ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.499.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 499/2018-65
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. 4. 2018 o dovolání obviněného T. T. M. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 12 To 104/2016, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 17/2015, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného T. T. M. odmítá.
Odůvodnění:
I.
Dosavadní průběh řízení
1. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 10. 8. 2016, sp. zn. 4 T 17/2015, byl obviněný T. T. M. uznán vinným v bodě 1) zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, odst. 2 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a v bodě 3) přečinem přechovávání omamné a psychotropní látky a jedu podle §284 odst. 1, odst. 2 tr. zákoníku, a to na podkladě skutkového zjištění ve výroku rozsudku blíže uvedeného. Za to byl odsouzen podle §283 odst. 4 tr. zákoníku za použití §43 odst. 1 tr. zákoníku k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 11 let, pro jehož výkon byl podle §56 odst. 3 tr. zákoníku zařazen do věznice s ostrahou. Podle §80 odst. 1, 2 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest vyhoštění na dobu 10 let. Podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku byl obviněnému uložen rovněž trest propadnutí věci, blíže specifikovaných na č. l. 10–12 výroku rozsudku.
2. Tímtéž rozsudkem bylo rovněž rozhodnuto o vině a trestech u dalších spoluobviněných.
3. O odvoláních, která proti tomuto rozsudku podali jednak obvinění T. T. M., L. T. P., D. M. S., N. L. T., P. Q. H., P. V. H., jednak státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze do výroků o uložených trestech, a to v neprospěch obviněného P. V. H. a ve prospěch obviněného A. D., a dále zúčastněné osoby B.T. L., B. T. H., B. T. T. a N. Q. N., rozhodl ve druhém stupni Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 17. 1. 2017, sp. zn. 12 To 104/2016 tak, že z podnětu odvolání obviněných L. T. P., D. M. S., N. L. T., T. T. M., P. Q. H. a P. V. H., odvolání státní zástupkyně v části, týkající se obviněného A. D., jakož i z podnětu odvolání zúčastněných osob B. T. L., B.T. H., B. T. T. a N. Q. N., podle §258 odst. 1 písm. d), e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ohledně obviněných L. T. P., D. M. S., N. L. T., T. T. M., P. Q. H., P. V. H. a A. D. ve výrocích o uložených trestech propadnutí věci. Současně za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že podle §70 odst. 2 písm. a) tr. zákoníku obviněným L. T. P., D. M. S., N. L. T., T. T. M., P. Q. H. a P. V. H. uložil trest propadnutí věcí, blíže specifikovaných na č. l. 2–3 výroku rozsudku. Podle §101 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku dále rozhodl o zabrání věcí, blíže specifikovaných na č. l. 3 výroku rozsudku. Podle §259 odst. 1 tr. ř. v části, týkající se věcí vydaných nebo zajištěných v rámci domovních prohlídek u shora jmenovaných obviněných, ohledně nichž těmto nebyly uloženy tresty jejich propadnutí nebo nebylo vysloveno jejich zabrání, věc vrátil soudu prvního stupně k novému rozhodnutí.
4. Podle §256 tr. ř. odvolání státní zástupkyně v části, vztahující se k obviněnému P. V. H., jako nedůvodné zamítl.
II.
Dovolání obviněného a vyjádření k němu
5. Proti citovanému rozsudku Vrchního soudu v Praze podal obviněný T. T. M. prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Ve svém mimořádném opravném prostředku s odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vztahující se k požadavkům na odůvodnění soudních rozhodnutí poukazuje na odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, které shledává nedostatečným a odporujícím ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., když má za to, že na základě v něm uvedených důkazů, o které soud opřel svá skutková zjištění, nemůže obstát závěr o jeho vině předmětnou trestnou činností. O jeho osobě totiž nehovoří žádný ze svědků ani spoluobviněných, jeho hlas není mezi hlasy posuzovanými znalkyní PhDr. Marií Svobodovou, ani se jej netýkají závěry znaleckých posudků z odvětví chemie, daktyloskopie a genetiky, není též žádná zmínka o jeho jménu a jím užívaném telefonu v odposleších pořízených Celním pátracím úřadem Drážďany a policejním orgánem České republiky, když ve vztahu ke skutku pod bodem 1) žádné poznatky nepřinesl ani výsledek prohlídky jím užívaného automobilu zn. VW Golf. Vytýká, že namítané vady rozsudku soudu prvního stupně, jimiž došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku, neodstranil ani soud odvolací. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené rozhodnutí vrchního soudu a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
6. Z obsahu vyjádření státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství vyplývá, že obviněný svými námitkami toliko polemizuje s rozsahem a kvalitou odůvodnění soudních rozhodnutí, přičemž nepředkládá žádnou relevantní argumentaci, z níž by bylo možno dovodit věcnou nesprávnost samotného výroku soudních rozhodnutí. Rovněž námitky, že o jeho trestné činnosti nesvědčí žádné jím vyjmenované důkazy, které obviněný výslovně vztahuje k obsahu odůvodnění soudních rozhodnutí, nikoli proti vlastní správnosti napadených rozhodnutí, uplatněnému ani jinému zákonnému důvodu dovolání obsahově neodpovídají. Byť tedy dovolání formálně deklaruje dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., toto je ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. obsahově nepřípustné. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. jako nepřípustné odmítl.
7. Toto vyjádření bylo doručeno obhájcům obviněného JUDr. Miloslavu Kijasovi a JUDr. Beno Jeřábkovi k případné replice, k dnešnímu dni však obviněný tohoto svého práva nevyužil.
III.
Přípustnost dovolání
8. Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání přípustné není.
9. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze napadnout dovoláním pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Dovolání jako mimořádný opravný prostředek nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí a z jakýchkoliv důvodů, neboť není univerzálním prostředkem k nápravě všech vad a všech rozhodnutí. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky – musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci musí rozhodnutí nabýt v řízení před soudem druhého stupně, a současně zákon dovolání připouští. Ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. potom taxativně vymezuje, která soudní rozhodnutí se považují pro řízení o dovolání za rozhodnutí ve věci samé.
10. Dovoláním, podobně jako jinými opravnými prostředky, lze napadat jen výroky určitého rozhodnutí, nikoli samotné jeho odůvodnění. Důvody dovolání (§265b tr. ř.) totiž musí mít podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, případně v postupu soudu, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, nikoli jen v samotném odůvodnění vydaného rozhodnutí.
11. Podle §265a odst. 4 tr. ř. dovolání jen proti důvodům rozhodnutí není přípustné. Je-li podáno dovolání jen proti důvodům rozhodnutí uvedeného v §265a odst. 1 a 2 tr. ř., musí být odmítnuto jako nepřípustné [§265i odst. 1 písm. a) tr. ř.] a též jako nesplňující náležitosti obsahu dovolání [§265i odst. 1 písm. d) tr. ř.], neboť jednou z náležitostí je označení výroku, který je dovoláním napadán (§265f odst. 1 tr. ř.). To platí bez ohledu na skutečnost, zda je odůvodnění rozhodnutí nesprávné, rozporné, neúplné nebo jinak vadné.
12. Obviněný svůj mimořádný opravný prostředek opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., když má za to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Nejvyšší soud z obsahu dovolání nicméně zjistil, že výhrady obviněného nemají podklad výlučně ve výrokové části příslušného rozhodnutí, případně v postupu soudu, který předcházel vydání napadeného rozhodnutí, ale toliko v samotném odůvodnění vydaných rozhodnutí. Obviněný s poukazem na §125 odst. 1 tr. ř. připomíná povinnost soudu uvést v rámci odůvodnění rozsudku důkazy, o které svá skutková zjištění opírá, přičemž namítá, že důkazy, které jsou v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně uvedeny, o jeho trestné činnosti nesvědčí. Svými námitkami tak ve skutečnosti nenapadá nesprávnost žádného konkrétního výroku napadeného rozhodnutí, ale toliko polemizuje s odůvodněním rozhodnutí soudů obou stupňů, k jejichž obsahu tyto své výhrady vztahuje.
13. Vzhledem k tomu, že obviněný svými námitkami citovaný dovolací důvod ani jiný zákonný důvod dovolání nenaplnil, přičemž jiné výhrady než výhrady směřující obsahově proti odůvodnění napadeného rozsudku odvolacího soudu a jemu předcházejícího rozsudku soudu prvního stupně dovolání neobsahuje, je toto nutno ve smyslu §265a odst. 4 tr. ř. považovat za obsahově nepřípustné.
14. S poukazem na výše uvedené tak Nejvyššímu soudu nezbylo než takto podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítnout jako dovolání, které není přípustné. Za podmínek stanovených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. tak učinil v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 4. 2018
JUDr. Antonín Draštík
předseda senátu