ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.4.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 4/2018-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 4. dubna 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky K. S., rozsudkem Okresního soudu Warszawa-Praga, ve Varšavě, Polská republika, ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. VK 121/12, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu ve Varšavě – II. trestního senátu, Polská republika, ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. II AKa 10/13, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu Warszawa-Praga, ve Varšavě, Polská republika, ze dne 29. 10. 2012, sp. zn. VK 121/12, ve spojení s rozsudkem Odvolacího soudu ve Varšavě – II. trestního senátu, Polská republika, ze dne 28. 1. 2013, sp. zn. II AKa 10/13, který nabyl právní moci téhož dne, byl K. S. uznán vinným trestným činem způsobení vážné újmy s následkem smrti podle čl. 156 odst. 1 bod 2 a odst. 3 trestního zákona Polské republiky, a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 (čtyř) roků a 6 (šesti) měsíců.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se odsouzený K. S. dopustil trestné činnosti v podstatě tím, že v noci z 3. na 4. 12. 2011 ve V., na místě nacházejícím se na adrese L., nejméně jednou kopl do břicha D. Z., čímž mu způsobil vážnou újmu na zdraví v podobě život ohrožujícího zranění, a to traumatické ruptury (perforace) tenkého střeva, v jehož důsledku došlo k zánětu pobřišnice s fibrino - hnisavou exudací, na jehož následky dne 5. 12. 2011 v Grochowské nemocnici zemřel.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že K. S. je občanem České republiky, byl odsouzen cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin těžkého ublížení na zdraví podle §145 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou ovšem dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený K. S. se dopustil vysoce závažného jednání proti lidskému životu a zdraví, a vědomě tak porušil jednu z nejvíce chráněných hodnot ve společnosti. Společenská škodlivost jeho trestné činnosti je zvyšována zejména tím, že jeho útok směřoval na břišní oblast, kde jsou uloženy životně důležité orgány, přičemž na následky utrpěného zranění poškozený zemřel. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzenému byl uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení K. S. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. dubna 2018
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu