ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.268.2018.2
sp. zn. 11 Tdo 268/2018-I-59
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 dovolání, které podal obviněný K. T. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 5/2017 a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušuje rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017 v části týkající se výroku o vině v bodě III rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, a v části týkající se celého výroku o trestu a o náhradě škody.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené části rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Českých Budějovicích – pobočce v Táboře přikazuje, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, byl K. T. uznán vinným v bodě I přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v bodě II pokračujícím přečinem zpronevěry podle §206 odst. 1, 3 tr. zákoníku, v bodě III pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku a v bodě IV pokračujícím zločinem podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou. Dále bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že
I. v přesně nezjištěný den v říjnu 2013 v H. S., okr. P.-v., převzal od Z. C. v jeho trvalém bydlišti firemní osobní motorové vozidlo tovární značky Volkswagen Caddy, rok výroby 2011, vybavené originálním panelem s autorádiem a navigací, v celkové hodnotě minimálně 245 000 Kč, za účelem prodeje D. J. S. (státní občance Holandska), měl uvedené vozidlo převézt do Holandska a jmenované jej předat, což učinil, poté co z prodeje sešlo, uvedené vozidlo od jmenované převzal a měl ho dovézt zpět Z. C., což však již neučinil a bez oprávnění toto vozidlo (již bez originálního panelu s autorádiem a navigací a v horším technickém stavu - otlučené, poškrábané, zašlé), v přesně nezjištěný den v polovině února 2015 v T., K. ul., předal jako zástavu J. V., který pak toto vozidlo dne 2. 3. 2015 vrátil Z. C., čímž poškozené spol. Gigas cz, s. r. o., IČO: 27157113, se sídlem 281 63 Stříbrná Skalice, způsobil škodu ve výši min. 140 000 Kč (hodnota vozidla v době předání do zástavy),
II.
1. v přesně nezjištěný den v prosinci 2014 v P.- Ř., v areálu firmy Hikro společně s P. M. J. d. L. (státním občanem Holandska) převzal od poškozeného Z. C. za účelem provozování rychlého občerstvení na MS v cyklokrosu konajícího se v T. v lednu 2015, speciální nákladní přívěs (v provedení prodejního stánku s grilem), tov. zn. Niewiadow H20431HT, včetně technického průkazu k přívěsu, osvědčení o registraci vozidla a klíčů, který však ke sjednanému účelu nepoužil a bez oprávnění jej sám v přesně nezjištěný den koncem ledna 2015 v Táboře prodal za částku 15 000 Kč I. D., na kterého následně dne 30. 6. 2015 uvedený přívěs nechal převést na Městský úřad T., čímž poškozenému majiteli přívěsu Z. C. způsobil škodu ve výši nejméně 30 000 Kč (hodnota přívěsu v době prodeje),
2. v přesně nezjištěné době v období měsíců března 2015 až dubna 2015 v T. na K. ve skladu společnosti Mija cz, s. r. o., za účelem prodeje či výměny zboží převzal od této společnosti různé potravinářské zboží (koření a marinády zn. Avokádo) v celkové hodnotě 107 638 Kč, což však neučinil, až po urgencích jednatele společnosti této dodal jiné potravinářské zboží (tortilly a ochucené pivo), avšak v hodnotě pouze 33 720 Kč, přičemž zbývající zboží nevrátil ani rozdíl nedoplatil a peníze si ponechal, čímž poškozené spol. Mija cz, s. r. o., IČO: 28080092, se sídlem Tábor, Laudova 1224, způsobil škodu ve výši 73 918 Kč,
III.
1. v přesně nezjištěné době v srpnu 2012 v P.- R., R. ul., pod smyšlenou záminkou nákupu a dodání ojetého dodávkového vozidla tovární značky Iveco z Holandska vylákal od poškozené K. V., finanční částku ve výši 300 000 Kč, avšak žádné vozidlo jí ani po opakovaných urgencích do současné doby nedodal, ani to neměl v úmyslu, peníze jí nevrátil, tím poškozeným manželům K. V. a M. V. způsobil škodu ve výši 300 000 Kč,
2. v přesně nezjištěné době na podzim 2012 v Praze 6 - Ruzyni pod záminkou nákupu nafty vylákal od poškozeného Z. C. finanční částku ve výši 9 000 Kč a peníze mu ani po urgencích do současné doby nevrátil, čímž poškozenému Z. C. způsobil škodu ve výši 9 000 Kč,
3. v době od 5. 10. 2012 do 29. 10. 2012 v T., S. ul., pod smyšlenou záminkou podnikání a výnosné práce v Holandsku postupně v několika případech podvodně vylákal od poškozené B. R., finanční hotovost v celkové výši 21 000 Kč, kterou slíbil vrátit v krátké době, ani po urgencích jí však do současné doby nic nevrátil, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, tím poškozené B. R. způsobil škodu ve výši 21 000 Kč,
4. dne 18. 12. 2012 v T., H. n., v provozovně spol. Mija cz, s. r. o., pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu trvanlivých potravin (konzervy, čaje apod.) z Holandska podvodně vylákal na jednateli uvedené společnosti M. D., částku ve výši 88 000 Kč, avšak do současné doby ani po opakovaných urgencích toto zboží nedodal, ani nevrátil žádné peníze, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, tím poškozené spol. Mija cz, s. r. o., IČO: 28080092, se sídlem Tábor, Laudova 1224, způsobil škodu ve výši 88 000 Kč,
IV.
1. v přesně nezjištěný den v říjnu 2013 v P.- R. v nezjištěné restauraci pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu konzerv tuňáka z Holandska vylákal na jednateli níže uvedené společnosti, Z. C., finanční hotovost ve výši 77 000 Kč a 8 200 euro (to je minimálně 211 683 Kč), kterou tento po vzájemné dohodě dne 21. 10. 2013 a dne 23. 10. 2013 vložil na bankovní účty F. T., avšak do současné doby ani po opakovaných urgencích žádné zboží nedodal, ani nevrátil peníze, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, tím poškozené spol. Gigas cz, s. r. o., IČO: 27157113, se sídlem 281 63 Stříbrná Skalice způsobil škodu v celkové výši nejméně 288 683 Kč,
2. v přesně nezjištěný den v říjnu 2013 v H. S., okres P.-v. (při převzetí výše uvedeného vozidla VW Caddy) pod smyšlenou záminkou podvodně vylákal od poškozeného Z. C., částku 1 000 euro (to je minimálně 25 815 Kč), zavázal se ji obratem vrátit, což neučinil, neboť to neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému Z. C. způsobil škodu ve výši min. 25 815 Kč,
3. v přesně nezjištěný den v listopadu 2013 telefonicky pod smyšlenou záminkou potřeby urychlené úhrady obchodu podvodně vylákal od poškozeného Z. C. finanční částku ve výši 15 000 Kč, kterou tento dle požadavku obviněného dne 12. 11. 2013 vložil na bankovní účet České spořitelny, majitelky D. Ž., částku přislíbil vrátit obratem, do současné doby ji nevrátil, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému Z. C. způsobil škodu ve výši 15 000 Kč,
4. dne 18. 12. 2013 v T., S. ul., pod smyšlenou záminkou podvodně vylákal od poškozené B. R., finanční hotovost ve výši 6 750 Kč, částku přislíbil vrátit obratem, do současné doby ji nevrátil, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž způsobil B. R. škodu ve výši 6 750 Kč,
5. v době od 28. 2. 2014 do 18. 11. 2014, a to v únoru, květnu, červnu, říjnu a listopadu, v T., S. ul., pod různými smyšlenými záminkami (na nákup pozemků, zaplacení daní, zaplacení geodeta, právníka, zálohu na elektřinu) postupně ve více případech vylákal od poškozené B. R., finanční hotovost v celkové výši 69 600 Kč, částky přislíbil vrátit obratem, jmenovanou utvrzoval, že peníze jsou již na cestě, čeká pouze na jejich vyplacení, do současné doby však nevrátil nic, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž B. R. způsobil škodu ve výši 69 600 Kč,
6. v době od 10. 2. 2014 do 20. 12. 2014, a to v únoru, březnu, červnu, červenci, srpnu, září, říjnu a prosinci, v T., S. ul., respektive v posledním případě v K., okres P., pod různými smyšlenými záminkami (na platbu nájmu, nákupy zboží pro podnikání, nákup měny euro za výhodný kurz) postupně ve více případech vylákal od J. S., finanční hotovost v celkové výši min. 158 000 Kč, půjčené peníze se zavázal vždy obratem vrátit, což dobrovolně nikdy nečinil, po opakovaných urgencích poškozeného tomuto postupně během roku 2014 vrátil částku ve výši 62 000 Kč a dne 4. 5. 2015 na naléhání poškozeného písemně uznal dluh 106 000 Kč a zavázal se jej uhradit, což však již neučinil, přesto, že úhradu dluhu různě předstíral, neměl to v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému J. S. způsobil škodu v celkové výši nejméně 96 000 Kč,
7. v přesně nezjištěné době v srpnu 2014 v Č., okres T., pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu ojetého dodávkového vozidla tov. zn. Volkswagen Crafter z Holandska podvodně vylákal od poškozeného J. V., finanční hotovost ve výši 161 000 Kč, kterou mu předal v září 2014 v T., a to částku 26 000 Kč přímo K. T. a částku 135 000 Kč dle pokynu obviněného jeho matce H. T., avšak toto vozidlo mu do současné doby nedodal, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, po urgencích poškozeného o dodání vozidla, nebo o vrácení peněz, mu v přesně nezjištěný den v únoru 2015 poskytl jako zástavu osobní motorové vozidlo tovární zn. VW Caddy, rok výroby 2011, o kterém tvrdil, že je jeho, a následně mu po mnoha urgencích postupně vrátil částku v celkové výši 66 000 Kč, přičemž J. V. po zjištění pravého majitele vozidla VW Caddy toto dne 2. 3. 2015 vrátil Z. C. (majiteli), čímž poškozenému J. V. způsobil škodu ve výši nejméně 95 000 Kč,
8. dne 14. 9. 2014 v T., H. nám., v provozovně spol. Mija cz, s. r. o., pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu marmelády z Holandska podvodně vylákal na jednateli uvedené společnosti, M. D., finanční částku ve výši 32 600 Kč, přičemž žádné zboží mu ani po urgencích do současné doby nedodal, ani nevrátil žádné peníze, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozené spol. Mija cz, s. r. o., IČO: 28080092, se sídlem T., L., způsobil škodu ve výši 32 600 Kč,
9. v době od 12. 12. 2014 do 28. 2. 2015 v T. pod různými smyšlenými záminkami (společného podnikání, na uhrazení zboží, letenek, pokut, exekucí, nákup měny euro za výhodný kurz) postupně ve více případech podvodně vylákal od L. B., finanční hotovost v celkové výši 288 829 Kč, kterou přislíbil vrátit obratem, či postupně řádně splácet, ani po urgencích do současné doby půjčené částky nevrátil, vyjma částky 9 050 Kč (ve čtyřech splátkách), kdy vrácení celé částky neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozené L. B. způsobil škodu v celkové výši 279 779 Kč,
10. v přesně nezjištěném období měsíců ledna až února 2015 v T., K. J., pod smyšlenou záminkou nákupu a prodeje různého použitého kuchyňského vybavení z restaurace (digestoře, nerezových stolů a policí, nerezových vozíků, prosklené vitríny, el. grilu, plynového grilu a el. drtiče odpadů), které však v té době neměl k dispozici, podvodně vylákal od poškozeného I. D., finanční hotovost v celkové výši 45 000 Kč, po opakovaných urgencích dodal pouze část zboží, které nakoupil přes internet, přičemž do současné doby mu nedodal zbývající slíbené věci v hodnotě nejméně 15 200 Kč, čímž poškozenému I. D., způsobil škodu ve výši nejméně 15 200 Kč,
11. dne 2. 4. 2015 a dne 13. 4. 2015 ve S., N. ul., okres K., v areálu firmy P. pod smyšlenou záminkou nákupu a dovozu zboží z Holandska, a to různých cukrovinek a třiceti kusů chladících zařízení, podvodně vylákal na poškozeném R. K., finanční částku ve výši 32 000 Kč (na cukrovinky) a poté finanční částku ve výši 60 000 Kč (na chladící zařízení), přičemž žádné zboží mu ani po urgencích do současné doby nedodal, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž poškozenému R. K. způsobil škodu v celkové výši 92 000 Kč,
12. v době od 4. 5. 2015 do 15. 9. 2015, a to v květnu, červnu, červenci, srpnu a září, v T., S. ul. pod různými smyšlenými záminkami (na platby daní, geodeta a právníka, na výživné) postupně ve více případech podvodně vylákal od poškozené B. R., finanční hotovost v celkové výši 179 500 Kč, půjčené peníze přislíbil vrátit obratem, do současné doby však nic nevrátil, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, kdy následně dne 9. 10. 2015 po urgencích poškozené této písemně uznal dluh v celkové výši 220 000 Kč (i za předchozí období), čímž poškozené B. R. způsobil škodu ve výši 179 500 Kč,
13. v přesně nezjištěné dny v srpnu 2015 v T., V. ul., pod smyšlenou záminkou nákupu měny euro za výhodný kurz postupně podvodně vylákal od poškozeného M. D., finanční hotovost v celkové výši 84 760 Kč, za kterou mu měl předat odpovídající částku v měně euro, nebo uhradit za poškozeného tuto částku v měně euro za svatební pobyt v zahraničí, dne 17. 8. 2015 poškozenému podepsal uznání dluhu na uvedenou částku se splatností do 18. 8. 2015, avšak do současné doby ani po urgencích poškozenému žádná eura nedodal, nevrátil převzatou finanční částku, ani neprovedl předmětnou platbu v měně euro, pouze na žádost poškozeného za tohoto v říjnu 2015 uhradil jeho svatební oslavu ve výši minimálně 15 000 Kč, čímž poškozenému M. D. způsobil škodu v celkové výši min. 69 760 Kč,
14. v přesně nezjištěné době v září 2015 ve S. H. u T. pod různými smyšlenými záminkami (platby na nájem domu, platby elektřiny, nákupy věcí do domu ve S. H., to vše pro majitele P. M. J. d. L., státního občana Holandska) postupně podvodně vylákal od poškozeného R. D., finanční částku v celkové výši 42 600 Kč, úhradu plateb neprovedl, ani nebyl oprávněn tyto vybrat, tuto částku si ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozenému R. D. způsobil škodu ve výši 42 600 Kč,
15. v době od 28. 9. 2015 do 1. 10. 2015 v Táboře pod smyšlenou záminkou výběru nájmu, který měl uhradit R. D. za dům ve S. H. u T., pro majitele nemovitosti, za jehož zástupce se vydával, postupně podvodně vylákal od A. K. částku v celkové výši 111 000 Kč, kterou měla poškozená vyplatit R. D. jako finanční vyrovnání, přičemž dne 1. 10. 2015 jí obviněný písemně potvrdil převzetí uvedené částky pro společnost Elpafun, s. r. o., jako majitele nemovitosti, částku si však ponechal pro svoji potřebu, čímž poškozené A. K. způsobil škodu ve výši 111 000 Kč,
16. v přesně nezjištěné době v listopadu 2015 v T., S. ul., pod smyšlenou záminkou nákupu měny euro za výhodný kurz ve dvou případech podvodně vylákal od poškozeného J. S., finanční hotovost vždy ve výši 15 000 Kč, kterou mu ani po urgencích do současné doby nevrátil, což neměl v úmyslu, ani to nebylo v jeho možnostech, čímž tak poškozenému J. S. způsobil škodu v celkové výši 30 000 Kč,
přičemž jednání popsaných pod body III 1-4 a IV 1-16 se dopustil přesto, že byl za trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zákoníku v posledních třech letech potrestán rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře pod sp. zn. 18 T 8/2009 ze dne 29. 5. 2009, ve spojení s rozsudkem Vrchního soudu v Praze pod sp. zn. 12 To 53/2009 ze dne 1. 9. 2009, který téhož dne nabyl právní moci, a kterým byl odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 6 let z jehož výkonu byl dne 24. 10. 2011 podmíněně propuštěn se zkušební dobou v trvání 7 let (to je do 24. 10. 2018).
Na základě odvolání obviněného a poškozené Gigas CZ, s. r. o., Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře rozsudkem ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017, napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a o způsobu jeho výkonu a ve výroku o náhradě škody týkajícího se této společnosti a nově uložil obviněnému úhrnný trest odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon jej zařadil do věznice s ostrahou, a poškozenou společnost s nárokem na náhradu škody odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce Mgr. Tibora Stana dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. e), f) a l) tr. ř. Uvedl, že ihned po svém dodání do ČR nebyl poučen o možnosti vzdát se práva zásady speciality. Přitom proti němu bylo vedeno trestní stíhání i pro trestný čin zanedbání povinné výživy podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který nizozemským soudem vydán nebyl. O možnosti vzdát se práva zásady speciality pak byl poučen až před vynesením rozsudku soudem prvního stupně a tohoto práva se nevzdal, načež soud prvního stupně jeho trestní stíhání pro citovaný trestný čin zastavil. Tím podle obviněného rozhodl ve věci samé. Ohledně tohoto trestného činu neměl podle obviněného soud řízení zastavit, ale přerušit podle §173 odst. 1 písm. d) tr. ř.
V další části svého dovolání obviněný namítá, že při ukládání trestu nebylo postupováno podle §45 odst. 1, 3 tr. zákoníku v souvislosti s trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013. V případě osmi útoků popsaných ve výroku rozsudku soudu prvního stupně (body I, III 1-4, IV 1-3) se totiž podle obviněného jednalo o trestnou činnost spáchanou před 8. 11. 2013. Podle obviněného by zde mohla být na místě úvaha, že toto pochybení je v jeho prospěch. K tomu namítá, že pro trestnou činnost, pro niž byl odsouzen citovaným trestním příkazem, nebyl nizozemským soudem vydán, tedy by ani v tomto řízení nemohl být za pokračování v trestném činu odsouzen.
V závěrečných částech svého dovolání pak obviněný namítl, že ve výroku IV 7 rozsudku soudu prvního stupně byl odsouzen za jiný automobil VW Caddy, než o který se ve skutečnosti jednalo, a že v řízení nebyly provedeny, resp. byly zamítnuty jeho důkazní návrhy. Závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017, a jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve shrnul dosavadní průběh řízení a obsah dovolání obviněného a uvedl, že obviněný poukazuje na okolnosti týkající se postupu soudů činných v této věci ve vztahu ke skutku posuzovanému obžalobou podle §196 odst. 1 tr. zákoníku, pro který bylo trestní stíhání s odkazem na zásadu speciality usnesením Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017, podle §11 odst. 1 písm. c) tr. ř. zastaveno. Dovolání přitom obviněný směřuje proti rozsudku soudu odvolacího, jenž se ovšem zmíněného přečinu ani ukončení souvisejícího trestního stíhání, nijak netýkal. Z toho důvodu nemá popsaná argumentace obviněného v tomto dovolacím řízení místo. Proti citovanému usnesení o zastavení trestního stíhání dovolání ani přípustné nebylo. Rovněž pak není namístě ani zaobírat se tvrzením obviněného, podle něhož údajně jeho trestní stíhání pro jiný skutek nemělo být zastaveno, ale podle §173 odst. 1 písm. d) tr. ř. přerušeno.
K další části dovolání týkající se aplikace §45 odst. 1 tr. zákoníku státní zástupce uvedl, že zmíněné pochybení by případně mohlo zakládat toliko vadu naplňující dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť její podstatou by bylo chybné vyhodnocení pokračujícího deliktu, tedy pochybení v aplikaci §116 tr. zákoníku. Zmíněný dovolací důvod ovšem obviněný neuplatnil. Dále státní zástupce upozornil, že s ohledem na okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 134/2013 a s přihlédnutím k §12 odst. 11 tr. ř., se patrně jedná o dílčí útoky téhož pokračujícího trestného činu pouze v případě útoků popsaných pod bodem III výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci. Obviněný byl předán z Nizozemí do České republiky pouze k vedení trestního stíhání stran útoků projednávaných v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 5/2017, přičemž s ohledem na §198 odst. 1 písm. a) zákona č. 104/2013 Sb., o mezinárodní justiční spolupráci ve věcech trestních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. m. j. s.“), předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána. Obviněnému proto nemohly být do odsuzujícího rozsudku postupem podle §45 odst. 1 tr. zákoníku přidány další útoky téhož pokračujícího trestného činu, byť jinak pro tento pokračující delikt byl předán, avšak nikoli pro tyto útoky, pro které byl již dříve shledán vinným a byl mu uložen trest (k tomu státní zástupce odkázal na usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 1. 2011, sp. zn. 1 To 1/2011, publikované v ASPI.) Pokud by se tak stalo, obviněný by byl i pro ně zbaven osobní svobody, resp. byl by na něm i pro ně vykonán trest, což by bylo v rozporu se zmíněným §198 odst. 1 z. m. j. s. Státní zástupce však připouští, že nemožnost aplikovat ustanovení §45 odst. 1 tr. zákoníku jinak obecně působící svojí podstatou ve prospěch obviněných soudy měly při svém rozhodování zohlednit.
V projednávané věci je navíc podle státního zástupce situace specifická tím, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 3 T 5/2017 byl obviněný vedle dílčích útoků popsaných v bodu III shledán vinným i pro další trestnou činnost, která byla ve svém souhrnu zásadně významnější než ony útoky zařazené v bodu III, a to zejména pro zločin podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku, se škodou téměř jeden a půl milionu Kč. Za takovou trestnou činnost přitom bylo obviněnému s přihlédnutím ke všem okolnostem nutné uložit trest odnětí svobody. Pokud by i tedy měla nastat náprava zmíněného pochybení, nutně by se odrazila ve výměře trestu odnětí svobody, který by musel být navýšen. Zjevně výhodnější je však pro obviněného kombinace kratšího (byť mírně) trestu odnětí svobody a trestu obecně prospěšných prací, oproti delšímu trestu odnětí svobody. Náprava by tak směřovala v neprospěch obviněného, což z podnětu jím podaného dovolání provést nelze.
Pokud obviněný napadl nesprávné označení vozidla, s nímž mělo být nakládáno v rámci útoku popsaného v bodu IV 7 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, má státní zástupce s ohledem na bod I 1 téhož výroku za to, že zde skutečně došlo k chybnému označení. Jednání, které bylo obviněnému kladeno za vinu, však bylo zcela jednoznačné, včetně kontaktů se Z. C. a J. V. a včetně jejich zařazení v čase, tudíž dopady této nepřesnosti jsou zcela zanedbatelné. Dovolání se zde navíc jak s uplatněnými, tak i dalšími zákonnými dovolacími důvody, míjí.
Námitku obviněného, že nebyly akceptovány jeho návrhy na doplnění dokazování, nelze podle státního zástupce podřadit pod uplatněné, ani pod jiné dovolací důvody. Pokud by v předmětné věci měla být dána existence opomenutých důkazů, k čemuž by s jistou mírou tolerance mohla směřovat argumentace obviněného, nebylo by možné mu přisvědčit. Jak totiž vyplývá z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 7. 2017, obhájce obviněného v závěru úkonu sdělil, že již dříve navrhoval provedení některých dalších důkazů, na což soud v části reagoval jejich doplněním a v části rozhodl o jejich neprovedení, přičemž obhájce reagoval tím, že žádné další důkazní návrhy nemá. Za takových okolností státní zástupce dovozuje, že v dovolacím řízení tvrzení o zamítnutí návrhů na doplnění dokazování nelze považovat za důkaz opomenutý, což by mohlo založit, byť obviněným neuplatněný, dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Pokud jde o obviněným rovněž uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř., podle státního zástupce k jeho odůvodnění obviněný nic nepředkládá a s ohledem na způsob rozhodnutí v rámci napadeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích – pobočky v Táboře ze dne 11. 10. 2017, sp. zn. 14 To 224/2017, resp. předchozího rozsudku soudu prvního stupně, tento důvod ani být dán nemůže. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. státní zástupce uvedl, že odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. řádný opravný prostředek věcně přezkoumal a poté rozhodl podle §258 odst. 1 písm. e), f), odst. 2 tr. ř. o částečné kasaci rozsudku soudu prvního stupně. Ke druhé alternativě citovaného dovolacího důvodu pak státní zástupce odkázal na to, co již uvedl výše. Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [s níže uvedenou výhradou, §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže proti obviněnému bylo vedeno trestní stíhání, ačkoliv podle zákona bylo nepřípustné. Nepřípustné je trestní stíhání tehdy, je-li dána některá okolnost uvedená v §11 odst. 1 tr. ř., resp. §11a tr. ř. V takovém případě trestní stíhání nelze zahájit a bylo-li zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno. Tímto dovolacím důvodem napadnutelná vada tedy spočívá v tom, že příslušný orgán činný v trestním řízení nerozhodl, poté co nepřípustnost trestního stíhání vyšla najevo, o zastavení trestního stíhání podle některého z ustanovení §172 odst. 1 písm. d) tr. ř., §188 odst. 1 písm. c) tr. ř., §223 odst. 1 tr. ř., §231 odst. 1 tr. ř., §257 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. nebo podle §314c odst. 1 písm. a) tr. ř., ač tak učinit měl.
Obviněný namítá v rámci tohoto dovolacího důvodu porušení zásady speciality upravené v §198 odst. 1 z. m. j. s., které však mělo nastat v řízení před soudem prvního stupně, jehož rozhodnutím bylo také napraveno. Napadeného odvolacího rozhodnutí se přitom námitka netýká. V této části je tedy dovolání nepřípustné, ačkoli uplatněnou námitku by bylo jinak možné citovanému dovolacímu důvodu podřadit.
Podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí. Není zcela zřejmé, kterou námitku chtěl obviněný citovanému dovolacímu důvodu podřadit. Nejblíže je mu patrně jeho tvrzení, že ohledně trestného činu podle §196 odst. 1 tr. zákoníku nemělo být řízení zastaveno, ale přerušeno podle §173 odst. 1 písm. d) tr. ř. K tomu však lze odkázat na to, co už bylo řečeno výše.
Další námitky obviněného pak citovaným dovolacím důvodům neodpovídají. Jak správně uvedl státní zástupce, námitka vztahující se k aplikaci §45 odst. 1 tr. zákoníku by mohla odpovídat dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který však obviněný neuplatnil. Nejvyšší soud se však přesto touto otázkou zabýval, neboť věcné námitky dovolání, byť nebyly právní citací označeny v souladu s dosavadním výkladem jednotlivých dovolacích důvodů, jednoznačně naznačují, kde spatřuje obviněný podstatnou vadu napadených rozhodnutí.
Trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013, jenž nabyl právní moci dne 3. 12. 2013, byl obviněný shledán vinným pokračujícím přečinem podvodu podle §209 odst. 1, 2 tr. zákoníku, kterého se dopustil jednáním popsaným jako samostatné útoky v pěti bodech výroku tohoto rozhodnutí (Nejvyšší soud je měl při svém rozhodování k dispozici), spáchanými v době od listopadu 2011 do ledna 2013, a byl za to odsouzen k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 300 hodin., který vykonal ke dni 10. 11. 2015. Usnesení o zahájení trestního stíhání v nyní projednávané věci obviněný převzal dne 16. 7. 2013. Přečinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 3 tr. zákoníku, popsaného v bodu III 1-4 výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci se obviněný dopustil jednáním spáchaným od srpna 2012 do 18. 12. 2012. Zločinu podvodu podle §209 odst. 1, 2, 4 písm. d) tr. zákoníku se podle bodu IV 1-3 obviněný dopustil v říjnu a listopadu 2013 (a dalších útoků v bodech 4-16 od prosince 2013 do roku 2015). Všech dílčích útoků se obviněný dopustil v zásadě shodným způsobem, kontinuálně a se stejným záměrem (§116 tr. zákoníku).
S ohledem na okamžik doručení usnesení o zahájení trestního stíhání obviněnému ve věci vedené u Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 134/2013 je tak vzhledem k ustanovení §12 odst. 11 tr. ř. zřejmé, že jednání obviněného popsané v bodu IV rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci je ve vztahu k jednání popsanému v trestním příkaze téhož soudu ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013, samostatným trestným činem a nikoli dalšími pokračujícími útoky shodného deliktu, k němuž nepřicházelo v úvahu vyslovení společného trestu podle §45 odst. 1 tr. zákoníku a s přihlédnutím k okamžiku doručení trestního příkazu obviněnému ani ukládání souhrnného trestu podle §43 odst. 2 tr. zákoníku. V daném rozsahu tedy soudy v přezkoumávané věci nijak nepochybily. Pokud jde o jednání popsané v bodu III rozsudku soudu prvního stupně v nyní projednávané věci, je situace odlišná, neboť obviněný všechny útoky spáchal před dělícím momentem ve smyslu §12 odst. 11 tr. ř. a tedy se jedná o dílčí útoky téhož pokračujícího trestného činu. Je tedy zřejmé, že měl být v bodě III rozsudku soudu prvního stupně v projednávané trestní věci ukládán společný trest za současného zrušení výroku o vině a trestu v trestním příkazu Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 134/2013. Pokud byl obviněný uznán vinným v tomto bodě projednávané věci jen pro jednotlivé dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které tvořily s dalšími útoky, za něž byl již pravomocně odsouzen, jeden pokračující trestný čin, byl porušen zákon v ustanovení §45 tr. zákoníku. Tuto vadu měl napravit vhodným způsobem odvolací soud, a to přesto, že nebyla v odvolání obviněným vytýkána. Jde totiž o vadu, která má vliv na správnost výroků, proti nimž bylo odvolání podáno (§254 odst. 1 tr. ř.).
V této věci je problém s ukládáním společného trestu podle §45 tr. zákoníku navíc komplikován tím, že k předání obviněného z Holandska do České republiky k trestnímu stíhání došlo na základě Evropského zatýkacího rozkazu vydaného v projednávané věci a ten neobsahoval ty dílčí útoky pokračujícího trestného činu podvodu podle §209 tr. zákoníku, za které byl obviněný odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře pod sp. zn. 1 T 134/2013. Povinností soudů pak bylo s ohledem na zásadu speciality vyjádřenou v ustanovení §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s., aby za uvedené situace mohl být uložen a vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody (ten jako jediný možný připadal v úvahu) i za tyto dílčí útoky, postupovat podle §198 odst. 3 z. m. j. s. a opatřit dodatečný souhlas s trestním stíháním i za uvedené další útoky pokračujícího trestného činu. Hovoří se o souhlasu s trestním stíháním, neboť postup podle §45 tr. zákoníku předpokládá zrušení původního rozhodnutí o vině a trestu o těchto dílčích útocích a nové rozhodnutí o vině a trestu, které je zahrne. Není možné rozhodnout o dílčích útocích pokračujícího trestného činu v případě, že za jiné takové útoky byl již obviněný pravomocně odsouzen, bez postupu podle §45 tr. zákoníku. Jde o to, aby byl předcházející výrok o vině zrušen. Jen tak lze uznat obviněného vinným i za dílčí útoky nové. Zákon nepřipouští žádné upuštění od uložení společného trestu.
K tomu je pro vysvětlení uplatnění zásady speciality v těchto specifických věcech potřebné ještě uvést některé související problémy. Podle §198 odst. 1 písm. a) z. m. j. s. předaná osoba nemůže být zbavena osobní svobody ani proti ní nemůže být vedeno trestní stíhání ani na ní vykonán trest nebo ochranné opatření pro jiný skutek spáchaný před předáním, než pro který byla předána, není-li dána některá z dále uvedených výjimek. V projednávané věci přitom ze spisového materiálu naplnění některé z výjimek nevyplývá. Nejprve je však třeba rozhodnout, zda pojem „skutek“ je v předmětném ustanovení užit ve smyslu hmotněprávním (v daném případě ve smyslu §116 tr. zákoníku), nebo zda se zde uplatní ustanovení §12 odst. 12. tr ř., podle kterého se každý útok pokračujícího trestného činu pokládá za samostatný skutek v procesním smyslu. Touto otázkou se již Nejvyšší soud zabýval mimo jiné ve svém usnesení ze dne 5. 8. 2015, sp. zn. 11 Tcu 24/2015, v němž dospěl k závěru, že je třeba zásadu speciality respektovat také v případě, že by u obviněného měl být vykonán nepodmíněný trest odnětí svobody uložený i za ty dílčí útoky pokračujícího trestného činu, které v posuzované věci nebyly obsahem Evropského zatýkacího rozkazu a jeho předání a vyžádat souhlas příslušného orgánu.
Námitku, podle které měl být ve výroku IV 7 nesprávně označen automobil, nelze podřadit žádnému dovolacímu důvodu, tedy ani dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný zde ostatně ani nijak nespecifikuje, jaký dopad na právní posouzení skutku by toto pochybení mělo mít. Konečně pak v případě zamítnutí důkazních návrhů obviněného se rovněž o námitku způsobilou dovolacího přezkumu nejedná. Obviněný k tomu ani neuvádí, že by se mělo jednat o tzv. opomenuté důkazy, lze jej proto nad rámec dovolacího řízení odkázat na odůvodnění soudních rozhodnutí a výše citované vyjádření státního zástupce.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem došlo popsaným způsobem k porušení zákona, pokud jde o výrok o vině obviněného uvedený pod bodem III rozsudku Okresního soudu v Táboře ze dne 21. 7. 2017, sp. zn. 3 T 5/2017. Zrušil proto odpovídající vadnou část rozsudku odvolacího soudu, jakož i části týkající se celého výroku o trestu a náhradě škody.
Krajský soud v Českých Budějovicích – pobočka v Táboře opět věc v potřebném rozsahu projedná. Zejména zváží z hlediska rychlosti a hospodárnosti řízení, zda nebude vhodnější po zrušení vadného výroku rozsudku prvního stupně tuto část vyloučit k samostatnému projednání a rozhodnutí a vrátit ji soudu prvního stupně, aby o ní dále jednal a rozhodl. Sám by mohl uložit trest a rozhodnout o náhradě škody na základě výroků o vině, které ponechal Nejvyšší soud beze změny. V každém případě je třeba v dosud vadné části postupovat v naznačeném směru podle §198 odst. 3 z. m. j. s. a opatřit dodatečný souhlas s trestním stíháním obviněného i za další útoky pokračujícího trestného činu, za které byl pravomocně odsouzen trestním příkazem Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013. Pokud by od příslušného orgánu holandské strany dodatečný souhlas z nějakého důvodu nebyl získán, nezbylo by než obviněného uznat vinným jen pro nově žalované útoky. Podstatné je ovšem, že v takovém případě by na rozdíl od původního řízení bránila postupu podle §45 tr. zákoníku zákonná překážka, kterou nelze odstranit. Získá-li se uvedený souhlas, bude nutno při dalším rozhodování o společném, popř. i souhrnném trestu respektovat i zákaz reformace in peius podle §265s odst. 2 tr. ř. Rozšíření počtu dílčích útoků pokračujícího trestného činu a tomu odpovídající zvýšení způsobené škody bude vyváženo zrušením výroku o vině a trestu trestního příkazu Okresního soudu v Táboře ze dne 8. 11. 2013, sp. zn. 1 T 134/2013. Při ukládání trestu bude také nezbytné významně zohlednit i skutečnost, že obviněný vykonal trest uložený citovaným trestním příkazem.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu