ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.28.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 28/2018-22
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 7. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na přijetí rozhodnutí ve věci občana České republiky M. N., podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení M. N. rozsudkem Soudu ve Viterbu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 784/2009, kterým byl uznán vinným ze spáchání trestného činu sexuálního napadení nezletilé osoby podle čl. 609 bis a čl. 61 č. 5 italského trestního zákoníku, za který mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř let, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
1. Rozsudkem Soudu ve Viterbu ze dne 20. 11. 2012, sp. zn. 784/2009, který nabyl právní moci dne 18. 4. 2015, byl M. N. uznán vinným ze spáchání trestného činu sexuálního napadení nezletilé osoby a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let.
2. Podle skutkových zjištění Soudu ve Viterbu bylo prokázáno, že M. N. se dopustil uvedené trestné činnosti tím, že dne 9. 6. 2008 ve vlaku na trase Ř./V. použil násilí vůči I. K., kterou chytil za krk a následně ji začal bít do obličeje fackami a pěstmi, poté se snažil oběť svléknout a donutil ji k provádění sexuálního aktu spočívajícího v osahávání intimních částí těla a ve vykonání pohlavního styku s penetrací, když využil okamžiku překvapení uvnitř prostoru toalet ve vlaku.
3. Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo dopisem pod sp. zn. MSP-44/2016-MOT-T/8 ze dne 18. 6. 2018 Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů. Tento návrh byl doručen Nejvyššímu soudu dne 20. 6. 2018.
4. Podle §4a odst. 3 tohoto zákona může Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodnout, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
5. Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že obviněný M. N. je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle právních předpisů České republiky (trestný čin znásilnění podle §185 tr. zákoníku). Závažnost předmětné trestné činnosti pak spočívá v tom, že obviněný se dopustil úmyslného sexuálního útoku vůči jiné osobě, přičemž svým násilným jednáním překonal odpor oběti a donutil ji k pohlavnímu styku proti její vůli. S tím proto koresponduje druh i výměra uloženého trestu odnětí svobody, který je zcela ve shodě s českou právní úpravou.
6. Protože jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení M. N. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky, Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu