ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.621.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 621/2017-34
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2017 o dovolání obviněného O. R. , proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 67 To 313/2015, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 38 T 73/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného O. R. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 7. 2015, sp. zn. 37 T 73/2015, byl obviněný O. R. uznán vinným zločinem těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku, kterého se dopustil skutkem popsaným tak, že
dne 12. 1. 2014 v době od 13.00 hod. do 13.10 hod. v P.– Z., v ulici Ž., ve směru od mostu Z. m., jako řidič motorového vozidla tovární značky Mercedes SLK, reg. zn. ..., barvy stříbrné, dojel zezadu poškozeného Z. P., který jel společně se svědkyní P. G. na jízdních kolech, a začal do něj úmyslně najíždět, následně v ulici Ž. naproti domu č. p. ... vjel s vozidlem na chodník, kde poškozeného i s jeho jízdním kolem úmyslně natlačil na ocelová vrata, následkem čehož utrpěl poškozený podvrtnutí levého kolena s poraněním křížových vazů, došlo k úplnému přerušení předního a poškození zadního křížového vazu, podle znalce přesáhlo nezbytné léčení dobu 6 týdnů, a dále mu tímto jednáním způsobil škodu ve výši 3.039 Kč poškozením jízdního kola.
2. Za tento zločin byl obviněný odsouzen podle §145 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §81 odst. 1 a §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání pěti let. Podle §73 odst. 1 tr. zákoníku mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu na dobu pěti let. Rovněž bylo rozhodnuto o náhradě škody.
3. Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 67 To 313/2015, odvolání obviněného podané proti shora uvedenému rozsudku jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítl.
II. Dovolání a vyjádření k němu
Proti tomuto usnesení odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Martina Kohouta dovolání, a to prostřednictvím datové schránky doručené soudu prvního stupně dne 10. 4. 2017, které opřel o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
5. V dovolání obviněný nejprve zdůraznil, že je podáváno včas, a to pro existenci obdobných důvodů, jak je rozvedl Nejvyšší soud v usnesení ze dne 20. 5. 2004, sp. zn. 8 Tdo 512/2004, s tím, že se spíše než o dovolání nové jedná o doplnění jeho původního podání, jež nebylo učiněno prostřednictvím obhájce.
6. Další argumentaci obviněný soustředil proti závěrům o vině s tvrzením, že skutek, jak je popsán ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, nevykazuje znak těžké újmy na zdraví ve smyslu §145 odst. 1 tr. zákoníku, zejména z hlediska vyhodnocení povahy zranění, které poškozený utrpěl. Namítal i to, že nebylo prokázáno, jaký byl zdravotní stav poškozeného před incidentem. Ve vztahu k újmě, jíž poškozený utrpěl, popřel přímý úmysl a brojil proti znaleckému posudku znalce MUDr. Michala Berana, Ph.D., kdežto závěry plynoucí ze znaleckého posudku Ing. Julia Slepičky považoval za použitelné pro posouzení možnosti odlišného průběhu skutkového děje, než který byl soudy zjištěn a popsán ve výroku odsuzujícího rozsudku. Obviněný za tímto účelem sám rozvedl některé rozpory a nejasnosti a vyjádřil přesvědčení o existenci extrémních rozporů mezi závěry soudů a uvedenými skutkovými zjištěními, což podle něj zakládá porušení pravidel spravedlivého procesu plynoucích z článku 36 odst. 1 Listiny a článku 1 Ústavy České republiky.
7. V závěru dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 10. 2015, sp. zn. 67 To 313/2015, a podle §265k odst. 2 tr. ř. i další rozhodnutí na ně obsahově navazující, a poté aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
8. Nejvyšší státní zastupitelství ve svém vyjádření k tomuto dovolání prostřednictvím u něj působícího státního zástupce po shrnutí obsahu dovolání konstatovalo, že obviněný O. R. zaslal Obvodnímu soudu pro Prahu 5 podání datované k 20. 9. 2016 a označené jako dovolání, které sepsal sám bez účasti obhájce, v němž současně požádal o přiznání práva na bezplatnou obhajobu a o ustanovení obhájce. Toto podání obviněného posoudil jako podané neoprávněnou osobou, neboť není povinností nalézacího ani Nejvyššího soudu, aby v případě, kdy obviněný podá „dovolání“ sám bez účasti obhájce, obhajobu zajišťoval. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265d odst. 2 věty třetí tr. ř., přičemž ponechal na úvaze Nejvyššího soudu, zda podání posoudí jako podnět k podání stížnosti pro porušení zákona, nebo zda je bez dalšího opatření vrátí obviněnému.
III. Přípustnost a další formální podmínky dovolání
9. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve posuzoval, zda byly splněny formální podmínky zákonem stanovené pro podání dovolání, a shledal, že v projednávané věci je dovolání přípustné podle §265a odst. 1 písm. a), h) tr. ř.
10. Pokud jde o podání obviněného, jež si sepsal sám bez účasti obhájce dne 21. 9. 2016, byť je označené jako „Dovolání odsouzeného“ (č. l. 327 až 334), nejde o dovolání, a bylo by nutné přisvědčit názoru vyslovenému státním zástupcem Nejvyššího státního zastupitelství, neboť takové podání, které si sepsal obviněný sám, nemá povahu dovolání, protože podle §265d odst. 2 tr. ř. obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen. Takového poučení se obviněnému dostalo v závěru přezkoumávaného usnesení, kde je poučení o tom, že podání, které nebude učiněno prostřednictvím obhájce, se nebude považovat za dovolání, byť bylo takto označeno (č. l. 278).
11. Vzhledem k tomu, že podle obsahu spisu bylo následně podáno, jak je shora uvedeno, dovolání i prostřednictvím obhájce JUDr. Ing. Martina Kohouta, Nejvyšší soud toliko ve vztahu k němu posuzoval, zda bylo podáno osobou oprávněnou, a ve vztahu k němu shledal, že podmínky §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. byly splněny.
12. Dále Nejvyšší soud posuzoval včasnost tohoto dovolání, a to z hledisek stanovených §265e odst. 1, 2, 3 tr. ř., podle něhož se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. Pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Lhůta k podání dovolání je zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno, nebo který má ve věci rozhodnout.
13. Podle §60 odst. 2 tr. ř. lhůta stanovená podle týdnů, měsíců nebo let končí uplynutím toho dne, který svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. je lhůta zachována též tehdy, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu nebo pracovního volna, pokládá se za poslední den lhůty nejbližší příští pracovní den (§60 odst. 3 tr. ř.). Ustanovení §62 a násl tr. ř. stanoví zásady, jakým způsobem se mají písemnosti doručovat, aby osoby, kterých se úkony trestního řízení týkají, o nich byly včas a řádně vyrozuměny. Právní účinky, které zákon spojuje s doručením písemnosti (např. počátek běhu lhůty k podání opravného prostředku) mohou nastat jen tehdy, byla-li písemnost doručena některým ze způsobů, které pro danou písemnost předepisuje nebo připouští trestní řád.
14. Pro zachování běhu lhůty podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. je rozhodné doručení tomu obhájci, který obviněného zastupoval při veřejném zasedání před soudem druhého stupně, pokud obviněný takového obhájce měl, neboť tomuto obhájci je rozhodnutí odvolacího soudu doručováno. Ustanovení §265e odst. 2 tr. ř. se však neuplatní, jestliže v době, kdy řízení pravomocně skončilo rozhodnutím soudu druhého stupně, obviněný neměl obhájce, neboť si jej sám nezvolil a přitom nebyl dán ani důvod nutné obhajoby (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2007, sp. zn. 8 Tdo 583/2007).
15. Jestliže nebylo podání obviněného učiněno prostřednictvím obhájce, ale jen samotným obviněným, toto není dovoláním, a proto s ním nelze spojovat žádné účinky týkající běhu dovolací lhůty podle §265e tr. ř. Z tohoto důvodu v případě, kdy obviněný učiní takovéto podání sice v zákonné dovolací lhůtě, avšak dovolání prostřednictvím obhájce podá až po uplynutí této lhůty, jedná se o dovolání, jež je podáno opožděně, a je proto dovolacím soudem podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítnuto (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004).
16. V projednávané věci Nejvyšší soud zjistil z obsahu předloženého trestního spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 38 T 73/2015, že obviněný O. R. byl v předmětném trestním řízení v době konání veřejného zasedání, v němž bylo vydáno přezkoumávané rozhodnutí, zastoupen obhájcem JUDr. Miloslavem Tomanem, kterého si sám zvolil na základě plné moci ze dne 19. 1. 2015, kterou udělil jako generální plnou moc a současně jako plnou moc speciální pro zastupování v trestním řízení vedeném proti obviněnému pro trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 odst. 1 tr. zákoníku (č. l. 90). Tento obhájce byl přítomen vyhlášení dovoláním napadeného usnesení odvolacího soudu při veřejném zasedání dne 7. 10. 2015, jemuž byl přítomen i obviněný (č. l. 267 až 268). Opis citovaného usnesení Městského soudu v Praze byl doručen obviněnému O. R. dne 21. 7. 2016 (č. l. 278) a jeho obhájci JUDr. Miloslavu Tomanovi dne 6. 11. 2015 (č. l. 281).
17. Z uvedeného je tedy zřejmé, že obviněný měl v době, kdy bylo veřejné zasedání konáno, obhájce, jenž rozhodnutí soudu druhého stupně obdržel dne 6. 11. 2015, a proto tento obhájce na základě obviněným udělené moci měl ve smyslu §41 odst. 5 tr. ř., když nebylo jeho zmocnění při jeho zvolení (nešlo o ustanovení) vymezeno jinak, za obviněného podat ještě dovolání. Neboť i když zastoupení zaniklo při skončení trestního stíhání, je obhájce ze zákona oprávněn podat za obviněného dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu (dále je oprávněn podat žádost o milost a o odklad výkonu trestu).
18. Obviněný ze všech těchto důvodů měl splněny podmínky pro to, aby za něj v zákonné lhůtě dvou měsíců od doby, kdy bylo rozhodnutí soudu druhého stupně doručeno jako pozdějšímu obviněnému O. R. (dne 21. 7. 2016), nejpozději do 21. 9. 2016 podal dovolání obhájce JUDr. Miloslav Toman. Tak se však v této věci nestalo. Obviněný zcela nelogicky v podání obdrženém soudem dne 20. 9. 2016 označeném jako „Návrh obviněného na přiznání nároku na obhajobu bezplatnou či za sníženou odměnu“ za účelem sepsání dovolání (č. l. 318, 319) žádal o obhájce. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením sp. zn. 38 T 73/2015 (č. l. 335 až 336) mu nepřiznal nárok na bezplatnou obhajobu. Dále tento soud na „dovolání“ obviněného [viz bod 10. shora] správně reagoval přípisem, v němž obviněného kromě poučení o důsledcích podání označeného jako dovolání, upozornil, že ho za dovolání nepovažuje (č. l. 342). Dne 14. 3. 2017 obviněný v reakci na tento přípis požádal obvodní soud o ustanovení obhájce k podání dovolání v posuzované trestní věci (č. l. 378) s tím, že tři oslovení advokáti mu tuto službu odmítli poskytnout, k níž bylo soudem obviněnému sděleno, že u něj nebyly shledány žádné důvody ve smyslu §36a tr. ř., které by svědčily o nutnosti ustanovit mu obhájce, a proto jeho žádosti nemůže být vyhověno (č. l. 381), avšak obviněný byl poučen o možnosti obrátit se s touto žádostí na Českou advokátní komoru. Na základě tohoto sdělení si obviněný za účelem sepsání dovolání dne 24. 3. 2017 na základě plné moci zvolil obhájce JUDr. Ing. Martina Kohouta, Ph.D. (č. l. 382). Jeho prostřednictvím posléze dne 10. 4. 2017 podal dovolání, které bylo nyní Nejvyššímu soudu předloženo k rozhodnutí (č. l. 402 až 406).
19. Ve vztahu k tomuto dovolání, které, jak bylo uvedeno výše v bodě 9. a 11., splňuje náležitosti dovolání podle §265a odst. 1 písm. a), h) tr. ř. a §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., je třeba uvést, že z hlediska shora uvedených zásad platných pro doručování rozhodnutí soudu druhého stupně a pravidel pro běh lhůty pro podání dovolání ve smyslu §265e odst. 1, 2 tr. ř. ve spojení s §60 odst. 2 tr. ř. jde o dovolání opožděné. Pro běh lhůty k podání dovolání v této věci je, jak již bylo uvedeno výše, rozhodné datum, kdy bylo usnesení odvolacího soudu doručeno obviněnému, neboť to je doručením pozdějším, od nějž počíná běžet dovolací lhůta, tj. ode dne 21. 7. 2016, jak plyne z č. l. 313 verte. Dvouměsíční dovolací lhůta proto v posuzované věci uplynula 21. 9. 2016. Jediné řádně podané dovolání ve věci za obviněného podal obhájce JUDr. Ing. Martin Kohout, Ph.D., soudu prvního stupně prostřednictvím datové schránky dne 10. 4. 2017, což je po uplynutí uvedené lhůty, a tedy opožděně.
20. Nejvyšší soud ze všech rozvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. jako opožděně podané odmítl. Své rozhodnutí přitom učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. 5. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu