ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.902.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 902/2017-18
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 o dovolání obviněné M. S, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 125/2017, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 3 T 6/2017, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušuje usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 125/2017.
Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265 l odst. 1 tr. ř. se věc přikazuje Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 1. 2017, sp. zn. 3 T 6/2017, byla obviněná M. S. (dále jen „obviněná“) uznána vinnou, že
dne 8. 1. 2017 ve 20:50 hodin v P., ulice N. P. č. ..., v OC A. P. v prodejně C., odcizila 4 ks dámských kalhot v prodejní ceně 599 Kč za kus, a to tak, že je vložila do dárkové tašky a následně s nimi prošla bez zaplacení přes pokladny ven, kde byla zadržena prodavačkou prodejny a ochrankou Obchodního domu, tímto svým jednáním by poškozené společnosti SOLITAIRE, spol. s r. o., IČ 49355899, se sídlem Františkánská 428/1, 602 00 Brno, způsobila škodu na odcizení ve výši 2 396 Kč, zboží bylo vráceno nepoškozené zpět do prodeje,
a tohoto jednání se dopustila, přestože byla mimo jiné odsouzena rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 52 T 100/2015 za dne 4. 8. 2015, který nabyl právní moci dne 30. 9. 2015 a jímž jí byl za přečin krádeže dle §205 odst. 2 tr. zákoníku uložen trest odnětí svobody ve výměře 4 měsíce se zařazení do věznice s dozorem, který dne 9. 11. 2015 vykonala.
2. Takto popsané jednání obviněné soud prvního stupně právně kvalifikoval jako přečin krádeže podle §205 odst. 2 tr. zákoníku a uložil jí podle §205 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 6 měsíců, pro jehož výkon ji podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. S ohledem na ustanovení §129 odst. 2 tr. ř. neobsahuje tento rozsudek odůvodnění.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání směřující do výroku o uloženém trestu, konkrétně do způsobu jeho výkonu, v němž se domáhala zařazení do věznice s dozorem, nikoliv s ostrahou. Městský soud v Praze po seznámení se s protokolem o hlavním líčení ze dne 11. 1. 2017 konstatoval, že po vyhlášení rozsudku a po řádném poučení o právu na odvolání se obviněná výslovně do protokolu vzdala práva podat proti němu odvolání, a to i za osoby oprávněné. Z tohoto důvodu pak usnesením ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 125/2017, podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání obviněné zamítl jako podané osobou, která se odvolání výslovně vzdala. Učinil tak bez věcného přezkoumání rozsudku soudu prvního stupně i řízení jemu předcházejícího.
4. Rozhodnutí odvolacího soudu napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce Mgr. Zdeňka Burdy dovoláním, v němž uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Měla totiž za to, že bylo rozhodnuto o zamítnutí jejího řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Uvedla, že se ve skutečnosti práva na odvolání nevzdala, neví o tom, a ze zvukového záznamu zcela jistě vyplývá, že se jej nevzdala. Protokol z hlavního líčení je v tomto ohledu nesprávný, je v něm uvedeno něco, co neřekla, a proto vůči němu vznesla námitky. V závěru svého podání (bez odkazu na příslušná zákonná ustanovení) navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 125/2017, zrušil.
5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství písemně Nejvyššímu soudu sdělil, že nevyužívá oprávnění ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. a k podanému dovolání se nevyjádří. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasil s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání.
6. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že podané dovolání je podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou, tedy obviněnou prostřednictvím obhájce, jak ukládá §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. ř., a to v zákonné lhůtě a na místě k tomu určeném podle §265e odst. 1, 2 tr. ř. Splňuje též všechny obsahové náležitosti předepsané v §265f odst. 1 tr. ř.
7. Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., posoudil Nejvyšší soud dále otázku, zda obviněnou uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
8. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je dán tehdy, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky pro takové rozhodnutí (prvá alternativa) nebo přestože byl v řízení předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) (druhá alternativa). Je třeba zdůraznit, že první z právě citovaných alternativ se vztahuje pouze na rozhodnutí odvolacího soudu učiněná bez věcného přezkumu rozhodnutí napadeného řádným opravným prostředkem. Jde tedy výhradně o případy zamítnutí nebo odmítnutí odvolání podle některého z odstavců §253 tr. ř., resp. stížnosti podle §148 odst. 1 písm. a) či b) tr. ř. Smyslem prvé varianty tohoto dovolacího důvodu je tedy umožnit oprávněné osobě domoci se řádného přezkoumání věci odvolacím, resp. stížnostním soudem, jež by mělo být podle zákona provedeno. Pokud naopak soud druhého stupně k věcnému přezkoumání napadeného rozhodnutí soudu prvého stupně přistoupí (podle §254 tr. ř. nebo §147 tr. ř.), lze uvedený dovolací důvod uplatnit toliko v jeho druhé variantě, tedy ve spojení s některým z dalších dovolacích důvodů .
9. Obviněná uplatnila prvou alternativu shora citovaného zákonného ustanovení, a to zcela oprávněně, neboť soud druhého stupně napadený rozsudek ani řízení jemu předcházející z podnětu podaného odvolání věcně nepřezkoumával. Těžištěm tohoto dovolacího řízení pak je otázka, zda se obviněná skutečně vzdala práva odvolání, či nikoliv. Tuto její námitku považoval Nejvyšší soud za relevantní. Z toho plyne, že neshledal důvody pro odmítnutí podaného dovolání, a proto přezkoumal podle §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. K vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlížel, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo podáno dovolání.
10. Trestní řád v ustanovení §246 odst. 1 písm. b) zahrnuje obviněného do okruhu osob oprávněných podat odvolání, a to pro nesprávnost výroku, který se ho přímo dotýká. V posuzované věci je v tomto ohledu klíčovým ustanovením §250 odst. 1 tr. ř. , podle něhož po vyhlášení rozsudku může se oprávněná osoba práva na odvolání výslovně vzdát .
11. Pro posouzení otázky, zda v dané věci byly podmínky pro vzdání se odvolání obviněnou skutečně dodrženy, si Nejvyšší soud přehrál zvukový záznam z hlavního líčení konaného dne 11. 1. 2017, resp. jeho rozhodující pasáž, od okamžiku po vyhlášení rozsudku. Její přepis je následující:
Samosoudkyně: „Pokud rozumíte situaci, do které jste se dostala a souhlasíte s rozsudkem, můžete se vzdát práva na odvolání. Pokud ne, můžete odvolání podat, až vám bude doručeno písemné vyhotovení rozsudku. Chcete se na něco zeptat?“
Obviněná: „Ne.“
Samosoudkyně: „Rozumíte tomu?“
Obviněná: „Jo.“
Samosoudkyně: „Jak se vyjádříte k opravným prostředkům?“
Obviněná: „Nevím.“
Samosoudkyně: „No, byl vám vyměřen v podstatě nejmírnější trest, jaký může být.“
Obviněná: „Tak si ho vezmu.“
Samosoudkyně: „Prosím?“
Obviněná: „Budu souhlasit asi s trestem.“
Samosoudkyně diktuje do protokolu: „Vzdávám se práva odvolání i za osoby oprávněné.“ Pak se obrátí na státní zástupkyni, která se též vzdá práva na odvolání a nepožaduje písemné odůvodnění rozsudku. Poté se samosoudkyně dotáže obviněné: „Stačí vám zkrácené vyhotovení rozsudku?“
Obviněná: „Ano.“
12. Z uvedeného zřetelně vyplývá, že výše citované podmínky §250 odst. 1 tr. ř. splněny nebyly. Je totiž zcela nepochybné, že obviněná se svého práva na odvolání výslovně nevzdala a už vůbec se nevyjádřila v tom směru, že by se vzdala odvolání i za osoby oprávněné (o takové možnosti ostatně ani nebyla samosoudkyní poučena). Navíc vzdání se práva na odvolání obviněnou nelze s potřebnou mírou jistoty dovodit ani implicitně, neboť z daného přepisu se jeví, že obviněná spíše pouze souhlasí s uloženým trestem, než aby se přímo vzdávala práva napadnout právě vyhlášený rozsudek opravným prostředkem. Přinejmenším v této části je tedy sepsaný protokol o hlavním líčení ze dne 11. 1. 2017 nejen nepřesný, ale ve svém důsledku i zjevně nesprávný, neboť na jeho straně 3 (č. l. 53 spisu) je obviněné vloženo do úst prohlášení, které nevyřkla ona sama, nýbrž samosoudkyně JUDr. Jana Petráková slovy: „vzdávám se práva odvolání i za osoby oprávněné“. Je proto zřejmé, že odvolací soud, který se spolehl jen na chybný text protokolu o hlavním líčení, pochybil, když zamítl podané odvolání obviněné bez věcného přezkumu podle §253 odst. 1 tr. ř., neboť pro takový postup nebyly splněny zákonné podmínky.
13. Proto Nejvyšší soud z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. napadené usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2017, sp. zn. 5 To 125/2017, podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265 l odst. 1 tr. ř. věc vrátil Městskému soudu v Praze, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
14. Věc se tak vrací do stadia řízení před odvolacím soudem, jehož úkolem bude podle §254 odst. 1, 2 tr. ř. přezkoumat odvoláním napadený výrok o trestu a věcně o řádném opravném prostředku obviněné rozhodnout. S ohledem na odvolací argumentaci obviněné se nabízí, že by si jako podklad pro své rozhodnutí mohl opatřit například zprávu z Věznice Praha – Pankrác o dosavadním chování obviněné ve výkonu trestu odnětí svobody.
15. Jen pro úplnost Nejvyšší soud připomíná, že soud, jemuž věc byla přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který ve svém rozhodnutí vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil (srov. §265s odst. 1 tr. ř.). A jelikož napadené rozhodnutí bylo zrušeno jen v důsledku dovolání podaného obviněnou, nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v její neprospěch (srov. §265s odst. 2 tr. ř.).
16. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť vady napadeného rozhodnutí vytknuté dovoláním obviněného a zjištěné Nejvyšším soudem nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
17. Závěrem lze dodat, že Nejvyšší soud nepostupoval podle §265 l odst. 4 tr. ř. a nerozhodoval o vazbě, jelikož zjistil, že obviněná aktuálně vykonává trest ve výše uvedené věznici, který jí byl uložen v jiné trestní věci (konkrétně rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ve věci vedené pod sp. zn. 52 T 66/2015), v níž je plánovaný konec výkonu trestu stanoven na den 20. 12. 2017; teprve na to by měl navázat trest odnětí svobody uložený v přezkoumávané věci.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 9. 8. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu