ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.1514.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 1514/2018-21
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 13. 12. 2018 o dovolání obviněné M. H. , nar. XY v XY, bytem XY, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Světlá nad Sázavou, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 31. 7. 2018, č. j. 2 To 115/2018-229, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 6 T 36/2018, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné M. H. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 16. 5. 2018, č. j. 6 T 36/2018-207, byla obviněná M. H. uznána vinnou zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Za toto jednání jí byl uložen podle §283 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody ve výměře 26 měsíců, pro jehož výkon byla podle §56 odst. 2 písm. a) zařazena do věznice s ostrahou.
Trestná činnost obviněné spočívala v tom, že od 5. 10. 2017 do 25. 1. 2018, tedy v době, kdy byla za současného přijetí jejího písemného slibu propuštěna z výkonu vazby, do níž byla vzata v souvislosti s trestním stíháním pro zločin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku, předala v XY J. P. ve 12 případech zdarma, resp. jako protihodnotu za ubytování, T. P. v 10 případech pokaždé za 500 Kč za dávku a dále pak dalším dosud neustanoveným osobám metamfetamin (pervitin), a tohoto jednání se dopustila, přestože byla rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 3. 1. 2017, sp. zn. 2 T 99/2016, který nabyl právní moci dne 4. 4. 2017, odsouzena za přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 4 let.
V podrobnostech popisu skutkového děje Nejvyšší soud odkazuje na předmětný rozsudek Okresního soudu v Šumperku. Proti tomuto následně obviněná podala řádný opravný prostředek, o kterém Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci rozhodl ve veřejném zasedání konaném dne 31. 7. 2018, pod č. j. 2 To 115/2018-229 tak, že odvolání podle §256 tr. ř. zamítl.
II.
Dovolání obviněné a vyjádření k němu
Posledně uvedené usnesení krajského soudu napadla obviněná prostřednictvím svého obhájce dovoláním, které opřela o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr.ř., neboť se domnívá, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku či jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, stejně jako, že usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání, přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Ve svém mimořádném opravném prostředku obviněná uvedla své přesvědčení, že soudy prvního a druhého stupně nesprávně vyvodily závěr, že se stal skutek, a že jej spáchala právě jmenovaná. Slovní vyjádření skutků pod body 1 a 2 rozsudku pak, dle jejího názoru, nekoresponduje s užitou právní kvalifikací.
Dovolatelka brojí proti tomu, že závěry o její vině byly oběma soudy opřeny pouze a jen o svědecké výpovědi J. P. a T. P. Přitom sama v odvolacím řízení poukazovala na jejich nedůvěryhodnost a trestní minulost. J. P. u hlavního líčení dne 16. 5. 2018 popřel, že by mu obviněná někdy dávala drogy a pokud dříve uváděl jiné skutečnosti, tyto si vymyslel. Po skončení odvolacího řízení obviněná obdržela od posledně jmenovaného dopis (který učinila též přílohou svého dovolání), v němž se jí omluvil a poukázal na to, že na policii vypovídal pod tlakem a ze strachu, že bude vzat do vazby. Pokud tedy již soud prvního stupně pominul tyto skutečnosti a tím existenci důvodných pochybností o vině obviněné, postupoval, stejně jako odvolací soud, v rozporu s principem in dubio pro reo. Dovolatelka v daném směru poukázala na ústavní základy takové zásady, která byla nižšími soudy porušena a navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil obě jejich rozhodnutí a sám zprostil obviněnou obžaloby.
K podanému dovolání se vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství následovně. V prvé řadě shrnul průběh trestního řízení, jakož i důvody, o něž obviněná opírá své dovolání. Ty pak považuje za neodpovídající uplatněnému „hmotněprávnímu“ dovolacímu důvodu, neboť směřují do přezkoumání skutkových zjištění, na nichž jsou napadená rozhodnutí založena. Dovolatelka se snaží pouze dosáhnout jiného hodnocení důkazů a skutková zjištění obou soudů nahrazuje jinou verzí, která více odpovídá jejím představám. Státní zástupce má za to, že soudy obou stupňů v dané věci řádně zjistily skutkový stav bez důvodných pochybností a v rozsahu potřebném pro rozhodnutí. Z věcného hlediska si nelze nepovšimnout zásadních rozporů mezi výpovědí svědka P. v přípravném řízení a následným tvrzením podaným u hlavního líčení. Tohoto rozporu si byl nalézací soud dobře vědom a adekvátně se s ním vypořádal. Zatímco prvotní výpověď J. P. byla relativně podrobná a koresponduje s neměnnou výpovědí druhého svědka T. P., u hlavního líčení vypovídal svědek P. značně vyhýbavě a ve zjevném úmyslu obviněnou vyvinit. V daném kontextu proto neobstojí námitka porušení zásady in dubio pro reo, neboť závěry nalézacího soudu o vině obviněné jsou založeny na logickém a přesvědčivém hodnocení provedených důkazů. Naopak jmenovaná svému dovolání neposkytuje žádný jiný relevantní podklad, za nějž nemůže sloužit ani písemné vyjádření J. P., neboť toto neobsahuje žádné relevantní skutečnosti nad rámec jeho výpovědi v hlavním líčení.
Státní zástupce tak dospěl k přesvědčení, že obviněná ve svém dovolání nevznesla žádnou hmotněprávně relevantní námitku. Mimo to, jako zcela nepřípadný, považuje návrh, aby Nejvyšší soud po zrušení napadených rozhodnutí sám obviněnou zprostil obžaloby, neboť vedle jednání vztahujícího se ke svědku P. je usvědčován též výpovědí T. P. z poskytování drogy tomuto svědkovi, kdy už tímto by došlo ke spáchání zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. a učinil tak v neveřejném zasedání.
III.
Přípustnost a důvodnost dovolání
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve konstatuje, že dovolání obviněné je přípustné [§265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Je třeba zdůraznit, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., pročež Nejvyšší soud byl povinován dále posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné námitky jsou podřaditelné pod důvody, na nichž svůj mimořádný opravný prostředek vystavěla, v tomto případě konkrétně podle ustanovení §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř.
Ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotněprávních vad, nikoli však k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování se totiž nachází v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Do skutkových zjištění soudů prvního a druhého stupně pak může Nejvyšší soud zasáhnout jen zcela výjimečně, a to za situace, pokud to odůvodňuje extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními z nich učiněnými. V takovém případě dochází k dotčení ústavně garantovaného základního práva obviněného na spravedlivý proces a zásah Nejvyššího soudu má podklad v ustanovení čl. 4 a čl. 90 Ústavy. Již na tomto místě však lze konstatovat, že o takovouto situaci se v posuzované věci nejedná.
V obecné rovině je nutno zdůraznit a připomenout, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Tento dovolací důvod proto neumožňuje brojit proti porušení procesních předpisů, ale výlučně proti nesprávnému hmotněprávnímu posouzení.
Druhým důvodem dovolání, jenž byl uplatněn obviněnou podle ustanovení §265b odst. 1 písm. l ) tr. ř., je existence vady spočívající v tom, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 1 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Předmětný dovolací důvod tedy dopadá na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci, nebo byl-li zamítnut řádný opravný prostředek, ačkoliv již v předcházejícím řízení byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Při promítnutí výše uvedeného lze tedy konstatovat následující. Obviněná ve svém dovolání brojí primárně proti závěrům, k nimž došly soudy prvního a druhého stupně stran její viny spácháním zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku. Jako zásadní uvedla fakt, že nižší soudy nerespektovaly stěžejní zásadu trestního řízení – postupovat v případě pochybností ve prospěch obviněného, a to když pominuly výpověď svědka J. P. u hlavního líčení, resp. jeho následný dopis, v němž uvedl, že v přípravném řízení vypovídal pod tlakem policie, která mu hrozila omezením osobní svobody vazebním institutem.
Nejvyšší soud se však při takto prezentované dovolací námitce musel plně ztotožnit s hodnocením, které ve svém vyjádření předložil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Je třeba uvést, že toto vyjádření přiléhavě sumarizuje obsah uplatněných dovolacích důvodů, ale též skutečnosti, pro které nelze námitku obviněné pod tyto podřadit. Lze proto jen stručně zopakovat, přičemž ve zbytku Nejvyšší soud odkazuje na závěry státního zástupce, že obviněná své dovolání nesměřuje, byť tak formálně tvrdí, do nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotněprávního posouzení, ale napadá toliko provedené důkazy a jejich hodnocení nižšími soudy. Tímto postupem se tak snaží předestřít vlastní verzi skutkového stavu věci a tuto hodnotit ve svůj prospěch.
Jak již bylo uvedeno výše, Nejvyššímu soudu nepřísluší, aby zasahoval do výsostného práva provádění dokazování a hodnocení jeho výsledků, které náleží nalézacímu soudu, a případné korekce a doplnění pak soudu odvolacímu. Nejvyšší soud do takového stavu smí zasáhnout toliko v případech, pokud by zjistil extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními. Ten však v projednávané věci zjištěn nebyl.
Nalézací soud při konstrukci viny obviněné nevycházel z osamostatněného důkazu, kterou by byla výpověď svědka J. P. Je třeba připomenout, že obviněná se protiprávního jednání dopouštěla předáváním pervitinu nikoli jediné, ale více osobám, z nichž byli ztotožněni J. P., T. P. Oba přitom v přípravném řízení shodně usvědčovali obviněnou z nakládání s psychotropní látkou metamfetaminem, který jim opakovaně předávala. Zatímco svědek P. na takové výpovědi setrval i u hlavního líčení a popřel, že by byl na něj stran obsahu výpovědi činěn jakýkoliv nátlak, svědek P. popřel, že by mu obviněná v minulosti drogy dávala. Nalézací soud nicméně správně dovodil, že takto pozměněná výpověď byla učiněna ve snaze vyvinit obviněnou M. H. z jejího protiprávního jednání, aniž pro takovou změnu byly dány akceptovatelné důvody, proč u policejního orgánu uvedl nepravdu. Soud prvního stupně rovněž opřel své úvahy doplňkově o hodnocení osoby obviněné, která se již dříve dopouštěla drogové trestné činnosti, pervitin v inkriminované době měla k dispozici a pohybovala se ve skupině osob, které jej zneužívaly. Pokud na základě těchto skutečností tedy okresní soud dospěl k přesvědčení o vině M. H., a odvolací soud takový závěr akceptoval, vycházely oba soudy při dodržení podmínek uvedených v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř., z existence pevného a uceleného řetězce důkazů, jehož články hodnotily jednotlivě, jakož i ve vzájemných souvislostech a zcela v souladu s pravidly formální logiky.
S poukazem na všechny výše rozvedené skutečnosti Nejvyšší soud proto konstatuje, že skutková zjištění učiněná v trestním řízení objasňují všechny potřebné okolnosti pro posouzení jednání obviněné v takovém rozsahu, jako to učinily soudy prvního a druhého stupně. Je tak možno učinit závěr, že předmětný skutek byl bez jakýchkoliv pochybností objasněn, soudy zvolily odpovídající právní kvalifikaci a k pochybení nedošlo ani ve výroku o trestu. Z odůvodnění rozhodnutí soudů vyplývá logická návaznost mezi provedenými důkazy, jejich hodnocením a učiněnými skutkovými zjištěními na straně jedné a hmotněprávními závěry na straně druhé, přičemž dovolací soud mezi nimi neshledal žádný rozpor. Napadená rozhodnutí soudů obou stupňů netrpí hmotněprávními vadami, s nimiž obviněná formálně spojovala nesprávné právní posouzení jí přisouzené trestné činnosti. Naopak svým obsahem vznesené námitky ani nikterak nespecifikovala, o jaké hmotněprávní vady by se mělo jednat, ale obviněná pouze brojila proti způsobu hodnocení provedených důkazů oběma soudy, tedy postupovala zcela mimo zákonný rámec dovolacích důvodů stanovených v §265b odst. 1 tr. ř.
IV.
Závěrečné shrnutí
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g), písm. l) tr. ř. nedošlo. Dovolání obviněné proto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 13. 12. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu
Vypracoval:
JUDr. Michael Vrtek, Ph.D.