ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.39.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 39/2018-32
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 18. 7. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky J. K., rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 15 KLs 143 Js 39400/11, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Zemského soudu Dresden, Spolková republika Německo, ze dne 27. 3. 2013, sp. zn. 15 KLs 143 Js 39400/11, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2013, byl J. K. uznán vinným trestným činem zvlášť závažného loupežného vydírání, podle německého trestního zákona, a byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou (2) roků a tří (3) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se J. K. dopustil trestné činnosti blíže popsané v bodě II./2 rozsudku v podstatě tím, že:
poté, co byli odsouzení J. K. a P. P. kontaktováni zvlášť odsouzeným K. P., zda by s ním nechtěli přepadávat a okrádat turisty v S. Š., sešli se pachatelé v úmyslu zvýšit si životní úroveň loupežnými přepady k provedení tohoto záměru dne 12. 8. 2011 v 16.00 hodin v lesíku v blízkosti hranic s Českou republikou v Německu v oblasti N. v S., části obce H. Odsouzený K. P. měl u sebe za účelem zastrašení přepadených a zdůraznění svých požadavků mačetu. Když se kolem 16,00 hod. turisté T. D. a D. A. vraceli do místa svého rekreačního pobytu v S., v části obce H., rozhodli se pachatelé tyto přepadnout, za tím účelem je sledovali a poté, co je dohnali, je K. P. pod záminkou dotazu na cestu zastavil, následně za pomocí ostatních pachatelů je rozdělili, jeden z nich srazil D. na zem, K. P. vytáhl mačetu a velký řeznický nůž s dřevěnou rukojetí a asi 35 cm dlouhou špičatou čepelí, který mu držel před obličejem a přitom se dožadoval vydání peněz. Protože se D. cítil ohrožen, vydal K. P. peněženku, kde se nacházelo 55,00 euro a služební mobil. Další dva spolupachatelé přitlačili na skálu paní A. a požadovali od ní vydání peněz a mobilu. Protože však u sebe nic neměla, proto D. ve snaze tomuto jejich jednání zabránit, vytáhl zvlášť uloženou peněženku a dal K. P. dalších 200 euro. Poté pachatelé svého jednání zanechali a utekli směrem do České republiky, kde K. P. mačetu zahodil a následně si kořist rozdělili, nicméně nebylo možné zjistit, zda též odsouzený J. K. svůj podíl na kořisti obdržel. Oba poškození byli touto událostí šokováni a zejména paní A. dodnes trpí psychickými úzkostmi.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzený J. K. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (tr. činu loupeže podle §173 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený J. K. se pro svůj majetkový prospěch dopustil zvlášť závažné trestné činnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována i tím, že se této trestné činnosti dopustil společně s dalšími pachateli, jakož i zavrženíhodným způsobem jejího provedení. Z opisu z evidence Rejstříku trestů rovněž vyplynulo, že v minulosti byl pro majetkovou trestnou činnost již v České republice odsouzen. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu je zřejmé, že odsouzenému byl uložen citelný nepodmíněný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení J. K. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu