ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.40.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 40/2018-15
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 29. 8. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí ve věci M. V., podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občana České republiky M. V. rozsudkem Zemského soudu Korneuburg, Rakouská republika, ze dne 12. 6. 2013, sp. zn. 501 Hv 62/2013b, který nabyl právní moci dne 18. 6. 2013, hledí jako na odsouzení soudem České republiky.
Odůvodnění:
Výše uvedeným rozsudkem Zemského soudu Korneuburg byl M. V. uznán vinným trestnými činy krádeže za účelem obživy, pokusu o omezování osobní svobody a odporu proti výkonu státní moci a byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců.
Shora uvedené trestné činnosti se odsouzený dopustil podle zjištění Zemského soudu Korneuburg tím, že
1. dne 11. 2. 2013 v M. odcizil jízdní kola značek KTM a Genesis s příslušenstvím v celkové hodnotě 1 270 € poškozenému P. K., v L. odcizil jízdní kolo značky KTM v nezjištěné hodnotě neznámému poškozenému, dne 25. 1. 2013 ve W. se pokusil odcizit jízdní kolo v hodnotě 1 000 € poškozenému W. W.,
2. dne 11. 2. 2013 v M. se pokusil poškozenou L. R. donutit k otevření vrat slovy „otevři ta vrata, jinak něco provedu“,
3. dne 11. 2. 2013 v oblasti křižovatky LB/46 a L23 u L. a. d. T. bránil ve výkonu veřejné moci policistce B. K. a následně policistovi R. W. tím, že snížil rychlost svého vozidla F. M. a poté znovu zrychlil, přičemž policisté museli uskočit stranou, aby nebyli přejeti, a odsouzený uprchl.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci návrh Nejvyššímu soudu na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona. Podle tohoto ustanovení Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky rozhodne, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisového materiálu vyplývá, že odsouzený je občanem České republiky, který byl odsouzen soudem jiného členského státu Evropské unie, přičemž se odsouzení týká skutků, které vykazují znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky (trestný čin krádeže podle §205 tr. zákoníku, vydírání podle §175 tr. zákoníku a násilí proti úřední osobě podle §325 tr. zákoníku). Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Odsouzený se dopustil úmyslné trestné činnosti směřující proti zájmu společnosti na ochraně majetku, zájmu na ochraně svobodného rozhodování člověka a zájmu na ochraně nerušeného výkonu pravomoci úřední osoby při plnění úkolů státu nebo společnosti. Jednal přitom v takovém rozsahu (dopustil se trestné činnosti opakovaně, ohrozil život a zdraví policistů), že již lze tuto trestnou činnost označit za závažnou ve smyslu §4a odst. 3 zákona. Pokud jde o druh trestu, byl mu uložen citelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona týkající se závažnosti činu a druhu uloženého trestu jsou splněny.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. 8. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu