmětem námitek uvedených ve stížnosti pro porušení zákona. Přezkoumat usnesení o zahájení trestního stíhání z hledisek uvedených v §147 odst. 1, 2 tr. ř. a posoudit, zda stížnost je či není důvodná, přísluší státnímu zástupci Krajského státního zastupitelství v Ostravě jako orgánu, který je podle zákona povolán k rozhodnutí.
Poučení: Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. října 2017
JUDr. Petr Hrachovec
předseda senátu