ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.148.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 148/2018-39
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2018 dovolání, které podal obviněný N. Q. T. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 3 To 433/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 1 T 37/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného N. Q. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 1 T 37/2017, byl N. Q. T. uznán vinným v bodě 1 přečinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě 2 přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu zákazu činnosti spočívajícím v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu dvou let.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
1) ačkoli neměl zvláštní oprávnění k zacházení s omamnými a psychotropními látkami podle §4 a §8 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, a pervitin (metamfetamin) je zařazen v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., na seznamu č. 5 psychotropních látek zařazených do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, přesto nejméně v období od srpna 2015 do prosince 2015 v Č. K., ve svém bytě na adrese P., a též ve vozidlech, která v té době užíval, tj. zn. VW Golf a zn. Mercedes Benz Vito, opatřil pervitin nejméně
· D. Š., které poskytl nejméně 30 dávek pervitinu – metamfetaminu po dávkách cca 0,25 gramu, a to zčásti bezúplatně, zčásti za 500 Kč za dávku, přičemž tento užila pro svou potřebu,
· V. P., kterému poskytl nejméně v deseti případech pervitin – metamfetamin, který s ním následně užil inhalováním výparů této látky na zahřátém alobalu,
· T. Z., které poskytl bezúplatně v jednom případě pervitin – metamfetamin, který s ním následně užila inhalováním výparů této látky na zahřátém alobalu,
· R. H., kterému nejméně v deseti případech poskytl pervitin – metamfetamin za pomoc v obchodě, který s ním následně užil inhalováním výparů této látky na zahřátém alobalu,
2) ačkoli má rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 9. 8. 2016, č. j. MUCK 41860/2016/ODSH/Sá, které nabylo právní moci dne 27. 8. 2016, a rozhodnutím Městského úřadu Český Krumlov, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 11. 11. 2016, č. j. MUCK 59667/2016/ODSH/Sá, které nabylo právní moci dne 1. 12. 2016, uloženu sankci zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel vždy na 12 (dvanáct) měsíců, a dále rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 18. 10. 2016, č. j. 1 T 77/2016-127, který nabyl právní moci dne 18. 1. 2017, mu byl uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 2 (dvou) let, řídil dne 14. 2. 2017 okolo 23:15 hodin z ulice P. v Č. K. do obce K., okres Č. K., osobní automobil zn. VW Golf 1K, a vozidlo zaparkoval u hřbitova, kde byl v 3:45 hodin kontrolován policejní hlídkou.
Odvolání obviněného Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 3 To 433/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Matouše Jíry dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v §265a odst. 2 písm. a), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) tohoto ustanovení.
V textu svého dovolání obviněný konstatoval, že vyhlášení napadeného rozsudku soudu prvního stupně předcházela celá řada zásadních pochybení, která způsobila deformaci skutkových zjištění a porušení jeho práva na spravedlivý proces. Jedná se o získání a použití důkazů v rozporu s procesními předpisy, o opomenutí důkazů a svévolné hodnocení důkazů soudem prvního stupně. Soud vycházel z výpovědí svědků H. a S., přičemž hodnotil jako nevěrohodnou výpověď obviněného a svědka K. a nevyhověl návrhu na výslech svědka M. S. Klíčovým důkazem byl záznam o podaném vysvětlení S. S. Ten je příslušníkem Policie České republiky, který také prováděl některé úkony přípravného řízení. Tento svědek vypovídal nejen o skutečnostech, které vnímal vlastními smysly, ale také o tom, co mu na místě samém sdělily jiné osoby. Tímto byl dle obviněného obcházen zákaz daný ustanovením §158 odst. 3, 4 tr. ř. K tomu obviněný poukázal na judikaturu Ústavního soudu.
Dále soud prvního stupně podle obviněného pochybil tím, že četl záznam o podaném vysvětlení s odkazem na §314d odst. 2 tr. ř., ačkoli se ve věci nekonalo zjednodušené řízení. Svědku K. pak byl po jeho výpovědi u hlavního líčení předestřen úřední záznam o jím podaném vysvětlení, čímž byl porušen §158 odst. 6 tr. ř. Svědkovi nebyl dán soudem žádný prostor k vysvětlení rozporů se svou dřívější výpovědí. Byl pouze dotázán, zda záznam skutečně podepsal. Soud pak z tohoto důkazu vycházel.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. 3 To 433/2017, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 17. 5. 2017, sp. zn. 1 T 37/2017, v části, která se ho týká, a tomuto soudu přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten spolu s vysvětlením podstaty dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvedl, že námitky uplatněné obviněným tomuto dovolacímu důvodu neodpovídají, obviněný jimi napadá pouze procesní postup soudu prvního stupně, ovšem mimo rámec jakýchkoli dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 tr. ř. K námitce neprovedení výslechu svědka M. S. státní zástupce uvedl, že o tzv. opomenutém důkazu nelze hovořit, neboť odvolací soud tento důkazní návrh zamítl s adekvátním a racionálním zdůvodněním. Pokud jde o způsob provedení výslechu svědka S. S., nelze považovat za podstatnou vadu dílčí nepřesnost v protokolu o hlavním líčení, kde je uvedeno čtení záznamu o podání vysvětlení podle §314d odst. 2 tr. ř. namísto §211 odst. 6 tr. ř. Podmínky obou ustanovení jsou totiž totožné a obviněný nenamítá, že by souhlas k jeho čtení neudělil. Pokud jsou v rozsudku zmíněny i pasáže, kde svědek vypovídá o vyjádření jiných osob, pak dle státního zástupce z těchto částí soud nečerpal podstatná skutková zjištění a jsou citovány nadbytečně. Z materiálního hlediska tak k zásahu do práva obviněného na spravedlivý proces nedošlo. Svědku K. pak nebyl nepřípustně předestřen obsah záznamu o podání vysvětlení, ale byl mu pouze předložen k ověření, zda jej podepsal. Ani tato skutečnost tedy nemůže podle státního zástupce nijak zpochybnit správnost skutkových zjištění. Státní zástupce proto uzavřel, že k obviněným namítaným pochybením nedošlo v intenzitě narušující jeho právo na spravedlivý proces.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tř. ř. uplatněnému obviněným v jeho druhé alternativě pak státní zástupce konstatoval, že tento dovolací důvod nemůže být úspěšný v případě, kdy rozhodnutí soudu prvního stupně není zatíženo vadou zakládající některý z důvodů dovolání. Navrhl proto, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Obviněný uvedl dovolací námitky pouze ve vztahu ke skutku popsanému pod bodem 2 výroku rozsudku soudu prvního stupně. Z naznačeného výkladu je však patrné, že uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá procesní postup soudu prvního stupně při dokazování. Žádné z uvedených pochybení přitom nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces. Pokud jde o nevyhovění návrhu na výslech svědka M. S., to je logicky zdůvodněno na str. 6 rozsudku odvolacího soudu. Nad rámec zde uvedeného lze doplnit, že samotná obhajoba obviněného spočívající v tom, že vozidlo řídila jiná osoba, vyznívá nelogicky až absurdně, a to zejména z toho důvodu, jak se obviněný k osobě údajného řidiče vyjadřoval (jeho existenci zmínil až poté, co policisté zjistili, že má uložen zákaz řízení, dále uváděl, že ho nezná, že si odešel něco zařídit) v porovnání s dalšími okolnostmi průběhu skutkového děje, tedy že na něj neměl žádný kontakt a nijak nereagoval na to, že se dlouho nevracel.
Pokud pak jde o výslech S. S., lze souhlasit se státním zástupcem, že v případě odkazu na §314d odst. 2 tr. ř. namísto §211 odst. 6 tr. ř. v protokolu o hlavním líčení se jedná o zcela formální chybu, neboť obě ustanovení upravují totéž. Z protokolu o hlavním líčení na č. l. 415 spisu je přitom zřejmé, že obviněný se čtením této výpovědi souhlasil a ani po jejím provedení se nijak nevyjádřil. Nepřípadné jsou proto i jeho námitky proti té části výpovědi, kde se svědek zmiňuje o sdělení osob na místě činu. Je navíc zřejmé, že daleko podstatnější pro zjištění skutkového stavu byly skutečnosti vnímané svědkem jeho vlastními smysly. Lze říci, že části výpovědi svědka o sdělení osob na místě činu, byly soudem prvního stupně citovány nadbytečně. Stejně tak soud prvního stupně nesprávně odkazuje na úřední záznamy o výpovědích svědků K. a H. z přípravného řízení ohledně hodnocení věrohodnosti jejich výpovědí z hlavního líčení. Je totiž zcela zřejmé, že i bez využití těchto procesně nepoužitelných důkazů měl soud dostatek podkladů, aby dospěl ke shodným skutkovým závěrům. Svědku K. pak nebyl obsah záznamu o podání vysvětlení předestřen, jak uvádí obviněný, ale pouze po podání výpovědi v hlavním líčení byl svědek dotázán, zda se jedná o jeho podpis. Jeho výpověď v hlavním líčení tak nemohla být tímto postupem nijak ovlivněna. Uvedená pochybení tedy dle názoru Nejvyššího soudu nedosáhla takové intenzity, aby se mohlo jednat o zásah do práva obviněného na spravedlivý proces.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný N. Q. T. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. dubna 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu