ECLI:CZ:NS:2017:8.TZ.14.2017.1
sp. zn. 8 Tz 14/2017-20
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Věry Kůrkové a soudců JUDr. Milady Šámalové a JUDr. Jana Bláhy stížnost pro porušení zákona, kterou podal ministr spravedlnosti České republiky ve prospěch zemřelého obviněného J. M. , proti pravomocnému usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, a rozhodl takto:
Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že pravomocným usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl porušen zákon v ustanovení §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., v neprospěch obviněného J. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadené usnesení v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, zrušuje . Zrušují se také všechna další rozhodnutí na zrušenou část rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Sokolově přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., trestní zákon (dále též jen „zákon č. 86/1950 Sb.“), a podle §265 odst. 1, §30 citovaného zákona byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §68 odst. 1 písm. a) zákona č. 87/1950 Sb., trestní řád (dále jen „zákon č. 87/1950 Sb.“), mu byla uložena povinnost k náhradě nákladů trestního řízení.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný trestného činu nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. dopustil tím, že „v S. dne 5. 10. 1956 nedostavil se k povolávacímu řízení dle povolávajícího rozkazu k výkonu služby v branné moci a po předvedení orgánem VB prohlásil, že nehodlá sloužit v Čsl. branné moci vzhledem ke svému náboženskému přesvědčení“.
3. Rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl k odvolání obviněného rozsudek soudu prvního stupně zrušen ve výroku o trestu, jeho nepodmíněnosti a nákladech trestního řízení. Obviněnému byl podle §166 odst. 1 (správně §265 odst. 1), §22 odst. 2 zákona č. 86/1950 Sb. uložen dodatkový trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jímž byl doplněn trest vyslovený rozsudkem bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 9. 1956, sp. zn. 2 T 339/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech jako odvolacího soudu ze dne 28. 12. 1956, sp. zn. 3 T 468/56 (správně 3 To 468/56) za trestný čin podle §263 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. Podle §26 zákona č. 86/1950 Sb. byly tresty uložené oběma rozsudky nepodmíněné.
4. Dne 18. 11. 1991 podal obviněný návrh na přezkumné řízení svých odsouzení z let 1956 a 1957 za trestný čin „nenastoupení základné vojenské služby“. Usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, pravomocným dnem 17. 12. 1991, byl podle §4 a contr. zákona č. 119/1990 Sb. zamítnut návrh odsouzeného J. M. na přezkumné řízení ve věcech z rozsudku Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 9. 1956, sp. zn. 2 T 339/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 28. 12. 1956, sp. zn. 3 To 468/56, kde byl uznán vinným trestným činem podle §263 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb., a z rozsudku Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, kde byl uznán vinným trestným činem podle §265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb.
II. Stížnost pro porušení zákona a vyjádření k ní
5. Proti usnesení Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, podal ministr spravedlnosti (dále též „stěžovatel“) ve prospěch obviněného J. M. stížnost pro porušení zákona. Podle názoru ministra spravedlnosti byl napadeným rozhodnutím v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného na přezkumné řízení stran rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, v neprospěch obviněného J. M. porušen zákon v ustanovení §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., účinného od 1. 3. 1991.
6. Stěžovatel poukázal na §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., účinného od 1. 3. 1991, podle něhož přezkumné řízení podle tohoto oddílu lze konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v §2, spáchané po 5. květnu 1945 podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 a 266, vyhýbání se služební povinnosti podle §270, pro trestný čin zběhnutí podle §273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle §275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona.
7. Okresní soud v Sokolově své zamítavé usnesení zdůvodnil tím, že ve věci se nejednalo ani o rehabilitaci ze zákona podle §2 zákona o soudní rehabilitaci, ani o trestné činy uvedené v §4 zákona o soudní rehabilitaci, ve vztahu k nimž by mohlo přezkumné řízení proběhnout. Podle stěžovatele je zřejmé, že soud vycházel z dikce §4 písm. c) zákona o soudní rehabilitaci před jeho novelou provedenou zákonem č. 47/1991 Sb., tedy z právní úpravy, která konání přezkumného řízení, pokud jde o trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 a 266 zákona č. 86/1950 Sb., neumožňovala. V době podání návrhu na přezkumné řízení (dne 18. 11. 1991) a v době rozhodování soudu o návrhu (5. 12. 1991) však odsouzení obviněného pro trestný čin podle §265 zákona č. 86/1950 Sb. dávalo pro provedení přezkumného řízení podklad, poněvadž novela, která to umožňovala, nabyla účinnosti dnem 1. 3. 1991. Vzhledem k tomu, že Okresní soud v Sokolově bez dalšího zamítl včasně (§6 odst. 1 zákona o soudní rehabilitaci) podaný návrh na konání přezkumného řízení ohledně pravomocného rozsudku, jímž byl obviněný odsouzen za trestný čin, který spadá do výčtu trestných činů, které přezkumné řízení umožňují konat, porušil v neprospěch obviněného zákon.
8. Ministr spravedlnosti proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení stran rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Podle §269 odst. 2 tr. ř. aby napadené usnesení v příslušné části zrušil, jakož aby zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby postupoval podle §270 odst. 1 tr. ř.
9. Obhájce obviněného se ke stížnosti pro porušení zákona písemně vyjádřil. S jejím obsahem souhlasil, přičemž doplnil, že prozatím není třeba řešit otázky svědomí, náboženského vyznání, práva na odepření vojenské služby apod., ale je nezbytné napadené rozhodnutí zrušit, a umožnit tak provedení řádného rehabilitačního řízení na základě návrhu, který zemřelý obviněný J. M. podal dne 18. 11. 1991. Proto navrhl, aby po zrušení napadeného rozhodnutí byla věc postoupena Okresnímu soudu v Sokolově k novému projednání a rozhodnutí. Ve veřejném zasedání vyjádřil shodný názor a učinil stejný návrh.
10. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství intervenující ve veřejném zasedání po shrnutí obsahu stížnosti pro porušení zákona navrhl, aby jí Nejvyšší soud vyhověl, aby vyslovil vytýkané porušení zákona v neprospěch obviněného, zrušil stížností pro porušení zákona napadenou část rozhodnutí a Okresnímu soudu v Sokolově přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
III. Důvodnost stížnosti pro porušení zákona
11. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že stížnost pro porušení zákona je důvodná.
12. Podle §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb., účinného od 1. 3. 1991, přezkumné řízení podle oddílu třetího tohoto zákona lze konat ve věcech, v nichž bylo v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 vyhlášeno odsuzující soudní rozhodnutí, jež nabylo právní moci, pro jiné zločiny, trestné činy, přečiny nebo přestupky neuvedené v §2, spáchané po 5. květnu 1945 podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 a 266, vyhýbání se služební povinnosti podle §270, pro trestný čin zběhnutí podle §273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle §275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona. Pro úplnost je vhodné poznamenat, že zákonem č. 47/1991 Sb., kterým se mění a doplňuje zákon č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, účinným od 1. 3. 1991, bylo do té doby účinné znění §4 písm. c) označeného zákona ( tj. „podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 a 266, vyhýbání se služební povinnosti podle §270, pro trestný čin zběhnutí podle §273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle §275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona“), upraveno na znění: „podle hlavy první a hlavy druhé oddílu prvního zvláštní části zákona č. 86/1950 Sb., ve znění zákonů jej měnících a doplňujících, dále pro trestný čin nenastoupení služby v branné moci podle §265 a 266, vyhýbání se služební povinnosti podle §270, pro trestný čin zběhnutí podle §273 odst. 3 a pro trestný čin spolčení k zběhnutí podle §275 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona“.
13. Z uvedeného zjevně vyplývá, že již v době podání návrhu obviněného na přezkumné řízení, tj. dne 18. 11. 1991, jakož i v době rozhodování Okresního soudu v Sokolově dne 5. 12. 1992 bylo novelizované znění §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci (dále též jen „zákon č. 119/1990 Sb.“), účinné. Okresní soud však chybně vycházel ze znění ustanovení §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb. před jeho novelou provedenou zákonem č. 47/1991 Sb., které ustanovení o trestném činu nenastoupení služby v branné moci podle §265 zákona č. 86/1950 Sb. skutečně nezahrnovalo.
14. Okresní soud pochybil, pokud zamítl návrh na přezkumné řízení ve věci rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, jimiž byl obviněný J. M. uznán vinným trestným činem nenastoupení služby v branné moci podle §265 odst. 1 zákona č. 86/1950 Sb. s argumentem, že se nejedná o rehabilitaci ze zákona podle §2 zákona č. 119/1990 Sb. (správnost tohoto závěru stěžovatel nezpochybnil), ale ani o trestný čin uvedený v ustanovení §4 zákona č. 119/1990 Sb., kde by mohlo proběhnout přezkumné řízení.
15. Stěžovatel opodstatněně upozornil, že obviněný uplatnil dne 18. 11. 1991, tj. v zákonné lhůtě podle §6 odst. 1 zákona č. 119/1990 Sb., návrh na přezkumné řízení podle §4 písm. c) označeného zákona ve věci, v níž bylo vyhlášeno odsuzující rozhodnutí v době uvedené v ustanovení §4 tohoto zákona, rozhodnutí nabylo právní moci a týkalo se trestného činu výslovně uvedeného v §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., ve znění účinném od 1. 3. 1991. Pakliže za této situace okresní soud zamítl návrh odsouzeného na přezkumné řízení, porušil zákon v ustanovení §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., ve znění zákona č. 47/1991 Sb., který byl účinný od 1. 3. 1991.
16. Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené ve shodě s návrhem ministra spravedlnosti podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným usnesením Okresního soudu v Sokolově ze dne 5. 12. 1991, sp. zn. 4 Rt 815/91, v části, v níž byl zamítnut návrh obviněného J. M. na přezkumné řízení rozsudku bývalého Lidového soudu v Sokolově ze dne 7. 12. 1956, sp. zn. 2 T 452/56, ve spojení s rozsudkem bývalého Krajského soudu v Karlových Varech ze dne 1. 4. 1957, sp. zn. 3 To 68/57, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení §4 písm. c) zákona č. 119/1990 Sb., o soudní rehabilitaci, ve znění zákona č. 47/1991 Sb. Proto podle §269 odst. 2 tr. ř. napadené usnesení v uvedené části zrušil a současně zrušil i všechna další rozhodnutí na zrušenou část usnesení obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle §270 odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Sokolově přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 7. 2017
JUDr. Věra Kůrková
předsedkyně senátu