ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.1309.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 1309/2017-37
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. 10. 2017 o dovolání obviněného V. H. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 7 To 496/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 1 T 166/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného V. H. odmítá .
Odůvodnění:
1. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 1 T 166/2015, uznal obviněné V. H. a O. Š. vinnými skutkem popsaným ve výroku o vině tohoto rozsudku, jenž v případě obviněného V. H. právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku, přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 2 tr. zákoníku a přečin poškození cizí věci podle §228 odst. 1 tr. zákoníku, spáchané ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku.
2. Za uvedené přečiny a dále za přečin krádeže podle §205 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zákoníku a přečin porušování domovní svobody podle §178 odst. 1, 3 tr. zákoníku, jejichž spácháním byl obviněný V. H. uznán vinným v řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 4 T 120/2015, rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 67 To 243/2016, který nabyl právní moci dne 26. 9. 2016, mu soud uložil podle §205 odst. 3 tr. zákoníku za použití §43 odst. 2 tr. zákoníku souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvacet čtyři měsíců, a to za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2016, sp. zn. 67 To 243/2016, jakož i všech rozhodnutí na zrušovaný výrok o trestu obsahově navazujících, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku jej pro výkon tohoto trestu zařadil do věznice s ostrahou.
3. Zbývá dodat, že soud prvního stupně uložil souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvacet čtyř měsíců se zařazením do věznice s ostrahou i obviněnému O. Š. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. oběma obviněným uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozené A. V., trvale bytem P., P., částku 8 000 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal jmenovanou poškozenou se zbytkem jejího nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Konečně podle 229 odst. 1 tr. ř. odkázal na toto řízení poškozené ČSOB Pojišťovnu, a. s., člena holdingu ČSOB, IČ: 45534306, a J. J. s jejich nároky na náhradu škody.
4. Rovněž je vhodné upřesnit, že proti obviněnému V. H. (dále převážně jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) bylo řízení před soudem prvního stupně vedeno jako řízení proti uprchlému podle §302 a násl. tr. ř. Stalo se tak na podkladě usnesení tohoto soudu podle §305 tr. ř. ze dne 25. 5. 2016. Opatřením soudu z téhož dne byla současně obviněnému ustanovena obhájkyně Mgr. Andrea Stachová.
5. Jmenovaná obhájkyně uprchlého obviněného, jíž byly v souladu s ustanovením §306 odst. 1 tr. ř. doručovány všechny písemnosti určené pro obviněného, podala proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně odvolání, o němž rozhodl Městský soud v Praze usnesením ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 7 To 496/2016, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl.
6. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podala obhájkyně (stále) uprchlého obviněného dovolání, které opřela o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tvrzením, že napadené rozhodnutí se nezakládá na správném právním posouzení věci.
7. Po úvodní rekapitulaci dosavadního řízení ve věci před soudy obou stupňů obhájkyně vyslovila názor, že obviněnému uložený trest je v nepřiměřené výši vzhledem ke spáchané trestné činnosti. Zdůraznila, že obviněný se ke spáchanému jednání zcela doznal, orgánům činným v trestním řízení ničeho nezamlčel a současně projevil lítost nad svým jednáním, k němuž ho vedly tíživé osobní poměry, kdy byl zcela bez peněz. Poukázala rovněž na to, že v minulosti sice byl devětkrát odsouzen, avšak naposledy v roce 2012, a v posledních čtyřech letech projevoval zřejmou snahu vést řádný život, což měl soud zohlednit jako polehčující okolnost.
8. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obhájkyně obviněného navrhla (aniž citovala konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017 a sám rozhodl rozsudkem tak, že výši trestu uloženého obviněnému odpovídajícím způsobem sníží.
9. Podané dovolání bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství (dále jen „státní zástupkyně“) ve svém původním přípise nejprve sdělila, že se k podanému dovolání nebude věcně vyjadřovat (za současného vyslovení souhlasu s tím, aby Nejvyšší soud ve věci rozhodl v neveřejném zasedání). Avšak vzhledem k tomu, že v mezidobí pominuly důvody pro konání řízení proti uprchlému a došlo ke změně formy trestního řízení v dané věci s důsledky, které budou rozvedeny níže, vyjádřila se k podanému dovolání posléze ještě jednou a navrhla, aby je Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné, neboť směřuje proti neexistujícímu rozhodnutí. Současně i v tomto případě navrhla, aby Nejvyšší soud učinil takové rozhodnutí v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
10. Nejvyšší soud zaslal vyjádření státní zástupkyně datovou schránkou na vědomí výše jmenované obhájkyni obviněného (bylo jí doručeno dne 17. 10. 2017). Její případnou repliku k němu neměl ke dni svého rozhodnutí k dispozici.
11. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda v posuzované věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle ustanovení §265a tr. ř. Podle odst. 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští . Podle §265a odst. 2 tr. ř. se rozhodnutím ve věci samé rozumí (mimo jiné)
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
12. V dané věci podané dovolání směřovalo proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 7 To 496/2016, jímž tento soud jako soud odvolací rozhodl o odvolání obviněného proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 1 T 166/2015, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, tak, že je podle §256 tr. ř. zamítl. Šlo tedy o dovolání přípustné podle ustanovení §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.
13. Jak vyplývá z obsahu spisu (a skutečností již shora zmíněných), obhájkyně obviněného podala dovolání prostřednictvím datové schránky u Obvodního soudu pro Prahu 10 dne 22. 3. 2017, tj. v době, kdy předmětné trestní řízení bylo proti obviněnému stále vedeno jako řízení proti uprchlému. Následně, dne 4. 4. 2017 – tedy ještě předtím, než podané dovolání bylo předloženo Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o něm – se obviněný dobrovolně dostavil na policii a posléze k Obvodnímu soudu pro Prahu 10, kde byl k věci vyslechnut a po poučení podle §306a odst. 2 tr. ř. požádal o zrušení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně (protokol o výslechu je založen na č. l. 397 až 398 spisu). Obvodní soud pro Prahu 10 poté usnesením z téhož dne (č. l. 399 spisu) podle §306a odst. 2 tr. ř. ve vztahu k obviněnému V. H. svůj rozsudek ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 1 T 166/2015, zrušil .
14. Již z uvedených skutečností je zřejmé, že podané dovolání směřovalo proti neexistujícímu rozhodnutí , neboť byl-li zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 1 T 166/2015, pak logicky pozbylo zcela na významu, resp. přestalo existovat i usnesení Městského soudu v Praze ze dne 6. 1. 2017, sp. zn. 7 To 496/2016 , jímž bylo zamítnuto odvolání obviněného podané proti zrušenému odsuzujícímu rozsudku soudu prvního stupně.
15. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako nepřípustné . Proto nemohl z jeho podnětu přezkoumat napadené usnesení a řízení mu předcházející ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř., Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
16. Jen pro úplnost Nejvyšší soud považuje za vhodné dodat, že v novém řízení po zrušení původního rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 30. 9. 2016 jmenovaný soud opětovně uznal obviněného vinným a znovu mu uložil souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody (tento rozsudek ze dne 9. 5. 2017 nebyl napaden odvoláním a nabyl shodného dne právní moci). Ani tento trest obviněný nezačal vykonávat, neboť podle písemných zpráv založených ve spisovém materiálu dne 2. 7. 2017 zemřel.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. 10. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu