ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.524.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 524/2018-26
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 dovolání, které podal obviněný J. M. proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 440/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 2 T 93/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 2 T 93/2017, byl J. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, dílem dokonaným, dílem ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na dobu tří a půl roku, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že ačkoli věděl, že účinnou látkou drogy marihuany je delta-9-tetrahydrokanabinol, který se nachází v konopí, které je podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, jako omamná látka zařazeno v příloze č. 3 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, a na seznamu IV vyhlášky č. 47/1965 Sb., Jednotné úmluvy o omamných látkách, a samotný delta-9-tetrahydrokanabinol je jako psychotropní látka vyjmenován v příloze č. 4 nařízení vlády o seznamech návykových látek, a zařazen na seznamu č. II vyhlášky č. 62/1989 Sb., Úmluvy o psychotropních látkách, a věděl, že s těmito látkami nebyl oprávněn volně nakládat, protože nedisponoval příslušným oprávněním dle ustanovení §3 odst. 2, §4 a §8 zákona o návykových látkách:
1. v blíže nezjištěné době nejpozději do 8:55 hodin dne 3. 5. 2017 v P.– K., N. Š., v bytové jednotce č. 2 vypěstoval nezjištěný počet kusů rostlin rodu konopí, sklidil je, usušil, odseparoval části rostlin vhodné pro toxikomanickou aplikaci, vyrobil drogu marihuanu a na různých místech bytu ji přechovával v podobě sušených listových čepelí a vrcholových květenství rostlin v podobě sušeného rostlinného materiálu o celkové hmotnosti 1 420,877g, ve kterém byla zjištěna přítomnost delta-9-tetrahydrokanabinolu o koncentraci od 1,2 % do 14,5 % hmotnostních, tedy celkem 105,01 g této látky,
2. v blíže nezjištěné době nejpozději do 8:55 hodin dne 3. 5. 2017 v P. – K., N. Š., v bytové jednotce č. 2 pěstoval za využití elektrotechnického zařízení schopného ve svém komplexu zajistit osvit, fotoperiodu, vytápění, ventilaci a cirkulaci vzduchu v pěstebním prostoru a i regulaci vzdušné vlhkosti společně s využitím běžně dostupných komerčních hnojiv sloužících pro podporu růstu a maximalizace pěstebních přírůstků a výnosů rostlinného materiálu 11 kusů rostlin rodu konopí o výšce od 38,5 cm do 80,5 cm, z nich separovaná rostlinná drť činila 275 g, ve které byla zjištěna přítomnost delta-9-tetrahydrokanabinolu o průměrné koncentraci 9,4 % hmotnostních, tedy celkem 25,85 g této látky, a to se záměrem rostliny nechat uzrát, sklidit, usušit, odseparovat části vhodné pro toxikomanickou aplikaci a vyrobit drogu marihuanu určenou k distribuci jiným osobám, avšak k dokonání tohoto jednání z důvodu zásahu policejního orgánu nedošlo,
tedy celkem neoprávněně vypěstoval konopí, vyrobil a přechovával marihuanu, přičemž celková hmotnost marihuany a separované rostlinné drti konopí činila 1 695,877 g a celková hmotnost delta-9-tetrahydrokanabinolu činila 130,86 g.
Městský soud v Praze usnesením ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 440/2017, o dvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím svého obhájce JUDr. Adama Kopeckého, LL.M., dovolání. Ohledně dovolacího důvodu odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že se odvolací soud jeho námitkami absolutně nezabýval. Trvá na tom, že konopí pěstoval jedině pro vlastní potřebu. Oba soudy přitom nijak přesvědčivě neodůvodnily, že by k pěstování konopí, resp. k výrobě a přechovávání psychotropní látky mělo docházet skutečně „pro jiného“. Tento závěr podle obviněného nelze učinit pouze na základě rozsahu, ve kterém byl čin spáchán, neboť pak by nikdy nemohlo dojít k naplnění skutkové podstaty §285 odst. 4 tr. zákoníku. Obviněný je toho názoru, že jeho jednání mělo být posouzeno podle §284 odst. 1 nebo §285 odst. 1 tr. zákoníku. Dále pak obviněný namítá, že se soudy v odůvodnění svých rozhodnutí nijak nevypořádaly s dalšími kritérii pro určení značného rozsahu mimo množství omamné či psychotropní látky, jako je počet ohrožených osob, druh látky, účinek spojený s jejím užíváním, způsob, jakým s látkami nakládal, dobu, po kterou tak činil, závislost konzumenta apod. Obviněný zdůraznil, že marihuana se řadí mezi tzv. měkké drogy, tedy nejméně společensky škodlivé, přičemž jeho jednání se odehrávalo po dobu pouhých čtyř měsíců. Sám přitom dobrovolně ustříhal veškeré dráty a konopí chtěl zlikvidovat. Svým jednáním nikoho neohrozil.
Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2018, sp. zn. 9 To 440/2017, popřípadě též jemu předcházející rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 30. 8. 2017, sp. zn. 2 T 93/2017, a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten uvedl, že se námitky obviněného částečně míjejí s přisouzenou právní kvalifikací. Obviněnému bylo kladeno zejména za vinu, že vypěstoval konopí v nezjištěném počtu rostlin, přičemž tyto rostliny sklidil, sušil, separoval jejich části vhodné pro další toxikomanické využití. Svým jednáním tak jednoznačně naplnil znak „vyrobí“ ve smyslu ustanovení §283 odst. 1 tr. zákoníku. Z hlediska pojmu „výroby“ totiž není právně rozhodné, zda takto vyrobená droga slouží nadále výhradně pro vlastní potřebu pachatele, či zda je určena pro další distribuční činnost. Podřazení takového jednání pod ustanovení §283 tr. zákoníku je proto podle státního zástupce správné. Jednání obviněného nebylo podle státního zástupce možno kvalifikovat podle §284 odst. 1 či §285 odst. 1 tr. zákoníku, neboť obviněný uvedenou toxikomanicky využitelnou rostlinnou drť konopí, jež bylo ve stavu způsobilém k užívání jakožto tzv. marihuana, přímo vyráběl. K tomu odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014.
S dovoláním obviněného se státní zástupce neztotožňuje ani v části, v níž obviněný zpochybňuje naplnění alternativy daného trestného činu v podobě „přechovávání pro jiného“. Na podkladě všech zjištěných skutečností je podle něj přiléhavě odůvodněn závěr, že celkový objem vyrobené marihuany přesahoval deklarovanou osobní potřebu obviněného, o dalším určení přinejmenším části takto vyprodukované marihuany též pro další osoby pak svědčí i nalezené pomůcky obvykle sloužící pro distribuci (digitální váhy, plastové sáčky s přítlačnou lištou, v praxi příznačně nazývané „dealeráky“). Právě v tomto směru lze hovořit o „dalších okolnostech“ nasvědčujících tomu, že obviněný uvedené rostliny konopí přechovával mj. též za účelem další distribuční činnosti, a tento závěr je zcela ve shodě též s uvedeným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 300/2014.
Pokud obviněný rozporuje naplnění znaku „ve značném rozsahu“, státní zástupce se s jeho námitkami rovněž neztotožňuje. Obviněný totiž v souhrnu výrazněji překročil judikatorně stanovenou hranici značného rozsahu, jež činí ve smyslu kvantitativních kritérií vymezených stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Tpjn 301/2013 ve spojení s tzv. metodou desetinásobku podle usnesení velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012 nejméně 100 gramů účinné látky tetrahydrocannabinolu (THC). Za těchto okolností podle názoru státního zástupce již nelze obviněným prosazovaným tzv. kvalitativním kritériím pro určení rozsahu přiznat rozhodující váhu, neboť v daném případě se bez zřejmých pochybností nejednalo o „nevýznamné překročení“ dané kvantitativní hranice (srov. citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 15 Tdo 1003/2012). Nelze zcela vycházet ani z obviněným citované starší judikatury Nejvyššího soudu, která byla překonána právě citovaným rozhodnutím velkého senátu trestního kolegia Nejvyššího soudu. Pouze pro úplnost tak státní zástupce zdůraznil, že obviněný se svého jednání dopouštěl zjevně po delší dobu, neboť u něj již proběhl nejméně jeden pěstební cyklus, a ve své pěstební činnosti pokračoval i přesto, že se mu již podařilo významné množství toxikomanicky využitelné marihuany vyrobit. Státní zástupce tak má za to, že ani obviněným prosazovaná kvalitativní kritéria nijak nenasvědčují závěru,
že by se jednání ve „značném rozsahu“ nedopustil. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že část dovolací argumentace lze uplatněnému dovolacímu důvodu podřadit jen s určitou dávkou tolerance, neboť ji obviněný zakládá na odlišném skutkovém zjištění, než vyplývá z rozsudku soudu prvního stupně, a sice že konopí pěstoval a přechovával pouze pro vlastní potřebu. K tomu lze nad rámec dovolacího řízení odkázat mimo jiné i na jeho vlastní výpověď citovanou soudem prvního stupně v odůvodnění rozsudku, kde uvádí, že marihuanu měl především pro svoji osobní potřebu (tedy nikoli výhradně). Současně se lze ztotožnit s názorem soudů činných ve věci, že množství konopí, které obviněný vypěstoval a pokusil se dále vypěstovat, jeho vlastní potřebu zcela nepřiměřeně přesahovalo. Navíc byly u obviněného nalezeny sáčky s přítlačnou lištou a digitální váha, tedy věci typicky užívané při distribuci drog. Není proto pravda, že by závěr o určení konopí pro jiné osoby učinil soud prvního stupně pouze na základě rozsahu trestné činnosti, resp. množství pěstovaného konopí. Nejvyšší soud se také neztotožňuje s úvahou obviněného, podle které by se skutková podstata §285 odst. 1, 4 tr. zákoníku v důsledku daného právního názoru stala zcela obsolentní. Při úvaze, podle které by dané množství konopí obviněnému při spotřebě 1,5 g denně stačilo na tři roky, vzal totiž soud prvního stupně v úvahu obviněným uváděný způsob užívání a spotřebu drogy. Jiná situace by pak mohla nastat v případě, kdy by si obviněný z konopí vyráběl např. masti apod. Jednání obviněného tak nebylo možno kvalifikovat podle §285 či §284 tr. zákoníku již proto, že obviněný konopí neměl pouze pro vlastní potřebu.
Na druhou stranu je však třeba dát obviněnému za pravdu, že skutková podstata §285 tr. zákoníku se v důsledku aktuální judikatury Nejvyššího soudu v praxi často neuplatní, neboť jednání pachatelů spočívající v pěstování konopí směřuje zpravidla k jeho dalšímu zpracování tak, aby je bylo možné užívat zejména kouřením. Podle stanoviska č. 1/2015 Sb. rozh. tr., v němž obsažený právní názor je třeba aplikovat i na jednání obviněného, pěstování rostliny konopí nelze ztotožňovat s pojmem „výroba“ omamné nebo psychotropní látky ve smyslu §283 odst. 1 tr. zákoníku, přičemž o výrobu, resp. některou její fázi, jde v případech, kdy byla rostlina konopí sklizena a následně došlo k jejímu neoprávněnému zpracování v procesu, v němž jako vstupní komponent byla dále upravována, a to buď do stavu způsobilého již ke spotřebě (marihuana), anebo k získání psychotropní látky tetrahydrokanabinolu (THC). To platí i tehdy, jestliže pachatel uskutečnil takovou výrobu pro vlastní potřebu. V tomto případě je samotné opatření nebo přechovávání rostlin konopí již pokusem trestného činu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §21 odst. 1 a §283 odst. 1 tr. zákoníku.
Pokud pak jde o námitku týkající se stanovení rozsahu, v němž byl trestný čin spáchán, lze se ztotožnit s vyjádřením státního zástupce. Množství účinné látky tetrahydrokanabinolu, které podle aktuální judikatury (č. 15/2014 a č. 44/2013 Sb. rozh. tr.) tvoří orientační hranici pro naplnění znaku značného rozsahu, činí 100 g. Obviněný přitom vypěstoval konopí, jehož obsah THC v souhrnu tuto hranici překročil téměř o třetinu (130,86 g), navíc se jednalo zčásti o látku obsaženou v ještě nedospělých rostlinách, jeho jednání tak směřovalo k získání ještě většího množství účinné látky. Za této situace by jistě nebyl prostor pro závěr, že znak značného rozsahu nebyl naplněn vzhledem k dalším okolnostem, jejichž hodnocení by při úvaze o naplnění tohoto znaku přicházelo v úvahu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný označil druhou alternativu jmenovaného dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy Nejvyšší soud vady vytýkané obviněným na základě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v napadeném rozhodnutí neshledal.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že napadeným rozhodnutím a jemu předcházejícím postupem k porušení zákona ve smyslu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jiného dovolacího důvodu nedošlo. Dovolání obviněného J. M. proto pro jeho zjevnou neopodstatněnost podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, a to v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu