ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.16.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 16/2018-60
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 7. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
I. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. Ř., dříve J., rozsudkem Trestního soudu v Malaze, oddělení č. 12, Španělské království, ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. RAA-0000060/2015, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Malaze, oddělení č. 3, Španělské království, ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 64/2015, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
II. Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. Ř., dříve J., rozsudkem Trestního soudu v Malaze oddělení č. 12, Španělské království, ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. JRA-0000341/2015, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Malaze, oddělení č. 2, Španělské království ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 81/2016, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
I. Rozsudkem Trestního soudu v Malaze oddělení č. 12, Španělské království, ze dne 16. 2. 2015, sp. zn. RAA-0000060/2015, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Malaze, oddělení č. 3, Španělské království, ze dne 16. 3. 2015, sp. zn. 64/2015, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. Ř. uznán vinným trestným činem porušení ochranného opatření, podle trestního zákona Španělského království, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 12 (dvanácti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. Ř. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že: přestože byl odsouzen pravomocným rozsudkem Trestního soudu v Tremolinos, ze dne 10. 9. 2013, sp. zn. DUR-0000147/2013, pro trestný čin porušení rozhodnutí, k podmíněnému trestu 4 měsíců s odkladem na dva roky, kterým mu byl uložen zákaz přiblížit se ke své bývalé partnerce M. d. M. G. Ch. na 500 metrů k jejímu bydlišti a jakkoli s ní komunikovat, vědom si tohoto uloženého trestu, dne 16. 1. 2015, přibližně ve 20.15 hod. se zastavil v baru „P. t. a.“ na adrese P. d. l. M. v B., kde byla M. d. M. G. Ch. přítomna, a když ji uviděl, zastavil se a vyzývavě se na ni díval. Poté odešel, ale po chvíli se vrátil a opět ji pozoroval.
II. Rozsudkem Trestního soudu v Malaze oddělení č. 12, Španělské království, ze dne 3. 7. 2015, sp. zn. JRA-0000341/2015, ve spojení s rozsudkem Zemského soudu v Malaze, oddělení č. 2., Španělské království, ze dne 6. 6. 2016, sp. zn. 81/2016, který nabyl právní moci téhož dne, byl J. Ř. uznán vinným trestným činem porušení výkonu trestu, podle trestního zákona Španělského království, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. Ř. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že přestože mu byl pravomocným rozsudkem Vyšetřujícího soudu oddělení č. 3 v Torremolinos, ze dne 6. 6. 2013, uložen trest zákazu přiblížení se ke své bývalé partnerce M. d. M. G. Ch. na méně než 500 metrů a jakýmkoliv způsobem s ní komunikovat po dobu šesti měsíců, přičemž výkon tohoto trestu měl započíst dne 30. 4. 2014 a skončit dne 26. 10. 2014, při vědomí tohoto zákazu a poté, co byl odsouzen za trestný čin porušení výkonu trestu nebo ochranného opatření pravomocným rozsudkem Vyšetřujícího soudu oodělení č. 2 v Torremolinos ze dne 10. 9. 2013, k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíců, odjel dne 18. 6. 2014 na letiště v M. s vědomím, že se jedná o místo, kde M. d. M. G. Ch. pracuje.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. Ř. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. Ř. se dopustil protiprávního jednání směřujícímu proti zájmu na řádném výkonu rozhodnutí soudů a orgánů veřejné moci. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že se obdobného jednání dopustil i v minulosti. Pokud jde o druh uložených trestů, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byly uloženy nezanedbatelné tresty odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedená odsouzení J. Ř. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu