ECLI:CZ:NS:2017:8.TDO.946.2017.1
sp. zn. 8 Tdo 946/2017-28
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. 8. 2017 o dovolání obviněného M. R. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 14 To 282/2016, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 11/2016, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá .
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Táboře rozsudkem ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 1 T 11/2016, uznal obviněného M. R. (dále jen „obviněný“, příp. „dovolatel“) vinným skutkem sestávajícím z dílčích útoků popsaných pod body 1), 2) a 3) rozsudku, jenž právně kvalifikoval jako pokračující zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku, a uložil mu podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za použití §45 odst. 1 tr. zákoníku společný trest odnětí svobody v trvání čtyřicet dva měsíce, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Podle §67 odst. 3 a §68 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu dále uložil peněžitý trest v počtu 200 denních sazeb po 1 000 Kč, tedy v celkové výši 200 000 Kč, a podle §69 odst. 1 tr. zákoníku pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené době vykonán, stanovil náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §228 odst. 1 tr. ř. mu rovněž uložil povinnost uhradit poškozenému J. M. škodu ve výši 1 144 926,50 Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. jmenovaného poškozeného odkázal se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení s celým nárokem na náhradu škody odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozenou společnost Armex Oil, s. r. o., se sídlem Děčín IV – Letná, Mánesova 2022/13.
2. Proti citovanému rozsudku podali obviněný a poškozený J. M. odvolání, o nichž Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozhodl rozsudkem ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 14 To 282/2016, tak, že podle §258 odst. 1 písm. d), e), f), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu odnětí svobody, včetně výroku o způsobu jeho výkonu, ve výroku o uložení peněžitého trestu, včetně výroku o stanovení náhradního trestu odnětí svobody a ve výroku o náhradě škody, týkajícím se poškozeného J. M. Poté podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že při nezměněném výroku o vině pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku (ve vztahu k rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 67 T 93/2014) a ve výroku o náhradě škody týkajícím se poškozené Armex Oil, s. r. o., mu za tento zločin a za sbíhající se zločin podvodu podle §209 odst. 1, odst. 4 písm. d) tr. zákoníku spáchaný ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, jímž byl obviněný uznán vinným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 3. 2016, sp. zn. 1 T 43/2013, podle §209 odst. 4 tr. zákoníku za užití §45 odst. 1 tr. zákoníku a §43 odst. 2 tr. zákoníku uložil společný souhrnný trest odnětí svobody v trvání padesáti měsíců, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b), odst. 3 tr. zákoníku zařadil do věznice s dozorem. Současně podle §43 odst. 2 tr. zákoníku zrušil výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 4. 3. 2016, sp. zn. 1 T 43/2013, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, včetně výroku, kterým byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. 5. 2015, sp. zn. 67 T 93/2014. Dále podle §228 odst. 1 tr. ř. uložil obviněnému povinnost nahradit škodu poškozenému J. M., trvale bytem V. n. L., Tř. Čs. A., škodu ve výši 1 149 332 Kč, a podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázal tohoto poškozeného se zbytkem jeho nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Na toto řízení s celým nárokem na náhradu škody odkázal podle §229 odst. 1 tr. ř. poškozeného Z. P., bytem Ch., T.
3. Obviněný se s rozhodnutím odvolacího soudu neztotožnil a dne 24. 5. 2017 vypracoval sám bez obhájce podání, které označil jako „žádost o prodloužení lhůty pro podání dovolání k Nejvyššímu soudu a žádost o ustanovení nového advokáta – obhájce ex offo ve věci č. j. 14 To 282/2016-512“ (je založeno včetně obálky na č. l. 557 až 559 spisu). Toto podání adresoval Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře, jenž je obdržel dne 26. 5. 2017, a shodného dne je posléze obdržel Okresní soud v Táboře (zřejmě v důsledku postoupení podání od Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře). Soud prvního stupně poté obviněnému zaslal přípis (příslušný referát asistentky soudce adresovaný kanceláři je založen na č. l. 562 spisu), v němž mu sdělil, že „již Vaše samotné podání lze považovat za dovolání, byť nesplňující zákonné náležitosti. Pro úplnost dodávám, že zmeškání lhůty k podání dovolání nelze prominout, resp. (Vašimi slovy) lhůtu pro podání dovolání nelze prodloužit. Vaše vyjádření bylo zasláno i Vašemu obhájci JUDr. Zbyňku Krchňavému s výzvou, aby jej v zákonné lhůtě čtrnácti dnů doplnil“ . Současně soud zaslal přípis jmenovanému obhájci obviněného (ten jej obdržel prostřednictvím datové schránky dne 14. 6. 2017), v němž jej vyzval k odstranění vad dovolání ve lhůtě čtrnácti dnů s upozorněním, že v případě, že ve stanovené lhůtě vady neodstraní, bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.; zároveň jej požádal o vyjádření ve smyslu §40a tr. ř. ve lhůtě pěti dnů, zda jsou u něj dány důvody ke zproštění obhajování, resp. zda jsou tvrzení obviněného v jeho výše zmíněném podání pravdivá, či nikoli, a zda dovolání obviněného řádně odůvodní, přičemž uvedl, že pokud se v dané lhůtě k důvodům pro zproštění povinnosti obhajování nevyjádří, soud jej povinnosti obhajování zprostí.
4. Obhájce JUDr. Zbyněk Krchňavý přípisem ze dne 14. 6. 2017 (na č. l. 563 a 564 spisu) soudu prvního stupně sdělil, že podle jeho názoru se jeho ustanovení obhájcem obviněnému vztahovalo toliko na řízení před odvolacím soudem a po jeho skončení bylo ukončeno. Dále uvedl, že toto sdělil rovněž manželce obviněného, stejně jako své přesvědčení, že případné dovolání ve věci by nebylo úspěšné. Současně dementoval vyjádření obviněného, že nevěděl, že se tohoto času nachází ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Praha-Ruzyně a že jej neinformoval o výsledku odvolacího řízení (namítl, že jednak jej informoval písemně dopisem ze dne 24. 2. 2017, jednak ověřoval jeho zařazení do výkonu trestu a vyrozuměl jej o tom, a dále mu na jeho žádost zaslal kopie rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, a konečně v průběhu odvolacího řízení navrhl provést důkazy, jejichž provedení se obviněný domáhal). V závěru svého přípisu vyslovil názor, že došlo k narušení důvěry mezi ním a obviněným, a požádal o zproštění povinnosti jej obhajovat.
5. Okresní soud v Táboře opatřením ze dne 16. 6. 2017 (na č. l. 569 spisu) podle §40 tr. ř. zrušil ustanovení JUDr. Zbyňka Krchňavého obhájcem obviněného s odůvodněním, že došlo k narušení důvěry mezi obviněným a jeho obhájcem a oba shodně požádali o zproštění ustanoveného obhájce povinnosti obhajování. Následně téhož dne soud ustanovil obviněnému podle §39 tr. ř. obhájce Mgr. Roberta Plachého (ustanovení je založeno na č. l. 570 spisu, obhájci bylo doručeno prostřednictvím datové schránky dne 19. 6. 2017, obviněnému spolu s opatřením o zrušení ustanovení JUDr. Zbyňka Krchňavého jeho obhájcem dne 22. 6. 2017).
6. Dne 3. 7. 2017 podal obviněný datovou schránkou prostřednictvím obhájce Mgr. Roberta Plachého u Okresního soudu v Táboře dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 14 To 282/2016, v němž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
7. V podrobnostech dovolatel namítl, že napadeným rozsudkem, jakož i rozsudkem soudu prvního stupně bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, neboť v dané věci nebyly nalézacími soudy dostatečně respektovány některé základní zásady trestního práva, konkrétně princip presumpce neviny a z něho vyplývající zásada in dubio pro reo. Vyslovil totiž názor, že v posuzovaném případě nebylo prokázáno, že jednal od samého počátku v podvodném úmyslu za dodanou naftu nezaplatit, a jestliže soudy obou stupňů k takovému závěru dospěly s odůvodněním, že provedeným dokazováním byla zcela vyvrácena jeho obhajoba v tomto směru, je takový jejich postup chybný, neboť i v případě, že dojde k vyvrácení obhajoby obviněného, nelze s ohledem na zásadu presumpce neviny automaticky učinit závěr o jeho vině. Dále vytkl rozhodnutím obou soudů, že neobsahují logické a přesvědčivé odůvodnění, v čem mělo spočívat nestandardní personální propojení společností SIDELINE, s. r. o., a MAAR DIMO, s. r. o., jakým způsobem mělo takové propojení svědčit o jeho vině, jakého nestandardního jednání se měl jako prokurista společnosti SIDELINE, s. r. o., dopustit, jakého nestandardního chování se měl dopouštět při závozech nafty a jak měl z pozdějších neuskutečněných závozů motorové nafty vyplývat jeho podvodný úmysl v rámci jednání, které mu je kladeno za vinu, stejně jako konkrétní vylíčení, v čem měly spočívat logické rozpory v jeho výpovědi, resp. z čeho soudy dovodily její naprostou nevěrohodnost. Shrnul, že z odůvodnění rozhodnutí tedy nevyplývá vztah mezi úvahami soudů při hodnocení důkazů, skutkovými zjištěními a právními závěry. Konečně dodal, že závěr o tom, že padělal plnou moc, resp. razítko, soudy učinily v rozporu se zásadou in dubio pro reo, neboť vycházely toliko z výpovědi svědka K. J., že tento mu plnou moc neudělil a o předmětném obchodu ničeho nevěděl.
8. V závěru svého podání dovolatel navrhl (aniž citoval konkrétní zákonná ustanovení), aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 14 To 282/2016, popřípadě i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 29. 9. 2016, sp. zn. 1 T 11/2016, a přikázal (zřejmě) odvolacímu soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
9. Dovolání obviněného bylo v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručeno v opise nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství přípisem ze dne 18. 7. 2017 Nejvyššímu soudu sdělila, že se k němu nebude věcně vyjadřovat. Současně podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. souhlasila s tím, aby Nejvyšší soud učinil rozhodnutí o podaném dovolání v neveřejném zasedání.
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání v této trestní věci je přípustné, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest [§265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř.]. Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání, které učinil prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 věta první tr. ř.), současně splňuje formální a obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
11. Dále se Nejvyšší soud zabýval posouzením toho, zda obviněný podal dovolání včas, tj. v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě.
12. Podle §265e odst. 1 tr. ř. se dovolání podává u soudu, který rozhodl ve věci v prvním stupni, do dvou měsíců od doručení rozhodnutí, proti kterému dovolání směřuje. V souladu s §265e odst. 3 tr. ř. je lhůta k podání dovolání zachována také tehdy, je-li dovolání podáno ve lhůtě u Nejvyššího soudu nebo u soudu, který rozhodl ve věci ve druhém stupni, anebo je-li podání, jehož obsahem je dovolání, dáno ve lhůtě na poštu a adresováno soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout.
13. Podle §265e odst. 2 tr. ř. jestliže se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci a zákonnému zástupci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději.
14. Přitom je nutno zdůraznit, že zákon (§265e odst. 4 tr. ř.) bez výjimky, tj. bez ohledu na okolnosti, za nichž k marnému uplynutí lhůty k podání dovolání došlo, vylučuje její navrácení, a to vzhledem k tomu, že dovolání je mimořádný opravný prostředek, který se podává proti pravomocnému rozhodnutí, a proto období, v němž by mohla být stabilita napadeného pravomocného rozhodnutí ještě zákonným způsobem zpochybněna, nelze dále prodlužovat.
15. Z předloženého trestního spisu Nejvyšší soud zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 15. 2. 2017, sp. zn. 14 To 282/2016 (s řádným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách) byl obviněnému doručen dne 30. 3. 2017 a jeho obhájci JUDr. Zbyňku Krchňavému dne 24. 3. 2017 (příslušné doručenky jsou založeny na č. l. 540 spisu). Dvouměsíční lhůta k podání dovolání tak obviněnému uplynula v úterý 30. 5. 2017 .
16. Jak již bylo uvedeno výše v odstavci 3. tohoto rozhodnutí, obviněný učinil sám bez obhájce ke konci uvedené lhůty k soudu druhého stupně podání označené jako „žádost o prodloužení lhůty pro podání dovolání k Nejvyššímu soudu a žádost o ustanovení nového advokáta – obhájce ex offo ve věci č. j. 14 To 282/2016-512“, které došlo tomuto soudu a soudu prvního stupně dne 26. 5. 2017. Toto podání však nelze považovat za dovolání, neboť nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, o čemž byl obviněný poučen (srov. §265d odst. 2 tr. ř.). Ustanovení §265d odst. 2 tr. ř. totiž výslovně stanoví, že obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce. Podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno; o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Jak již bylo shora uvedeno, z obsahu napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře je zřejmé, že toto rozhodnutí zákonem předepsané poučení o dovolání obsahuje.
17. Protože podání, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, se ve smyslu §265d odst. 2 tr. ř. nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, nelze s ním spojovat žádné účinky týkající se dovolání, tj. ani účinky z hlediska zachování lhůty k podání dovolání podle §265e tr. ř., a je tudíž pro počítání dovolací lhůty zcela bez významu.
18. Za dovolání v dané věci je nutno považovat až dovolání obviněného podané prostřednictvím obhájce Mgr. Roberta Plachého dne 3. 7. 2017. Toto dovolání však vzhledem k tomu, že lhůta k podání dovolání v posuzovaném případě uplynula dne 30. 5. 2017, bylo podáno opožděně (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 2. 2004, sp. zn. 3 Tdo 101/2004, publikované v Souboru trestních rozhodnutí Nejvyššího soudu ve Svazku 4/2004 pod č. T 679).
19. Na této skutečnosti nemůže ničeho změnit ani v mezidobí uskutečněná změna v osobě obhájce obviněného. Jestliže totiž obviněný měl v době, kdy v dané věci pravomocně skončilo trestní řízení rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře, obhájce JUDr. Zbyňka Krchňavého, jenž mu byl ustanoven v rámci odvolacího řízení předsedkyní senátu jmenovaného soudu druhého stupně dne 9. 1. 2017, pak tento obhájce byl oprávněn, popřípadě s ohledem na příslušná ustanovení zákona o advokacii (např. §16 zákona č. 85/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů) i povinen podat za obviněného ještě dovolání a zúčastnit se řízení o něm u Nejvyššího soudu (§41 odst. 5 tr. ř.), a to bez ohledu na okolnost, že zmocnění tohoto obhájce zaniklo při skončení trestního stíhání pravomocným rozhodnutím soudu druhého stupně. K tomu je zapotřebí doplnit, že zmocnění uvedeného obhájce bylo při jeho ustanovení vymezeno dobou trvání důvodů nutné obhajoby, přičemž tyto během řízení u odvolacího soudu trvaly, a obhájci byl také doručen opis rozhodnutí soudu druhého stupně. Z výše uvedených skutečností tudíž vyplývá, že tento obhájce byl zcela nepochybně oprávněn (resp. v zájmu ochrany a prosazování práv a oprávněných zájmů obviněného i povinen), aby za obviněného podal dovolání a obhajoval jej v řízení o dovolání u Nejvyššího soudu. V posuzované věci se navíc nejednalo ani o případ, že by obviněný neměl v dosavadním řízení obhájce a tento mu byl ustanoven pro účely podání dovolání a účasti v dovolacím řízení poté, co byl pravomocným rozhodnutím podle §33 odst. 2 tr. ř. obviněnému přiznán nárok na bezplatnou obhajobu (nebo obhajobu za sníženou odměnu) a obviněný požádal o ustanovení obhájce. Pokud tedy předseda senátu Okresního soudu v Táboře dne 16. 6. 2017, tj. více jak dva týdny po uplynutí lhůty k podání dovolání obviněnému tomuto ustanovil dalšího obhájce Mgr. Roberta Plachého, nebyl k takovému postupu dán důvod (a to i přesto, že jak obviněný, tak obhájce JUDr. Zbyněk Krchňavý požádali o ustanovení nového obhájce, resp. zproštění povinnosti obhajovat obviněného z důvodu narušení vzájemné důvěry v samém závěru běhu lhůty k podání dovolání, resp. po jejím uplynutí) a podal-li obviněný dovolání prostřednictvím tohoto obhájce dne 3. 7. 2017, tj. pět týdnů po uplynutí lhůty k podání dovolání, jde o dovolání podané opožděně a jako takové je třeba je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. (srov. přiměřeně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2006, sp. zn. 11 Tdo 1340/2006, publikované pod č. 50/2007 Sb. rozh. tr.).
20. Pro úplnost považuje Nejvyšší soud za vhodné ještě dodat, že v dané věci je bez významu i chybné sdělení soudu adresované obviněnému a konkretizované výše v odstavci 3. tohoto rozhodnutí, že podání obviněného (které tento učinil sám ke konci lhůty k podání dovolání) „lze považovat za dovolání, byť nesplňující zákonné náležitosti“. Příslušný referát k tomuto sdělení je jednak datován dnem rovněž po uplynutí lhůty k podání dovolání (9. 6. 2017) a obviněný toto sdělení obdržel dne 16. 6. 2017. V tomto směru je ovšem podstatné, že uvedené sdělení je v rozporu se správným poučením o zákonné lhůtě k podání dovolání a jeho podmínkách obsaženým v rozhodnutí soudu druhého stupně (Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře) a současně i ustanovením §265d odst. 2 tr. ř., z něhož vyplývá zákonný požadavek, podle něhož obviněný může podat dovolání pouze prostřednictvím obhájce.
21. Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud v neveřejném zasedání [§265r odst. 1 písm. a) tr. ř.] dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. c) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno opožděně. Proto ani nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. a přezkoumávat napadené rozhodnutí a řízení mu předcházející, jak se toho obviněný domáhal.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 30. 8. 2017
JUDr. Jan Bláha
předseda senátu