ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.177.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 177/2018-56
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 25. 10. 2018 dovolání obviněného M. R. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 61 To 17/2017, v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 1 T 18/2016, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného M. R. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 21. 9. 2016, sp. zn. 1 T 18/2016, byl obviněný M. R. uznán vinným ad I) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), písm. c) tr. zákoníku, ad II) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. zákoníku a ad III) jednak přečinem výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaným v účastenství formou organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, a jednak přečinem maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle §337 odst. 1 písm. g) tr. zákoníku. Za to byl obviněný M. R. podle §283 odst. 2 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Pro úplnost pak nutno uvést, že citovaným rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a o trestu ohledně dalších spoluobviněných.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obviněný M. R. dopustil trestné činnosti tím, že
,,I.
obž. M. R. zosnoval chod obchodu s marihuanou, který společně s obž. L. D. z výkonu trestu odnětí svobody řídili, přičemž chod obchodu s marihuanou fungoval jako organizovaná skupina s dílčí dělbou práce, která byla založena i na vzájemné zastupitelnosti, a která bez příslušných povolení minimálně od blíže neurčené doby roku 2012 do 31. 3. 2014 prodávala marihuanu v baru Ch. R. na adrese J., P., a to konkrétně tak, že obžalovaný M. R. udílel obžalovanému L. D. ústně pokyny a instrukce, kdy mu např. sjednával kontakty na jemu známé kriminálně závadové osoby, které by mohly pracovat ve prospěch skupiny, a to v intervalu 2x za 1 měsíc při návštěvách ve věznicích, kde se v tu dobu zrovna nacházel, nebo instrukce zasílal prostřednictvím poštovních zásilek obžalovanému L. D., který mu následně sám či prostřednictvím jeho matky, M. R., poukazoval na jeho vězeňský účet pravidelně částku 10.000,- Kč, což představovalo část jeho podílu na výnosu z obchodu s marihuanou, kdy takto organizoval trestnou činnost organizované skupiny, přičemž každý ze skupiny si byl vědom své role a měl přesně stanovené úkoly a byl si vědom skutečnosti, že se aktivně zapojuje svou úlohou v rámci organizované skupiny, založené i na vzájemné zastupitelnosti konečných dealerů marihuany, a to konkrétně tak, že obžalovaný L. D. po předchozí dohodě s obž. R. zajistil za tímto účelem příznivé podmínky k prodeji marihuany nejprve v baru Ch. R., následně zřídil k těmto účelům bar R. L. B. v ul. A., v P., obstarával právní pomoc při případném odhalení jednotlivých dealerů, obstarával z dosud nezjištěných zdrojů drogu marihuanu a tuto prostřednictvím jím najatých níže uvedených koncových dealerů prodával v uvedených barech v centru P., a to především zákazníkům z řad cizojazyčných turistů, kdy marihuanu obž. D. sám nebo prostřednictvím obž. M. P., zavážel minimálně obž. F. Š., obž. F. Š. nebo již pravomocně odsouzeným P. M. (tr. příkaz OS Praha 1, sp. zn. 9 T 62/2012), P. M. (tr. příkaz OS Praha 1, sp. zn. 2 T 73/2012), Š. P.(tr. příkaz OS Praha 1, sp. zn. 8 T 105/2013), kdy se vždy jednalo o dealery najaté obž. D., kteří jednali, dle jeho pokynů, tak, aby pokryli svou přítomností celou otevírací dobu baru Ch. R., přičemž poté, co dealeři obž. Š., obž. F. Š., včetně výše uvedených odsouzených, drogu za částku 250,- Kč za 1 gram prodali, utržené peníze předávali zpět obž. D., zisk pro dealera činil 50,- Kč z 1 g marihuany a 200,-Kč se vrátilo obž. D., tedy čistý zisk pro obž. D. a obž. R. byl cca 130,- Kč z 1 g marihuany, při běžné nákupní ceně marihuany - cca 70,- Kč za 1 gram, když obžalovaní takto společně za uvedené období prodali denně i cca 80 g drogy marihuany, dále od srpna 2013 do 30. 3. 2014 předal za účelem dalšího prodeje na pokyn obžalovaného D. obž. F. Š. v blíže neurčených případech obž. Š., v místě jeho tehdejšího bydliště na nezjištěné adrese v P. – B. a později na adrese V D., P.- M., dále v místě bydliště obžalovaného F. Š. na adrese F., P. a v Pizerii D. P. H., P., a na dalších blíže neurčených místech v okolí bydliště F. Š. v P.- M., drogu zvanou marihuana v blíže nezjištěném množství a v období od srpna 2013 do 30. 3. 2014 předal obž. J. Š. minimálně ve třech případech obž. Š. na adrese F., P., nebo na blíže neurčených místech v P.- M., drogu zvanou marihuana v blíže neurčeném množství, a konkrétně bylo zadokumentováno následující jednání:
1) obž. F. Š. dne 31. 3. 2014 v 17.08 hod. v P., na křižovatce ulic R. a D., kde byl zadržen Zásahovou jednotkou policie hl. m. Prahy, převážel ve svém osobním motorovém vozidle tov. zn. Audi Q7 4L, černý látkový batoh s obsahem 4 ks balíčků s marihuanou o celkové hmotnosti 87,8 g, kterou vezl do tanečního klubu Ch. R. na adrese J., P., a to v úmyslu zde tuto drogu následně prodávat zájemcům z řad návštěvníků klubu,
2) obž. F. Š. dne 31. 3. 2014 v 19.31 hod., kdy bylo započato s domovní prohlídkou, v místě jeho bydliště na adrese P. – M., ul. V D. a v bytě č. 28, neoprávněně přechovával 3 ks plastových sáčků s obsahem bílé práškovité látky - kokainu o celkové hmotnosti 5,186 g, 3 ks plastových sáčků s obsahem světle nahnědlé látky - kokainu o celkové hmotnosti 1,95g a plastovou krabicí s obsahem zelené rostlinné sušiny - marihuany o hmotnosti 188,140 gramů brutto, v úmyslu tyto drogy následně prodat v klubu Ch. R. v P., ul. J. zájemcům z řad návštěvníků klubu,
3) obž. F. Š., v blíže neurčené době od roku 2012 do 31. 3. 2014 zdarma poskytl B. D., v jednom případě v baru Ch. R., J., P. a v druhém případě v blíže neurčeném baru v centru Prahy, marihuanu v celkovém přibližném množství 2g,
4) obž. M. P., od blíže nezjištěné doby na podzim roku 2013 až do května 2014, společně se samostatně stíhaným R. K., vypěstoval tzv. indoor způsobem na adrese Ch., P. – V., blíže nezjištěné množství rostlin konopí, přičemž následným postupným procesem sklizně, sušením, oddělením aplikovatelných částí a zpracováním rostlin vyrobili drogu zvanou marihuana v celkovém množství cca 1.650 gramů a M. P. v rámci organizované skupiny, toto veškeré množství marihuany převzal za účelem další distribuce koncovým uživatelům,
5) obž. M. P. v přesně nezjištěné době od srpna 2013 do konce února 2014 opatřoval v intervalu 3x měsíčně drogu marihuana obž. F. Š., kdy se F. Š. dostavil do místa bydliště M. P. na adrese P.- M., ul. F. a později P.- M., ul. H., kde si marihuanu F. Š. sám vyzvedl nebo mu ji M. P. dovezl do jeho bydliště na adrese P. – M., ul. V d., tedy ve 21 případech v celkovém množství cca 4.200 gramů a to s vědomím, že F. Š. tuto marihuanu bude dále distribuovat v P., ul. J., v baru Ch. R.,
6) obž. M. P., v blíže neurčené době od jara 2013 do ledna 2014 poskytl zdarma E. V. na blíže neurčeném místě v P.- M., v jednom případě drogu zvanou marihuana a to v 1 ks ubalené cigarety tzv. jointu,
přičemž droga zvaná marihuana obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedená v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní,
II.
obž. M. R. zosnoval a dále společně a prostřednictvím obž. L. D. z výkonu trestu odnětí svobody řídili organizovanou skupinu s dílčí dělbou práce, která byla založena i na vzájemné zastupitelnosti a která bez příslušných povolení nejméně od 4. 8. 2015 do 18. 8. 2015 prodávala drogu marihuanu v baru R. B. L. na adrese A., P., a to konkrétně tak, že obžalovaný M. R. udílel ústně osobně obž. L. D., případně tomuto prostřednictvím obž. R. D. či své matky, obž. M. R., pokyny a instrukce, kdy mu např. sjednával kontakty na jemu známé kriminálně závadové osoby, které by mohly pracovat ve prospěch skupiny, k chodu obchodu s marihuanou v intervalu 2x za 1 měsíc, a to při návštěvách ve věznicích, kde se v tu dobu zrovna nacházel, nebo instrukce zasílal prostřednictvím poštovních zásilek obž. L. D., který výhradně na základě těchto instrukcí obchod organizoval, a to tak, že obž. L. D. za účelem obchodu s drogou marihuana již v předchozí době uvedl do provozu zmíněný bar R. L. Bar v ul. A., v P., kdy odpovědnou osobou zde pověřil M. R. a provozním baru pověřil obž. R. D., ke kterým měl absolutní důvěru, a v tomto baru pak zajistil oddělený prostor, ve kterém docházelo k prodeji marihuany mimo zraky ostatních návštěvníků a jako dealery k prodeji marihuany najal obž. O. Č., obž. J. H. a obž. R. P., alias "S.", kteří v baru shora uvedeným způsobem prodávali marihuanu především zahraničním turistům, přičemž zájemci o koupi marihuany, po příchodu do baru a projevení zájmu, byli sloužícími barmany obž. Š. či obž. P. nasměrováni do pravé zadní části baru, při pohledu čelem k baru, která je oddělena od zbytku baru dřevěnou přepážkou, kde obž. Č., obž. H. či obž. P. alias "S." prodali zájemci 2 g marihuany za 25 Euro, přičemž konkrétně bylo zadokumentováno následující jednání:
1) dne 4. 8. 2015 v 13.00 hod. v baru R. B. L. na adrese A., P., obž. R. P., alias "S." prodal kpt. K. N. (za využití §102a tr. ř.) sáček s rychlouzávěrem s obsahem 2g drogy zvané marihuana za částku 25,- Euro,
2) dne 5. 8. 2015 v 13.50 hod v baru R. B. L. na adrese A., P., prodal obž. O. Č., kpt. K. N. (za využití §102a tr. ř.) 3 ks sáčků s rychlouzávěrem s obsahem 6g drogy zvané marihuana za částku 75,- Euro,
3) dne 12. 8. 2015 v 13.42 hod. v baru R. B. L. na adrese A., P., prodal obž. J. H., kpt. K. N. (za využití §102a tr. ř.) 2 ks sáčků s rychlouzávěrem s obsahem 4g drogy zvané marihuana za částku 50,- Euro,
4) dne 18. 8. 2015 v 13.30 hod. v baru R. B. L. na adrese A., P., prodal obž. J. H. kpt. K. N. (za využití §102a tr. ř.) 10 ks sáčků s rychlouzávěrem s obsahem 20g drogy zvané marihuana za částku 250,- Euro,
5) dne 18. 8. 2015 v 14.30 hod. v baru R. B. L. na adrese A., P., prodal obž. J. H. osobě G. R. S., 1 ks sáčku s rychlouzávěrem s obsahem 2g drogy zvané marihuana za částku 600,- Kč,
6) dne 18. 8. 2015 v cca 15.30 hod. v baru R. B. L. na adrese A., P., prodal obž. J. H. osobě V. M., 19 drogy zvané marihuana za částku 300,- Kč, přičemž marihuanu mu usypal z plastového sáčku s rychlouzávěrem,
7) dne 16. 8. 2015 ve večerních hodinách v baru R. B. L. na adrese A., P., prodal obž. R. P., vystupující pod jménem "S." osobě G. R. S., 1 g drogy zvané marihuana za částku 300,- Kč,
přičemž droga zvaná marihuana obsahuje účinnou látku delta-9-tetrahydrocannabinol (THC), která je uvedená v příloze č. 4 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. jako látka psychotropní,
když část zisku z obchodu s marihuanou předávali přes uvedené barmany do tržeb baru obž. R. D., který peníze poté předal obž. L. D. nebo přímo obž. M. R., která peníze schraňovala pro obž. M. R. a již v předchozím období pravidelně obž. M. R. zasílala 10 000,-Kč na účet do věznice, což představovalo část jeho podílu na výnosu z obchodu s marihuanou, přičemž obž. R. D. a obž. M. R. byli přítomní téměř všem návštěvám obž. M. R. ve věznicích, aktivně se zapojovali do plánování obchodu s marihuanou v baru R. B. L., kdy za účelem přehlednosti zisků z prodeje marihuany a tržeb samotného baru vedli odděleně evidenci příjmů a kdy obž. M. R. a obž. L. D. utvrzovali v dalším páchání trestné činnosti,
III.
1) dne 26. 12. 2014 v 16:44 hod obž. R. K. na žádost obž. M. R. a po jejich vzájemné dohodě, z mobilního telefonu umístěného v mrtvé schránce na blíže neurčeném místě mimo věznici P.- R., kam měl obž. K. v rámci pracovních vycházek přístup, kontaktoval z tel. č. obž. L. D. na jeho tel. č., kdy obž. D. předal vzkaz od obž. M. R. v tom smyslu, aby obž. L. D. objednal "stenazol na mesic a pul", kdy se obž. K. s obž. D. domluví na předání věcí za měsíc a půl a následně dne 11. 2. 2015 obž. R. K. kontaktoval z tel. č. obž. L. D. opět na jeho tel. č., a domluvili si schůzku na 12. 2. 2015 v ul. S., P., kde následně dne 12. 2. 2015 v 12.28 hod. obž. L. D. obž. R. K. předal rukavice zn. Everlast, 2 ks balení přípravku Stanozolol 10 mg, 2 ks balení přípravku Oxandrolone 10 mg a 2 ks balení instantního nutričního antikatabolického přípravku BCAA, přičemž uvedené věci krátce po 12.30 hod. obž. K. v dvojitém dnu pracovního vozíku provezl do Vazební Věznice P. – R. a následně předal obž. M. R. rukavice a nutriční přípravek, a přípravky Oxandrolone a Stanozolol si uschoval u občanského zaměstnance věznice, v kanceláři údržby, s tím, že je předá M. R. později, přičemž přípravek Oxandrolone 10 mg obsahuje účinnou látku OXANDROLON a přípravek Stanozolol obsahuje účinnou látku STANOZOLOL, a tyto účinné látky jsou uvedeny v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 454/2009 Sb. jako exogenní androgenní anabolické steroidy,
2) dne 26. 2. 2015 v 13.00 hod obž. R. K., na žádost obž. M. R. a po jejich vzájemné dohodě, v P., na S. n., v areálu vazební věznice P.- R., v prostoru motorové brány strážního stanoviště, v pracovním vozíku s dvojitým dnem, provezl do věznice P.- R., kde byl ve výkonu trestu, mobilní telefon zn. Samsung GT-E 1200M černé barvy včetně baterie a SIM karty, 3 ks balení léčiv označených Oxandrolone 10 mg, 3 ks balení léčiv označených Stanozozol 10 mg, 4 ks PET lahví s etiketou Mattoni o obsahu 0,751 obsahující 35% lihu, 2 ks boxerských rukavic zn. Venum, 2 ks chráničů chrupu černé barvy, kdy uvedené věci obž. K. do věznice provezl a přechovával za účelem následného předání obž. M. R., který si uvedené věci dne 18. 2. 2015 v 13.39 hod a 20. 2. 2015 v 13.47 hod objednal prostřednictvím K. z mobilního telefonu umístěného v mrtvé schránce mimo věznici P. – R., kam měl K. v rámci pracovních vycházek přístup, přičemž uvedené věci poté dne 26. 2. 2015, krátce před 13. hod., v ul. S., P., obž. K. osobně převzal od obž. L. D., když přípravek Oxandrolone 10 mg obsahuje účinnou látku OXANDROLON a přípravek Stanozolol obsahuje účinnou látku STANOZOLOL, a tyto účinné látky jsou uvedeny v příloze č. 1 k nařízení vlády č. 454/2009 Sb. jako exogenní androgenní anabolické steroidy“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali odvolání jak obviněný M. R. a další spoluobvinění, tak státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1. Městský soud v Praze jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 16. 2. 2017, sp. zn. 61 To 17/2017, podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek pouze ve výroku o trestu odnětí svobody ohledně spoluobviněného L. D., a dále ve výroku o způsobu výkonu trestu odnětí svobody ohledně spoluobviněného R. K. a podle §259 odst. 3 tr. ř. v tomto rozsahu nově rozhodl. Jinak zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn. Odvolací soud pak podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce a obviněných M. R., O. Č., R. D. a M. R. jako nedůvodná.
II. Dovolání a vyjádření k němu
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podal obviněný M. R. prostřednictvím svého obhájce dovolání s odkazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotněprávním posouzení.
5. V podaném dovolání obviněný předně poukázal, že zatímco v usnesení o zahájení trestního stíhání byl viněn z organizátorství zvlášť závažného zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, v rámci obžaloby byl již viněn přímo ze spáchání uvedeného trestného činu (byť jako člen organizované skupiny). Na základě učiněných skutkových zjištění však nebylo možno přijmout závěr, že obviněný M. R. byl (spolu)pachatelem přisouzeného drogového trestného činu, neboť z provedeného dokazování je evidentní, že obviněný daný trestný čin nespáchal a ani nemohl spáchat. V úvahu tak přicházela pouze kvalifikace jednání obviněného jako organizátorství trestného činu, nicméně s ohledem na skutková zjištění nebylo možné jednání obviněného posoudit ani takto, neboť obviněný nebyl osobou, která by jakkoli dominantně, výrazně nebo jinak určovala, jak má být trestná činnost páchána. Chybné hmotněprávní posouzení pak obviněný shledal i v rovině anabolického trestného činu, neboť dle jeho názoru nebyl k tomuto činu organizátorem trestné činnosti v právním ani faktickém smyslu, nýbrž spolupachatelem.
6. Obviněný dále vytkl nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť ze skutkových zjištění nijak nevyplývá, že by obviněný přímo (spolu)páchal drogový delikt, tedy že by jakýmkoli svým jednáním přímo naplňoval skutkovou podstatu přisouzené trestné činnosti. Ani z jednoho z rozhodnutí soudů obou stupňů rovněž není zjistitelné, jaké konkrétní instrukce a pokyny, resp. jaká přání a náměty, měl obviněný udílet nebo vyslovovat.
7. Dle názoru obviněného soudy obou stupňů pochybily při hodnocení důkazů a vybočily ze zákonných mezí volného hodnocení důkazů takovým způsobem, že to zakládá extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Soudy obou stupňů totiž na jedné straně deformovaly důkazy, resp. skutková zjištění, která na jejich základě bylo možné učinit, a na druhé straně pomíjely důkazy svědčící ve prospěch obviněného bez odůvodnění. Soudy se pak především nijak nevypořádaly se skutečnostmi, že z výpovědí všech spoluobviněných a všech svědků vyplynulo, že ani jedna z těchto osob obviněného M. R. neznala a nezná, po návštěvách spoluobviněného L. D. u obviněného M. R. se nikdy nic neměnilo na chodu domnělé organizované skupiny, že z odposlechů v dané věci vyplývá naprostá samostatnost spoluobviněného L. D. v rozhodování o chodu věcí, že samotný spoluobviněný L. D. popřel jakoukoli formu participace obviněného M. R. na stíhané trestné činnosti atd.
8. Závěrem svého dovolání obviněný poukázal na neadekvátnost výše uloženého trestu nejen ve vztahu k jeho roli v dané věci, která byla soudy naprosto přeceňována, ale také ve vztahu k vlastnímu charakteru předmětné trestné činnosti a osobním poměrům obviněného.
9. S ohledem na shora uvedené skutečnosti obviněný M. R. navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Praze ve výroku o vině i o trestu obviněného a poté postupem podle §265m tr. ř. sám rozhodl tak, že pro skutky uvedené pod body I a II rozsudku soudu prvního stupně se obviněný M. R. zprošťuje obžaloby, a že pro skutek uvedený pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně se upouští od potrestání (eventuálně že se vyměřuje adekvátní trest v dolní polovině trestní sazby), případně aby přikázal věc Městskému soudu v Praze k novému projednání.
10. K dovolání obviněného M. R. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 539/2017 ze dne 29. 6. 2017-12). Ve svém vyjádření státní zástupce předně ve stručnosti poukázal na rozsah dovolacího přezkumu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V návaznosti na to pak zkonstatoval, že valná část argumentace obviněného pod tento uplatněný dovolací důvod nespadá, neboť se týká zejména hodnocení dokazovací činnosti soudů a hodnocení jednotlivých důkazů ze strany obviněného. Pod uplatněný dovolací důvod pak rovněž nespadá hodnocení uloženého trestu, který s ohledem na rozhodné skutečnosti nelze považovat za nijak přísný.
11. Státní zástupce dále uvedl, že pokud jde o právně relevantní námitky obviněného, nelze se s nimi ztotožnit. V tomto směru pak státní zástupce odkázal na část odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, která se vypořádává se změnou právní kvalifikace v jednání obviněného. Pokud jde totiž o jednání pod body I a II, bylo namístě, že toto bylo posouzeno jako spolupachatelství, neboť z provedeného dokazování vyplynulo, že role obviněného M. R. byla dlouhodobě zcela zásadní, a to i při vědomí toho, že byl ve výkonu trestu odnětí svobody a logicky tak nemohl fyzicky disponovat s obchodovanou látkou či osobně řídit většinu dealerů. Dle názoru státního zástupce tedy soudy obou stupňů zvolily odpovídající právní kvalifikaci jednání obviněného.
12. Na základě výše uvedeného dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného M. R. je zjevně neopodstatněné, a proto navrhl, aby jej Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Současně vyjádřil souhlas s tím, aby Nejvyšší soud rozhodnutí o podaném dovolání učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., případně i podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
13. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda je dovolání přípustné a zda vyhovuje všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání bylo podáno v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda bylo podáno ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnou osobou v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňuje obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jeho prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatel výše uvedená ustanovení trestního řádu respektoval, a nic nebrání jeho projednání.
IV. Důvodnost dovolání
14. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírá, naplňují obviněným uplatněný dovolací důvod. Pouze reálná existence tohoto důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
15. V podaném dovolání obviněný své argumenty subsumoval pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
16. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
17. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
18. Pokud pak jde o argumentaci obviněného, že nemohl být pachatelem, resp. spolupachatelem přisouzené trestné činnosti pod body I a II, přičemž v úvahu mohla přicházet nanejvýš kvalifikace jeho jednání jako organizátora ve smyslu §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (avšak ani tato kvalifikace neměla dle obviněného oporu v provedených důkazech a učiněných skutkových zjištěních), Nejvyšší soud konstatuje, že byť tuto námitku lze částečně podřadit pod uplatněný dovolací důvod, nejedná se o námitku opodstatněnou.
19. V této souvislosti považuje Nejvyšší soud za vhodné připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny a ve značném rozsahu.
20. Organizovaná skupina představuje formu trestné součinnosti, kterou lze charakterizovat jako sdružení nejméně tří osob, v němž je provedeno určité rozdělení úloh mezi jednotlivé členy a jeho činnost se v důsledku toho projevuje určitou plánovitostí a koordinovaností, kterou se spáchání činu usnadňuje, zvyšuje se pravděpodobnost dosažení sledovaného cíle, a tím se zvyšuje i škodlivost činu pro společnost (srov. č. 53/1976-II Sb. rozh. tr., č. 45/1986 Sb. rozh. tr.). Organizovaná skupina nemusí mít trvalejší charakter, a lze tak spáchat i jen ojedinělý, jednorázový trestný čin. Tomu, aby pachatel spáchal trestný čin jako člen organizované skupiny, přitom nebrání skutečnost, že se nepodařilo zjistit totožnost všech členů organizované skupiny. Postačí totiž, pokud bylo zjištěno, že mezi nejméně třemi osobami reálně existujícími a vzájemně spolupracujícími došlo k určité součinnosti na realizování trestné činnosti, která vykazuje takovou míru plánovitosti jejího průběhu a tomu odpovídající koordinaci úkolů jednotlivých osob, že tyto okolnosti zvyšují pravděpodobnost úspěšného provedení trestného činu (srov. TR NS 69/2010-T 1325. 1.)
21. Nejvyšší soud dále uvádí, že o spolupachatelství podle §23 tr. zákoníku se jedná tehdy, byl-li trestný čin spáchán společným úmyslným jednáním dvou nebo více osob, přičemž každá osoba odpovídá tak, jako by trestný čin spáchala sama. O společné jednání, ať již současně probíhající nebo postupně na sebe navazující, jde tehdy, jestliže každý ze spolupachatelů naplnil svým jednáním všechny znaky skutkové podstaty trestného činu, nebo pokud každý ze spolupachatelů svým jednáním uskutečnil jen některý ze znaků skutkové podstaty trestného činu, jež je pak naplněna jen souhrnem těchto jednání, anebo když jednání každého ze spolupachatelů je alespoň článkem řetězu, přičemž jednotlivé činnosti – články řetězu – působí současně nebo postupně ve vzájemné návaznosti a směřují k přímému vykonání trestného činu a jen ve svém celku tvoří jeho skutkovou podstatu. K naplnění pojmu spolupachatelství není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou. Stačí i částečné přispění, třeba i v podřízené roli, jen když je vedeno stejným úmyslem jako činnost ostatních pachatelů, a je tak objektivně i subjektivně složkou děje, tvořícího ve svém celku trestné jednání. Společný úmysl spolupachatelů musí zahrnovat jak jejich společné jednání, tak sledování společného cíle, přičemž předchozí vzájemná výslovná dohoda není vyžadována a postačí, jde-li o dohodu konkludentní. Každý spolupachatel si však musí být vědom alespoň možnosti, že jednání jeho i ostatních spolupachatelů směřuje k spáchání trestného činu společným jednáním, a být s tím pro tento případ srozuměn (srov. Šámal, P. a kol. Trestní zákoník I. §1 až 139. Komentář. 2. vydání, Praha: C. H. Beck, 2012, s. 329-331).
22. V kontextu výše uvedeného Nejvyšší soud uvádí, že skutkový stav, tak jak je popsán ve výroku o vině pod body I a II rozsudku soudu prvního stupně, a jak vyplývá z dalších skutečností popsaných zejména v odůvodnění rozhodnutí soudů obou stupňů (č. l. 3042-3044, 3054-3056, 3263-3265), poskytuje dostatečný podklad k závěru, že obviněný svým jednáním naplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku. Pouze ve stručnosti pak lze zopakovat, že soudy obou stupňů se ve svých rozhodnutích výslovně zabývaly i postavením a rolí jednotlivých obviněných na přisuzované trestné činnosti, přičemž poukázaly na zásadní roli obviněného M. R. v organizované skupině. Obviněný totiž z výkonu trestu odnětí svobody prostřednictvím spoluobviněného L. D. řídil organizovanou skupinu tím způsobem, že v průběhu pravidelných návštěv spoluobviněného L. D. ve vězení mu poskytoval své znalosti a instrukce jak řídit prodej drog (např. sjednával mu kontakty na osoby, jež by mohly pracovat ve prospěch skupiny), přičemž obviněný M. R. si byl plně vědom toho, že zde existuje sdružení minimálně dalších dvou osob, jež se společně s ním podílely na obchodu s marihuanou, a za tuto činnost mu byly pravidelně poukazovány finanční prostředky na jeho vězeňský účet. Na základě těchto skutečností pak soudy obou stupňů důvodně dospěly k závěru, že byť se obviněný M. R. sám fyzicky na přímém obchodování s drogou nepodílel a osobně neřídil ani jednotlivé dealery, neboť byl v předmětné době ve výkonu trestu odnětí svobody, svým jednáním se podílel na zajištění distribuce marihuany, a toto jeho jednání tedy představovalo minimálně článek řetězu společných činností k přímému vykonání trestného činu a ve svém celku tak zcela bez pochyb naplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku ve spolupachatelství. Nejvyšší soud nadto uvádí, že pro právní posouzení trestní odpovědnosti obviněných přitom není rozhodné, jakými konkrétními úkony či jakým přesným podílem se každý z nich na trestné činnosti podílel. Spolupachatelství totiž není žádnou zvláštní formou trestného činu (jako např. příprava, pokus trestného činu nebo účastenství), neboť nijak nerozšiřuje trestní odpovědnost mimo rámec skutkových podstat vymezených ve zvláštní části trestního zákona, a proto není nutné, aby ve výroku o vině bylo u spolupachatelů citováno ustanovení §23 tr. zákoníku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 368/2002).
23. Pro úplnost pak Nejvyšší soud uvádí, že pokud obviněný nebyl ze strany státního zástupce poučen o změně právní kvalifikace v obžalobě týkající se vypuštění účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku na přisuzované trestné činnosti pod body I a II rozsudku soudu prvního stupně, jednalo se pouze o formální vadu, která však nemohla dosáhnout takové intenzity, jež by měla za následek porušení práva obviněného na obhajobu a zásadní změnu jeho postavení. V této souvislosti nutno připomenout, že podle §176 odst. 2 tr. ř. obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání (§160 tr. ř.). Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit. Nejvyšší soud však připomíná, že v daném případě nebyl předmětný skutek posuzován jako jiný trestný čin, neboť kvalifikace jednání obviněného jakožto trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a) a písm. c) tr. zákoníku zůstala beze změny. Došlo tak pouze k vypuštění účastenství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, přičemž nelze opomenout, že na trestní odpovědnost a trestnost účastníka se užije ustanovení o trestní odpovědnosti a trestnosti pachatele, jestliže zákon nestanoví něco jiného (§24 odst. 2 tr. zákoníku).
24. Nejvyšší soud se rovněž neztotožnil ani s další námitkou obviněného, že svým jednáním pod bodem III nemohl naplnit znaky účastenství ve formě organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, ale spíše přímé účasti, resp. spolupachatelství. V této souvislosti Nejvyšší soud považuje za vhodné ve stručnosti připomenout, že podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku je účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu ten, kdo úmyslně spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor). Organizátor je tedy účastníkem, který se na spáchání trestného činu podílí rozhodujícím (dominantním) způsobem, aniž by se ho přímo účastnil jako spolupachatel. Za zosnování trestného činu je třeba považovat činnost spočívající nejen v iniciování dohody o spáchání trestného činu, ale i ve vymyšlení a vypracování plánu jeho spáchání, vyhledání osob, které by se na něm podílely, zajišťování jejich vzájemného styku, rozdělování úkolů jednotlivým osobám před spácháním trestné činnosti, zabezpečování utajené trestné činnosti i utajení jednotlivých osob podílejících se na trestné činnosti, zajišťování odbytu věcí získaných trestnou činností předem či v průběhu trestné činnosti apod. Za řízení trestného činu je třeba považovat úkony spočívající v usměrňování všech osob na trestné činnosti se podílejících, vydávání konkrétních pokynů těmto osobám a vyžadování jejich splnění.
25. S ohledem na tato obecná východiska, výsledky provedeného dokazování (zejména výpověď spoluobviněného R. K., vyhodnocení odposlechů telefonního čísla spoluobviněného L. D., protokol o sledování osob, odborné vyjádření z oboru kriminalistika, odvětví chemie) a skutková zjištění soudu prvního stupně je pak zřejmé, že spoluobviněný L. D. neoprávněně dodával obviněnému M. R. na jeho žádost a z jeho iniciativy anabolické steroidy a další nepovolené předměty do výkonu trestu odnětí svobody, a to prostřednictvím spoluobviněného R. K., který byl do předmětné trestné činnosti zapojen rovněž na žádost obviněného M. R., který celou činnost zorganizoval a usměrňoval. Obviněný M. R. tedy úmyslně jiným osobám zosnoval neoprávněné poskytnutí látky s anabolickým účinkem a svým jednáním popsaným pod bodem III rozsudku soudu prvního stupně tak naplnil přisuzovanou skutkovou podstatu přečinu výroby a jiného nakládání s látkami s hormonálním účinkem podle §288 odst. 1 tr. zákoníku, spáchaného v účastenství formou organizátorství podle §24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.
26. Ohledně dalšího okruhu námitek, jimiž obviněný vytkl jak nepřezkoumatelnost rozhodnutí soudů obou stupňů, neboť ze skutkových zjištění nijak nevyplývá, že by obviněný přímo (spolu)páchal trestnou činnost popsanou pod body I a II rozsudku soudu prvního stupně, tak hodnocení provedených důkazů, pak Nejvyšší soud konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že nebylo dostatečně prokázáno jeho jednání, že z důkazní situace nijak nevyplývá, že by se dopustil předmětné trestné činnosti, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
27. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
28. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
29. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů a nastíněné judikatury je však s ohledem na výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
30. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec konstatuje, že pokud obviněný namítl, že na základě provedených důkazů nemohla být prokázána jeho vina ve vztahu k přisuzované trestné činnosti pod body I a II rozsudku soudu prvního stupně, tak těmto výtkám rozhodně nelze přisvědčit. Ohledně skutkových zjištění vztahujících se k nedovolenému prodeji, přechovávání a jiném opatření marihuany pro jiného je naopak možno poukázat na logické a náležité hodnocení provedených důkazů ze strany soudu prvního stupně (č. l. 3042-3044, 3054-3056), přičemž s těmito skutkovými závěry se v rámci svého přezkumu plně ztotožnil i soud odvolací (č. l. 3263-3265) a na tomto místě také Nejvyšší soud. Ve stručnosti pak lze zrekapitulovat, že soud prvního stupně na základě řádně provedených důkazů, a to zejména vyhodnocení akce OVAR 40-10 týkající se sledování osob a věcí podle §158d odst. 1, odst. 3 tr. ř., výpovědí obviněných, svědeckých výpovědí, vyhodnocení záznamu předstíraného převodu a dalších, vymezil přesně definovaný, ucelený, souvislý a logicky provázaný řetězec okolností, jež vedly bez důvodných pochybností k závěru, že obviněný M. R. se jako člen organizované skupiny dopustil přisuzované trestné činnosti pod body I a II rozsudku soudu prvního stupně. Je tak evidentní, že argumentace obviněného je v tomto směru ryze účelová (a nadto neodpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu), neboť podíl obviněného na přisuzované trestné činnosti (viz též bod 22. tohoto usnesení) byl v řízení před soudy obou stupňů dostatečně prokázán, byť je obviněný odlišného názoru.
31. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění totiž korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Soudy obou stupňů rovněž dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti a odůvodnění jejich rozhodnutí naplnila i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř. Je proto zřejmé, že ve věci nelze shledat žádný, natož extrémní, nesoulad a uplatněné skutkové a procesní námitky obviněného tudíž zcela míjejí meze dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
32. Další námitky, jimiž obviněný vytkl, že mu byl uložen neadekvátně přísný trest, se pak rovněž nemohly setkat s úspěchem, neboť takto postavenou argumentací se nelze domáhat úspěšného uplatnění žádného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 tr. ř. Námitky proti uloženému trestu lze navíc uplatnit jen prostřednictvím speciálního dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který lze obecně uplatnit v případech, kdy byl obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoníku na trestný čin, jímž byl uznán vinným. V této souvislosti však třeba zdůraznit, že dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. není pouhá nepřiměřenost trestu, ať již pociťovaného jako mírný, nebo přísný, nejde-li o nepřípustný druh trestu ani o překročení příslušné trestní sazby (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 9. 2002, sp. zn. 11 Tdo 530/2002). S poukazem na citovaný dovolací důvod se nelze domáhat zrušení napadeného rozhodnutí pouze pro nepřiměřenou přísnost uloženého trestu ani za situace, kdy by výrokem o trestu nebyla důsledně respektována ustanovení trestního zákoníku, jež stanovují obecné zásady pro jeho ukládání (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. III. ÚS 2866/07).
33. Pouze nad rámec tak lze poukázat, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí (č. l. 3066, 3067, 3070) plně respektoval obecné zásady pro ukládání trestu ve smyslu §39 a násl. tr. zákoníku, přičemž náležitě přihlédl k povaze a závažnosti spáchaného trestného činu, osobě obviněného, jakož i dalším relevantním skutečnostem. Vzhledem k trestní minulosti obviněného, rozsahu a charakteru páchané trestné činnosti však nelze souhlasit s námitkou, že uložený trest je neadekvátně přísný. Obviněný byl totiž na základě výroku o vině ve smyslu §283 odst. 2 tr. zákoníku ohrožen zákonnou trestní sazbou v rozmezí dvou až deseti let odnětí svobody, přičemž s ohledem na všechny rozhodné skutečnosti bylo uložení trestu odnětí svobody v trvání čtyř let zcela proporcionální a v souladu se zákonem. Pokud tedy soud prvního stupně za dané situace uložil obviněnému druh trestu, který zákon připouští, a to v rozmezí trestní sazby stanovené na trestný čin, jímž byl uznán vinným, nelze v jeho postupu shledat žádné pochybení.
34. Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě obviněného M. R. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 25. 10. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu