ECLI:CZ:NS:2017:8.TZ.35.2017.1
sp. zn. 8 Tz 35/2017-24
ROZSUDEK
Nejvyšší soud projednal ve veřejném zasedání konaném dne 12. 7. 2017 v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Milady Šámalové a soudců JUDr. Jana Bláhy a JUDr. Věry Kůrkové stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněné M. M. , proti trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 24 T 96/2016, a rozhodl takto:
I. Podle §268 odst. 2 tr. ř. se vyslovuje , že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 24 T 96/2016, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné M. M.
Podle §269 odst. 2 tr. ř. se napadený trestní příkaz zrušuje . Zrušují se i všechna další rozhodnutí na zrušený trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
II. Podle §270 odst. 1 tr. ř. se Obvodnímu soudu pro Prahu 7 přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
I. Z obsahu stížnosti pro porušení zákona
1. Stížnost pro porušení zákona č. j. MSP-169/2017-OJD-SPZ/7, podaná ministrem spravedlnosti podle §266 odst. 1 tr. ř. ve prospěch obviněné M. M., směřuje proti pravomocnému trestnímu příkazu Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 24 T 96/2016, jímž byl obviněné M. M. za přečin zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen podle §206 odst. 3 ve spojení s §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku s podmíněným odkladem jeho výkonu na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku, a podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí byla stanovena povinnost, aby vedla řádný život a podle svých sil nahradila škodu, kterou svým trestným činem způsobila. Byl jí též podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání spojených s dohodou o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování na dobu dvou a půl roku a bylo rozhodnuto i o náhradě škody.
2. Důvodem podání stížnosti pro porušení zákona ministrem spravedlnosti bylo porušení zákona v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř., podle něhož lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu, a jímž se soud prvního stupně v případě obviněné neřídil, když jí vyměřil trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku.
3. Ministr spravedlnosti s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 7 Tz 108/2011, zmínil, že tím, že jí byl trestním příkazem vyměřen přísnější trest, než umožňoval zákon, bylo porušeno právo obviněné na řádné projednání věci v hlavním líčení, protože jí byl uložen trest, který bez projednání věci před soudem nelze uložit. Neuplatní se proto v této věci striktní podmínky pro podání stížnosti pro porušení zákona vymezené v ustanovení §266 odst. 2 tr. ř., neboť soudem nebyl uložen trest, který by byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti trestného činu nebo poměrům pachatele ani není ve zřejmém rozporu s účelem trestu, ale došlo k vydání rozhodnutí v rozporu se zákonem. Poukázal i na to, že proti předmětnému trestnímu příkazu sice státní zástupkyně podala odpor, omylem ho však adresovala jinému soudu. Trestní příkaz proto nabyl právní moci dne 14. 9. 2016.
4. Z uvedených důvodů ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 24 T 96/2016, byl porušen zákon v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné M. M., podle §269 odst. 2 tr. ř., aby napadený trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na trestní příkaz obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a dále aby podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal Obvodnímu soudu pro Prahu 7 věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
5. Nejvyšší soud přezkoumal podle §267 odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost rozhodnutí, proti němuž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení předcházející, a dospěl k závěru, že zákon byl porušen z důvodů vytýkaných ministrem spravedlnosti.
II. Řízení předcházející stížností pro porušení zákona napadenému rozhodnutí
6. Na podkladě spisového materiálu Obvodního soudu pro Prahu 7 vedeného pod sp. zn. 24 T 96/2016, jehož součástí je napadený trestní příkaz, Nejvyšší soud zjistil, že dne 24. 8. 2016 byl Městským státním zastupitelstvím v Praze podán na Obvodní soud pro Prahu 7 návrh na potrestání obviněné, sp. zn. 0 KZK 2/2016, pro spáchání přečinu zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku (č. l. 70 až 71). Samosoudkyně tohoto soudu dne 31. 8. 2016 vydala podle §314e odst. 1 tr. ř. trestní příkaz, jímž byla obviněná uznána vinnou přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, kterého se podle skutkových zjištění dopustila tím, že si dne 16. 6. 2016 ve funkci finanční referentky bez souhlasu a vědomí svého zaměstnavatele vzala z pokladničky ze spisové skříně v kanceláři svého pracoviště v P. ..., S. č. p. ..., v budově Policejního prezidia České republiky, nevyčerpané zálohy určené na pořádání Evropské regionální konference Interpolu ve výši 84.162 Kč a užila je pro vlastní potřebu, ačkoli si byla vědoma, že není oprávněna je ve svůj prospěch užít, čímž Policii České republiky, Policejnímu prezidiu České republiky způsobila majetkovou škodu 84.162 Kč.
7. Za tento přečin samosoudkyně obviněnou odsoudila tak, že ji podle §206 odst. 3 tr. zákoníku uložila trest odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku, jehož výkon podle §81 odst. 1, §82 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložila na zkušební dobu v trvání dvou a půl roku, podle §82 odst. 2 tr. zákoníku jí uložila povinnost, aby vedla řádný život a podle svých sil nahradila škodu, kterou svým přečinem způsobila, a podle §73 odst. 1, 3 tr. zákoníku trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání spojených s dohodou o odpovědnosti k ochraně hodnot svěřených zaměstnanci k vyúčtování na dobu dvou a půl roku (č. l. 73 až 74).
8. Tento trestní příkaz nabyl právní moci 14. 9. 2016 (č. l. 77), neboť obviněná, která jej obdržela dne 5. 9. 2016, proti němu odpor nepodala. Městské státní zastupitelství v Praze, jenž trestní příkaz obdrželo dne 31. 8. 2016, sice podalo odpor, nezaslalo ho však procesnímu soudu Obvodnímu soudu pro Prahu 7, ale mylně Obvodnímu soudu pro Prahu 8, takže šlo o neúčinný úkon, neboť nebyl podán v souladu s §314g odst. 1 tr. ř. u soudu, který trestní příkaz vydal (č. l. 82 až 84).
III. Posouzení Nejvyššího soudu
9. Na základě těchto skutečností Nejvyšší soud shledal, že stížnost pro porušení zákona je důvodná, neboť podle §314a odst. 1 tr. ř. samosoudce koná řízení o trestných činech, na které zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice nepřevyšuje pět let. Podle §314e odst. 1 tr. ř. může bez projednání věci v hlavním líčení vydat trestní příkaz, jestliže skutkový stav je spolehlivě prokázán opatřenými důkazy, a to i ve zjednodušeném řízení konaném po zkráceném přípravném řízení. Podle §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. lze trestním příkazem uložit trest odnětí svobody do jednoho roku s podmíněným odkladem jeho výkonu.
10. Z tohoto ustanovení tedy plyne, že trest odnětí svobody nesmí být uložen v delší výměře než jednoho roku, tj. dvanácti měsíců, jako trest podmíněně odložený, a to případně i s uložením dohledu nebo přiměřený i omezeními v průběhu zkušební doby (viz §81 a násl. a §84 tr. zákoníku). Délka zkušební doby, na níž se tento trest podmíněně odkládá, není oproti obecné úpravně u dospělých pachatelů nikterak omezena.
11. Pokud byl v projednávané věci trestním příkazem obviněné podmíněně odložený trest odnětí svobody trest odnětí svobody vyměřen v trvání jednoho a půl roku, jde o výměru, která překračuje o šest měsíců v ustanovení §314a odst. 2 písm. a) tr. ř. stanovenou maximální hranici tohoto druhu trestu, a proto byl tímto trestním příkazem v tomto ustanovení trestního řádu zákon porušen.
IV. Závěr
12. Nejvyšší soud z uvedených důvodů v souladu s požadavkem ministra spravedlnosti rozhodl tak, že podle §268 odst. 2 tr. ř. vyslovil, že pravomocným trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 8. 2016, sp. zn. 24 T 96/2016, byl v ustanovení §314e odst. 2 písm. a) tr. ř. v neprospěch obviněné porušen zákon, a proto podle §269 odst. 2 tr. ř. tento trestní příkaz zrušil, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený trestního příkazu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
13. V této přezkoumávané věci Nejvyšší soud dále rozhodl tak, že věc podle §270 odst. 1 tr. ř. přikázal k novému projednání a rozhodnutí Obvodnímu soudu pro Prahu 7, neboť shledal, že tím, že vydáním napadeného trestního příkazu bylo porušeno právo obviněné na řádné objasnění věci za podmínek stanovených zásadou ústnosti, když jí byl uložen trest, který lze uložit pouze po projednání věci v hlavním líčení, nikoliv trestním příkazem. Jak také správně ministr spravedlnosti uvedl, samosoudkyně neuložila trest, který by byl ve zřejmém nepoměru k povaze a závažnosti činu a je možné, že po projednání věci v hlavním líčení bude přistoupeno k uložení stejného trestu, avšak nelze odhlížet od skutečnosti, že uloženým trestem, který přesahoval hranici stanovenou trestním řádem pro tento typ řízení, došlo i k vadnému procesnímu postupu (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012, sp. zn. 7 Tz 108/2011).
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 12. 7. 2017
JUDr. Milada Šámalová
předsedkyně senátu