ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.185.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 185/2018-61
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 5. dubna 2018 dovolání, které podal obviněný M. S. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 11 To 79/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. 6 T 12/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. S. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 T 12/2017, byl M. S. uznán vinným zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c) tr. zákoníku, za který byl za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil s dalšími osobami tím, že jako členové organizované skupiny neoprávněně (bez řádného povolení) realizovali obchod s rostlinnou sušinou konopí tak, že Q. T. H. zprostředkoval prodej a nákup rostlinné sušiny konopí s obsahem delta-9-tetrahydrocannabinolu, kdy prodejcem byl F. N. P., kurýrem Z. L. a kupujícím za účelem dalšího prodeje M. S., přičemž dne 13. 6. 2016 v 15:25 hodin se na zahrádce občerstvení obchodního domu K. v Č., okr. P.-v., za účelem domluvy následné realizace obchodu s rostlinnou sušinou konopí sešli Q. T. H., F. N. P. a dosud neustanovený muž, poté v souladu s předchozí domluvou na parkoviště obchodního domu K. v Č. přijel vozidlem tov. zn. BMW 520d, slovenské reg. zn., a hovořil zde s Q. T. H. a F. N. P., poté z parkoviště M. S. vozidlem tov. zn. BMW 520d, slovenské reg. zn., odjel a vozidlem tov. zn. Audi A8, z místa odjel také F. N. P. společně s dosud neztotožněným mužem do rodinného domu na adrese P. V., P.– Š., obývaného F. N. P., načež poté F. N. P. nasedl jako řidič do v garáži zaparkovaného vozidla tov. zn. Porsche 911 Carrera 997, a odjel s ním zpět na parkoviště před obchodním domem K. v Č., okr. P.-v., kam přijel v 18:04 hodin, přičemž na toto parkoviště v mezidobí přijel také M. S. společně se Z. L. vozidlem tov. zn. BMW 520d, slovenské reg., následně po rozhovoru s Q. T. H. oba z parkoviště odjeli, aby se zpět na parkoviště vrátil jen Z. L. ve vozidle tov. zn. BMW 520d, slovenské reg. zn., k němu si na parkovišti do vozidla na místo spolujezdce přisedl Q. T. H. a po chvíli na zadní sedadlo přisedl i F. N. P., následně Z. L. z vozidla vystoupil a otevřel dveře zavazadlového prostoru vozidla, F. N. P. z vozidla také vystoupil, šel k vozidlu tov. zn. Porsche 911 Carrera 997, vyndal z něj dva plastové pytle a vložil je do zavazadlového prostoru vozidla tov. zn. BMW 520d, slovenské reg. zn., se kterým Z. L. následně odjel po dálnici D1 ve směru na B., kde v okrese B. v 18:18 hodin sjel na odpočívadlo u motorestu P., kde na něho čekal M. S., přičemž po svém příjezdu Z. L. z vozidla tov. zn. BMW 520d, slovenské reg. zn., společně s M. S. vyndali 2 pytle obsahující celkem 9 347 gramů sušeného rostlinného materiálu – konopí s obsahem 1 432,2 gramů principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC) zakoupeného za nezjištěnou částku od F. N. P. při zprostředkování obchodu obviněným Q. T. H., s vědomím všech, že se o takovou látku jedná, a přendali je do zavazadlového prostoru kurýrního vozidla tov. zn. Mercedes-Benz V-Klasse, slovenské reg. zn., M. S. nastoupil do vozidla tov. zn. BMW 520d, slovenské reg. zn., se kterým v 18:21 hodin z místa odjel po dálnici D1 směrem na B. a Z. L. jej v 18:22 hodin následoval kurýrním vozidlem tov. zn. Mercedes-Benz V-Klasse, slovenské reg. zn., které řídil, přičemž Z. L. byl následně stavěn hlídkou Policie České republiky při řízení tohoto vozidla v okrese B. ve směru z P. do B., přičemž při policejní kontrole bylo zjištěno, že ve vozidle převáží dva pytle s celkovým obsahem 9 347 gramů rostlinného materiálu – sušiny vrcholových částí rostlin konopí s obsahem 1 432,2 gramů principiálního psychomimetika delta-9-tetrahydrocannabinolu (THC).
Odvolání obviněného Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 11 To 79/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Oldřicha Chudoby dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) tohoto ustanovení.
Podle obviněného neexistuje jediný přímý usvědčující důkaz o jeho vině. Jeho vinu soudy dovozují pouze z jistých možností, které účelově konstruují s cílem ji za každou cenu prokázat, a to i za existence extrémního nesouladu mezi obsahem jednotlivých důkazů a obsahem skutkových zjištění, která byla soudy učiněna. Obviněný přitom v rámci své obhajoby uvedl stejně logickou alternativu. Skutková zjištění soudu přitom podle něj jakýkoli logický základ postrádají. Dne 13. 6. 2017 přijel obviněný do Prahy pouze proto, že obviněný H. mu nabízel ke koupi disky na automobil a vozidlo Porsche, které mělo být nabízeno za cenu 10 000 €. Na parkovišti obchodního domu K. byl přítomen tehdy jemu neznámý obviněný P. Když obviněný zjistil, že spoluobviněný H. disky nemá a vozidlo je nabízeno za daleko vyšší cenu, z parkoviště odjel. Při rozhovoru s obviněným P. se domluvili, že si od něj může koupit jehněčí maso. Následně odjel za panem L., který jej požádal o službu, zda by jej mohl odvézt svým vozem na parkoviště obchodního domu K., což obviněný učinil. Po příjezdu na místo jej L. požádal, zda si může jeho vozidlo půjčit, že jej odveze ke svému vozidlu Mercedes zaparkovanému asi 3 km odtud, kde na něj měl obviněný počkat. Obviněný jeho žádosti vyhověl. Toto vyplývá z obsahu všech důkazů, které byly v řízení provedeny. Zvlášť obviněný upozorňuje na dopis zanechaný Z. L., který ve vazbě spáchal sebevraždu. Z toho vyplývá, že Z. L. jej neznal, obviněný tedy nebyl osobou kupující konopí. Tento důkaz podle něj soudy prakticky ignorovaly. Zdůraznil také, že s obviněným P. do setkání na parkovišti nikdy nemluvil a neznal jej. Z provedených důkazů podle obviněného nevyplývá, kdy, jak a kým měla být dohodnuta a uhrazena kupní cena za konopí. On sám u předávání konopí nebyl.
Obviněný dále namítá nepoužitelnost výpovědi utajeného svědka – policisty R. P. jako důkazu. Součástí žádosti o ustanovení konkrétního policisty, který prováděl v daný den sledování, adresované soudem náměstkovi ředitele SKPV Krajského ředitelství policie Středočeského kraje, byl de facto opis záznamu o sledování, jak byl policisty při jejich činnosti pořízen. Obsah tohoto záznamu byl také svědkovi přečten před započetím jeho výslechu. Tento záznam obsahoval skutečnosti, které měly být výslechem teprve zjištěny. K tomu obviněný upozornil na §212 odst. 2 tr. ř. Výpověď tohoto svědka pak podle něj není podepřena žádným konkrétním důkazem, ani samotným záznamem o sledování osob a věcí. I kdyby byl obviněný účasten překládání pytlů z jednoho vozidla do druhého, jednalo se o velmi krátký časový úsek a ani tento svědek neuvedl, že by obviněný do pytlů nahlížel a kontroloval jejich obsah. Pořízené odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu pak také nijak nevyvracejí jeho výše nastíněnou obhajobu. K tomu ještě obviněný poukazuje na svou špatnou znalost slovenštiny, natož pak češtiny. Spoluobviněný H. na tom s jazykovými znalostmi není podle obviněného lépe. Telefonické hovory jsou vedeny v češtině s velkými obtížemi na obou stranách. Dále pak obviněný poukazuje na skutečnost, že se po zadržení obviněných H. a P. nijak neskrýval, dokonce letěl na dovolenou z mezinárodního letiště ve V. Na předmětných pytlích nebyla zajištěna žádná jeho daktyloskopická stopa ani stopa jeho DNA. Utajený svědek přitom nepopsal, že by měl na rukou rukavice. Zjištění nalézacího soudu, že měl vystupovat v roli osoby kupující konopí, je podle obviněného v extrémním nesouladu s obsahem záznamů telekomunikačního provozu.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 9. 2017, sp. zn. 11 To 79/2017, i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2017, sp. zn. 6 T 12/2017, a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten zrekapituloval průběh řízení, vysvětlil podstatu obviněným uplatněných dovolacích důvodů a uvedl, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídají. Dodal, že námitka tzv. extrémního nesouladu, či v širším pohledu námitka porušení práva na spravedlivý proces nekonstituuje samostatný dovolací důvod a sama o sobě ani citovanému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Pouze v případě, že je taková námitka důvodná, umožňuje průlom do skutkových zjištění soudů též v dovolacím řízení. Dle názoru státního zástupce však rozhodnutí soudů v nyní předkládané věci takovou vadou netrpí. Obviněný se neztotožňuje s hodnocením provedených důkazů soudy a přiřazuje k nim hodnocení vlastní. I přes opakované zdůrazňování existence tzv. extrémního nesouladu však z jeho námitek nevyplývá, v čem konkrétně by skutkové zjištění soudů mělo být opakem provedeného důkazu.
Obviněnému dle názoru státního zástupce nelze přisvědčit ani v tom, že v řízení jsou tzv. opomenuté důkazy. Z rozsudku soudu prvního stupně vyplývá, že dopis původně spoluobviněného Z. L. byl k důkazu proveden. Z jeho obsahu vyplývá, že dovolatele zemřelý údajně neznal, a dále je obsaženo popěrné stanovisko ke stíhané trestné činnosti. Tuto obhajobu zemřelého obviněného považoval soud prvního stupně za vyvrácenou. O tzv. opomenutý důkaz se tak jednat nemohlo. Pokud pak obviněný obecně namítá neprovedení dalších navržených důkazů, není podle státního zástupce patrné, jaké konkrétní důkazní návrhy má na mysli, neboť z protokolu o hlavním líčení vyplývá, že žádná ze stran důkazní návrhy neměla. Za důvodnou státní zástupce nepovažuje ani námitku procesní nepoužitelnosti výpovědi svědka R. P. a ztotožňuje se s tím, jak se s ní vypořádaly soudy. Podle státního zástupce tak nebyl naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Závěrem svého vyjádření proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.].
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě soudy provedené dokazování a z něj vyplývající skutková zjištění. Extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými závěry zobecňuje a spatřuje v hodnocení všech důkazů, přičemž nabízí vlastní verzi skutkového děje. V případě záznamů telekomunikačního provozu se tak dožaduje výkladu, který by odpovídal jejich doslovnému znění, tedy že chtěl koupit disky na kola automobilu a jehněčí maso. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Důkaz dopisem původně spoluobviněného Z. L. nelze v žádném případě považovat za opomenutý, neboť jej soud prvního stupně provedl a řádně se s ním v odůvodnění rozsudku vypořádal. Pokud pak jde o výpověď utajeného svědka vystupujícího pod jménem R. P., v samotných dovolacích námitkách si obviněný odporuje, jestliže tvrdí, že svědkovi byl přečten záznam o sledování obsahující skutečnosti, které měly být jeho výslechem teprve zjištěny, na druhou stranu se však domnívá, že výpověď tohoto svědka žádný důkaz (ani předmětný záznam) nepodporuje. V dalších podrobnostech lze odkázat na odůvodnění rozsudku (str. 28 rozsudku). Kromě toho je třeba zdůraznit, že výpověď utajeného svědka je podporována především zadržením předmětných pytlů se sušinou konopí.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný neodkázal na konkrétní alternativu tohoto dovolacího důvodu. První z nich nepřichází v úvahu již proto, že v projednávané věci došlo k věcnému přezkoumání podle §254 tr. ř. a odvolání obviněného bylo zamítnuto podle §256 tr. ř. Druhá alternativa tohoto dovolacího důvodu pak nemůže být naplněna za situace, kdy obviněný svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. S. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 5. dubna 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu