ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.938.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 938/2017-23
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 9. 8. 2017 o dovolání obviněného J. H. , proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. 4 To 41/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci pod sp. zn. 56 T 2/2014, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
I. Rozhodnutí soudů nižších stupňů
1. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 5. 11. 2015, sp. zn. 56 T 2/2014, byl obviněný J. H. uznán vinným zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 5 písm. a) tr. zákoníku spáchaným ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku s obviněnými J. Š., nar. ...., a M. K., nar. ... Odsouzen byl podle §205 odst. 5 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s dozorem. Rozhodnuto také o vině a trestech spoluobviněných a o náhradě škody.
2. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. 4 To 41/2016, z podnětu odvolání obviněného J. H. podaného proti uvedenému rozsudku podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. rozsudek soudu prvního stupně zrušil ohledně tohoto obviněného v celém rozsahu a znovu rozhodl tak, že ho uznal vinným tam popsaným skutkem, který posoudil jako zločin krádeže podle §205 odst. 1, 4 písm. c) tr. zákoníku spáchaný ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku. Obviněného J. H. odsoudil podle §205 odst. 4 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Rovněž rozhodl o náhradě škody.
II. Dovolání obviněného
Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podal obviněný J. H. prostřednictvím obhájce dovolání, v jehož obsahu uvedl, že ho podává „z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř.“ V dovolání dále uvedl pouze to, že „spoluobžalovaným J. Š. a M. K. byly uloženy podmíněně tresty odnětí svobody a obviněnému J. H. byl uložen přísnější, a to nepodmíněný trest odnětí svobody. Soud důsledně neakceptoval ustanovení §39 odst. 1 tr. zákoníku, podle kterého při stanovení druhu trestu a jeho výměry soud přihlédne k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, k osobním, rodinným, majetkovým a jiným poměrům pachatele a k jeho dosavadnímu způsobu života a k možnosti jeho nápravy… V roce 2010 byl J. H. propuštěn z výkonu trestu odnětí svobody a od té doby do spáchání předmětného činu žil řádným životem, a poté rovněž. Podle zjištění J. H. měl J. Š. už dříve před spácháním trestného činu problémy s krádežemi ve společnosti CIKAUTXO CZ. M. K. je narkoman a neplatič pohledávek, kvůli čemuž přišel o rodinu. Uložený nepodmíněný trest odnětí svobody chápe J. H. jako nespravedlivý s ohledem na to, že ostatní dva spolupachatelé byli odsouzeni k podmíněnému trestu odnětí svobody, když J. Š. byl i hlavním organizátorem trestné činnosti. Pro J. H. svědčí polehčující okolnosti a má za to, že by neměl být souzen za svou minulost. Navrhuje, aby Nejvyšší soud vyhověl jeho dovolání a zrušil výrok o trestu z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016, sp. zn. 4 To 41/2016, a přikázal tomuto soudu o trestu nově rozhodnout.“
4. Nejvyšší státní zastupitelství, jemuž byl opis dovolání obviněného podle §265h odst. 2 tr. ř. zaslán k vyjádření, k jeho obsahu prostřednictvím u něj působícího státního zástupce konstatovalo, že obviněný brojí proti uloženému trestu odnětí svobody, který shledává nepřiměřeně přísným. Protože jde o námitky spočívající v porušení obecných zásad pro ukládání trestu podle §39 tr. zákoníku, míjí se toto dovolání s podmínkami §265b odst. 1 tr. ř., a proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. H. odmítl.
III. Přípustnost a další podmínky dovolání
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř., v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Protože jen na podkladě dovolání relevantně opřeného o některý ze zákonných dovolacích důvodů mohou být napadená rozhodnutí a řízení jim předcházející podrobena věcnému přezkoumání, dovolací soud zkoumal, zda dovolání obviněného splňuje další formální podmínky pro jeho uplatnění, mezi něž ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. patří to, aby vedle obecných náležitostí (§59 odst. 3 tr. ř.) podání v něm bylo uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá.
6. Z obsahu dovolání, jak byl shora citován, se podává, že obviněný konkrétní důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. neuvedl, neboť jenom poukázal na obecné ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Uvedení konkrétního důvodu v dovolání chybí, a z textu dovolání plyne, že konkrétní důvod dovolání obviněný nevymezil.
7. I přes tento formální nedostatek Nejvyšší soud posuzoval obsah slovního rozvedení důvodů dovolání obviněného, z něhož by za jiných okolností mohlo být patrno, o který konkrétní důvod z taxativního výčtu uvedeného v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. obviněný své výhrady opírá. Shledal však, že ani podle obsahu se dovolání obviněného nekryje s žádným z důvodů, které jsou pro dovolání zákonem stanoveny, protože obviněný své výhrady směřoval výlučně proti výroku o trestu s poukazem na zásady vymezené v §39 odst. 1 tr. zákoníku. Podat dovolání ve vztahu k výroku o trestu lze zásadně podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., avšak na základě zcela jiných skutečností, než které obviněný v dovolání namítal.
8. Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. je důvod dovolání dán tehdy, jestliže byl obviněnému uložen druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou zákonem na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové námitky však přezkoumávané dovolání neobsahuje, protože obviněný v něm poukazoval na to, jaké tresty byly uloženy spoluobviněným a soudům vytýkal, že jemu uložily trest přísnější a důsledně neakceptovaly §39 odst. 1 tr. zákoníku. Takové námitky nedopadají na podmínky, jež jsou stanoveny v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., jehož prostřednictvím je možné vytýkat jen to, že obviněnému byl uložen druh trestu, který zákon vůbec nepřipouští, anebo byl uložen mimo trestní sazbu, která je pro konkrétní trestný čin trestním zákonem stanovena, ani jednu z těchto alternativ obviněný ve svém dovolání nezmínil.
9. I když je možné za určitých okolností výtky vůči výroku o trestu vznášet i prostřednictvím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tomu tak jen výjimečně v případě nesprávného hmotněprávní posouzení ve vztahu k podmínkám při ukládání trestu, např. pochybení při ukládání souhrnného trestu nebo společného trestu za pokračování v trestném činu apod. Jiná pochybení soudu spočívající v nesprávném druhu či výměře uloženého trestu, zejména nesprávné vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku, a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím tohoto ani jiného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. [viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002 (uveřejněné pod č. 22/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek)].
10. Ze všech těchto skutečností je zřejmé, že obviněný svými výhradami žádný z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. ř. obsahově relevantními výhradami nenaplnil, když brojil výhradně proti zhodnocení a posouzení skutečností rozhodných z hlediska obecných zásad určujících výši trestu (srov. přiměřeně např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp. zn. 3 Tdo 257/2013, ze dne 22. 12. 2010, sp. zn. 3 Tdo 1580/2010, či ze dne 27. 11. 2013, sp. zn. 7 Tdo 1267/2013), což jsou námitky, k jejichž nápravě žádný z dovolacích důvodů neslouží.
11. Jelikož Nejvyšší soud podle obsahu dovolání obviněného shledal, že bylo podáno mimo jakýkoliv dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř., podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. je odmítl.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 9. 8. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu