ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1314.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1314/2018-44
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 6. 12. 2018 dovolání obviněného Š. U., nar. XY v XY, trvale bytem XY, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 4 To 65/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 12 T 187/2017, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného Š. U. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 12 T 187/2017, byl obviněný Š. U. uznán vinným (ad 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Pro úplnost pak nutno uvést, že soud prvního stupně současně rozhodl o vině a o trestu ohledně dalšího spoluobviněného, a to J. U.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně (upravených soudem odvolacím) se obviněný Š. U. dopustil trestné činnosti tím, že
,,1) v dosud přesně nezjištěném období, nejméně však od dubna 2016 do dne 28. 2. 2017 na nezjištěném místě na území České republiky, a dále v lékárnách na území Polské republiky, v přesně nezjištěném počtu případů nejprve opatřil blíže nezjištěný počet balení farmaceutických přípravků Apselan, Cirrus nebo Sudafed, obsahujících pseudoefedrin hydrochlorid ve snadno extrahovatelné podobě, a to buď sám nebo v období od počátku léta roku 2016 do dne 28. 2. 2017 také prostřednictvím svého syna obžalovaného J. U., který jednal po předchozí domluvě s ním a postupoval podle jeho instrukcí, které se týkaly určení místa nákupu farmaceutických přípravků, stanovení způsobu provedení nákupu, jakož i finanční částky, jež měl za ně zaplatit, a který mu takto v uvedeném období na území Polské republiky v XY v tamní lékárně od dosud neustanovených osob tam pracujících nejméně v 10 případech zakoupil za finanční částky 12 000 Kč, 13 000 Kč nebo 20 000 Kč, (což odpovídalo podle aktuálního kurzu ČNB ke dni 1. 3. 2017 částkám 1905 polských zlotých, 2063 polských zlotých a 3 175 polských zlotých) vždy igelitový sáček s nejméně 1 260 kusy a s nejvíce 2 112 kusy tablet farmaceutického přípravku Sudafed vyloupaných z blistrů, obsahující prekursor pseudoefedrin v množství 60 mg v jedné potahové tabletě, tedy celkem nejméně 13 560 kusů tablet tohoto farmaceutického přípravku, ze kterých by bylo možné po započtení ztrát reálně vyrobit nejméně 479,12 gramů psychotropní látky pervitin, a poté i převezl z Polské republiky přes státní hranici do České republiky, kde je předal svému otci obžalovanému Š. U.,
a následně takto získané farmaceutické přípravky, s vědomím, že se jedná o farmaceutické přípravky s obsahem pseudoefedrinu hydrochloridu, tedy farmaceutické přípravky obsahující prekursor, a s vědomím, že tyto přípravky budou užity při nelegální výrobě psychotropní látky pervitin, na různých místech v Ostravě opakovaně a neoprávněně poskytl za úplatu nebo výměnou za vyrobenou psychotropní látku pervitin, jiným osobám, mezi nimi také
- R. H., narozenému XY, kterému v období od 25. 4. 2016 do 24. 8. 2016 v přesně nezjištěném počtu případů poskytl buď za různé finanční částky, při ceně 120 Kč za 1 balení, nebo výměnou za psychotropní látku pervitin farmaceutický přípravek Apselan, balený po 10 tabletách, v množství od 30 balení do 200 balení v jednotlivých případech, avšak poskytl celkem nejméně 1 200 balení tohoto farmaceutického přípravku, tj. 12 000 kusů tablet, z nichž jmenovaný R. H. sám nelegálně vyráběl psychotropní látku pervitin v množstvích od 10 gramů do 40 gramů v jednom varu, avšak celkem vyrobil v uvedeném období nejméně 700 gramů této psychotropní látky, a dne 6. 6. 2016 nejméně v 1 odposlechem zaznamenaném případě poskytl za nezjištěnou finanční částku 100 balení farmaceutického přípravku Cirrus, baleného po 6 tabletách, tedy nejméně 600 kusů tablet, ze kterých by bylo možné po započtení ztrát reálně vyrobit nejméně 42,4 gramů psychotropní látky pervitin,
- dosud neustanovené osobě jménem ,,K.“ z XY, které v uvedeném období opakovaně poskytl nezjištěný počet balení farmaceutického přípravku Cirrus,
přičemž farmaceutické přípravky Apselan, Cirrus a Sudafed obsahují pseudoefedrin, který je jako prekursor zařazen do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami a v návaznosti na to i v kategorii 1 přílohy I Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 273/2004 a v kategorii 1 přílohy Nařízení Rady (ES) č. 111/2005,
a dále v přesně nezjištěném období, nejméně však od měsíce dubna roku 2016 do konce roku 2016, poté, co si opatřil psychotropní látku pervitin od jiných osob, s vědomím, že se jedná o psychotropní látku pervitin, a vědom si jejích negativních účinků na lidský organizmus, tuto psychotropní látku v množství převyšujícím 31 gramů neoprávněně poskytl za úplatu nebo jako protislužbu k dalšímu užití jiným osobám, mezi nimi také:
- R. H., narozenému XY, kterému v období od měsíce dubna roku 2016 do měsíce července roku 2016 v přesně nezjištěném počtu případů poskytl buď za různé finanční částky, při ceně 500 Kč za 1 gram, nebo jako protislužbu psychotropní látku pervitin v množství od 1 gramu do 10 gramů v jednotlivých případech, avšak celkem poskytl nejméně 30 gramů této psychotropní látky,
- Z. K., narozenému XY, kterému v období od poloviny roku 2016 do konce roku 2016 v nejvýše 10 případech poskytl zpravidla za finanční částky 200 Kč psychotropní látku pervitin v množství 0,1 gramu v jednotlivých případech, tedy poskytl celkem nejméně 1 gram této psychotropní látky,
přičemž pervitin, chemicky definovaný jako metamfetamin, je psychotropní látkou, která je zařazena do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uvedena v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, vydanému na základě zmocnění uvedeného v §44c odst. 1 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a nakládal tak s vyjmenovanou látkou bez splnění podmínek k nakládání s touto látkou stanovených zákonem, aniž měl v úmyslu tyto podmínky splnit, tedy protiprávně,
a uvedené skutečnosti byly potvrzeny mimo jiné i tím, že v rámci domovní prohlídky provedené dne 1. 3. 2017 v XY v bytě číslo 6, tedy ve svém bydlišti, obžalovaný u sebe přechovával nahnědlou krystalickou látku o hmotnosti 16,398 gramů o obsahu 78 % účinné látky metamfetaminu, tj. 12,790 gramů této účinné látky, a dále bílou krystalickou látku obsahující metamfetamin o celkové hmotnosti 0,447 gramu“.
3. Výše uvedený rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podal odvolání jak obviněný Š. U., tak spoluobviněný J. U. Krajský soud v Ostravě jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 4 To 65/2018, zrušil podle §258 odst. 1 písm. b) a písm. d) tr. ř. napadený rozsudek v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 písm. b) tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Š. U. uznal vinným (ad 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Za to byl obviněný podle §283 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání tří let a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku zařazen do věznice ostrahou. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému rovněž uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozhodnutí. Pro úplnost pak nutno uvést, že odvolací soud současně rozhodl o vině a o trestu ohledně dalšího spoluobviněného, a to J. U.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný Š. U. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dle jeho názoru napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podaném dovolání obviněný předně poukázal, že ačkoli odvolací soud akceptoval jeho námitku stran vymezení doby páchání přisuzované trestné činnosti, v této souvislosti opomenul, že se nejednalo o změnu skutkové věty, ale o zcela nový skutek, ohledně kterého však obviněný nebyl vyslechnut, čímž došlo k porušení jeho práv.
6. Obviněný dále namítl, že odvolací soud se nijak nezabýval procesně formálním a materiálním postavením svědka R. H. v předmětném trestním řízení. Tento svědek byl totiž v předmětné trestní věci vyslýchán v postavení svědka, ačkoli bylo proti němu vedeno trestní řízení před Okresním soudem v Ostravě pod sp. zn. 11 T 88/2017, které s trestní věcí obviněného Š. U. přímo souviselo, a kdyby tato trestní řízení nebyla vedena samostatně, byl by svědek R. H. nikoli svědek, ale spoluobviněný. Obviněný rovněž namítl, že výpověď tohoto svědka z přípravného řízení neměla být procesně použitelná a soudy obou stupňů také pochybily, pokud tuto svědeckou výpověď hodnotily bez dalšího jako věrohodnou.
7. V závěru svého dovolání pak obviněný zpochybnil postup orgánů činných v trestním řízení ohledně stanovení množství dovezených léků, ale také množství drogy, která mohla být vyrobena. Dle názoru obviněného navíc soudy při právním posouzení skutku nevycházely z provedených důkazů, a to zejména výpovědí spoluobviněného J. U. a svědka R. H., ale z úředního záznamu, který obsahoval toliko nepřesnou a zavádějící úvahu policejního orgánu ohledně množství dovezených léků a nelze jej tak považovat za věrohodný a přípustný důkaz. Vzhledem k tomu, že nelze s jistotou určit, jaké množství léků mělo být ze strany obviněných dovezeno, mělo být jednání obviněného posouzeno podle §283 odst. 1 tr. zákoníku, a nikoli podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
8. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 4 To 65/2018, a aby dále podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Ostravě věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. V případě, že by však Nejvyšší soud dospěl k závěru, že může ve věci sám rozhodnout, obviněný navrhl, aby zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. 4. 2018, sp. zn. 4 To 65/2018, jakož i rozsudek Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 1. 2018, sp. zn. 12 T 187/2017, a aby sám ve věci rozhodl rozsudkem.
9. Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství se k dovolání obviněného Š. U. do doby konání neveřejného zasedání nevyjádřil.
III. Přípustnost dovolání
10. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
11. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
12. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
13. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
14. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
15. Nejvyšší soud pak s ohledem na výše uvedená teoretická východiska a obviněným uplatněné námitky konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, jakož i vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
16. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
17. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
18. Přestože obviněný námitku spočívající v existenci extrémního nesouladu ve svém dovolání výslovně neuplatnil, při respektování výše uvedených obecných předpokladů je s ohledem na výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
19. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec a ve stručnosti uvádí, že pokud obviněný rozporoval vymezení doby páchání přisuzované trestné činnosti, odvolací soud akceptoval výhrady obviněného v tom směru, že časový horizont skutku pospaného pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně nově stanovil na dobu ,,nejméně však od dubna 2016 do 28. 2. 2017“. Odvolací soud přitom v této souvislosti ve svém rozhodnutí (č. l. 1396) pečlivě vysvětlil důvody, jež jej vedly k úpravě skutkové věty, avšak rovněž zdůraznil, že námitka obviněného, že se v daném případě mělo jednat o samostatný skutek, nemůže obstát. Odvolací soud správně poukázal, že v usnesení podle §160 odst. 1 tr. ř. ze dne 1. 3. 2017 bylo protiprávní jednání obviněnému kladeno za vinu v době ,,od počátku léta 2016 do dne 28. 2. 2017“, přičemž dne 12. 10. 2017 byl obviněný upozorněn na změnu skutkové věty s tím, že se měl předmětného jednání dopouštět nejméně od 25. 4. 2015 do 24. 8. 2016. Tato změna nastala v důsledku vyšetřování trestné činnosti svědka R. H. pod sp. zn. 11 T 88/2017, přičemž takto upravený skutek byl formulován i v návrhu na podání obžaloby, a to včetně zajištění chemikálií k nedovolené výrobě psychotropní látky pervitin svědku R. H. Do samotné obžaloby však již tato část jednání obviněného Š. U. pojata nebyla, nicméně beze změny zůstalo časové vymezení páchání přisuzované trestné činnosti, které bylo nekriticky přejato i do výroku o vině pod bodem 1) rozsudku soudu prvního stupně, což bylo poté napraveno v odvolacím řízení. Odvolací soud pak s ohledem na tyto skutečnosti, jakož i zákonná východiska vztahující se k problematice totožnosti skutku, správně vysvětlil, proč se v daném případě nemohlo jednat o samostatný skutek a případné porušení práv obviněného, přičemž s tímto závěrem se plně ztotožňuje i Nejvyšší soud.
20. Pokud obviněný dále zpochybnil procesní postavení a použitelnost svědecké výpovědi R. H., jakož i samotnou věrohodnost této výpovědi, nutno zdůraznit, že touto otázkou se ve svých rozhodnutích pečlivě zabývaly již soudy obou stupňů (č. l. 1264-1265, 1269, 1394-1395). Nejvyšší soud proto pouze ve stručnosti připomíná, že ačkoli svědek R. H. u hlavního líčení využil svého zákonného práva podle §100 odst. 2 tr. ř. a k věci nevypovídal, soud prvního stupně byl vzhledem ke splnění podmínek §211 odst. 4 tr. ř. oprávněn přečíst protokol o dřívější výpovědi tohoto svědka. Výslech tohoto svědka byl totiž proveden za přítomnosti obhájce obviněného, svědek byl před tímto výslechem řádně poučen o svém právu odepřít výpověď, přičemž poté se spontánně ve své výpovědi vyjádřil k rozsahu a charakteru jak vlastního protiprávního jednání, tak k souvisejícím skutečnostem, že léky potřebné pro výrobu pervitinu si po celou dobu opatřoval výlučně od obviněného Š. U. Svědek R. H. pak v tomto směru přesně popsal domluvy ohledně množství léků, míst předávek a faktické transakce, vyjádřil se rovněž k ceně i množství pervitinu, který bylo možno z konkrétního balení léků vyrobit atd. Soud prvního stupně se přitom pečlivě zabýval i otázkou věrohodnosti výpovědi svědka R. H., přičemž uzavřel, že tato výpověď koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy a nebyly zjištěny žádné skutečnosti, pro které by svědek chtěl z trestné činnosti neprávem obvinit právě obviněného Š. U. Samotná skutečnost, že svědek R. H. využil u hlavního líčení svého zákonného práva odepřít výpověď z důvodu jeho pravomocného odsouzení pro trestnou činnost drogového charakteru, přitom neměla dle soudů obou stupňů vliv na posouzení jeho věrohodnosti. Pokud tedy soudy obou stupňů vyhodnotily tuto svědeckou výpověď jako procesně použitelnou a věrohodnou, nelze tomuto postupu vytknout žádné pochybení.
21. Nejvyšší soud se neztotožnil ani s dalším okruhem námitek, jimiž obviněný zpochybňoval postup orgánů činných v trestním řízení při stanovení množství dovezených farmaceutických přípravků a užitou právní kvalifikaci jeho jednání podle §283 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Jak totiž vyplývá z rozhodnutí odvolacího soudu (č. l. 1395), který se předmětnou námitkou již zabýval, stanovení množství pseudoefedrinu hydrochloridu v jedné tabletě léčivých přípravků, které ať již obviněný Š. U., či spoluobviněný J. U. dovezli z Polské republiky, nebylo obsahem úředního záznamu (jak chybně uvedl soud prvního stupně), ale důkazu v podobě odborného vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie (mj. č. l. 48-53). Nutno též zdůraznit, že prokázané množství dovezených léčivých přípravků vycházelo rovněž z výpovědí spoluobviněného J. U. a svědka R. H. z přípravného řízení a z dalších ve věci provedených důkazů. Po takto provedeném dokazování pak soudy obou stupňů dospěly s ohledem na zákonnou úpravu a relevantní judikatorní východiska důvodně k závěru, že obviněný Š. U. svým jednáním beze zbytku naplnil skutkovou podstatu zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.
22. Lze tak uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění totiž korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Soudy obou stupňů rovněž dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti, přičemž odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů naplnila i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř.
23. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Š. U. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 6. 12. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu