ECLI:CZ:NS:2018:11.TCU.47.2018.1
sp. zn. 11 Tcu 47/2018-11
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal dne 15. 8. 2018 v neveřejném zasedání návrh Ministerstva spravedlnosti České republiky na rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, a rozhodl takto:
Podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů, se na odsouzení občanky České republiky G. H., rozsudkem Soudu ve Veroně – trestní sekce, Italská republika, ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 1160/2014, hledí jako na odsouzení soudem České republiky .
Odůvodnění:
Rozsudkem Soudu ve Veroně – trestní sekce, Italská republika, ze dne 12. 5. 2014, sp. zn. 1160/2014, který nabyl právní moci 12. 6. 2014, byla G. H. uznána vinnou trestným činem krádeže ve spolupachatelství, podle italského trestního zákona, a odsouzena k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 1 (jednoho) roku a peněžitému trestu ve výši 200 euro.
Podle skutkových zjištění cizozemského soudu se G. H. dopustila trestné činnosti tím způsobem, že ve V. dne 2. 4. 2014 poté, co poškozená L. M. v supermarketu Esselunga položila do nákupního vozíku svou kabelku, postavila se do cesty mezi poškozenou a vozík, aby jí zakryla výhled, přičemž na její popud kabelku odcizila nezletilá osoba, o níž věděla, že není soudně postižitelná.
Ministerstvo spravedlnosti České republiky podalo ve shora uvedené věci Nejvyššímu soudu návrh na přijetí rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona č. 269/1994 Sb., o Rejstříku trestů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“).
Nejvyšší soud věc přezkoumal a shledal, že jsou splněny zákonné podmínky pro rozhodnutí podle §4a odst. 3 zákona.
Především je třeba uvést, že podle §4a odst. 3 zákona rozhodne Nejvyšší soud na návrh Ministerstva spravedlnosti ČR, že se na odsouzení občana České republiky soudem jiného členského státu Evropské unie hledí jako na odsouzení soudem České republiky, jestliže se týká činu, který je trestný i podle právního řádu České republiky, a je-li to odůvodněno závažností činu a druhem trestu, který za něj byl uložen.
Z podaného návrhu a z obsahu připojeného spisu vyplývá, že odsouzená G. H. je občankou České republiky, byla odsouzena cizozemským soudem a odsouzení se týká skutku, který vykazuje znaky trestného činu i podle příslušných právních předpisů České republiky [trestný čin krádeže podle §205 odst. 1 písm. d) tr. zákoníku spáchaný buď formou nepřímého pachatelství podle §22 odst. 2 tr. zákoníku, anebo ve spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku]. Tím jsou splněny formální podmínky ustanovení §4a odst. 3 zákona.
V posuzované věci jsou dány i podmínky materiální povahy. Závažnost činu odsouzené je zvyšována zejména způsobem jejího provedení a součinností s další osobou. Z opisu Rejstříku trestů rovněž vyplývá, že má sklony k páchání majetkové trestné činnosti. Pokud jde o druh uloženého trestu, ze spisového materiálu vyplynulo, že odsouzené byl uložen nezanedbatelný trest odnětí svobody. Lze tedy dovodit, že jsou splněny všechny podmínky pro to, aby se na výše uvedené odsouzení G. H. hledělo jako na odsouzení soudem České republiky.
Z uvedených důvodů proto Nejvyšší soud návrhu Ministerstva spravedlnosti České republiky vyhověl.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 15. 8. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu