ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.301.2017.3
sp. zn. 8 Tdo 301/2017-I-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2017 v řízení o dovolání obviněného J. M. , proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, jako odvolacího soudu v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 57/2013, o vazbě obviněného takto:
Podle §265 l odst. 4 tr. ř. se obviněný J. M. nebere do vazby.
Odůvodnění:
1. Obviněný J. M. v současné době vykonává souhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl uložen za zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 32 T 57/2013, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016. Současně byl podle §43 odst. 2 tr. zákoníku ve výroku o trestu zrušen rozsudek Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2014, č. j. 32 T 57/2013-183, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 8. 2014, č. j. 55 To 229/2014-205, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
2. Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. 4. 2017 dovolání obviněného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 32 T 57/2013, a rozhodl tak, že podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 28. 6. 2016, sp. zn. 55 To 109/2016, a podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočce v Liberci přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
3. Z ustanovení §265 l odst. 4 tr. ř. vyplývá, že vykonává-li se na obviněném trest odnětí svobody uložený mu původním rozsudkem a Nejvyšší soud k dovolání výrok o tomto trestu zruší, rozhodne zároveň o vazbě. Na Nejvyšším soudu tedy bylo, aby rozhodl o vazbě obviněného.
4. Z předloženého trestního spisu Okresního soudu v České Lípě sp. zn. 32 T 57/2013 a opisu rejstříku trestů obviněného J. M. je patrné, že obviněný byl v minulosti odsuzován pro různorodou trestnou činnost a opakovaně mu byly uloženy i nepodmíněné tresty odnětí svobody, které vykonal. Před nástupem do aktuálně vykonávaného trestu odnětí svobody byl bez zaměstnání, příjmu a stálého bydliště. Na druhou stranu však platí, že Nejvyšší soud při rozhodování o vazbě obviněného musel přihlédnout nejen ke všem těmto skutečnostem, ale musel pečlivě vážit jak důvody vazby podle §67 tr. ř., tak omezení pro vzetí obviněného do vazby vymezená v ustanovení §68 tr. ř. Současně musel brát v úvahu i právní názor, který sám v této věci vyslovil, neboť v důsledku něho bude u obviněného při novém rozhodování odvolacího soudu přicházet v úvahu opět právní kvalifikace jako zločinu týrání osoby žijící ve společném obydlí podle §199 odst. 1, odst. 2 písm. d) tr. zákoníku, avšak s ohledem na trvající povahu tohoto činu bude ve skutkové větě výroku o vině odlišně a pro obviněného příznivěji vymezeno časové období, po které obviněný protiprávní stav udržoval. Přestože obviněnému stále hrozí uložení trestu odnětí svobody v trvání dvou let, který mu byl v předchozím řízení soudy uložen při samé spodní hranici trestní sazby, Nejvyšší soud neshledal na straně obviněného takové okolnosti a důvody, aby jej bral do vazby, a to také s přihlédnutím k již vykonané části dříve uloženého souhrnného trestu. Pro úplnost je třeba zaznamenat, že obviněný dne 4. 5. 2016 již vykonal trest odnětí svobody ve výměře osmi měsíců, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v České Lípě ze dne 13. 1. 2014, č. j. 32 T 57/2013-183, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 28. 8. 2014, č. j. 55 To 229/2014-205.
5. Nejvyšší soud v tomto stadiu řízení nezjistil takové konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly některý z důvodů vazby podle §67 tr. ř. Ze žádných objektivně zjištěných skutečností nevyplývá důvodná obava, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání a s ohledem na dobu, jež uplynula od spáchání činu, není ničím reálně podložena ani obava, že bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán.
6. Proto bylo rozhodnuto, že obviněný se nebere do vazby.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 27. 4. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu