ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.252.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 252/2018-74
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání dne 11. 12. 2018 dovolání obviněných V. T. N., nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, trvale bytem XY a T. T. D., nar. XY v XY, Vietnamská socialistická republika, státního příslušníka Vietnamské socialistické republiky, trvale bytem XY, proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 6 To 83/2017, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. 40 T 1/2017, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného V. T. N. odmítá.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného T. T. D. odmítá.
Odůvodnění:
I. Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 40 T 1/2017, byl obviněný V. T. N. uznán vinným (ad 1. a 2.) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. písm. b) a písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. d) tr. zákoníku zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou. Obviněnému V. T. N. byl současně podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku. Obviněný T. T. D. byl pak týmž rozsudkem uznán vinným (ad 2.) zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku a odsouzen podle §283 odst. 3 tr. zákoníku za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Obviněnému T. T. D. byl rovněž podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku uložen trest propadnutí věci, jenž byl blíže specifikován ve výrokové části citovaného rozsudku. Pro úplnost pak nutno poznamenat, že tímto rozsudkem bylo zároveň rozhodnuto o vině a o trestu ohledně další spoluobviněné, a to T. X. D.
2. Podle skutkových zjištění soudu prvního stupně se obvinění dopustili trestné činnosti tím, že
,,1. obžalovaný N. V. T.
v přesně nezjištěné době nejméně od poloviny října 2015 do 19. 4. 2016 jednal obžalovaný V. T. N. jako člen organizované skupiny osob, vedených společným záměrem vyrábět, distribuovat a se ziskem prodávat metamfetamin – pervitin a získat tak majetkový prospěch, kdy osoby N. D. H., narozený XY a N. V. D., narozený XY, figurovaly v této skupině jako organizátoři obchodu s metamfetaminem, pro jehož výrobu mimo jiné zajišťovaly dodávky léků s obsahem pseudoefedrinu z Polska, T. T. D., narozený XY, figuroval jako objednavatel a poskytovatel finanční odměny pro kurýra metamfetaminu, kterým byl J. P., narozený XY, sledování a doprovod kurýrního vozidla převážejícího metamfetamin vykonávali T. T. D. se svojí manželkou H. T. H. Y., narozenou XY, přičemž metamfetamin byl určen pro odběratele T. V. T., narozeného XY, když ostatní členové této organizované skupiny N. D. H., N. V. D., J. P., T. T. D., H. T. H. Y., jsou pro rozsáhlou trestnou činnost drogového charakteru trestně stíháni v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod spisovou značkou 51 T 10/2016 a takto: dne 29. 10. 2015 v čase 15:52 hodin přijel, společně s neznámým mužem asijského původu, svým vozidlem Audi A6, Avant combi, tmavě modré barvy, registrační značky XY na smluvené místo do prostoru pod železničním mostem mezi obcemi XY a XY, okres Žďár nad Sázavou, kde se setkal s J. P., který přijel z P. ve svém vozidle Škoda Octavia, registrační značky XY, a to na základě dohody o této kurýrní cestě, kterou téhož dne cca ve 13:00 hodin učinil v restauraci M. s na ulici XY v P. s T. T. D., který mu za cestu přislíbil 12.000 Kč a následně navigoval J. P. po celou dobu jízdy z P. až na místo setkání s obžalovaným N. V. T. mezi obcemi XY a XY, a proto jel ve svém vozidle Škoda Octavia, registrační značky XY spolu se svojí manželkou H. T. H. Y. před J. P. a na tomto místě T. T. D. převzal od obžalovaného N. V. T. a jeho společníka papírovou krabici o rozměrech cca 40x40x30 centimetrů a uložil do zavazadlového prostoru vozidla J. P. Škoda Octavia, registrační značky XY, kdy J.P. byl minimálně srozuměn s tím, že převáží drogy, neboť T. T. D. mu za tuto kurýrní cestu přislíbil částku 12.000 Kč, a to na základě instrukcí od N. D. H.; po uložení krabice do vozidla J. P. obžalovaný V. T. N. z místa odjel se svým společníkem ve směru k obci XY a kurýr J. P. odjel ve svém kurýrním vozidle Škoda Octavia, registrační značky XY ve směru na Prahu, následován v bezprostřední vzdálenosti vozidlem Škoda Octavia, registrační značky XY, které řídil T. T. D. a společně s ním ve vozidle jela jeho manželka H. T. H. Y., avšak v 17:25 hodin bylo kurýrní vozidlo, řízené J. P., zastaveno a kontrolováno hlídkou Policie České republiky v Praze 10 na ulici XY, když ve vozidle J. P. byla zajištěna tato krabice, v níž se nacházelo v sedmi Zip-Lock sáčcích celkem 6.936,25 gramů metamfetaminu hydrochloridu s koncentrací 80,1 % báze metamfetaminu, což představuje 5.555,94 gramů báze metamfetaminu,
2. obžalovaní V. T. N., T. X. D. a T. T. D.
v dubnu 2016 obžalovaný V. T. N. organizoval další výrobu metamfetaminu v hospodářských budovách, přináležejících k rodinnému domu na XY náměstí v XY, kde již dříve zřídil chemickou laboratoř, a to tak, že
- dne 12. 4. 2016 sám obžalovaný V. T. N. v P. na ulici XY v prodejně O. zakoupil 37 jednotkových balení hydroxidu sodného za cenu 4.773 Kč,
- dne 13. 4. 2016 opět sám obžalovaný V. T. N. zakoupil v XY na ulici XY v prodejně O. 4 balení rozpouštědla (toluenu) za cenu 1.380 Kč,
- dne 15. 4. 2016 obžalovaný V. T. N. zakoupil ve V. M. na ulici XY v prodejně A. balení toluenového rozpouštědla za cenu 238 Kč,
- v přesně nezjištěný den obžalovaný V. T. N. zakoupil v J. na ulici XY v prodejně U. balení rozpouštědel (toluenu) za cenu 837 Kč
- dne 16. 4. 2016, na základě pokynu obžalovaného V. T. N., zakoupila jeho manželka obžalovaná T. X. D. v obci XY, v prodejně H. 4 balení toluenu po 750 mililitrech za cenu 208 Kč
- dne 16. 4. 2016 ještě obžalovaná T. X. D. zakoupila v B. v ulici XY v prodejně O. 9 balení toluenu v plechových kanystrech za cenu 3.105 Kč,
a dne 13. 4. 2016 obžalovaná T. X. D. telefonicky přizvala svého bratrance, to je obžalovaného T. T. D., aby přijel z místa svého bydliště v P. k nim do XY a jejímu manželovi obžalovanému V. T. N. pomáhal a následně v době od 14. 4. 2016 do 19. 4. 2016 obžalovaní V. T. N. a T. T. D. v XY, na XY náměstí, v hospodářských budovách přináležejících k tomuto rodinnému dobu, vyráběli metamfetamin, neboť zde byla za tím účelem zřízena laboratoř, a to tak, že v jedné části bylo nainstalováno 6 zahradních hadic svedených do uhlíkového filtru, které sloužily k odvodu plynů vznikajících při varu metamfetaminu, přičemž pod hadicemi byly nainstalovány elektrické plotýnkové vařiče a dále se zde nacházelo celkem 20 trojhrdlých varných baněk Simax o objemu 6 litrů, z nichž 6 bylo znečištěno chemickou sloučeninou metamfetaminu, ve druhé části laboratoře se nacházelo větší množství nádob s tekutinou obsahující chemické sloučeniny metamfetaminu, kdy dne 19. 4. 2016 v časných ranních hodinách cca v 05.45 hodin bylo v hrnci a 6 skleněných tálech zajištěno celkem 7,205 litrů chemické sloučeniny obsahující metamfetamin, přičemž 3 skleněné tále byly umístěny na zapnuté sklokeramické varné desce, kde právě docházelo k takzvanému odpařování za účelem získání čistého metamfetaminu, čemuž byli přítomni obžalovaní V. T. N. a T. T. D., kteří zde byli dne 19. 4. 2016 v 05.45 hodin zadrženi policejním orgánem a současně v této době bylo ve varně v konečné fázi výroby před vysušením do konstantní hmotnosti a zhomogenizovaním zajištěno celkem 4.062,693 gramů metamfetaminu, obsahujícího průměrně 76,3 % účinné látky, což představuje 3091,17 gramů metamfetaminu base;
kromě toho se zde v nádobách nacházelo, v různé fázi krystalizace, ještě dalších 4.726,64 gramů metamfetaminu, který obsahoval průměrně 19,45 % účinné látky, což představuje 991,19 gramů metamfetaminu base;
v dalších částech této chemické laboratoře se nacházely chemikálie a jiné prostředky potřebné k výrobě metamfetaminu – pervitinu, takzvanou českou cestou, a to:
- 85 litrů kyseliny chlorovodíkové
- 36 litrů acetonu
- 95 litrů toluenu
- jód a kyselina fosforečná
- prázdné obaly od 109 kilogramů hydroxidu sodného
- prázdné obaly od 24 kilogramů červeného fosforu
- prázdné obaly od 100 litrů kyseliny fosforečné
- drtička tablet obsahující zbytky bílého prášku a pod ní tři bílé tablety, v nichž byla prokázána přítomnost chemické sloučeniny pseudoefedrinu
- 6 vrtaček s míchadly
- cca 2 000 kilogramů takzvaného matečného roztoku, to je zbytků chemikálií po předchozích
uskutečněných varech pervitinu svědčící o tom, že v chemické laboratoři opakovaně proběhla výroba nejméně 80 kilogramů metamfetaminu, tedy výroba ve velkém rozsahu;
ke dni 19. 4. 2016 bylo v této chemické laboratoři prokazatelně vyrobeno minimálně 8.789,24 gramů metamfetaminu obžalovanými V. T. N. a T. T. D., přičemž část chemikálií, nezbytných pro výrobu, nakoupil obžalovaný V. T. N. a část chemikálií mu, na základě jeho pokynu, zakoupila obžalovaná T. X. D.;
při odpočtu obvyklých nákladů, představujících částku cca 170.000 Kč na výrobu 1 kilogramu pervitinu, od částky cca 250.000 Kč, která představuje obvyklou prodejní cenu za 1 kilogram pervitinu, činil výnos cca 80.000 Kč za 1 kilogram pervitinu;
obžalovaný V. T. N. se tak celkově v bodě 1. a 2. podílel na výrobě, přechovávání a prodeji nejméně 15.725,49 gramů pervitinu, jehož výnos představuje částku cca 1.258.039,2 Kč, obžalovaný T. T. D. se podílel na výrobě nejméně 8.789,24 gramů pervitinu, jehož výnos představuje částku cca 703.040 Kč a obžalovaná T. X. D. poskytla těmto obžalovaným pomoc při výrobě pervitinu tím, že sama ve dvou prodejnách zakoupila cca 48 litrů toluenu, kterého bylo třeba k výrobě cca 4,8 kilogramu pervitinu, jehož výnos představuje přibližně částku 384.000 Kč;
obžalovaní V. T. N., T. X. D. a T. T. D. se tohoto jednání dopustili přesto, že věděli, že nedisponují příslušným oprávněním pro nakládání s omamnými a psychotropními látkami, přičemž metamfetamin patří podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění zákona č. 273/2013 Sb., účinného od 1. 1. 2014, mezi psychotropní látky, zařazené do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, která je přílohou č. 5 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek“.
3. Rozsudek soudu prvního stupně však právní moci nenabyl, neboť proti němu podali odvolání jak obvinění V. T. N., T. X. D. a T. T. D., tak státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně. Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací tato odvolání projednal a rozsudkem ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 6 To 83/2017, zrušil podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek, a to ohledně obviněného V. T. N. v části týkající se výroku o propadnutí věci, a to konkrétně nemovitostí specifikovaných pod bodem D) napadeného rozsudku, dále ohledně obviněné T. X. D. v celém rozsahu a ohledně obviněného T. T. D. ve výroku o trestu odnětí svobody a způsobu jeho výkonu. Odvolací soud pak podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného T. T. D. odsoudil podle §283 odst. 3 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej podle §56 odst. 2 písm. b) tr. zákoníku zařadil do věznice se zvýšenou ostrahou. Naproti tomu odvolací soud podle §226 písm. b) tr. ř. rozhodl o zproštění obviněné T. X. D. obžaloby státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Brně, č. j. 1 KZV 24/2016-207, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Odvolací soud pak konečně podle §256 tr. ř. zamítl odvolání státního zástupce podané v neprospěch obviněného V. T. N. a odvolání obviněného T. T. D. jako nedůvodná. V ostatních výrocích zůstal napadený rozsudek nezměněn.
II. Dovolání a vyjádření k nim
4. Proti rozsudku odvolacího soudu podali obvinění V. T. N. a T. T. D. prostřednictvím svých obhájců dovolání s odkazem na dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
5. Obviněný V. T. N. ve svém dovolání konkrétně namítl, že přípravné řízení v jeho trestní věci je zatíženo vadou spočívající v nedodržení místní příslušnosti soudu v přípravném řízení, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, z něhož vyplývá, že místní příslušnost soudu je i v přípravném řízení určena místem spáchání trestného činu. V této souvislosti pak obviněný upozornil, že úkony přípravného řízení v dané věci činil Městský soud v Brně, ačkoli ve věci byla dána místní příslušnost Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Dále namítl, že příslušné příkazy přitom neobsahují odůvodnění místní příslušnosti, což shledal rozporným se závěry Ústavního soudu, které bylo nutné aplikovat i v jeho trestní věci.
6. Zároveň obviněný zpochybnil i zákonnost soudního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Městským soudem v Brně dne 10. 3. 2016, č. j. V 17 3/2016, z hlediska obsahových náležitostí, a to zejména z důvodu, že odůvodnění příkazu kopíruje odůvodnění příslušného návrhu státní zástupkyně, dále z důvodu absence odůvodnění subsidiarity použití daného příkazu a chybějící úvahy o tom, zda byl příkaz vydán ohledně trestného činu uvedeného v §88 tr. ř.
7. Pokud jde o otázku naplnění objektivní stránky přisouzeného trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. a), odst. 3 písm. b) a písm. c) tr. zákoníku, obviněný v tomto spatřuje extrémní nesoulad mezi konstatovaným skutkovým stavem a provedeným dokazováním zakládajícím porušení práva na spravedlivý proces. Výroky rozsudku soudu prvního stupně totiž uvádějí jako prvek naplnění skutkové podstaty jednání spočívajícího v prodeji metamfetaminu, aniž by tento znak byl byť jediným důkazem prokázán. Z žádného provedeného důkazu rovněž nevyplývá, že by obviněný měl prodávat metamfetamin cizím osobám, případně za jakou cenu. Extrémní nesoulad pak obviněný shledal i v závěrech soudů o naplnění kvalifikovaného znaku ,,v úmyslu získat značný prospěch“ podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť takovému znaku neodpovídají jeho majetkové poměry a v tomto směru též rozporoval závěry soudů při stanovení čistého zisku za jeden kilogram metamfetaminu.
8. Obviněný zpochybnil i věrohodnost kamerových záznamů ze sledování dvora, neboť ze samotného záznamu nelze identifikovat zachycené osoby. Obviněný dále namítl, že v rámci dokazování nebylo zjištěno přesné množství drogy, na jejíž výrobě se měl obviněný podílet, neboť v tomto směru nebylo zjištěno, jak dlouho trvá výroba metamfetaminu, jaké jsou fáze krystalizace a zda lze tuto ,,výrobu“ přičítat činnosti obviněného. Ve vztahu k jednání pod bodem 1. rozsudku soudu prvního stupně pak obviněný rozporoval skutkové závěry soudů, přičemž poukázal na údajné rozpory ve výpovědích jednotlivých svědků a poté zpochybnil věrohodnost svědecké výpovědi T. T. D. Zároveň soudům obou stupňů vytkl, že nevěnovaly odpovídající pozornost totožnosti údajného nájemce prostor, v nichž byl metamfetamin vyráběn.
9. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem obviněný V. T. N. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, odst. 2 tr. ř. zrušil rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 6 To 83/2017, v části týkající se obviněného, jakož i jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 6. 2017, sp. zn. 40 T 1/2017, a současně také všechna rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby podle §265l tr. ř. věc vrátil Krajskému soudu v Brně k novému projednání a rozhodnutí.
10. Obviněný T. T. D. ve svém dovolání předně namítl, že zjištění soudů obou stupňů, že byl obviněný zadržen v objektu, kde mělo docházet právě v době jeho zadržení k výrobě metamfetaminu v množství 4 062,693 gramů, nemůžou odůvodnit skutkové závěry v tom směru, že se obviněný podílel i na výrobě dalšího množství chemické látky obsahující metamfetamin v množství 4 726,64 gramů, které bylo také zajištěno v daném objektu, a u kterého ovšem zcela jednoznačně nedocházelo v době zadržení obviněného k jeho výrobě, neboť toto množství bylo ve zcela jiné fázi výroby. Z provedeného dokazování přitom nebylo zjištěno, kdy se toto množství zajištěného nedokončeného metamfetaminu do zjištěné fáze výroby dostalo. Ve vztahu k množství 4 726,64 gramů metamfetaminu tedy nemožno bez dalšího konstatovat, že došlo k dokonání trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy, a že ve vztahu k tomuto množství nedospělo jednání pouze do vývojové fáze pokusu tohoto trestného činu. Obviněný rovněž zdůraznil, že v rámci provedeného dokazování nebylo ani prokázáno, že by se na výrobě tohoto množství podílel.
11. Dále pak namítl, že soudy obou stupňů pochybily, pokud jeho jednání kvalifikovaly podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, neboť v rámci provedeného dokazování nebylo zjištěno, že by obviněný měl mít z jakékoliv činnosti jakýkoliv majetkový prospěch. Obviněný v tomto směru opětovně zdůraznil, že mu nebylo známo, jaké jsou náklady na výrobu určitého množství metamfetaminu, jaké suroviny jsou k tomu třeba a jaký může být majetkový prospěch z určitého množství vyrobeného metamfetaminu.
12. V závěru svého dovolání obviněný namítl, že postupem orgánů činných v trestním řízení, již ve fázi přípravného řízení, došlo k pochybením, která ve svém důsledku znamenají, že proti jeho osobě byly užity důkazy, které nebyly pořízeny v souladu s příslušnými ustanoveními trestního řádu. Obviněný v této souvislosti poukázal na závěry vyplývající z nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, a v návaznosti na to uvedl, že v rámci přípravného řízení byly vydány rozhodnutí místně nepříslušným soudem, když bylo rozhodováno Městským soudem v Brně místo Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou. Na základě těchto rozhodnutí byly posléze prováděny procesní úkony a byly zajišťovány důkazy, které v rámci rozhodování o věci byly užity proti obviněnému, čímž však došlo k porušení jeho ústavně zaručeného práva na zákonného soudce.
13. S ohledem na tyto skutečnosti obviněný T. T. D. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k tr. ř. zrušil napadená rozhodnutí a aby podle §265l tr. ř. přikázal odvolacímu soudu věc v potřebném rozsahu v intencích tohoto dovolání znovu projednat a rozhodnout.
14. K dovoláním obviněných V. T. N. a T. T. D. se písemně vyjádřil i státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství (sp. zn. 1 NZO 1383/2017-16 ze dne 15. 2. 2018), jenž konstatoval, že uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. odpovídá pouze dílčí část námitek obviněného T. T. D.
15. Pokud jde o námitky obviněného V. T. N. stran údajné nezákonnosti příkazů soudu v přípravném řízení a procesní použitelnosti důkazů v řízení opatřených, státní zástupce poukázal, že touto otázkou se již velmi podrobně a věcně bez jakýchkoli pochybností věnovaly soudy obou stupňů. Na tom nic nemění ani předestřená polemika obviněného s časovými účinky nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, když sám Ústavní soud v odůvodnění tohoto nálezu jeho časovou působnost vymezil. Lze tak jen shrnout, že obviněným namítané soudní příkazy vydané v přípravném řízení Městským soudem v Brně v době jejich vydání odpovídaly zákonu a na jejich základě získané důkazy proto nelze považovat za procesně nepoužitelné. Státní zástupce se dále neztotožnil ani s námitkou obviněného ohledně nedostatečného odůvodnění některých příkazů, neboť v tomto směru je zřejmé, že soudy se s touto námitkou neshodly a obviněným uváděné výhrady nepřijaly.
16. Ostatní námitky obviněného jsou pak dle názoru státního zástupce zjevně pouze polemikou se skutkovými zjištěními soudů a postrádají náležitou hmotněprávní relevanci. Zpochybnil-li totiž obviněný naplnění znaků ,,prodá“ a ,,v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch“, činil tak pouze z hlediska skutkového. Stejně tak nutno hodnotit i další námitky obviněného, že kamerové záznamy jeho trestnou činnost neprokazují, že se nedopustil výroby předmětné drogy a jimiž polemizoval s délkou krystalizace pervitinu. Státní zástupce se pak neztotožnil ani s výhradami obviněného proti jednání uvedenému v bodě 1. rozsudku soudu prvního stupně, neboť i zde jde o prostou polemiku s obsahem provedených důkazů a v tomto směru lze odkázat na odůvodnění soudních rozhodnutí, z nichž vyplývá, že se touto námitkou podrobně zabývaly a neshledaly ji důvodnou.
17. Ohledně uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. pak státní zástupce uvedl, že tento v dané věci naplněn být nemohl. Předpokladem pro naplnění tohoto dovolacího důvodu totiž je, že odvolací soud rozhodne o zamítnutí odvolání, k čemuž však nedošlo, neboť na podkladě odvolání obviněného vrchní soud modifikoval výrok o trestu propadnutí věci.
18. Pokud jde o dovolání obviněného T. T. D., lze za hmotněprávně relevantní považovat jeho výhrady k přisouzenému stadiu trestné činnosti, když namítl, že se dopustil pouze pokusu přisouzeného zločinu, výhrady k přisouzenému množství pervitinu a dále výhrady o nenaplnění jeho subjektivní stránky ve vztahu k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby. S těmito námitkami se však státní zástupce neztotožnil.
19. V prvé řadě je zřejmé, že obviněný participoval na celém výrobním procesu, včetně jeho závěrečné fáze spočívající v dosušení krystalického metamfetaminu. Obviněný tak ve spolupachatelství disponoval s celkovým objemem psychotropní látky, která byla v daném místě a čase produkována. Stejně tak se státní zástupce neztotožnil s názorem obviněného, že jeho jednání mělo být právně posouzeno jako pokus přisouzeného zločinu. Ze skutkových zjištění totiž vyplývá, že k výrobě metamfetaminu již došlo, neboť byla již provedena příslušná reakce chemicky přeměňující výchozí prekursor pseudoefedrin na metamfetamin. Na tomto závěru pak nic nemění ani skutečnost, že část metamfetaminu se nacházela ,,v konečné fázi výroby před vysušením“, neboť z hlediska chemického se již o zákonem zakázanou látku metamfetamin v daný okamžik jednalo.
20. Ani námitky obviněného proti naplnění subjektivní stránky k okolnosti podmiňující použití vyšší trestní sazby podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku nepovažuje státní zástupce za opodstatněné. Obviněný totiž nemusel nutně znát přesné propočty nákladů a zamýšlených tržeb za vyráběný metamfetamin, postačovalo, že měl alespoň rámcovou, laickou představu, že se podílí na výrobě nelegální drogy ve velkém objemu, přičemž znalost o tom, že drogový byznys je obecně značně výdělečný, lze důvodně předpokládat u každého průměrného člověka. Za této situace lze i u tohoto obviněného dovodit ve vztahu k získání značného prospěchu nejméně zavinění ve formě úmyslu nepřímého. Skutečnost, že samotný obviněný přímo takový prospěch nezískal, je pak právně zcela nerozhodná, neboť tento znak mu byl přisouzen v alternativě ,,získat pro jiného“.
21. Ostatní námitky pak dle názoru státního zástupce uplatněnému dovolacímu důvodu obsahově neodpovídají. Pokud jde o výhrady obviněného k místní příslušnosti soudu v přípravném řízení, státní zástupce toliko odkázal na výše uvedené vyjádření k dovolání obviněného V. T. N.
22. Pokud obviněný T. T. D. rovněž uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě, nutno zdůraznit, že takto formulovaný důvod dovolání může být úspěšný toliko v případě, že by byla zjištěna existence vytýkané vady zakládající některý z důvodů dovolání, která by zatěžovala řízení před soudem prvního stupně. Takovou vadou však rozhodnutí soudu prvního stupně netrpí, a proto nemohl být naplněn ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
23. Po zvážení shora uvedených skutečností dospěl státní zástupce k závěru, že dovolání obviněného V. T. N. obsahově nenaplňuje žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b tr. ř., a proto Nejvyššímu navrhl, aby jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Pokud jde o dovolání obviněného T. T. D., považuje jej státní zástupce v rozsahu, v jakém odpovídá uplatněnému dovolacímu důvodu, za zjevně neopodstatněné, a proto Nejvyššímu soudu navrhl, aby jej odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
III. Přípustnost dovolání
24. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zjišťoval, zda jsou dovolání přípustná a zda vyhovují všem relevantním ustanovením trestního řádu. To znamená – zda dovolání byla podána v souladu s §265a odst. 1, odst. 2 tr. ř., zda byla podána ve dvouměsíční zákonné lhůtě, na příslušném místě (u věcně a místně příslušného soudu) v souladu s §265e odst. 1, odst. 3 tr. ř. i oprávněnými osobami v souladu s §265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř. Dále Nejvyšší soud zkoumal, zda dovolání splňují obligatorní obsahové náležitosti upravené v §265f tr. ř. Po jejich prostudování Nejvyšší soud shledal, že dovolatelé výše uvedená ustanovení trestního řádu respektovali, a nic nebrání jejich projednání.
IV. Důvodnost dovolání
25. Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda konkrétní argumenty, o které se dovolání opírají, naplňují obviněnými uplatněné dovolací důvody. Pouze reálná existence dovolacího důvodu je základní podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
26. V podaných dovoláních oba obvinění subsumovali své argumenty pod dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř.
27. V obecné rovině je nutno zdůraznit, že důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Uvedenou formulací zákon vyjadřuje, že dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Skutkový stav je při rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva.
28. Nejvyšší soud zároveň upozorňuje, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. je dovolání mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených právních vad, nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen soud druhého stupně v řízení o řádném opravném prostředku (§259 odst. 3, §263 odst. 6, odst. 7 tr. ř.). Tím je naplněno základní právo obviněného dosáhnout přezkoumání věci ve dvoustupňovém řízení ve smyslu čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“) a čl. 2 odst. 1 Protokolu č. 7 k Úmluvě. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět. Pokud by zákonodárce zamýšlel povolat Nejvyšší soud jako třetí stupeň plného přezkumu, nepředepisoval by katalog dovolacích důvodů. Případy, na které dopadá ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., je tedy nutno odlišovat od případů, kdy je rozhodnutí založeno na nesprávném skutkovém zjištění. Dovolací soud musí vycházet ze skutkového stavu tak, jak byl zjištěn v průběhu trestního řízení a jak je vyjádřen především ve výroku odsuzujícího rozsudku, a je povinen zjistit, zda je právní posouzení skutku v souladu s vyjádřením způsobu jednání v příslušné skutkové podstatě trestného činu s ohledem na zjištěný skutkový stav.
29. Pokud pak jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ten obsahuje dvě alternativy důvodů dovolání. Pod první variantu spadají případy, kdy byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí soudu prvního stupně z ryze formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř., bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., takže byl dovolatel zkrácen na svém právu na přístup k soudu druhého stupně. Pod druhou variantu pak spadají případy, kdy dovolateli sice nebylo odepřeno právo na přístup k soudu druhého stupně, ale tento soud – ač v řádném opravném řízení věcně přezkoumával napadené rozhodnutí soudu prvního stupně a řízení mu předcházející – neodstranil vadu vytýkanou v řádném opravném prostředku, nebo navíc sám zatížil řízení či své rozhodnutí vadou zakládající některý z dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
30. Nejvyšší soud ve shodě s judikaturou Ústavního soudu však nepřehlíží, že jakkoliv skutkové námitky nezakládají žádný z důvodů dovolání podle §265b tr. ř. , a proto ve vztahu k nim neexistuje jeho přezkumná povinnost, tak tuto zásadu nelze uplatnit v případě zjištění, že nesprávná realizace důkazního řízení se dostává do kolize s postuláty spravedlivého procesu.
31. Průlom do uvedených principů je tak možný v případě faktického zjištění extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními na straně jedné a provedenými důkazy na straně druhé, a to za podmínky, že dovolatel tento nesoulad učiní předmětem svého dovolání a současně i přesně uvede, v čem konkrétně tento nesoulad spatřuje. Takovýto závažný rozpor je dán, pokud skutková zjištění soudů nižších stupňů nemají vůbec žádnou obsahovou vazbu na provedené důkazy, nebo pokud tato zjištění při žádném z logických způsobů jejich hodnocení nevyplývají z provedených důkazů, nebo jsou dokonce pravým opakem obsahu důkazů, na jejichž podkladě byla učiněna apod. V průběhu dokazování či hodnocení důkazů by tedy musel nastat takový exces, který odporuje zejména pravidlům zakotveným v §2 odst. 5, odst. 6 tr. ř. Tento extrémní nesoulad však nelze shledávat pouze v tom, že obviněný není spokojen s důkazní situací a s jejím vyhodnocením, když mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními je patrná logická návaznost.
32. Při respektování výše uvedených obecných předpokladů a nastíněné judikatury je však s ohledem na výsledky provedeného dokazování a zjištěný skutkový stav zřejmé, že v posuzované věci se o žádný z případů extrémního nesouladu nejedná.
33. Pokud jde o námitky uplatněné v dovolání obviněného V. T. N., Nejvyšší soud konstatuje, že tyto neodpovídají požadavkům na hmotněprávní argumentaci pod dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť zpochybňují procesní postup orgánů činných v trestním řízení, rozsah dokazování, hodnocení důkazní situace a skutková zjištění učiněná soudy nižších stupňů. Obviněný tak v tomto směru uplatnil námitky výhradně skutkové a procesní povahy, které nejsou způsobilé založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu. Námitky typu, že z důkazní situace nevyplývá, že by se obviněný dopustil předmětné trestné činnosti v přisuzovaném rozsahu, případně vlastní hodnocení jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace nabízené v dovolání, zcela vybočují z mezí deklarovaného dovolacího důvodu. Je navíc zřejmé, že tyto námitky primárně nezpochybňují právní posouzení skutku, nýbrž se domáhají převzetí obviněným nabízené verze skutkových zjištění, z které pak vyvstávají pochybnosti o právní kvalifikaci.
34. Ohledně námitek uplatněných v dovolání obviněného T. T. D. pak Nejvyšší soud uvádí, že za hmotněprávně relevantní lze považovat ty, jimiž obviněný vytkl, že se dopustil pouze pokusu přisouzeného trestného činu, že svým jednáním nenaplnil subjektivní stránku kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku a jimiž zpochybnil přisouzené celkové množství metamfetaminu. Nejvyšší soud však shledal, že se nejedná o námitky opodstatněné.
35. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec konstatuje, že pokud oba obvinění namítli, že přípravné řízení v jejich trestní věci bylo zatíženo vadou spočívající v nedodržení místní příslušnosti soudu v přípravném řízení a v tomto směru odkázali na nález Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2016, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, tak těmto námitkám nelze v žádném směru přisvědčit. V této souvislosti nutno předně připomenout, že předmětnou problematikou se již pečlivě ve svých rozhodnutích zabývaly soudy obou stupňů (č. l. 1499-1500, 1706-1706 verte), přičemž s jejich závěry se plně ztotožňuje i Nejvyšší soud. Pouze ve stručnosti pak lze shrnout, že všechna obviněnými namítána rozhodnutí v přípravném řízení v předmětné trestní věci byla vydána přede dnem 19. 4. 2016, tedy dnem, kdy Ústavní soud vydal rozhodnutí pod sp. zn. Pl. ÚS 4/14. Nejvyšší soud pak v návaznosti na to uvádí, že i pokud by názory obviněných korespondovaly se závěrem Ústavního soudu v tomto rozhodnutí vysloveným, neznamená to současně bez dalšího akceptaci závěru, jehož se obvinění domáhají. Z bodu 120. nálezu Ústavního soudu ze dne 19. 4. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 4/14, totiž vyplývá, že se vylučuje zpětná působnost v něm vyslovených závěrů učiněných ve vztahu k otázce místní příslušnosti státního zastupitelství z pohledu práva na zákonného soudce. Z pohledu vykonatelnosti a tedy i aplikačního postupu v duchu výkladu Ústavního soudu ve smyslu zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je rozhodující datum publikace nálezu Ústavního soudu ve Sbírce zákonů České republiky, k němuž došlo v tomto případě dne 22. 6. 2016, tedy poté, co byla Městským soudem v Brně (případně Okresním soudem ve Žďáru nad Sázavou) vydána rozhodnutí, jejichž zákonnost obvinění rozporují. Lze proto uzavřít, že v případě obviněných nedošlo k porušení jejich práva na zákonného soudce, neboť soudní příkazy vydané v přípravném řízení v době jejich vydání odpovídaly zákonu a na jejich základě získané důkazy proto nelze považovat za procesně nepoužitelné.
36. V kontextu výše uvedeného je pak nutno posuzovat i námitku obviněného V. T. N. ohledně zákonnosti soudního příkazu k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu vydaného Městským soudem v Brně dne 10. 3. 2016, č. j. V 17 3/2016, s níž se ostatně rovněž dostatečně vypořádaly soudy obou stupňů (č. l. 1500-1501, 1706 verte). Nejvyšší soud v této souvislosti ve shodě se soudy obou stupňů konstatuje, že předmětný příkaz byl vydán v souladu s §88 tr. ř. místně příslušným soudem, přičemž jeho odůvodnění naplnilo formální i materiální podmínky pro jeho vydání. Městský v Brně se přitom dostatečně zabýval obsahem a charakterem důkazů svědčících pro šetření obviněného, do jehož práv mělo být tímto úkonem zasaženo, jakož i nutností a důvodností tohoto zásahu. Nutno též zdůraznit, že předmětný příkaz nebyl vydán na dobu, která by překračovala limit stanovený v příslušném ustanovení trestního řádu. Je tedy zřejmé, že předmětný příkaz Městského soudu v Brně k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu ohledně telefonního čísla obviněného V. T. N. byl vydán v souladu s procesními předpisy a nelze jej tedy považovat za nezákonný.
37. Pokud pak jde další o námitky obviněného V. T. N., Nejvyšší soud opětovně zdůrazňuje, že se nejedná o námitky odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř., neboť tyto námitky představují pouhou polemiku se skutkovými zjištěními soudů a hodnocením provedených důkazů. Nejvyšší soud tak pouze nad rámec konstatuje, že soud prvního stupně ve svém rozhodnutí na základě řádně provedených důkazů dospěl bez důvodných pochybností k závěru, že se obviněný svým jednáním dopustil předmětné trestné činnosti v přisuzovaném rozsahu, přičemž s tímto závěrem se v rámci odvolacího řízení plně ztotožnil i soud odvolací. Stran uplatněných skutkových námitek tak lze pouze ve stručnosti připomenout, že pokud obviněný rozporoval svoji účast na prodeji metamfetaminu cizím osobám, tak v tomto směru nutno poukázat především na důkazy v podobě svědecké výpovědi T. T. D., rekognice, protokolu o sledování osob, jakož i znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie, z nichž vyplynulo, že obviněný V. T. N. se jako člen organizované skupiny prokazatelně podílel na úplatném předání 6 936,25 gramů metamfetaminu jiným osobám. V návaznosti na to nutno zdůraznit, že soudy obou stupňů se zabývaly i otázkou věrohodnosti svědecké výpovědi T. T. D. (č. l. 1484, 1707 verte), byť je obviněný odlišného názoru, přičemž dospěly k závěru, že se jedná o výpověď věrohodnou, která koresponduje i s dalšími ve věci provedenými důkazy. Pokud obviněný dále na pokladě skutkových námitek zpochybnil naplnění znaku ,,v úmyslu opatřit sobě nebo jinému značný prospěch“ podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, nutno poukázat, že vzhledem k zjištěnému enormnímu objemu produkovaného metamfetaminu (celkově se obviněný podílel na výrobě, přechovávání a prodeji 15 725,49 g metamfetaminu) a vzájemné relaci nákladů a potenciálních výnosů (soud prvního stupně vycházel v tomto směru důvodně ze závěrů odborné expertizy, která se týkala nákladů na výrobu 1 kg metamfetaminu, resp. ceny, za kterou byl pervitin obvykle na trhu prodáván) je zřejmé, že úmysl obviněného k takovému prospěchu směřoval, neboť výnos v daném případě představoval částku cca 1 258 039,20 Kč, jež spadá pod hranici značného prospěchu ve smyslu §138 tr. zákoníku. Námitka, že v trestním řízení nebylo prokázáno přesné množství drogy, na jejíž výrobě se měl obviněný podílet, neboť v tomto směru nebylo zjištěno, jak dlouho trvá výroba metamfetaminu, jaké jsou fáze krystalizace, pak rovněž nemohla obstát, neboť soudy obou stupňů na základě provedených důkazů, zejména protokolu o sledování osob, fotodokumentace, kamerového záznamu z monitorování prostor, záznamu o zadržení obviněného, protokolu o provedení domovní prohlídky, znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, dospěly soudy bez důvodných pochybností k závěru, že obviněný společně s obviněným T. T. D. vyráběl psychotropní látku metamfetamin minimálně v množství 8 789,24 g. Soudy obou stupňů se pak precizně a kriticky vypořádaly i s důkazem v podobě kamerového záznamu z monitorování prostor dvora nemovitosti v XY (č. l. 1493-1494, 1708), který byl v hlavním líčení proveden a z něhož soudy získaly informace o pohybu jednotlivých obviněných v sledovaném prostoru, přičemž soudy odpovídajícím způsobem přistupovaly k těm částem záznamu, kde nebyla individuální identifikace obviněných možná, například proto, že záznam byl pořizován v nočních hodinách a osoby nešlo identifikovat. Pokud jde konečně o námitku obviněného, že soudy nevěnovaly odpovídající pozornost osobě údajného nájemce prostor, v nichž byl metamfetamin vyráběn, tak tuto nutno hodnotit jako naprosto lichou, neboť soudy se s touto námitkou ve svých rozhodnutích rovněž vypořádaly (č. l. 1477-1478, 1501-1502, 1708), přičemž v tomto směru byla obhajoba obviněného vyvrácena a samotnou nájemní smlouvu soud prvního stupně shledal jako důkaz nevěrohodný, a to zejména v kontextu s výsledky šetření, týkající se potencionálního nájemce.
38. Nejvyšší soud se pak neztotožnil s námitkami, jimiž obviněný T. T. D. rozporoval celkové přisuzované množství vyráběného metamfetaminu a jimiž vytýkal, že se dopustil pouze pokusu přisuzovaného trestného činu.
39. V obecné rovině nutno připomenout, že trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabídne, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed, a spáchá-li takový čin jako člen organizované skupiny.
40. Pokus trestného činu nutno ve smyslu §21 odst. 1 tr. zákoníku chápat jako jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k dokonání trestného činu nedošlo.
41. Obviněný ve svém dovolání vycházel z názoru, že výroba množství 4 726,64 g metamfetaminu nebyla ukončena, neboť tento nebyl vysušený, resp. vykrystalizovaný, a proto nelze toto množství klást obviněnému k tíži. Taková argumentace by však byla oprávněná pouze tehdy, kdyby se výroba drogy nacházela v raném stadiu celého chemického procesu, tedy kdyby byl chemický proces přerušen v době, kdy by chemické roztoky ještě neobsahovaly psychotropní látku (byť by celý proces k tomu směřoval). Pak by se skutečně jednalo pouze o vývojové stadium pokusu. Ze skutkových zjištění však vyplývá, že v projednávaném případě byl v chemické laboratoři zajištěn meziprodukt, který již obsahoval 991,19 g metamfetaminové báze. K jeho výsledné krystalické podobě už zbývalo pouze „vysušení“ tohoto roztoku, které je v podstatě možné provést i v domácích podmínkách. Z toho vyplývá, že obvinění již dokončili výrobu psychotropní látky, na kterou se vztahuje zákonný postih ve smyslu §283 tr. zákoníku. Na základě provedeného dokazování, a to zejména protokolu o sledování osob, fotodokumentace, kamerového záznamu z monitorování prostor, záznamu o zadržení obviněných, protokolu o provedení domovní prohlídky, znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví chemie a fyzikální chemie, tedy soudy obou stupňů dospěly bez důvodných pochybností k závěru, že obviněný T. T. D. společně s obviněným V. T. N. vyráběli psychotropní látku metamfetamin minimálně v množství 8 789,24 g, přičemž v tomto směru zvolily i odpovídající právní kvalifikaci jejich jednání.
42. Nejvyšší soud dále konstatuje, že obstát nemohly ani námitky obviněného T. T. D. ohledně nenaplnění subjektivní stránky kvalifikované skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku.
43. V této souvislosti lze připomenout, že značným prospěchem, k němuž se vztahuje zvlášť přitěžující okolnost podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku, se rozumí prospěch vyjádřitelný v penězích dosahující výše nejméně 500.000 Kč (§138 odst. 2 tr. zákoníku ve spojení s §138 odst. 1 tr. zákoníku). Pachatel může jednat v zájmu získání takového prospěchu činem uvedeným v §283 odst. 1 tr. zákoníku jak pro sebe samého, tak pro kohokoliv jiného. Judikaturou Nejvyššího soudu již bylo opakovaně stanoveno, že znak „značný prospěch“ spočívá ve skutečném profitu získaném obviněným pro sebe nebo pro jiného, a tedy je nutno odečíst od celkové částky utržené trestnou činností případné náklady, které byly nepochybně vynaloženy v souvislosti s předmětnou trestnou činností, případně jiné relevantní položky (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2005, sp. zn. 7 Tdo 207/2005, uveřejněné pod č. 42/2005 Sb. rozh. tr., a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2008, sp. zn. 3 Tdo 496/2008). Nutno však zdůraznit, že k dokonání trestného činu podle §283 odst. 1, odst. 3 písm. b) tr. zákoníku není třeba skutečného dosažení značného prospěchu, ať už pachatelem nebo někým jiným, naopak plně postačí, když pachatel jedná v úmyslu ho dosáhnout (viz Draštík, A.; Fremr, R.; Durdík, T.; Růžička, M.; Sotolář, A. a kol. Trestní zákoník. Komentář. II. díl. Praha: Wolters Kluver, a. s., 2015, s. 2316).
44. S ohledem na výše uvedená teoretická východiska a skutková zjištění soudů obou stupňů však vyplývá, že obviněný naplnil subjektivní stránku skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 3 písm. b) tr. zákoníku minimálně v úmyslu nepřímém. Ačkoliv totiž obviněný nemusel nutně znát přesné přepočty nákladů a zamýšlených tržeb za vyráběný metamfetamin (je zřejmé, že osoby páchající tuto trestnou činnost zpravidla nevedou evidenci vynaložených nákladů k pořízení drogy, ale spíše naopak dochází k eliminaci veškerých stop, které by měly prokazovat tuto kriminální činnost), v daném případě postačovalo, že měl alespoň laickou představu, že se podílí na výrobě nelegální drogy ve velkém objemu, přičemž znalost o tom, že nelegální obchod s drogami je obecně značně výdělečný, lze důvodně předpokládat u každého průměrného člověka. V tomto směru nutno poukázat, že obviněný T. T. D. se podílel na výrobě nejméně 8 789,24 g metamfetaminu, jehož výnos při uplatnění na trhu za obvyklých podmínek představoval částku cca 703 040 Kč. Skutečnost, že samotný obviněný přímo takový prospěch nezískal, je pak právně zcela nerozhodná, neboť tento znak mu byl přisouzen v alternativě ,,v úmyslu získat pro jiného“.
45. Dle Nejvyššího soudu tak lze uzavřít, že postup soudů obou stupňů nevybočil z mezí ustanovení §2 odst. 5 a odst. 6 tr. ř. Jimi učiněná skutková zjištění totiž korespondují s výsledky provedeného dokazování, jež bylo vykonáno v dostatečném rozsahu a v souladu se zákonnými požadavky na tuto činnost soudů. Soudy obou stupňů rovněž dospěly ke skutkovým závěrům, o nichž neměly důvodné pochybnosti a odůvodnění jejich rozhodnutí naplnila i požadavky přezkoumatelnosti rozhodnutí ve smyslu §125 odst. 1 tr. ř.
46. Nejvyšší soud dále konstatuje, že naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. u obviněného V. T. N. nepřipadalo v úvahu v žádné z jeho dvou variant, jelikož odvolací soud částečně zrušil, a to z podnětu odvolání obviněného, rozsudek soudu prvního stupně a ve věci sám rozhodl rozsudkem, čímž nebyla splněna podmínka spočívající v zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku. Skutečnost, že odvolací soud nepřisvědčil odvolání obviněného v plném rozsahu, nelze z procesního hlediska klást na roveň vydání rozhodnutí o odmítnutí nebo zamítnutí odvolání.
47. Pokud jde konečně o opodstatněnost dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. u obviněného T. T. D., z obsahu podaného dovolání vyplývá, že jej obviněný uplatnil v jeho druhé alternativě, konkrétně, že v řízení předcházejícím napadenému rozhodnutí byl dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak tato vada nebyla v odvolacím řízení odstraněna. Vzhledem k tomu, že námitky obviněného však nenaplnily deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (viz argumentace výše), nemohl být dán ani dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který byl na jeho existenci založen.
V. Závěr
48. Na základě shora uvedeného dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný V. T. N. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až odst. 5 tr. ř. Nejvyšší soud dále prověřil, že v případě obviněného T. T. D. napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem nedošlo ve smyslu uplatněných dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) a písm. l) tr. ř. k porušení zákona, a proto jeho dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil Nejvyšší soud toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (viz §265n tr. ř.).
V Brně dne 11. 12. 2018
JUDr. Stanislav Rizman
předseda senátu