ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1420.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1420/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 21. 11. 2018 o dovolání obviněného J. G., nar. XY, slovenského státního příslušníka, trvale bytem XY, XY, adresa pro doručování XY, XY, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 6 To 172/2018, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 46/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu se dovolání obviněného J. G. odmítá.
Odůvodnění:
1. Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 6 T 46/2018, podle §72 odst. 3 tr. řádu rozhodl o ponechání obviněného J. G. (dále jen „obviněný“) ve vazbě na základě přetrvávajícího vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu, a to za současného zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu podle §71a tr. řádu.
2. Proti označenému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný stížnost, o níž rozhodl Krajský soud v Plzni usnesením ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 6 To 172/201, tak, že podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu stížnost zamítl.
3. Obviněný s tímto rozhodnutím soudu druhého stupně nesouhlasil a prostřednictvím ustanovené obhájkyně proti němu podal v zákonné lhůtě dovolání. Odkázal v něm na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu a namítl, že rozhodnutí soudů prvního a druhého stupně spočívají na nesprávném právním posouzení věci, neboť vycházela z předpokladu, že v případě podání obžaloby před uplynutím tříměsíční lhůty pro rozhodování o vazbě nemusel být státním zástupcem do patnácti dnů před jejím uplynutím doručen soudu návrh na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby. Obviněný je toho názoru, že v případě rozhodování soudce o dalším trvání vazby je nutný a žádoucí zcela restriktivní výklad ustanovení §72 odst. 1, 2 tr. řádu, pročež o tomto nelze rozhodnout pouze na základě konstatování přechodu trestního řízení ze stadia přípravného řízení do stadia řízení soudního a samotné rozhodování o dalším trvání vazby již konat v rámci hlavního líčení, aniž byly splněny všechny náležitosti vazebního stíhání v rámci řízení přípravného. Ve svém podání obviněný uvádí, že s argumentací obou soudů nižších stupňů, dle které státní zástupce tím, že nejpozději patnáct dnů před uplynutím tříměsíční lhůty (tedy nejpozději do dne 14. 4. 2018) podle §72 odst. 2 tr. řádu nepodal návrh na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby podle dle §72 odst. 1 tr. řádu, pouze riskoval, že v případě nepodání obžaloby před uplynutím lhůty tří měsíců od právní moci posledního rozhodnutí o vazbě (tj. nejpozději do 29. 4. 2018) by obviněný musel být ihned propuštěn z vazby, se nelze ztotožnit. Podle obviněného je podle §72 odst. 2 tr. řádu třeba návrh státního zástupce na vydání rozhodnutí soudce o dalším trvání vazby doručit soudu nejpozději do patnácti dnů před uplynutím lhůty tří měsíců vždy, běží-li stále přípravné řízení, když nepodání tohoto návrhu není možné nahradit podáním obžaloby ještě před uplynutím tříměsíční lhůty pro rozhodnutí o dalším trvání vazby. Závěrem obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni, jakož i jemu předcházející usnesení Okresního soudu v Karlových Varech, a věc vrátil soudu prvního stupně k novému projednání.
4. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství po seznámení se s obsahem podaného dovolání obviněného uvedla, že bez ohledu na uplatněný dovolací důvod a povahu argumentace užité při jeho odůvodnění, a tím i zcela bez zřetele k reálné míře věcné přezkoumatelnosti podaného dovolání, je třeba konstatovat, že podané dovolání směřuje proti usnesení krajského soudu, jímž bylo rozhodováno výlučně o trvání vazebního důvodu na straně obviněného, přičemž takové rozhodnutí, byť bylo učiněno soudem druhého stupně, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé ve smyslu §265a odst. 2 tr. řádu, neboť jej nelze podřadit pod žádné z tam taxativně vyjmenovaných rozhodnutí pod písmeny a) – h), která lze učinit předmětem dovolacího řízení. Za tohoto stavu shledává státní zástupkyně dovolání obviněného za nepřípustné, pročež navrhuje, aby bylo podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu odmítnuto.
5. Nejvyšší soud jako soud dovolací předně zjišťoval, zda jsou v dané trestní věci splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. řádu. Podle odstavce 1 tohoto ustanovení lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. řádu jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Takovým rozhodnutím je:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
6. Z uvedeného zákonného vymezení je tak zřejmé, že dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoli důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí současně splňovat kumulativně stanovené podmínky, když musí jít jednak o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí nabýt rozhodnutí v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně, a současně proti němu zákon podání dovolání výslovně připouští.
7. Jelikož je výčet rozhodnutí, která jsou rozhodnutími ve věci samé, proti nimž je přípustné dovolání, obsažený v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. řádu výčtem taxativním, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání žádné jiné (další) rozhodnutí, které do uvedeného okruhu nepatří. Za tohoto stavu tak nelze za rozhodnutí ve věci samé považovat ani usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 6. 2018, sp. zn. 6 To 172/2018, jímž podle §148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítl stížnost obviněného proti usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 5. 2018, sp. zn. 6 T 46/2018, kterým bylo rozhodnuto o ponechání obviněného ve vazbě podle §72 odst. 3 tr. řádu na základě přetrvávajícího vazebního důvodu podle §67 písm. c) tr. řádu, a to za současného zamítnutí žádosti obviněného o propuštění z vazby na svobodu podle §71a tr. řádu.
8. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněným podané dovolání je nepřípustné, neboť bylo podáno proti jinému rozhodnutí, než jaké je uvedeno v ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. řádu, pročež postupoval podle §265i odst. 1 písm. a) tr. řádu a dovolání odmítl. O odmítnutí dovolání bylo rozhodnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 21. 11. 2018
JUDr. Antonín Draštík předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Tomáš Durdík