ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.34.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 34/2018-20
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 8. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí ve věci M. K., podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. K. rozsudkem Obvodového soudu Amberk, Spolková republika Německo, ze dne 4. 3. 2013, sp. zn. 5 Ds 112 Js 5655/12, který nabyl právní moci téhož dne, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Obvodového soudu Amberk byl M. K. uznán vinným trestnými činy krádeže, řízení motorového vozidla bez řidičského oprávnění, omezování osobní svobody, pokusu o ublížení na těle a kladení odporu orgánu výkonné moci a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku a dvou měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Obvodového soudu Amberk tím, že
1. dopoledne dne 18. 6. 2012 bez řidičského oprávnění řídil osobní vůz O. S., od domu ve F., K., k filiálce firmy Norma v A., ul. B., přičemž ve voze s ním jeli spoluobviněná B. a odděleně stíhaní K., B. a M. Na základě předem dohodnutého plánu zde B. a M. odcizili zboží v hodnotě 388,20 €, přičemž spoluobviněná B. odvedla pozornost personálu a odsouzený se podílel tím, že všechny na místo přivezl a následně odvezl kořist. Vedoucí filiálky H. se pokusil pachatele zadržet na parkovišti tak, že se postavil za vozidlo, na což odsouzený reagoval tím, že opakovaně couval a narazil do holení vedoucího, aby mu dal najevo, že do něj narazí, pokud se nepostaví stranou, což tento nakonec učinil a pouze náhodou neutrpěl úraz. Odsouzený následně jel zpět k domu ve F. v K.
2. Poté, co byl ve F. v K. zadržen vrchním četařem Magesem a vrchním policejním komisařem G. z Policejní inspekce Neumarkt i. d. Opf., spoután a umístěn do policejního vozidla na zadní sedadlo, vyzval policisty, aby jeho družku spoluobviněnou B. nechali také jet služebním vozem. Když mu nevyhověli, pokusil se odsouzený zvednout. Vrchní policejní komisař G., který seděl vedle něj, se jej pokusil přitlačit zpět na sedadlo. Na to se odsouzený pokusil několikrát trefit policistu cílenými prudkými bočními kopy nohama do hlavy, což se mu nepodařilo, neboť policista se jim dokázal vyhnout. Odsouzený pak zvedl obě nohy na opěrku sedadla místa spolujezdce a kopal nohama a pravým kolenem do předního sedadla a okénka služebního vozidla.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku a zájmu na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (zejména se dopustil více trestných činů, částečně s dalšími spolupachateli), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu