ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1186.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1186/2017-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. 10. 2017 o dovolání obviněného V. D. , proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 3 To 109/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 1 T 7/2017, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. D. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 1 T 7/2017, byl obviněný V. D. uznán vinným zvlášť závažným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, který spáchal skutkem popsaným tak, že dne 13. 11. 2016 kolem 12.50 hod. v B. na P. t., na chodníku před kulturním domem S., po krátké slovní rozepři fyzicky napadl M. B., a to tak, že vytáhl kuchyňský nůž s hnědou rukojetí a čepelí o délce 11 cm a šířce 2 cm, který si přinesl na domluvenou schůzku, a tímto jej jednou intenzivní ranou přes oblečení bodl do břicha, čímž mu způsobil bodnou ránu o délce 2 cm a hloubce 10 cm, která procházela přes pravý jaterní lalok, dvanácterník a žlučník, do hlavy slinivky břišní, přičemž toto zranění si vyžádalo okamžitý chirurgický zákrok spočívající ve složité operaci s odstraněním žlučníku, stavěním krvácení, sešitím jater, sešitím žlučových cest, vše v křehkém terénu se zavedením drénů, dále následnou hospitalizací na Anesteziologicko-resuscitační klinice FN Brno u Svaté Anny, v průběhu níž dne 16. 11. 2016 pro bolesti břicha a zvracení u něj musela být provedena operační revize, kdy byl zjištěn rozvoj zánětu slinivky břišní a dvanácterníku, následovalo vyčištění terénu, odstranění odumřelých hmot, výplachy, poté následovaly další operační výkony s pročišťováním v celkové anestezii, a to ve dnech 19. 11., 23. 11., 27. 11., 1. 12., 5. 12., 9. 12. a 14. 12. 2016, kdy teprve poté byla břišní stěna sešita, přičemž podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství znalce MUDr. Michala Zeleného, Ph.D., se nemohlo jednat o náhodný zásah nožem, ale o aktivně vedený útok pevně uchopeným bodnořezným nástrojem přes vrstvy oděvů, stěnu břišní a hluboko do dutiny břišní, kterým bylo způsobeno velmi vážné zranění, kterým byl poškozený bezprostředně ohrožen na životě.
2. Za tento zvlášť závažný zločin byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §70 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku mu byl uložen trest propadnutí věci, a to uvedeného kuchyňského nože.
3. Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 3 To 109/2017, rozhodl o odvoláních směřujících pouze proti výroku o trestu, která podali obviněný a v jeho neprospěch i státní zástupkyně, tak, že z podnětu odvolání státní zástupkyně podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody a podle §259 odst. 3 tr. ř. při nezměněném výroku o vině obviněného odsoudil podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání pěti a půl roku, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněného jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti uvedenému rozsudku soudu druhého stupně podal obviněný prostřednictvím obhájce s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání, jež zaměřil výlučně proti výroku o trestu odnětí svobody uloženého mu tímto soudem. Nesprávnost v uložení trestu odnětí svobody spatřoval především v tom, že důvodem, proč poškozeného bodnul, nebyla jen slovní rozepře, kterou spolu podle soudu měli, ale to, že ho poškozený fyzicky napadl. Obviněný zdůraznil, že na tuto skutečnost upozorňoval již ve svém odvolání, na což však odvolací soud nereagoval a trest mu zpřísnil, aniž by přitom přihlížel k tomu, že obviněný se jeho útoku jen bránil, což bylo zjevné i s ohledem na jeho postavu. Trest, který mu odvolací soud vyměřil, považoval za nepřiměřeně přísný, protože v rámci své argumentace jako přitěžující okolnost ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku zohlednil jeho trestní minulost, zejména, že předmětný skutek, k němuž došlo dne 13. 11. 2016, spáchal ve zkušební době podmíněného odsouzení rozhodnutím Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 34/2015, ačkoli v této věci byl pravomocně uznán vinným teprve na základě povolení obnovy řízení dne 9. 2. 2017. Uvedená skutečnost proto v době, kdy se dopustil nyní souzeného skutku, přitěžující okolností nebyla. Z toho dovodil, že uložený trest neodpovídá skutečnosti, neboť nebyly splněny podmínky pro jeho uložení.
5. Z uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud poté, co si vyžádá spis Městského soudu v Brně sp. zn. 90 T 34/2015, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2017, sp. zn. 3 To 109/2017, i rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 21. 2. 2017, sp. zn. 1 T 7/2017, a dále aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Brně věc k novému projednání a rozhodnutí.
6. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného dne 13. 7. 2017 doručen podle §265h odst. 2 tr. ř., Nejvyššímu soudu sdělilo, že se k němu po seznámení s jeho obsahem nebude věcně vyjadřovat.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
7. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného, které podle jeho obsahu směřuje pouze proti výroku o trestu, je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.), a proto posuzoval, zda uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze považovat za důvod dovolání v tomto zákonném ustanovení vymezený, neboť jedině na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý z dovolacích důvodů taxativně uvedených v §265b tr. ř. lze napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobit věcnému přezkoumání.
8. Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se dovolání podává, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z takto stanovených mezí plyne, že dovoláním je možné vytýkat výlučně vady právní, a to ve vztahu ke zjištěnému skutku. Z těchto zásad je patrné, že uvedený dovolací důvod dopadá na případy týkající se výroku o vině, kdy skutek, jak byl soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoli o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným [srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 29. 9. 2004, sp. zn. Ts 42/2003 (uveřejněné pod č. 36/2004/18 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)]. Vedle vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze s odkazem na uvedený dovolací důvod vytýkat též „jiné nesprávné hmotněprávní posouzení“, jímž se rozumí zhodnocení otázky, která nespočívá přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Za „jiné hmotněprávní posouzení“, na němž je založeno rozhodnutí ve smyslu důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je možno, pokud jde o výrok o trestu, považovat jen jiné vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný nebo úhrnný trest, popř. společný trest za pokračování v trestném činu [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
9. Z obsahu podaného dovolání, jímž obviněný výslovně brojil proti výroku o trestu, který mu byl uložen rozsudkem odvolacího soudu, je zřejmé, že se domáhal zmírnění uloženého trestu, který by lépe odpovídal jeho představě o míře svého zavinění a tomu, že jako první útočil poškozený, neboť současný trest považoval za nepřiměřeně přísný a uložený za použití přitěžující okolnosti, která v době činu neexistovala, a tedy nemohla mu být přičítána k tíži.
10. Nejvyšší soud na podkladě takto uplatněných námitek shledal, že jsou v rozporu s obviněným označeným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť obviněný jimi nevytýkal žádné nedostatky, jež by bylo možné podřadit pod „jiné hmotněprávní posouzení“, protože nenamítal vady tohoto výroku záležející v porušení hmotného práva, ale brojil výhradně proti druhu a výměře trestu. Obviněný tak sice formálně označil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitkami, že mu neměl být ukládán trest v uvedené výši, ale trest mírnější, tento ani jiný dovolací důvod nenaplnil, protože brojil proti tomu, že soudy se nesprávně vypořádaly s okolnostmi, které považovaly za přitěžující ve smyslu §42 písm. p) tr. zákoníku.
11. K těmto námitkám Nejvyšší soud nad rámec obviněným označeného dovolacího důvodu připomíná, že nevyhovují podmínkám, za nichž lze, i podle jiného důvodu, výrok o trestu dovoláním napadat, protože námitky proti druhu a výměře trestu s výjimkou trestu odnětí svobody na doživotí je možné v dovolání úspěšně uplatnit jen v rámci zákonného důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., což však lze jen tehdy, jestliže byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem za trestný čin, jímž byl uznám vinným. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeně přísného trestu nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
12. Obviněný uvedené dovolací důvody obsahově relevantními výhradami nenaplnil, protože nevyhověl zásadám pro uplatnění jím zvoleného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., když brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska obecných zásad určujících druh a výši trestu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013).
13. Pouze pro úplnost lze poznamenat, že Nejvyšší soud v posuzované věci neshledal žádný exces při ukládání trestu, neboť oba soudy, odvolací soud, jenž na podkladě podaných odvolání přezkoumával výhradně jen výrok o trestu, nevyjímaje, zkoumaly podmínky rozhodné pro jeho ukládání. Podle obsahu odůvodnění těchto rozhodnutí je zřejmé, že podrobně uvedly veškeré okolnosti, které posuzovaly. Zejména odvolací soud vysvětlil i úvahy, jimiž se při svém rozhodování řídil a na jejichž základě dospěly k závěru o nutnosti uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v odpovídající výměře (viz strany 6 a 7 rozsudku soudu prvního stupně a strany 3 a 4 napadeného rozsudku odvolacího soudu).
14. Tento způsob posouzení všech skutečností podstatných pro uložení trestu odnětí svobody co do jeho výše i nepodmíněnosti lze považovat za dostatečné zhodnocení všech potřebných hledisek [srov. přiměřeně nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 4. 2007, sp. zn. III. ÚS 747/06 (N 62/45 SbNU 53)], ze dne 11. 6. 2014, sp. zn. I. ÚS 4503/12 (N 119/73 SbNU 827), a další, dostupné v databázi NALUS na http://nalus.usoud.cz ]. Zejména je třeba připomenout, že obviněný byl ohrožen trestní sazbou v rozmezí od tří do deseti let, a tudíž trest, který mu byl odvolacím soudem uložen ve výměře pěti a půl roku, je trestem nejen zcela respektujícím tato zákonná hlediska, ale i dostatečně zohledňujícím všechny rozhodné, a to jak přitěžující, tak i polehčující okolnosti. O uvedeném svědčí i uložení trestu v dolní polovině zákonného rozpětí trestní sazby vymezené v §145 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem ke způsobenému závažnému následku se tento trest v žádném případě nejeví nepřiměřeně přísným zásahem do práv a osobnostní sféry obviněného.
15. Ze všech těchto důvodů Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného než zákonem vymezeného důvodu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 10. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu