ECLI:CZ:NS:2017:8.TCU.16.2017.1
sp. zn. 8 Tcu 16/2017-99
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 o návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky mladistvého X. Y. *) , rozsudkem Obvodního soudu Giessen ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 5308 Ls 606 Js 18525/11, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Giessen ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 1 Ns 606 Js 18525/11, zahrnujícím též rozsudky Obvodního soudu Giessen ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 5308 Ls 601 Js 16686/10, Obvodního soudu Giessen ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5308 Ls 603 Js 23696/10, a Obvodního soudu Giessen ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 5308 Ls 604 Js 8843/11, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu Giessen ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 1 Ns 601 Js 16686/10, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu Giessen ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 5308 Ls 606 Js 18525/11, byl mladistvý X. Y. *) uznán vinným trestnými činy krádeže, vydírání, loupežného vydírání ve čtyřech případech, v jednom případě pokusem tohoto trestného činu podle §242 odst. 1, §3 odst. 1, §255, §22, §23, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo. Odsouzen byl k trestu pro mladistvé v trvání čtyř let a 6 měsíců (s tím, že zajištěná SIM karta se zdržuje). Do rozsudku byl „zahrnut rozsudek Zemského soudu Giessen, který již předpokládal trest odnětí svobody v trvání tří let a 4 měsíců“. Rozsudkem Zemského soudu Giessen ze dne 27. 2. 2012, sp. zn. 1 Ns 606 Js 18525/11, který nabyl právní moci dne 27. 2. 2012, bylo odvolání mladistvého X. Y. *) zamítnuto. Soud uvedl, že nebylo možné zohlednit nic dalšího ve prospěch mladistvého, proto považoval po zvážení všech ostatních okolností uvedených v odvolání souhrnný rozsudek obvodního soudu v trvání čtyř let a šesti měsíců „za přiměřený trestné činnosti i vně, aby bylo možné docílit potřebných výchovných požadavků na mladistvého“.
Rozsudkem Zemského soudu Giessen ze dne 18. 8. 2011, sp. zn. 1 Ns 601 Js 16686/10, který nabyl právní moci dne 26. 8. 2011 a který byl zahrnut do výše označeného rozsudku, byla po spojení tří označených řízení zamítnuta odvolání mladistvého X. Y. *) proti rozsudkům Obvodního soudu Giessen ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 5308 Ls 601 Js 16686/10, Obvodního soudu Giessen ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5308 Ls 603 Js 23696/10, a Obvodního soudu Giessen ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 5308 Ls 604 Js 8843/11, s tím, že se odsuzuje za ublížení na těle ve čtyřech případech, omezování osobní svobody ve dvou případech, nedovoleného řízení motorových vozidel bez řidičského oprávnění, loupež, loupežné vydírání v sedmi případech, pokus o loupežné vydírání a loupežné vydírání v souběhu s ublížením na těle k jednotnému trestu pro mladistvé v trvání tří let a čtyř měsíců.
Pro úplnost není od věci doplnit, že rozsudkem Obvodního soudu Giessen ze dne 8. 12. 2010, sp. zn. 5308 Ls 601 Js 16686/10, byl X. Y. *) uznán vinným ublížením na těle s omezováním osobní svobody podle §223 odst. 1, 230 odst. 1, §240 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §1, §3 zákona o trestním soudnictví mladistvých a odsouzen k trestu pro mladistvé v trvání osmi měsíců, přičemž rozhodnutí o podmíněném odložení trestu bylo vyhrazeno oddělenému řízení.
Rozsudkem Obvodního soudu Giessen ze dne 27. 4. 2011, sp. zn. 5308 Ls 603 Js 23696/10, byl X. Y. *) uznán vinným vydíráním, nedovoleným užíváním motorového vozidla v souběhu s neoprávněným řízením motorového vozidla bez řidičského oprávnění, urážkou ve dvou případech, ublížením na těle ve třech případech podle §185 odst. 1, §194 odst. 1, §223 odst. 1, §240 odst. 1, §248b odst. 1, 3, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §21 odst. 1 zákona o silničním provozu, §1, §3, §105 zákona o trestním soudnictví mladistvých a odsouzen k trestu odnětí svobody pro mladistvé v trvání šesti měsíců.
Rozsudkem Obvodního soudu Giessen ze dne 15. 6. 2011, sp. zn. 5308 Ls 604 Js 8843/11, byl X. Y. *) uznán vinným loupežným vydíráním v 9 případech, jednou pokusem, jednou v souběhu s ublížením na těle a loupeží podle §223, 249, 253, 255, §22, §23, §52, §53 trestního zákoníku Spolkové republiky Německo, §1, §105 zákona o trestním soudnictví mladistvých a odsouzen k trestu odnětí svobody pro mladistvé v trvání jednoho roku.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo pod sp. zn. MSP-182/2014-MOT-T/16 Nejvyššímu soudu návrh na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 269/1994 Sb.“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb.
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb. může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený mladistvý je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem pro mladistvé a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestných činů, resp. provinění, i podle příslušných právních předpisů České republiky. Nejvyšší soud nepřehlédl, že u některých skutků, které vykazují znaky trestných činů i podle příslušných právních předpisů České republiky, byla použita vedle této relevantní právní kvalifikace i právní kvalifikace, kterou právní předpisy České republiky výslovně neznají (srov. neoprávněné řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, urážka). Z popisu skutků je však zjevné, že jde o skutky trestné i podle právního řádu České republiky. Skutku kvalifikovaného mimo jiné též jako neoprávněné řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění se měl totiž obviněný dopustit tím, že pod pohrůžkou použití násilí přinutil svědkyni M., která věděla, že X. Y. *) nemá řidičské oprávnění, aby se posadila na místo spolujezdce, on sám se proti vůli svědkyně vozidlo řídil, přitom je poškodil tak, že bylo nepojízdné a muselo být prodáno do sběru. Takový skutek nese vedle znaků trestného činu vydírání podle §175 odst. 1 tr. zákoníku též znaky trestného činu neoprávněného užívání cizí věci podle §207 tr. zákoníku a poškození cizí věci podle §228 tr. zákoníku. Skutek kvalifikovaný mimo jiné i jako urážka spočíval vedle fyzického útoku proti integritě poškozených rovněž ve vulgárních nadávkách, což by bylo možné kvalifikovat jako trestný čin výtržnictví podle §358 tr. zákoníku. V obou těchto případech však jde o marginální záležitost, nemající jakýkoliv vliv a význam pro případné závěry o tom, že čin je trestný i podle právního řádu České republiky, a úvahy o trestu. Proto nebylo třeba k této okolnosti přihlížet v závěru o tom, zda a že se na odsouzení hledí jako na odsouzení soudem České republiky, a dát jí výraz ve výroku rozhodnutí. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený mladistvý X. Y. *) se uvedené rozsáhlé trestné činnosti dopouštěl po delší dobu, z různých motivů, především se zpočátku jednalo o trestnou činnost násilné povahy, posléze o trestnou činnost páchanou zjevně k financování užívání drog, namířenou překvapivě bezohledně a chladnokrevně vůči slabším, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Obvodního soudu Giessen ze dne 7. 11. 2011, sp. zn. 5308 Ls 606 Js 18525/11, s nímž se ztotožnil i odvolací soud. Jde-li o druh a výměru uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody, který „jej bude konfrontovat s jeho jednáním a je výchovně nutný“.
Lze tedy spolehlivě uzavřít, že se zřetelem na závažnost činu i druh trestu, který za něj byl uložen, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení X. Y. *) hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.