ECLI:CZ:NS:2017:8.TVO.18.2017.1
sp. zn. 8 Tvo 18/2017-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud jako soud pro mládež rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2017 o stížnosti obviněného mladistvého „Q. Y.“ *), proti usnesení Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 1 Ntm 12/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, pod sp. zn. 6 Tm 2/2017, takto:
Podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. se stížnost obviněného mladistvého „Q. Y.“ zamítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 8. 8. 2017, sp. zn. 1 Ntm 12/2017, bylo na návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, rozhodnuto tak, že podle §47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže (dále jen zákon č. 218/2003 Sb.), se ve věci vedené u Krajského soudu v Praze jako soudu pro mládež pod sp. zn. 6 Tm 2/2017 prodlužuje lhůta vazby obviněného mladistvého „Q. Y.“ (dále jen „mladistvý“) o dalších šest měsíců, tj. do 20. 2. 2018, přičemž vazba dále trvá z důvodu uvedené v §67 písm. a) tr. ř.
Proti tomuto usnesení podal mladistvý ihned po jeho vyhlášení stížnost, kterou do konání neveřejného zasedání Nejvyššího soudu nijak neodůvodnil.
Z podnětu stížnosti mladistvého Nejvyšší soud, soud pro mládež, podle §147 odst. 1 tr. ř. přezkoumal správnost výroku napadeného usnesení, proti němuž mohl stěžovatel podat stížnost, a řízení předcházející napadenému usnesení a dospěl k závěru, že stížnost mladistvého není důvodná.
Z obsahu spisového materiálu se podává, že státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Praze podal dne 20. 7. 2017 Krajskému soudu v Praze obžalobu na obviněné mladistvého „Q. Y.“, mladistvého „XX. X.“ *) a na „XXX. XX.“ *).
Mladistvému „Q. Y.“ je v ní kladeno za vinu spáchání jednak provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, jednak provinění vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku. Uvedených provinění se měl podle obžaloby dopustit tím, že se spoluobviněným mladistvým „XX. X.“ a se spoluobviněným „XXX. XX.“ dne 26. 1. 2017 v době kolem 23:00 hodin v R. v parčíku na K. n. vedle objektu č. p. … v ulici S. K. N., po požití alkoholických nápojů a marihuany, po předcházející slovní rozepři, která vznikla z důvodu jejich hlučného chování, kdy si z telefonu pouštěli hudbu a kopali do nádob na tříděný odpad, fyzicky napadli poškozeného P. Š., a to tím způsobem, že obviněný „XXX. XX.“ ho jedenkrát udeřil pěstí levé ruky do obličeje, poté do poškozeného strčil obviněný mladistvý „Q. Y.“, poškozený zavrávoral a po strkanici s obviněným mladistvým „XX. X.“ oba spadli na zem, kde poškozený na obviněného mladistvého „XX. X.“ obkročmo sedl, následně obviněný mladistvý „Q. Y.“ poškozeného P. Š. uchopil zezadu za ramena a z obviněného mladistvého „XX. X.“ jej strhl na zem, a to do polohy, kdy poškozený ležel na pravém boku, a tím usnadnil obviněnému mladistvému „XX. X.“, který se mezitím zvedl, aby poškozeného P. Š. fyzicky, s úmyslem jej usmrtit, napadl tak, že mu opakovaně, nejméně dvakrát, dupl velkou silou pravou nohou obutou v těžké obuvi na levou spánkovou oblast hlavy, a způsobil mu tak zlomeninu klenby a spodiny lební s linií lomu probíhající od spánkové kosti vlevo přes levou pyramidu a zevní zvukovod na temenní kost vlevo, zlomeninu vnitřní stěny pravé očnice s průnikem vzduchu do měkkých tkání pravé očnice, krvácení pod pavučnici a tvrdou plenu mozkovou, pohmoždění mozku v levém spánkově-týlním laloku, levém čelním laloku a pravém thalamu a krvácení do 3. a 4. mozkové komory a mokovodu a úrazový otok mozku, když zranění způsobené poškozenému P. Š. je vážné, bezprostředně život ohrožující, které by bez poskytnutí vysoce specializované lékařské pomoci vedlo k jeho smrti, obviněný „XXX. XX.“, který vše sledoval, poškozenému P. Š. nehybně ležícímu na zemi neposkytl potřebnou pomoc, ač tak učinit bez nebezpečí pro sebe mohl, a ani se nepokusil žádnou pomoc poškozenému přivolat, poškozeného P. Š. nechal ležet na místě, kde k jeho poranění došlo, a společně s obviněným mladistvým „XX. X.“ a obviněným mladistvým „Q. Y.“ z místa odešel, aniž se jakkoliv zajímal o zdravotní stav poškozeného, lékařská pomoc byla poškozenému přivolána a poskytnuta až poté, co byl dne 27. 1. 2017 v době kolem 00:40 hodin nalezen strážníky hlídky Městské policie Rakovník.
Mladistvý „Q. Y.“ je ve vazbě. Do vazby byl vzat usnesením soudkyně Okresního soudu v Rakovníku, soudu pro mládež, ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 0 Ntm 102/2017, z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř. Vazba byla započtena ode dne 20. 2. 2017 v 13.30 hodin. Proti tomuto rozhodnutí podal mladistvý stížnost, která však byla usnesením Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, ze dne 15. 3. 2017, sp. zn. 14 Tmo 2/2017, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Dne 27. 7. 2017 byl Vrchnímu soudu v Praze jako soudu pro mládež (nadále vrchní soud) předložen návrh předsedy senátu Krajského soudu v Praze, soudu pro mládež, na prodloužení lhůty vazby mladistvého o dalších šest měsíců, tj. do 20. 2. 2018.
Rozhodl-li napadeným usnesením vrchní soud o tomto návrhu tak, že mu zcela vyhověl a podle §47 odst. 1, 3 zákona č. 218/2003 Sb. prodloužil vazbu mladistvého do 20. 2. 2018, nepochybil a své rozhodnutí přesvědčivě zdůvodnil.
Podle §47 odst. 1 citovaného zákona vazba v řízení ve věcech mladistvých nesmí trvat déle než dva měsíce, a jde-li o zvlášť závažné provinění, nesmí trvat déle než šest měsíců. Po uplynutí této doby může být vazba výjimečně prodloužena až o další dva měsíce a v řízení o zvlášť závažném provinění, jímž provinění podle §140 odst. 1 tr. zákoníku je, až o dalších šest měsíců, pokud nebylo možné pro obtížnost věci nebo z jiných závažných důvodů trestní stíhání v této lhůtě skončit a propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání. K takovému prodloužení může dojít pouze jednou v přípravném řízení a jednou v řízení před soudem pro mládež. Podle §47 odst. 3 označeného zákona o prodloužení vazby v řízení před soudem rozhoduje soudce pro mládež nadřízeného soudu pro mládež, který je příslušný věc projednat nebo který věc již projednává. Návrh na prodloužení lhůty vazby je povinen předseda senátu doručit nadřízenému soudu pro mládež nejpozději 15 dnů před skončením lhůty.
Předpoklady pro prodloužení vazby mladistvého byly splněny po stránce formální i věcné. Z odůvodnění napadeného usnesení se podává, že se vrchní soud ztotožnil s návrhem předsedy senátu na prodloužení vazby mladistvého a rozvedl okolnosti, které jsou relevantní jak z pohledu trvání vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř., tak i rozhodnutí o prodloužení vazby.
Vrchní soud po připomenutí dosavadních výsledků trestního řízení konstatoval, že mladistvý je stíhán pro účast na závažné trestné činnosti, přičemž pro posouzení jeho jednání je významné, jaký průběh konfliktu mohl předpokládat. Za trestnou činnost dosud nebyl odsouzen a jen z toho, že dříve podle svých slov odcizil mobilní telefon, nelze dovozovat obavu, že by stíhanou trestnou činnost, která je násilné povahy, opakoval nebo se ji pokusil dokonat. Vazební důvod podle §67 písm. c) tr. ř. tedy podle soudu nebyl dán. Trvání vazby však bylo opodstatněno vzhledem k důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. Mladistvý žil několik let s matkou ve Švédsku, adresu ovšem nebyl schopen uvést. Když naposledy přijel do České republiky, zdržoval se u svého otce žijícího tehdy v P., poté žil u vzdálené příbuzné v R., následně v zahradní chatce u známého staršího muže. Posléze chtěl bydlet u otce, tzn. v B. u T. nebo v L., případně u bratra trvale hlášeného v T., fakticky žijícího v R. Vrchní soud naznal, že pokud by byl mladistvý propuštěn na svobodu, nebylo by možné spolehlivě zjistit, kde se zdržuje, poněvadž svůj pobyt velmi často mění. Bylo by možné i očekávat, že odcestuje zpět do Švédska, popř. jinam do ciziny, aby se trestnímu stíhání vyhnul. Tato obava je zesilována rovněž právním posouzením skutku a hrozícími trestními opatřeními, ačkoliv nelze vyloučit i jiný závěr, pokud jde o vinu mladistvého. Jsou přitom splněny i další podmínky po další trvání vazby. V dosavadním řízení nedošlo k průtahům, navzdory přibrání více znalců z různých oborů bylo přípravné řízení skončeno po pětiměsíčním trvání vazby a vazba dosud nebyla prodlužována. Propuštěním mladistvého na svobodu hrozí zmaření či podstatné ztížení dosažení účelu trestního stíhání ve smyslu §47 odst. 1 a §1 odst. 2 zákona č. 218/2003 Sb. a §1 odst. 1 tr. ř. Není zaručeno, že by se dařilo zajistit účast mladistvého u soudního jednání, přičemž zájem na rychlém průběhu trestního řízení má význam zejména ve věcech mladistvých. Vrchní soud dodal, že nahrazení vazby jiným opatřením uvedeným v §49 a 50 zákona č. 218/2003 Sb. není možné. Dřívější život mladistvého s častými změnami pobytu vede k závěru, že instituty těmito ustanoveními předpokládané jsou nedostatečné a nezpůsobilé vazbu nahradit; stejně to platí i o předběžných opatřeních podle §88b tr. ř. Pokud jde o délku prodloužení vazby, usoudil, že je třeba počítat i s možností odročení hlavního líčení a je třeba zvažovat případné řízení odvolací.
Nejvyšší soud s uvedenými závěry souhlasí a má je za správné, podložené obsahem spisového materiálu. Není sporu o tom, že o vině mladistvého může být spolehlivě rozhodnuto až po provedení a řádném vyhodnocení všech důkazů. Z dosavadního průběhu trestního řízení však neplyne žádná okolnost, která by trestní stíhání pro provinění výtržnictví podle §358 odst. 1 tr. zákoníku, ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku, a provinění vraždy podle §140 odst. 1 tr. zákoníku, ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, ve formě účastenství ve formě pomoci podle §24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku, zjevně zpochybňovala, o čemž svědčí i podaná obžaloba.
Z hlediska existence vazebního důvodu podle §67 písm. a) tr. ř. jsou významnými okolnostmi, že mladistvý aktuálně není pevně vázán k žádnému bydlišti a sociálnímu prostředí, že cca od svých sedmi do patnácti let žil (s jistými přestávkami, viz č. listu 638-640) u své matky ve Švédsku na blíže nespecifikované adrese (č. listu 64, 456, 748), že do České republiky přijel toliko na návštěvu příbuzných (č. listu 447) a rád by odcestoval do Holandska (č. listu 748). Uvedené skutečnosti obavu, že by v případě propuštění z vazby mohl uprchnout, výrazně podporují. Nehledě na to, že není nikde zaměstnán (č. listu 63, 444, 454, 748), nemá občanský průkaz (č. listu 63, 64) a podle znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, je nezralý a impulzivní (č. listu 336-362).
Deklaroval-li tedy vrchní soud existenci označeného vazebního důvodu, nepochybil, vyvodil-li, že jsou splněny podmínky pro prodloužení vazby podle §47 odst. 1 zákona č. 218/2003 Sb. Na mladistvého byla podána obžaloba mj. i pro zvlášť závažné provinění a společně s ním byla obžaloba podána i na další spoluobviněné. Současně je nutno souhlasit se závěrem vrchního soudu, že za dané situace propuštěním mladistvého na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo nejméně podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání, zváží-li se, že teprve dne 20. 7. 2017 byla podána obžaloba a řízení před soudem prvního stupně tak teprve započalo, a to v kontextu okolností, které odůvodňují existenci vazebního důvodu uvedeného v §67 písm. a) tr. ř.
Splněny byly i předpoklady pro to, aby lhůta vazby mladistvého byla prodloužena o dalších šest měsíců. Vrchní soud rozumně uvážil, že je nutno počítat i s možností odročení hlavního líčení a je třeba zvažovat případné řízení odvolací, čemuž odpovídá prodloužení o maximální možnou dobu, tj. do 20. 2. 2018.
Nejvyšší soud jako soud pro mládež proto stížnost mladistvého podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. jako nedůvodnou zamítl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není stížnost přípustná.
V Brně dne 12. 9. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu
*) Byl použit pseudonym ve smyslu zákona č. 218/2003 Sb.