ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1071.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1071/2017-27
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. 9. 2017 o dovolání, které podal obviněný P. B. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 2 To 94/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 200/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného P. B. odmítá .
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 23. 1. 20167, sp. zn. 1 T 200/2016, byl obviněný P. B. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) uznán vinným, že
1)
v úmyslu vlastního obohacení, pod legendou, že je ředitelem Televize Panda, kterou měla vlastnit Moravská Televizní, spol. s r. o., se sídlem na ul. K Vypichu 1039/DC6, 252 19 Rudná u Prahy, které měl být majitelem, uzavřel dne 1. 12. 2014 v Š. s grafičkou J. P., fyzickou osobou podnikající na základě živnostenského oprávnění s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, smlouvu o vytvoření uměleckého výkonu, kdy předmětem smlouvy bylo vytvoření grafické podoby loga Televize Panda, vizitek manažerů a polepů na služební automobily s termínem zhotovení uměleckého díla do 31. 12. 2014, kdy v daném termínu byla ze strany grafičky veškerá práce v požadovaném termínu uskutečněna, včetně předání, přičemž v souladu se smlouvou byla dne 4. 2. 2015 vystavena faktura č. 1504 na částku 4 433 Kč se splatností do 18. 2. 2015, dne 22. 2. 2015 byla vystavena faktura č. 1506 na částku 100 000 Kč se splatností do 15. 3. 2015, dne 22. 2. 2015 byla vystavena faktura č. 1507 na částku 2 093 Kč se splatností do 15. 3. 2015 a dne 16. 3. 2015 byla vystavena faktura č. 1509 na částku 5 500 Kč se splatností do 30. 3. 2015, které v době splatnosti ani později neuhradil, přičemž od počátku jednal s úmyslem objednané práce neuhradit, když ve skutečnosti k založení společnosti Moravská Televizní, spol. s r. o., nikdy nedošlo, nebyl držitelem licence k provozování televizního vysílání podle zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jeho jediným příjmem byl příjem z invalidního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 3 913 Kč měsíčně a proti jeho osobě byla vedena exekuční řízení pro pohledávky ve výši nejméně 410 263 Kč, kdy tímto jednáním způsobil poškozené J. P., hmotnou škodu v celkové výši 112 026 Kč,
2)
v úmyslu vlastního obohacení, pod legendou, že je zástupce Televize Panda, kterou bude provozovat Moravská Televizní, spol. s r. o., v blíže nezjištěné době v měsíci únoru 2015 v O. na ul. K. v sídle společnosti AutoCont CZ, a. s., IČ:47676795, objednal celkem 5 ks notebooků zn. Dell za celkovou cenu 134 079 Kč a dále službu ProfiEmail za celkovou cenu 13 746 Kč když následně 5 ks notebooků zn. Dell převzal dne 20. 2. 2015 a 23. 2. 2015 oproti daňovému dokladu č. 3421403480 na částku 103 495 Kč se splatností do 6. 3. 2015 a daňovému dokladu č. 3421403490 na částku 30 584 Kč se splatností do 9. 3. 2015, a dále za poskytnutí služby ProfiEmail byl poškozenou společností AutoCont CZ, a. s., vystaven dne 17. 4. 2015 daňový doklad č. 3421500089 na částku 2 856 Kč se splatností do 1. 5. 2015, dne 25. 6. 2015 daňový doklad č. 3421500597 na částku 5 711 Kč, se splatností do 9. 7. 2015 a dne 13. 7. 2015 daňový doklad č. 3421500712 na částku 2 856 Kč se splatností do 27. 7. 2015, když tyto daňové doklady v době splatnosti ani později neuhradil, přičemž od počátku jednal s úmyslem objednané zboží a služby neuhradit, když ve skutečnosti k založení společnosti Moravská Televizní, spol. s r. o., nikdy nedošlo, nebyl držitelem licence k provozování televizního vysílání podle zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jeho jediným příjmem byl příjem z invalidního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 3 999 Kč měsíčně a proti jeho osobě byla vedena exekuční řízení pro pohledávky ve výši nejméně 410 263 Kč, kdy tímto jednáním způsobil poškozené společnosti AutoCont CZ, a. s., se sídlem na ul. Hornopolní 34, 702 00 Ostrava, hmotnou škodu v celkové výši 147 825 Kč.
3)
v úmyslu vlastního obohacení, pod legendou, že je ředitelem Televize Panda, kterou měla vlastnit Moravská Televizní, spol. s r. o., se sídlem na ul. K Vypichu 1039/DC6, 252 19 Rudná u Prahy, které měl být majitelem, pod příslibem budoucího uzavření pracovní smlouvy v rámci projektu Televize Panda s nasmlouvanou a přislíbenou měsíční mzdou ve výši 35 139 Kč čistého, přesvědčil osobu A. B., aby v rámci projektu Televize Panda pro něj vykonával činnost, a to na pozici firemního právníka, kdy pod smyšlenou legendou, že má v neupřesněné zahraniční bance pro celý projekt uloženou větší, neupřesněnou finanční hotovost v řádech miliard korun českých na zajištění celého projektu, A. B. vykonával požadovanou činnost spočívající v účastech na jednáních, sepisování a revidování smluv s obchodními partnery, vypracování vnitřních směrnic společnosti, pracovních smluv a dohod o provedení pracovní činnosti, přičemž A. B. svou pracovní činnost vyvíjel minimálně v období od 1. 2. 2015 do 30. 6. 2015, v rozsahu minimálně 25 až 30 hodin týdně, přičemž od počátku jednal s úmyslem obohatit se na provedené pracovní činnosti vykonávané ze strany A. B., když ve skutečnosti k založení společnosti Moravská Televizní, spol. s r. o., nikdy nedošlo, nikdy nebyl držitelem licence k provozování televizního vysílání podle zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jeho jediným příjmem byl příjem z invalidního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 3 913 Kč měsíčně a proti jeho osobě byla vedena exekuční řízení pro pohledávky ve výši nejméně 410 263 Kč, přičemž A. B. neuhradil žádnou mzdu ani jiné finanční náklady, a tímto jednáním způsobil poškozenému A. B., škodu na nevyplacených mzdách a náhradách v celkové výši 228 834 Kč,
4)
v úmyslu vlastního obohacení, pod legendou, že je ředitelem Televize Panda, kterou měla vlastnit Moravská Televizní, spol. s r. o., se sídlem na ul. K Vypichu 1039/DC6, 252 19 Rudná u Prahy, které měl být majitelem, pod příslibem budoucího uzavření pracovní smlouvy v rámci projektu Televize Panda s nasmlouvanou a přislíbenou měsíční mzdou ve výši 55 120 Kč čistého, přesvědčil D. N., aby v rámci projektu Televize Panda pro něj vykonával činnost, a to v prvopočátku technického poradce a následně na pozici technického ředitele, kdy pod smyšlenou legendou, že má v neupřesněné zahraniční bance pro celý projekt uloženou větší, neupřesněnou finanční hotovost v řádech miliard korun českých na zajištění financování celého projektu, D. N. vykonával požadovanou činnost spočívající zejména v účastech na jednáních a výběru televizní techniky pro Televizi Panda, účasti na pracovních schůzkách a pracovních pohovorech pro obsazování různých pozic v rámci Televize Panda a zpracování veškerých podkladů k informačním a komunikačním technologiím v rámci projektu Televize Panda, přičemž D. N. svou pracovní činnost vyvíjel minimálně od 1. 1. 2015 do 30. 9. 2015, v individuálním rozsahu prováděné pracovní činnosti, přičemž od počátku jednal s úmyslem obohatit se na provedené pracovní činnosti vykonávané ze strany D. N., když ve skutečnosti k založení společnosti Moravská Televizní, spol. s r. o., nikdy nedošlo, nikdy nebyl držitelem licence k provozování televizního vysílání podle zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jeho jediným příjmem byl příjem z invalidního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 3 913 Kč měsíčně a proti jeho osobě byla vedena exekuční řízení pro pohledávky ve výši nejméně 410 263 Kč, přičemž D. N. neuhradil žádnou mzdu ani jiné finanční náhrady, a tímto jednáním způsobil poškozenému D. N., škodu spočívající na nevyplacených mzdách a náhradách v celkové výši 511 080 Kč,
5)
v úmyslu vlastního obohacení, pod legendou, že je ředitelem Televize Panda, kterou měla vlastnit Moravská Televizní, spol. s r. o., se sídlem na ul. K Vypichu 1039/DC6, 252 19 Rudná u Prahy, které měl být majitelem, pod příslibem budoucího uzavření pracovní smlouvy v rámci projektu Televize Panda s nasmlouvanou a přislíbenou měsíční mzdou ve výši 51 675 Kč čistého, přesvědčil I. D., aby v rámci projektu Televize Panda pro něj vykonávala činnost, a to v prvopočátku nejprve administrativní činnost a následně, aby vykovávala pozici personální a ekonomické ředitelky, kdy pod smyšlenou legendou, že má v neupřesněné zahraniční bance pro celý projekt uloženou větší, neupřesněnou finanční hotovost v řádech miliard korun českých na zajištění financování celého projektu, I. D. vykonávala požadovanou činnost spočívajíc zejména v administrativní činnosti rozesílání e-mailů, zpracování cenových nabídek pro nákup vozového parku pro Televizi Panda a účasti na jednáních v rámci projektu Televize Panda, přičemž I. D. svou pracovní činnost vyvíjela minimálně v období od 1. 2. 2015 do 30. 9. 2015, v individuálním rozsahu prováděné pracovní činnosti, přičemž od počátku jednal s úmyslem obohatit se na provedené pracovní činnosti vykonávané ze strany I. D., když ve skutečnosti k založení společnosti Moravská Televizní, spol. s r. o., nikdy nedošlo, nikdy nebyl držitelem licence k provozování televizního vysílání podle zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jeho jediným příjmem byl příjem z invalidního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 3 913 Kč měsíčně a proti jeho osobě byla vedena exekuční řízení pro pohledávky ve výši nejméně 410 263 Kč, přičemž I. D. neuhradil žádnou mzdu ani jiné finanční náhrady, a tímto jednáním způsobil poškozené I. D., škodu spočívající na nevyplacených mzdách a náhradách v celkové výši 413 400 Kč,
6)
v úmyslu vlastního obohacení, pod legendou, že je ředitelem Televize Panda, kterou měla vlastnit Moravská Televizní, spol. s r. o., se sídlem na ul. K Vypichu 1039/DC6, 252 19 Rudná u Prahy, které měl být majitelem, pod příslibem budoucího uzavření pracovní smlouvy v rámci projektu Televize Panda s nasmlouvanou a přislíbenou měsíční mzdou ve výši 51 675 Kč čistého, přesvědčil J. D., aby v rámci projektu Televize Panda pro něj vykonávala činnost, a to pozici programové ředitelky, kdy pod smyšlenou legendou, že má v neupřesněné zahraniční bance pro celý projekt uloženou větší, neupřesněnou finanční hotovost v řádech miliard korun českých na zajištění financování celého projektu, J. D. vykonávala požadovanou činnost spočívající zejména ve zmapování všech hradů, zámků a tvrzí v České republice, zmapování všech kulturních domů v České republice, účasti na poradách, výběrových řízeních a zpracování programové skladby vysílání v rámci projektu Televize Panda, přičemž J. D. svou pracovní činnost vyvíjela minimálně v období od 1. 2. 2015 do 30. 6. 2015, v individuálním rozsahu prováděné pracovní činnosti, minimálně však čtyři hodiny denně nepravidelně, přičemž od počátku jednal s úmyslem obohatit se na provedené pracovní činnosti vykonávané ze strany J. D., když ve skutečnosti k založení společnosti Moravská Televizní, spol. s r. o., nikdy nedošlo, nikdy nebyl držitelem licence k provozování televizního vysílání podle zák. č. 231/2001 Sb. o provozování rozhlasového a televizního vysílání, jeho jediným příjmem byl příjem z invalidního důchodu vypláceného Českou správou sociálního zabezpečení ve výši 3 913 Kč měsíčně a proti jeho osobě byla vedena exekuční řízení pro pohledávky ve výši nejméně 410 263 Kč, přičemž J. D. neuhradil žádnou mzdu ani jiné finanční náhrady, a tímto jednáním způsobil poškozené J. D., škodu spočívají na nevyplacených mzdách a náhradách v celkové výši 325 050 Kč,
kdy jednáními uvedenými pod body 1) až 6) obžaloby způsobil poškozeným hmotnou škodu v souhrnné výši 1 738 215 Kč.
2. Takto popsané jednání obviněného soud prvního stupně právně kvalifikoval jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku a za to mu uložil podle §209 odst. 4 tr. zákoníku jednak trest odnětí svobody v trvání tří roků, jehož výkon podle §81 odst. 1 tr. zákoníku a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložil na zkušební dobu v trvání 4 roků, jednak podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti podnikání v oblasti televizního s rozhlasového vysílání na 4 roky. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost zaplatit poškozené J. P., 112 026 Kč, poškozenému A. B., částku 228 834 Kč, poškozené J. D., částku 325 050 Kč, poškozené I. D., částku 413 400 Kč, poškozenému D. N., částku 511 080 Kč.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, které směřovalo do výroku o vině v bodech 3) až 6), do výroku o trestu a do výroku o náhradě škody ohledně poškozených v těchto bodech uvedených. Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci o něm rozhodl usnesením ze dne 5. 5. 2017, sp. zn. 2 To 94/2017, tak, že je podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítl.
4. Obviněný se ani s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a prostřednictvím svého obhájce JUDr. Antonína Vaška proti němu podal dovolání, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. , neboť měl za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. Ve svém podání se dovolatel opět zaměřil na body 3) až 6) výroku o vině. Uvedl že, žádnému z dotčených poškozených nebyla způsobena škoda a nedošlo ani k jeho vlastnímu obohacení. Prostě mu nevyšel podnikatelský záměr, jakkoliv se může jevit jako bizarní. Snad až na poškozeného A. B. nikdo z poškozených prakticky žádnou práci nevykonával, rozhodně ne ve smyslu chápání daných funkcí.
6. S přihlédnutím k výše uvedenému měl soud podle názoru obviněného odkázat všechny čtyři poškozené podle §229 odst. 1 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních. Právě v něm by prokazovali důvodnost svého nároku, ale i jeho výši. Poškození – opět až na A. B. – se totiž o rozsahu i náplni své „pracovní“ činnosti vyjadřovali velmi vágně, vzhledem ke svým předchozím pracovním činnostem i vzdělání neměli nejmenší potuchu, co nabízené pozice obnáší, nedokázali ani uvést, kolik hodin či dnů v měsíci odpracovali. Měli jasno pouze v jediném – kolik peněz by měli dostat. Poškozená I. D. požadovala mzdu do září 2015, přestože i u hlavního líčení uvedla, že obviněný s ní poslední dva měsíce (srpen a září 2015) nekomunikoval. Poškozená J. D. v podaném vysvětlení uvedla, že v sýrárně v Německu pracovala až do 28. 2. 2015 a v červnu toho roku nastoupila do nového pracovního poměru. Přesto požadovala zaplatit i za únor a červen 2015. Poškozený D. N. byl dokonce po celou dobu zaměstnán v řádném pracovním poměru se zákonnou pracovní dobou. Konstatování odvolacího soudu, že i kdyby se jednalo o jakousi obdobu pracovněprávního vztahu, není tato skutečnost rozhodná a že odměnu pro poškozené stanovil sám obviněný, a přitom neurčil jim žádnou pracovní dobu ani počet hodin, které měli odpracovat, označil dovolatel za chabý a nepřesvědčivý argument pro uznání viny zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku a tím méně pro uložení povinnosti nahradit poškozeným škodu podle §228 odst. 1 tr. ř.
7. V závěru svého podání proto dovolatel (bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení) navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadená rozhodnutí soudů obou stupňů a zprostil jej obžaloby, pokud jde o skutky uvedené v bodech 3) až 6) rozsudku Okresního soudu v Šumperku, dále aby poškozené se svým nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
8. V souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. se k podanému dovolání písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupce“). Shledal, že nastíněná dovolací argumentace obviněného je v zásadě přiřaditelná pod uplatněný dovolací důvod. Zároveň se ovšem domníval, že námitky vůči správnosti soudy zaujaté právní kvalifikace nejsou důvodné. Nejprve stručně shrnul rozhodná skutková zjištění, týkající se bodů 3) – 6) odsuzujícího rozsudku, poté se již zaměřil na konkrétní výhrady obviněného.
9. Znak obohacení byl podle státního zástupce naplněn tím, že došlo k rozmnožení majetku (majetkových práv) obviněného ušetřením nákladů, které by jinak byly z jeho majetku vynaloženy na odměny slíbené poškozeným, jež však obviněný nevyplatil. Co se týče vzniku škody, naplněna byla podle něho i tato podmínka. Škodou je totiž třeba rozumět nejen skutečnou škodu, nýbrž i ušlý zisk, tedy to, o co by byl majetek poškozených při obvyklém chodu věcí oprávněně zvětšen. Obviněný slíbil poškozeným za odvedenou práci odměnu. Poškození práci odvedli, tudíž při obvyklém chodu věcí by jim byla slíbená odměna vyplacena, což se však nestalo. Zde tedy spočívá utrpěná škoda v podobě ušlého zisku. Námitku dovolatele, že šlo z jeho strany jen o nevydařený podnikatelský záměr, státní zástupce označil za zjevně účelovou výmluvu, neboť z provedeného dokazování vyplývá bez pochybnosti, že od počátku jednal v podvodném úmyslu, a to minimálně nepřímém. Případný nedostatek vyšší „ostražitosti“ na straně poškozených pak nemůže trestní odpovědnost obviněného vyloučit, neboť ten si počínal způsobem, který mohl vzbudit důvěru i v průměrném člověku.
10. Státní zástupce proto v závěru svého vyjádření navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. Současně souhlasil, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání. Pro případ odlišného stanoviska Nejvyššího soudu rovněž souhlasil podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. s tím, aby i jiné rozhodnutí bylo učiněno v neveřejném zasedání.
11. Vyjádření státního zástupce zaslal Nejvyšší soud datovou schránkou na vědomí výše jmenovanému obhájci obviněného (bylo mu doručeno dne 23. 8. 2017). Jeho případnou repliku již Nejvyšší soud do dne svého rozhodnutí neobdržel.
12. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je v napadeném rozsahu podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněným prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
13. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
14. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení . V rámci takto vymezeného dovolacího důvodu je možno namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin, nebo se o trestný čin vůbec nejednalo. Vedle těchto vad lze vytýkat též nesprávné zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Sem spadá např. posouzení tzv. předběžné otázky (§9 odst. 1 tr. ř.), otázky náhrady škody, nemajetkové újmy či vydání bezdůvodného obohacení (§228 odst. 1 tr. ř.) i některá pochybení týkající se ukládání trestu. Např. pokud soud nesprávně zhodnotí hmotněprávní podmínky pro uložení úhrnného, souhrnného či společného trestu.
15. Ze zákonného rozsahu tohoto dovolacího důvodu je patrné, že prakticky všechny obviněným uplatněné námitky do něj zapadají. Problematika obohacení a vzniku a výše škody se týká naplnění objektivní stránky zločinu podvodu podle §209 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku, a tudíž směřuje do právního posouzení skutku, zatímco rozhodnutí o povinnosti nahradit škodu v konkrétní výši se dotýká spíše jiného hmotněprávního posouzení. Nejvyšší soud proto dovolatelem relevantně vznesené výhrady věcně zhodnotil, opodstatněnými je ale neshledal. Při svém rozhodování se identifikoval s výše uvedenou argumentací státního zástupce, na kterou lze z důvodu stručnosti odkázat a pouze ji doplnit v následujícím směru.
16. Trestného činu podvodu ve smyslu §209 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou . O naplnění znaku uvedení v omyl, případně i zamlčení podstatných skutečností není v posuzovaném případě příliš sporu. Ostatně ani sám obviněný tuto skutečnost ve svém mimořádném opravném prostředku nerozporoval, což ve své podstatě stvrdil i tím, že nijak nebrojil proti skutkům v bodě 1) a 2) výroku o vině. Přitom způsob uvádění poškozených v omyl (tj. vydávání se za ředitele nově vznikající Televize Panda) a zamlčování podstatných informací (tj. že nemá k dispozici vůbec žádné finanční prostředky k realizaci uvedeného projektu ani k zaplacení poškozenými poskytnutého plnění) je ve všech šesti bodech skutkové věty odsuzujícího výroku zcela shodný. Pokud se v rozporu s tím objevila v podaném dovolání stručná a blíže neodůvodněná poznámka, že obviněnému „prostě nevyšel jeho podnikatelský záměr“, nelze na ni brát vůbec zřetel, neboť ta neodpovídá skutkovým zjištěním soudů nižších stupňů, do kterých není Nejvyšší soud v rámci dovolacího řízení oprávněn zasahovat (a ani sám dovolatel se toho v celkovém kontextu své argumentace nedomáhal).
17. Obohacením sebe nebo jiného se v právní teorii rozumí neoprávněné rozmnožení majetku (majetkových práv) pachatele nebo někoho jiného, ať již jeho rozšířením nebo ušetřením nákladů, které by jinak byly z majetku pachatele nebo někoho jiného vynaloženy . Z této definice, popisu jednání v bodech 3) až 6) výroku o vině a skutkových zjištění ohledně těchto bodů je nepochybné, že i tento znak dovolatel naplnil po stránce jak objektivní, tak subjektivní, když ušetřil náklady, které by jinak z majetku svého nebo někoho jiného vynaložil na odměny, které poškozeným slíbil za práci na svém iluzorním projektu.
18. Škodou na cizím majetku je újma majetkové povahy. Jde nejen o zmenšení majetku (damnum emergens), tedy úbytek hospodářské hodnoty, ale i o ušlý zisk (lucrum cessans), tedy o to, o co by jinak byl majetek oprávněně zvětšen . V posuzovaném případě je zřejmé, že všem shora jmenovaným poškozeným újma majetkové povahy opravdu vznikla, a to ve formě ušlého zisku, který mohli – při vyplacení ze strany dovolatele – oprávněně očekávat. Provedenými důkazy totiž bylo nad vší pochybnost prokázáno, že všichni čtyři poškození pro něj, resp. jeho projekt, po dobu několika měsíců určitou, jím zadávanou činnost vykonávali. Za to měli přislíbenu měsíční mzdu v pevně stanovené výši. Není proto rozhodné, že nebyli schopni přesně určit, kolik hodin v měsíci takto odpracovali, neboť sjednaná mzda se od počtu odpracovaných hodin neodvíjela. Žádný význam také nemá výtka obviněného, že poškození ani netušili, co pozice, které měli zastávat, skutečně obnáší ani to, že poškození D. N. a J. D. měli v době svého působení v Televizi Panda ještě jiná zaměstnání. V tomto směru je důležitý jedině (prokázaný) fakt, že plnili (a splnili) pokyny, které jim dovolatel udělil.
19. Soudy nižších instancí nepochybily ani v posouzení výše způsobené škody, která má význam z hlediska naplnění kvalifikované skutkové podstaty zločinu podvodu podle §209 odst. 4 písm. d) tr. zákoníku. Zcela logicky vyšly z částek, které obviněný každému z poškozených jako mzdu za vykonanou práci sám stanovil, přičemž daná suma nevyplývá jen ze svědeckých výpovědí poškozených, ale především z různých tabulek, které obviněný pod hlavičkou Televize Panda z vlastní iniciativy rozesílal (dá se dokonce říci, že se jimi v podstatě „sám usvědčil“ z podvodného jednání). Význam v tomto směru mají zejména tzv. „mimořádné rozpisy výplaty“ ze dne 24. 6. 2015 a „seznam pro výplatu ke dni 10. 8. 2015“, jimiž dovolatel potvrdil, že výplatu sjednané mzdy (včetně náhrad vynaložených finančních prostředků) poškozeným sliboval, a to i za období před uzavřením pracovních smluv, po dobu jejich působení v tomto bizarním televizním projektu. Poté již stačilo zohlednit období, tj. počet měsíců, po které se poškození na přípravě zprovoznění zmiňované televizní stanice podíleli. Zde soudy zcela správně vyšly právě ze svědectví poškozených, které shledaly – na rozdíl od výpovědi obviněného – věrohodnými, a na základě toho pak bezchybně určily definitivní výši způsobené škody, která splňuje kritéria značné škody ve smyslu §138 odst. 1 tr. zákoníku.
20. Zbývá ještě dodat, že při posouzení, zda obviněný naplnil jakýkoliv ze zákonných znaků trestného činu podvodu, nelze kalkulovat s určitou mírou neopatrnosti či naivity na straně poškozených. Pro zhodnocení otázky zda se jedná o uvedený trestný čin či nikoliv je podstatné výhradně to, že pachatel všechny jeho znaky naplnil svým jednáním , a to od samého počátku, po stránce objektivní i subjektivní (v podrobnostech srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 8. 2016, sp. zn. 8 Tdo 795/2016). To bylo v této trestní věci provedenými důkazy potvrzeno, a případná přílišná důvěřivost nebo nedostatečná ostražitost poškozených zde proto nehraje sebemenší roli. Ostatně oni sami se ve svých výpovědích shodovali, že obviněný působil velice důvěryhodně a erudovaně. Mimo trestněprávní rovinu tohoto případu lze uvést následující. Pokud dovolatel v rámci této své argumentace citoval §4 odst. 1 zákona č. 89/2013 Sb., občanského zákoníku ve znění pozdějších předpisů, může Nejvyšší soud odkázat na §6 odst. 1 téhož předpisu, podle kterého má každý povinnost jednat v právním styku poctivě , zatímco odst. 2 tohoto ustanovení mimo jiné stanoví, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu .
21. Vše, co Nejvyšší soud uvedl v odstavcích 18. až 20. tohoto usnesení, má zcela zásadní význam i pro výrok o náhradě škody podle §228 odst. 1 tr. ř. v rozsahu napadeném podaným dovoláním. Nalézacímu soudu nic nebránilo uvedenou povinnost obviněnému uložit, neboť poškození uplatnili své nároky řádně a včas, výše škody byla bez důvodných pochybností prokázána a takto byla vtělena i do popisu skutků v bodech 3) až 6) výroku o vině. Na rozdíl od způsobení škody jakožto obligatorního znaku objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu podvodu je ve výroku o náhradě škody nutno zohlednit pouze reálně vzniklou škodu, resp. ušlý zisk. V posuzované trestní věci ovšem šlo o dokonaný trestný čin, kdy škoda všem „zaměstnancům“ Televize Panda ve formě ušlého zisku opravdu vznikla, navíc obviněný ani jednomu z nich do rozhodnutí soudu prvního stupně ničeho dobrovolně neuhradil. Proto tento soud nepochybil, když mu uložil povinnost nahradit poškozeným škodu ve výši částek uvedených v bodech 3) až 6) výroku o vině (a teprve ve zbytku nároků dané sumy přesahujících odkázal poškozené A. B. a I. D. podle §229 odst. 2 tr. ř. na řízení ve věcech občanskoprávních).
22. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného jako celek podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť shledal, že je zjevně neopodstatněné. Učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 20. 9. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu