ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.544.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 544/2018-67
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 dovolání, která podali obvinění V. M. a P. B. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 49 T 4/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných V. M. a P. B. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2017, sp. zn. 49 T 4/2017, byli obvinění V. M. (v bodech I/1-8, II/9-10 a III/11) a P. B. (v bodech I/1-8 a II/9) uznáni vinnými zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c) tr. zákoníku. V. M. byl za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných. P. B. byl za použití §58 odst. 1 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání pěti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že od přesně nezjištěné doby roku 2015 nejpozději do dne 6. 6. 2016 V. M. a od měsíce srpna 2015 nejpozději do dne 11. 5. 2016 P. B. bez povolení a v rozporu s ustanovením §4 zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, úmyslně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, motivováni finančním ziskem, V. M. sám, případně prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob, obstarával tablety XTC (extáze), obsahující účinnou látku methyltenamfetamin (3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin – MDMA), který je zařazen jako psychotropní látka v seznamu I podle Úmluvy o psychotropních látkách a je uveden v příloze č. 4 nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, a omamnou látku kokain, který je zařazen jako omamná látka v seznamu I podle Jednotné úmluvy o omamných látkách a je uveden v příloze č. I nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, které podle §44c zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších zákonů ve znění pozdějších předpisů stanoví seznamy omamných a psychotropních látek, které následně dovezl na území České republiky, kde je jednak na základě předchozí domluvy prodával P. B. za účelem další distribuce jak na území České republiky, tak na území Slovenské republiky, jednak dalším osobám, přičemž si oba byli vědomi toho, že jimi prodávané množství zejména tablet XTC bude sloužit k další distribuci, a to tak, že:
I.
1) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době v měsíci srpnu 2015, V. M. prodal na základě předchozí žádosti tablety XTC v množství 350 ks, modré barvy, ve tvaru diamantu, na přesně nezjištěném místě v hlavním městě Praze P. B., který následně toto množství tablet prodal na přesně nezjištěném parkovišti v Praze, při příjezdu do hlavního města ze severní strany, v osobním vozidle tovární značky Volkswagen Passat, šedé barvy, nezjištěné r. z., za částku ve výši 1 350 EUR, I. P., který tablety vyvezl na území Slovenské republiky, kde zajistil jejich další prodej prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob,
2) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době v měsíci září nebo říjnu 2015, V. M. prodal na základě předchozí žádosti tablety XTC v množství 1 000 ks, světle zelené barvy opatřené logem „WhatsApp“, na přesně nezjištěném místě v hlavním městě Praze P. B., který následně toto množství tablet prodal v B., na parkovišti obchodního centra O., v osobním vozidle tovární značky Volkswagen Passat, šedé barvy, nezjištěné r. z., za částku ve výši 3 200 EUR, I. P., který tablety vyvezl na území Slovenské republiky, kde zajistil jejich další prodej prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob,
3) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do poloviny měsíce listopadu 2015, prodal V. M. na základě předchozí žádosti, na přesně nezjištěném místě, pravděpodobně v centru hlavního města Prahy, nejméně 350 ks tablet XTC zelené barvy, opatřených logem „WhatsApp“, za částku ve výši 80 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku V celkové výši 28 000 Kč, P. B., který toto množství tablet prodal v B., na parkovišti nákupního centra B., kam přicestoval z České republiky osobním vozidlem tovární značky VW Passat, šedé barvy, nezjištěné r. z., za částku ve výši 1 000 EUR, I. P., který zajistil jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob,
4) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do 12. 1. 2016, ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí žádosti nejméně 1 000 ks tablet XTC, oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“, za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 55 000 Kč, P. B., který následně toto množství tablet prodal dne 12. 1. 2016 v B., na parkovišti u obchodního centra O., poblíž řetězce rychlého občerstvení M., ve svém vozidle Škoda Superb, černé barvy, za částku 2 800 EUR, I. P., který zajistil jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob, přičemž následně, po příjezdu na Slovensko, prodal I. P. ve městě P., z tohoto zakoupeného množství tablet, L. B., ,nejméně 100 ks tablet XTC oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“, a to za částku ve výši 3 EUR za 1 kus,
5) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do poloviny měsíce února 2016, ve svém bydlišti, na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí žádosti nejméně 2 000 ks tablet XTC oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“ za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 110 000 Kč, P. B., který následně toto množství tablet prodal v P.- Z., na parkovišti poblíž řetězce rychlého občerstvení K. a obchodního řetězce G., ve svém vozidle Škoda Superb, černé barvy, za částku 5 000 EUR, I. P., který zajistil jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob,
6) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději dne 20. 4. 2016, ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí žádosti nejméně l 000 ks tablet XTC oranžové barvy, opatřené logem „Porsche“, za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 55 000 Kč, P. B., který následně toto množství tablet prodal ve Slovenské republice v B., na parkovišti nákupního centra B., kam přicestoval z České republiky svým osobním vozidlem Škoda Superb, černé barvy, za částku 2 300 EUR, I. P., který zajistil jejich další prodej na území Slovenské republiky prostřednictvím dalších dosud neustanovených osob, přičemž dne 22. 4. 2016 bylo 400 ks takto získaných tablet XTC, s obsahem účinné látky 3,4-metylendioxymetamfetamin (MDMA), zajištěno slovenskou policií, jako stopa č. 8, při provádění domovní prohlídky v trvalém bydlišti I. P. na adrese M., R., okr. Š.,
7) V. M. a P. B.: od přesně nezjištěné doby, nejpozději do dne 14. 3. 2016, ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí žádosti nejméně 150 ks tablet XTC svítivě zelené barvy, opatřené logem „lega“, za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 8 250 Kč, P. B., který následně toto množství tablet prodal za částku 13 000 Kč dne 17. 3. 2016, v P., na parkovišti obchodního centra Ch., V. B.
8) V. M. a P. B.: od přesně nezjištěné doby, nejpozději do dne 11. 5. 2016, ve svém bydlišti, na adrese P.- M., H., prodal V. M. na základě předchozí žádosti nejméně 200 ks tablet XTC opatřených logem „Porsche“, za částku 55 Kč za 1 ks tablety, tedy za částku v celkové výši 11 000 Kč, P. B., který
a) dne 29. 4. 2016 nabízel k prodeji při telefonickém rozhovoru E. S. tablety extáze s logem „Porsche“ v počtu od 100 do 300 kusů,
b) dne 11. 5. 2016 v B., ve svém osobním vozidle tovární značky Škoda Superb 3U, barvy černá metal, za účelem další distribuce přechovával 174 ks tablet XTC opatřených logem „Porsche_01-orange“ s obsahem účinné látky 3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin – MDMA v koncentraci 29,8 %, což činí obsah 17,39 gramů účinné látky MDMA v tomto množství tablet,
II.
9) V. M. a P. B.: v přesně nezjištěné době, nejpozději do dne 8. 3. 2016, po předchozích vzájemných dohodách, v P.- M., H., prodal V. M. nejméně 5 gramů omamné látky kokain P. B., který následně
a) v přesně nezjištěné době, nejpozději do poloviny měsíce ledna 2016, v B., na parkovišti u obchodního centra O., poblíž řetězce rychlého občerstvení M., ve svém vozidle Škoda Superb černé barvy, prodal omamnou látku kokain v množství 2 gramů, za částku 120 EUR, I. P., který ji ve svém vozidle Škoda Octavia, barvy zlatá metalíza, slovenské imatrikulace, vyvezl na území Slovenské republiky, kde ji následně v městě P. v množství 0,5 gramů prodal L. B.
b) dne 20. 2. 2016 v K. D. po vzájemných telefonických dohodách, prodal J. K., omamnou látku kokain v množství 0,5 gramů, za částku 1 300 Kč,
c) dne 8. 3. 2016 poblíž sjezdu z dálnice E., ve směru jízdy na obec T., po vzájemných telefonických dohodách, prodal J. K. omamnou látku kokain v množství nejméně 2,5 gramů, za částku nejméně 2 700 Kč,
10) V. M.: od přesně nezjištěné doby do dne 6. 6. 2016 ve svém bydlišti na adrese P.- M., H., přechovával za účelem další distribuce nejméně 354,831 gramů omamné látky kokain, s obsahem 261,119 gramů kokainové báze, 2 040 ks tablet XTC ve tvaru nepravidelného pětiúhelníku, opatřené logem ,,Diamond_09-red“, s obsahem účinné látky 3,4-Methylen-dioxy-metamfetamin – MDMA v koncentraci 29,3 %
(w/w)
, což vzhledem k celkové hmotnosti 601,191 gramů představuje 176,149 gramů báze MDMA, což činí obsah 86,4 mg MDMA v jedné tabletě,
III.
11) V. M.: poté, co sám, případně prostřednictvím dalších dosud neztotožněných osob, obstarával psychotropní a omamné látky, tyto v přesně nezjištěném období, nejméně od přesně nezjištěné doby roku 2015 nejpozději do dne 6. 6. 2016, na území hlavního města Prahy, v B., případně na dalších místech České republiky, zpravidla po předchozích telefonických domluvách, opakovaně, neoprávněně a s vědomím, že se o takovou látku jedná, poskytl nebo prodal dalším odběratelům, jako například K. B., V. H., O. V., O. A. N., J. P., F. K., a dalším dosud přesně neustanoveným osobám tablety XTC, s účinnou látkou MDMA nebo omamnou látku kokain.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupkyně odvolání. Na základě odvolání státní zástupkyně Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, napadený rozsudek zrušil ohledně obou obviněných ve výrocích o trestech odnětí svobody a způsobech jejich výkonu a nově V. M. uložil trest odnětí svobody v trvání osmi a půl roku a P. B. trest odnětí svobody v trvání osmi let. Pro výkon trestů oba zařadil do věznice s ostrahou. Odvolání obviněných podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, V. M. prostřednictvím obhájce Mgr. Václava Zelenky a P. B. prostřednictvím obhájce Mgr. Mateje Kozy.
Obviněný V. M. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), k), l) tr. ř. Uvedl, že je uživatelem omamných látek, které jako přátelskou výpomoc poskytoval na večírcích zpravidla bezúplatně, odmítá však, že by drogy prodával, a nesouhlasí s uvedeným množstvím, které je opřeno zejména o výpověď spoluobviněného B., jenž se však k množství drogy vyjádřil neurčitě. Obviněný má za to, že mu lze přičítat pouze množství drog, s nímž byl zadržen. Ostatní údaje jsou pouze hrubým údajem. Výpověď spoluobviněného je podle obviněného důkazem jediným, k čemuž odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 37/03. Souvislost s tabletami zajištěnými u J. V. obviněný odmítá, neboť svědek využil svého práva nevypovídat a daktyloskopické stopy prokazují pouze to, že se oba někdy dotkli plastového sáčku, který mohl být prázdný.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. obviněný poukázal na chybějící část odůvodnění v písemném vyhotovení rozsudku odvolacího soudu týkající se nesprávnosti aplikace §58 tr. zákoníku (tedy chybějící str. 16). Toto pochybení by zároveň mohlo naplňovat dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Rozsudek je totiž v této části nepřezkoumatelný, což je v rozporu s jeho právem na spravedlivý proces. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, zrušil a věc přikázal soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný P. B. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a uvedl, že došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, protože výslech svědka I. P. byl proveden nezákonně. Svědek byl vyslechnut na Slovensku cestou právní pomoci, přičemž Městské státní zastupitelství v Praze formulovalo okruhy otázek a postup při provádění výslechu tak, že svědkovi byly následně předestřeny okolnosti týkající se četnosti skutků a množství kupovaných drog, které měly být z jeho výslechu teprve zjištěny. Z tohoto důvodu také podle obviněného neměly být v hlavním líčení čteny protokoly o výslechu svědka postupem podle §211 odst. 3 tr. ř. Na nezákonnost výslechu svědka přitom obviněný v přípravném řízení několikrát upozorňoval. Dále obviněný namítá, že písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu postrádalo str. 17, čímž bylo směrem k jeho osobě nepřezkoumatelné, neboť měl možnost se s jeho obsahem seznámit pouze prostřednictvím svého obhájce. Obviněný je dále toho názoru, že u něj byly splněny veškeré podmínky pro aplikaci §58 odst. 1 tr. zákoníku, tedy mimořádného snížení trestu odnětí svobody. K možnosti uplatnění této námitky v dovolacím řízení poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 3 Tdo 668/2007. S odkazem na rozhodnutí č. 11/1968 a 21/1970 Sb. rozh. tr. konstatoval, že soud prvního stupně k aplikaci tohoto ustanovení přikročil na základě většího počtu polehčujících okolností při absenci okolností přitěžujících, kdy spáchání činu dosud netrestaným obviněným v podstatné míře vyplynulo z pohybu v závadovém prostředí. Podle obviněného je třeba v tomto směru zohlednit i nebezpečnost jednotlivých typů návykových látek, a tedy odlišit nebezpečnost pachatelů, kteří jsou si vědomi devastačních účinků prodávaných látek na své odběratele, od osob, které jednají v domnění, že svým odběratelům žádnou újmu nezpůsobují, pouze jim umožňují naplno si užít životního stylu, který stát podle jejich názoru zbytečně kriminalizuje. Obviněný také připomněl, že oproti předchozí právní úpravě došlo v §58 tr. zákoníku k určitému rozšíření výslovně upravených okolností odůvodňujících mimořádné snížení trestu odnětí svobody, což dovoluje řešit i ty situace, kde se mírnější postih za účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb. opíral o nedostatečný stupeň nebezpečnosti činu pro společnost. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 11. 2017, sp. zn. 11 To 118/2017, zrušil a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve k dovolání V. M. uvedl, že jeho námitky k naplnění zejména kvalifikované skutkové podstaty přisouzeného zločinu jsou hmotněprávní povahy pouze zdánlivě. Své závěry totiž obviněný odvíjí pouze od primárně skutkové námitky, že rozsah přisouzené trestné činnosti mu nebyl řádně prokázán. V tomto směru poukazuje na procesní princip presumpce neviny a zásadu in dubio pro reo, což jsou však námitky, týkající se tvorby skutkových zjištění, nikoli vlastního právního posouzení. Z dovolání obviněného pak nelze ani nijak obsahově dovodit, že by snad rozhodnutí soudů měla být zatížena tzv. extrémním nesouladem mezi obsahem provedených důkazů a skutkovými zjištěními, patrné pouze je, že obviněný není spokojen s důkazní situací a podrobným hodnocením provedených důkazů soudy. Podle státního zástupce přitom objem distribuovaných tablet extáze se zcela reálně opírá o provedené dokazování a propočet soudu prvního stupně byl veden striktně v souladu se zásadou in dubio pro reo. Tvrzení, že skutkové závěry soudů jsou založeny pouze na výpovědi spoluobviněného B., považuje státní zástupce ve světle všech provedených a pečlivě vyhodnocených důkazů za zcela nemístné.
V případě námitky, kterou obviněný řadí pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř., státní zástupce váhá, zda ji obviněný míní skutečně vážně. Z dovolání nevyplývá, že by v napadeném rozhodnutí měl chybět jakýkoli výrok, obviněný pouze postrádá jednu stranu písemného vyhotovení napadeného rozsudku. Tento dovolací důvod tak nemohl být naplněn ani při užití jakékoli racionálně odůvodnitelné analogie či extenzivního výkladu. Podle státního zástupce pak vzhledem k povaze uplatněných námitek nemůže být naplněn ani důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v jeho druhé alternativě.
Námitky obviněného P. B. podle státního zástupce rovněž směřují do oblasti procesní, tedy mimo rámec uplatněného „hmotněprávního“ dovolacího důvodu. V první části svého dovolání však obviněný zároveň zpochybnil zachování zásad spravedlivého procesu. Státní zástupce podotkl, že obdobnou námitkou se již podrobně zabývaly soudy obou stupňů. Ve výslechu svědka I. P. nelze shledat vady, které by způsobily jeho procesní nepoužitelnost. Výslech prováděl dožádaný slovenský orgán, který logicky nemohl mít tak detailní znalost dané věci, aby mohl klást podrobné doplňující dotazy. Za tohoto stavu podle státního zástupce nelze považovat za pochybení, pokud bylo svědkovi ze strany slovenských orgánů předestřeno, k jakým skutečnostem se má vyjádřit. Z vlastního obsahu výpovědi tohoto svědka pak není nijak patrné, že by pouze naučeně reprodukoval skutečnosti předložené mu českým policejním orgánem, ale zjevně popisoval skutečně prožité události, jejichž konkrétní detaily přitom obsahem žádosti o poskytnutí právní pomoci nebyly. Z hlediska zachování práv obviněného na spravedlivý proces je pak podstatné, že uvedeného výslechu se měl možnost účastnit jeho obhájce, který této možnosti rovněž využil. V řízení před soudem pak byla tato výpověď procesně perfektně provedena za pomoci videokonference a byly tak rovněž dodrženy nezpochybnitelné zásady kontradiktornosti dokazování. Za tohoto stavu má státní zástupce za to, že uvedenému výslechu svědka nelze relevantně vytýkat deficity, které by představovaly porušení práva obviněného na spravedlivý proces a měly za důsledek procesní nepoužitelnost takového výslechu.
K výhradě obviněného proti nedoručení jedné strany v písemném vyhotovení napadeného rozsudku odkazuje státní zástupce na to, co uvedl k podobné námitce obviněného V. M. Z dovolání je navíc patrné, že obviněný měl reálně možnost se seznámit s kompletním zněním napadeného rozsudku.
Námitku týkající se ustanovení §58 odst. 1 tr. zákoníku nelze podle státního zástupce považovat za obsahově odpovídající uplatněnému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. K tomu odkázal na podrobný výklad vztahu citovaného dovolacího důvodu a rozhodování o trestu v usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 730/2015. Státní zástupce se však s námitkou obviněného neztotožňuje ani z věcného hlediska. Kritéria pro uložení trestu pod spodní hranici trestní sazby sice může naplnit i existence více polehčujících okolností při absenci okolností přitěžujících, na straně pachatele se však musí jednat o polehčující skutečnosti významné, což není případ tohoto dovolatele. U obviněného byly totiž shledány pouze polehčující okolnosti zcela běžné, nikterak se vymykající případům obdobného druhu. Pokud obviněný argumentuje společenskou situací a charakterem jím distribuovaných drog, nemůže se státní zástupce ubránit dojmu, že své jednání nemístně bagatelizuje. Tím však bezděky manifestuje, že na svou trestnou činnost nemá náležitý náhled. Dostatečná míra sebereflexe je přitom i jedním z předpokladů úspěšné nápravy pachatele a vzhledem k její absenci u obviněného proto nelze ani předpokládat, že by byla splněna podmínka dosažení nápravy i trestem kratšího trvání ve smyslu §58 odst. 1 tr. zákoníku. Vzhledem k době páchání dané trestné činnosti a jejímu rozsahu nepovažuje státní zástupce trest odnětí svobody uložený obviněnému na samé spodní hranici zákonné trestní sazby ani za jakkoli excesivní či exemplární.
Závěrem svého vyjádření státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.). Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají a převážně směřují proti procesnímu postupu soudu prvního stupně při provádění a hodnocení důkazů. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Porušení práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal.
Obviněný V. M. v převážné části svého dovolání de facto vyjadřuje pouze nesouhlas se skutkovými závěry, aniž by vůbec podrobněji v návaznosti na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozsudku soudu prvního stupně specifikoval, proč hodnocení provedeného dokazování považuje za nesprávné. Jeho citace z judikatury Ústavního soudu postrádají bližší vazbu k dovolací argumentaci.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. k) tr. ř. je dán, jestliže v rozhodnutí některý výrok chybí nebo je neúplný. O situaci, kdy některý výrok v rozhodnutí chybí, jde tehdy, jestliže měl soud chybějící výrok podle zákona do výrokové části pojmout a neučinil tak. Neúplný je takový výrok, který sice byl v rozhodnutí učiněn, ale neobsahuje některou podstatnou náležitost, kterou zákon stanoví. Obviněný V. M. však citovanému dovolacímu důvodu [a současně dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] přiřazuje administrativní pochybení týkající se pouze odůvodnění rozsudku, jež přitom navíc mohl velmi snadno odstranit, pokud by se obrátil na soud prvního stupně. Spatřuje-li v takové situaci porušení práva na spravedlivý proces, lze to považovat až téměř za znevažování případů, kdy k porušení tohoto základního práva skutečně závažným způsobem došlo.
Obviněný pak dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), k) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Obviněný P. B. mimo obdobné námitky chybějící strany doručeného vyhotovení napadeného rozsudku namítl nesprávný postup při výslechu svědka I. P., který měl mít za následek zásah do jeho práva na spravedlivý proces. K této námitce lze ovšem zcela odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně na str. 15 a rozsudku odvolacího soudu na str. 11-12, kde se s ní soudy vyčerpávajícím způsobem vypořádaly. Zejména soud prvního stupně velmi podrobně rozebral průběh výslechu v přípravném řízení a otázku věrohodnosti svědka. Poukázat lze v této souvislosti zejména na skutečnost, že svědek vypověděl i ohledně prodejů drog, které v dožádání uvedeny nebyly. Nebyl u něj také shledán žádný důvod množství omamných a psychotropních látek jakkoli navyšovat a jeho výpověď je v souladu s dalšími důkazy. V hlavním líčení byl svědek vyslýchán prostřednictvím videokonference, přičemž poté, co se k trestné činnosti sám vyjádřil, znovu také potvrdil obsah předestřené výpovědi z přípravného řízení. Ani Nejvyšší soud tak v daném postupu neshledal vadu, která by mohla mít za následek porušení práva na spravedlivý proces a nutnost zrušení napadeného rozhodnutí v dovolacím řízení.
K námitce týkající se splnění podmínek pro mimořádné snížení trestu odnětí svobody pod hranici trestní sazby lze uvést, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Nejvyšší soud opakovaně judikoval, že otázku aplikace §58 tr. zákoníku lze v dovolacím řízení přezkoumávat pouze v případě, že obviněnému byl uložen trest mimo hranice zákonné trestní sazby a v tom má spočívat vada napadeného rozhodnutí. Opačnou situaci lze nazírat jako domáhání se odlišného hodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku (viz např. usnesení ze dne 16. 7. 2002, sp. zn. 7 Tdo 356/2002, ze dne 26. 8. 2015, sp. zn. 11 Tdo 730/2015, ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 11 Tdo 1229/2017, ze dne 26. 4. 2018, sp. zn. 11 Tdo 247/2018). Pouze nad rámec dovolacího řízení tak Nejvyšší soud dodává, že se zcela ztotožňuje s tím, co k dané námitce uvedl státní zástupce. V případě obviněného jednak byly dány zcela běžné polehčující okolnosti za situace, kdy přibližně tři čtvrtě roku obchodoval zejména s velkými objemy tablet extáze, jejichž největší nebezpečnost spočívá právě v lehkomyslném zacházení konzumentů, kteří je užívají většinou při tanečních zábavách, možném předávkování a reakcích organismu na tuto chemickou látku i v případné dehydrataci a vyvolání zdravotních problémů v extrémních případech ohrožujících konzumenty i na životě. Takový lehkomyslný přístup určitým způsobem vyjádřil právě i obviněný ve svém dovolání, jestliže považuje kriminalizaci svého jednání za zbytečnou, čímž současně dal najevo omezené možnosti své nápravy (pakliže se jedná skutečně o jeho stanovisko, nikoli o názor jeho obhájce). Lze ještě dodat, že obviněným uložené tresty ve srovnání např. s tresty ukládanými ve zpravidla častěji projednávaných případech pěstování konopí a výroby marihuany ve velkém rozsahu tzv. zahradníkům, často také osobám dosud netrestaným, nepůsobí nijak výjimečně. Přitom obvinění nakládali s omamnými a psychotropními látkami, které lze z hlediska zdravotních rizik spojených s jejich užíváním vnímat jako nebezpečnější, než je marihuana.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění V. M. a P. B. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu