ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.598.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 598/2018-52
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. 6. 2018 dovolání, která podali obvinění B. N. T. a N. V. T. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 11 To 157/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Plzni pod sp. zn. 4 T 3/2017 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných B. N. T. a N. V. T. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 T 3/2017, byli obvinění B. N. T. a N. V. T. uznáni vinnými pokračujícím zvlášť závažným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. B. N. T. byl za současného zrušení výroku o trestu z rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2015, sp. zn. 2 T 6/2015, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 1. 2016, sp. zn. 12 To 105/2015, odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání třinácti a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen do věznice se zvýšenou ostrahou, k trestu vyhoštění v trvání deseti let, a k peněžitému trestu ve výměře dvaceti denních sazeb po 1 000 Kč, pro případ jehož nevykonání byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání jednoho měsíce. N. V. T. byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění v trvání deseti let.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti tím, že
1. B. N. T.
poté, co se krátce před svátkem Tet, vietnamským Novým rokem, tedy okolo 10. 2. 2013, v Ch. seznámil s V. D. T., žijícím ve Spolkové republice Německo, tomuto nabídl dodání metamfetaminu, tj. pervitinu, získaného od blíže nezjištěných dodavatelů, a poté, co V. D. T. nabídku na zakoupení metamfetaminu akceptoval, neboť už předtím ve Spolkové republice Německo přijal objednávku na dodání metamfetaminu od konkrétního odběratele, dohodl s V. D. T. prodejní cenu, přičemž souhlasil s tím, že prodejní cena bude zaplacena po prodeji drogy ve Spolkové republice Německo, a způsob předání s tím, že přepravu metamfetaminu z Ch. do Spolkové republiky Německo provede kurýr vyslaný V. D. T.; návazně na tuto dohodu pak v Ch. v M. ul. předal 1 kilogram látky, obsahující účinnou látku metamfetamin, muži vietnamského původu jménem P. N. A., pověřenému V. D. T. provedením přepravy do Spolkové republiky Německo, P. N. A. při cestě zpět byl ve Spolkové republice Německo kontrolován a jím přepravovaná látka byla u něho nalezena a zajištěna, po její znalecké analýze bylo zjištěno, že se jedná o celkem 989,1 gramů krystalické látky s obsahem 707,7 gramů metamfetaminové báze,
2. B. N. T. a N. V. T.
poté, co B. N. T. od blíže nezjištěných dodavatelů za blíže nezjištěných okolností dostal do své dispozice metamfetamin, tj. pervitin, dohodl v blíže nezjištěných dnech v období léta 2013 s V. D. T., žijícím ve Spolkové republice Německo, dodání metamfetaminu, jehož obstarání měl V. D. T. již předem dohodnuté s konkrétními odběrateli působícími v L., poté po příjezdu V. D. T. do České republiky tomuto na adrese M., Ch., předal l kilogram látky s blíže nezjištěným obsahem účinné látky metamfetaminu s tím, že dohodnutou prodejní cenu ve výši nejméně 10 000 EUR mu V. D. T. zaplatí po prodeji metamfetaminu ve Spolkové republice Německo, metamfetamin uložený ve dvou průhledných sáčcích, opatřený od B. N. T., převzal v Ch. N. V. T., který již předem dohodl s V. D. T., že pro něj za příslušnou odměnu dopraví metamfetamin do Spolkové republiky Německo, poté N. V. T. převzatý metamfetamin uložil do jím užívaného automobilu BMW, a odvezl jej z Ch. do města W. ve Spolkové republice Německo, při přepravě byl doprovázen V. D. T., který cestoval svým autem, ve W. N. V. T. metamfetamin předal V. D. T. a vrátil se zpět do Ch., V. D. T. pak ve Spolkové republice Německo metamfetamin odvezl do L., kde jej postupně prodal po množstvích 500 gramů dvěma svým odběratelům, a po zaplacení kupní ceny přicestoval do Ch., kde získané finanční prostředky, snížené o jeho zisk, ve výši nejméně 10 000 EUR od něho za dodaný metamfetamin převzal B. N. T. a N. V. T. pak převzal finanční prostředky za provedenou kurýrní cestu,
3. B. N. T. a N. V. T.
poté, co B. N. T. od blíže nezjištěných dodavatelů za blíže nezjištěných okolností dostal do své dispozice metamfetamin, tj. pervitin, dohodl v době přinejmenším od 6. 11. 2013 v Ch. s V. D. T., žijícím ve Spolkové republice Německo, dodání metamfetaminu, jehož obstarání měl V. D. T. již předem dohodnuté s odběratelem ustanoveným jako D. K., poté pravděpodobně dne 10. 11. 2013 po příjezdu V. D. T. do Ch. tomuto předal na adrese M., Ch. 500 gramů látky s obsahem účinné látky metamfetaminu s tím, že dohodnutou prodejní cenu mu V. D. T. zaplatí po prodeji metamfetaminu svému odběrateli ve Spolkové republice Německo, metamfetamin opatřený od B. N. T. převzal v Ch. N. V. T., který již předem dohodl s V. D. T., že pro něj za příslušnou odměnu dopraví metamfetamin do Spolkové republiky Německo, poté N. V. T. převzatý metamfetamin uložil do jím užívaného automobilu BMW, a dne 12. 11. 2013 jej odvezl do města W. ve Spolkové republice Německo, kde jej v době kolem 18:40 hodin na parkovišti v ulici H.-E.-S. předal V. D. T. a vrátil se zpět do Ch.; V. D. T. pak ve Spolkové republice Německo dne 13. 11. 2013 v době po 10:39 hodin v L. v objektu na adrese H. předal metamfetamin odběrateli jménem D. K. a po zaplacení kupní ceny dne 15. 11. 2013 přicestoval do Ch., kde předal získané finanční prostředky, snížené o jeho zisk, B. N. T. za dodaný metamfetamin a N. V. T. za provedenou kurýrní cestu,
4. B. N. T. a N. V. T.
poté, co B. N. T. od blíže nezjištěných dodavatelů za blíže nezjištěných okolností dostal do své dispozice metamfetamin, tj. pervitin, dohodl pravděpodobně dne 15. 11. 2013 v Ch. s V. D. T., žijícím ve Spolkové republice Německo, dodání metamfetaminu, jehož obstarání měl V. D. T. již předem dohodnuté s odběratelem ve Spolkové republice Německo, jímž byl B.V. T., poté pravděpodobně dne 16. 11. 2013 po příjezdu V. D. T. do Ch. tomuto předal 1 kilogram látky s blíže nezjištěným obsahem metamfetaminu s tím, že dohodnutou prodejní cenu mu V. D. T. zaplatí po prodeji metamfetaminu svému odběrateli ve Spolkové republice Německo, metamfetamin opatřený od B. N. T. převzal N. V. T., který již předem dohodl s V. D. T., že pro něj za příslušnou odměnu dopraví metamfetamin do Spolkové republiky Německo, poté N. V. T. převzatý metamfetamin uložil do jím užívaného automobilu BMW, a dne 16. 11. 2013 jej odvezl do města H. ve Spolkové republice Něrnecko, kde jej předal V. D. T., a vrátil se zpět do Ch.; V. D. T. pak ve Spolkové republice Německo v městě H. prodal převzatý metamfetamin v množství 1 kilogram za částku 15 000 EUR odběrateli jménem B. V. T. a po zaplacení kupní ceny dne 17. 11. 2013 přicestoval do Ch., kde předal získané finanční prostředky, snížené o jeho zisk, B. N. T. za dodaný metamfetamin a N. V. T. za provedenou kurýrní cestu,
5. B. N. T.
poté, co od blíže nezjištěných dodavatelů za blíže nezjištěných okolností dostal do své dispozice metamfetamin, tj. pervitin, dohodl jeho prodej s V. D. T., žijícím ve Spolkové republice Německo, jenž obstarání metamfetaminu měl již předem dohodnuté s odběratelem jménem B. V. T., a poté po příjezdu V. D. T. dne 8. 1. 2014 do Ch. mu předal 1,5 kilogramu látky s blíže nezjištěným množstvím účinné látky metamfetaminu s tím, že dohodnutou prodejní cenu mu V. D. T. zaplatí po prodeji metamfetaminu odběrateli B. V. T. ve Spolkové republice Německo; V. D. T. převzatý metamfetamin uložil do prostoru podběhu pravého předního kola svého vozidla AUDI, a z Ch. jej odvezl do Spolkové republiky Německo, kde jej dne 9. 1. 2014 v době mezi 8:30 hodin až 9:15 hodin v H. v ulici Z. předal B. V. T., poté, co se V. D. T. vrátil do Ch., převzal od něho platbu za dodaný metamfetamin,
6. B. N. T.
poté, co od blíže nezjištěných dodavatelů za blíže nezjištěných okolností dostal do své dispozice metamfetamin, tj. pervitin, dohodl jeho prodej s V. D. T., žijícím ve Spolkové republice Německo, jenž obstarání metamfetaminu měl již předem dohodnuté s odběrateli žijícími v městech W. a L. a také s odběratelem jménem B. V. T., a poté po příjezdu V. D. T. do České republiky dne 21. 1. 2014 tomuto předal v bytě na adrese M., Ch., 3 kilogramy látky deklarované jako metamfetamin (pervitin) s tím, že dohodnutou prodejní cenu mu V. D. T. zaplatí po prodeji metamfetaminu odběratelům ve Spolkové republice Německo, V. D. T. převzatý metamfetamin dne 21. 1. 2014 ukryl ve svém vozidle za obložením podběhu kola a dne 22. 1. 2014 v ranních hodinách jej odvezl z Ch. nejprve do svého bytu v městě A. ve Spolkové republice Německo s tím, že v odpoledních hodinách začne s jeho distribucí, z A. proto odjel do města H., kde chtěl dílčí množství metamfetaminu o velikosti 1 kilogramu prodat B. V. T., zde však došlo k jeho zadržení a zajištění metamfetaminu, přičemž následně provedenou kriminalistickou expertizou bylo zjištěno, že se jedná o 2970 gramů látky s obsahem 2147,6 gramů metamfetaminové báze,
přičemž B. N. T. a N. V. T. takto jednali přesto, že jim bylo jasné, že nevlastní povolení k zacházení s návykovými látkami, vydané příslušným orgánem podle zákona č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění pozdějších předpisů, neboť metamfetamin je jako psychotropní látka uveden v příloze č. 5 k nařízení vlády č. 463/2013 Sb., o seznamech návykových látek, v níž je stanoven seznam látek zařazených do Seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách, vyhlášené pod č. 62/1989 Sb. a bez příslušného povolení je tedy zacházení s takovou látkou neoprávněné.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 11 To 157/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný B. N. T. prostřednictvím obhájce Mgr. Petra Růžka a obviněný N. V. T. prostřednictvím obhájce JUDr. Jaroslava Svejkovského.
Obviněný B. N. T. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Uvedl, že nemůže být odsouzen na základě jediného důkazu, výpovědi svědka V. D. T., který není podpořen ani nepřímo žádným dalším provedeným důkazem. K jednotlivým bodům skutkové věty výroku o vině pak rozvedl, že soud vycházel pouze z výpovědi jmenovaného svědka a ostatní důkazy neprokazují, že by obviněný popsaným způsobem nakládal s metamfetaminem, resp. že by se se svědkem na něčem dohodl nebo se s ním setkal. Odkázal na zásadu in dubio pro reo a konstatoval, že svědek, který byl odsouzen jako dealer v Německu, jej zkrátka označil jako svého dodavatele. Takto mohl označit kteroukoli jinou osobu ze svého okolí. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 11 To 157/2017, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, popřípadě aby ve věci sám rozhodl.
Obviněný N. V. T. ohledně dovolacího důvodu odkázal na §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Uvedl, že byl uznán vinným na základě jediné výpovědi svědka V. D. T., která byla učiněna v přípravném řízení a u hlavního líčení byla přečtena v rozporu s §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. Obviněný se čtením výpovědi nesouhlasil. Má za to, že jde o případ extrémního nesouladu mezi skutkovými zjištěními a právními závěry a o opomenutí a nehodnocení stěžejních důkazů. O konání této výpovědi byla obhajoba informována 22 12. 2016, tedy dva dny před Štědrým dnem, přičemž výpověď se konala 6. 1. 2017, kdy je v Německu státní svátek. S ohledem na to se obhajoba z časových důvodů nemohla výslechu zúčastnit. Obviněný je toho názoru, že soud prvního stupně měl zajistit výslech svědka v hlavním líčení nebo prostřednictvím videokonferenčního zařízení. Podmínka, že svědek byl pro soud nedosažitelný, nebyla splněna, neboť se v dané době nacházel v Německu ve výkonu trestu odnětí svobody. „Extrémní nesoulad“ je podle obviněného dán také proto, že svědek byl v průběhu řízení před Krajským soudem v Plzni již pravomocně odsouzený, na rozdíl od obviněného. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2018, sp. zn. 11 To 157/2017, a rozsudek Krajského soudu v Plni ze dne 24. 8. 2017, sp. zn. 4 T 3/2017, zrušil.
K dovolání obviněných se vyjádřil Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten nejprve k dovolání obviněného B. N. T. uvedl, že prakticky neobsahuje jedinou námitku, kterou by podatel vytýkal nesoulad skutkových zjištění vymezených v soudních rozhodnutích a zákonných znaků zločinu nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1, 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku. Podatel pouze na základě vlastního hodnocení důkazů několikanásobně odmítá veškerá skutková zjištění jeho se týkající, přičemž odkazuje na procesní, nikoli hmotněprávní zásady presumpce neviny a in dubio pro reo. Část jeho námitek navíc směřuje proti kvalitě odůvodnění soudních rozhodnutí, což je nepřípustné již vzhledem k ustanovení §265a odst. 4 tr. ř. V českém trestním řízení platí zásada volného hodnocení důkazů a trestní řád neobsahuje žádná pravidla, jaké množství důkazů je potřeba k prokázání určité skutečnosti. Není vyloučeno, aby závěr o vině byl učiněn na základě jediného usvědčujícího důkazu. Výpověď ve Spolkové republice Německo odsouzeného V. D. T. přitom byla nepochybně významným, nikoli však jediným a izolovaným usvědčujícím důkazem. Údaje uváděné V. D. T. byly v souladu s dalšími důkazy uvedenými k jednotlivým dílčím útokům v odůvodnění rozhodnutí nalézacího soudu, zejména záznamy ze sledování V. D. T. (str. 23–28 rozhodnutí nalézacího soudu). Jakýsi náznak hmotněprávní argumentace se podle státního zástupce v textu dovolání objevuje ve vztahu ke znaku organizované skupiny působící ve více státech [§283 odst. 4 písm. c) tr. zákoníku], i zde se však argumentace mimo citace obecných znaků organizované skupiny omezuje pouze na tvrzení, že existence organizované skupiny nebyla prokázána. Opět pouze pro úplnost státní zástupce konstatuje, že dovolatel obstarával od dalších osob metamfetamin, obviněný N. V. T. fungoval jako kurýr a V. D. T. zajišťoval prodej metamfetaminu na území Spolkové republiky Německo. Pokud se týká znaku působení ve více státech, postačuje, aby šlo o dva státy, tedy Spolkovou republiku Německo a Českou republiku. Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
K dovolání obviněného N. V. T. státní zástupce uvedl, že jeho návrh na rozhodnutí dovolacího soudu není úplný, neboť neobsahuje konkrétní návrh na další postup soudu podle §265l – §265m tr. ř., nejde však úplnou absenci některé z náležitostí obsahu dovolání (§265f odst. 1 tr. ř.), a tedy ani o vadu, která by opravňovala k odmítnutí dovolání pro nesplnění náležitostí obsahu dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolání pak rovněž neobsahuje jedinou námitku, která by se týkala nesprávnosti právní kvalifikace skutku nebo nesprávnosti jiného hmotněprávního posouzení. Svým obsahem se týká výlučně tvrzené procesní nepoužitelnosti výpovědi svědka V. D. T. Směřuje tedy do procesní oblasti a obsahově dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. neodpovídá. Protože však dovolatel formálně namítl porušení jeho práva na spravedlivý proces, což by v obecné rovině mohlo založit přezkumnou povinnost dovolacího soudu, uvádí státní zástupce, že podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. protokol o výpovědi spoluobžalovaného nebo svědka se přečte také tehdy, byl-li výslech proveden způsobem odpovídajícím ustanovení tohoto zákona a taková osoba zemřela nebo se stala nezvěstnou, pro dlouhodobý pobyt v cizině nedosažitelnou, nebo onemocněla chorobou, která natrvalo nebo po dohlednou dobu znemožňuje její výslech. Svědek V. D. T. se v době konání hlavního líčení nacházel na území SRN ve výkonu trestu odnětí svobody. V závěru své výpovědi učiněné cestou žádosti o právní pomoc dne 6. 1. 2017 přitom uvedl, že si nepřeje a nehodlá být převážen k výslechu do České republiky. Podmínku jeho nedosažitelnosti pro dlouhodobý pobyt v cizině je tedy nutno podle státního zástupce považovat za splněnou.
Pro postup podle §211 odst. 2 písm. a) trestní řád výslovně nestanoví podmínku, že obhájce nebo obviněný měli možnost se předchozího výslechu zúčastnit. Judikaturou však bylo vysloveno, že možnost přečtení protokolu o výpovědi svědka učiněné orgánem cizího státu v rámci právní pomoci bude limitována tím, zda v případech, kde to přichází v úvahu (§165 odst. 1, 2 tr. ř.) bylo umožněno obhájci obviněného, aby se zúčastnil výslechu svědka a mohl mu případně klást otázky (č. 4/1999, č. 20/1999 a č. 54/2001 Sb. rozh. tr.). Podle dovolatelem citovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 8 Tdo 235/2015 (publikováno pod č. 16/2016 Sb. rozh. tr.) pak místo výslechu svědka, který je cizím státním občanem, má trvalý pobyt v cizině a byl vyslechnut v cizím státě způsobem upraveným v jeho právním řádu, jehož výpověď je jediným nebo rozhodujícím usvědčujícím důkazem, lze v hlavním líčení číst protokol o jeho výpovědi za podmínek §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. v zásadě jen tehdy, jestliže obviněnému nebo obhájci byla v průběhu trestního řízení alespoň jednou dána možnost, aby mohl tomuto svědkovi klást otázky, a to buď v okamžiku jeho výpovědi, nebo v pozdějším stadiu. Ze zákona ani z judikatury nevyplývá, že by byl postup podle citovaného ustanovení podmíněn skutečností, že obhájce dané možnosti využil a výslechu provedenému orgánem cizího státu byl osobně přítomen. Podle státního zástupce s výjimkou případů, kdy je účast obhájce podle trestního řádu povinná (např. §202 odst. 4 věta poslední tr. ř.), je účast na úkonech trestního řízení právem, nikoli povinností obhájce. Jestliže obhájce tohoto svého práva nevyužije, nemohou orgány trestního řízení jeho účast při úkonu vynucovat a zajišťovat. Současně nelze z neúčasti obhájce dovozovat procesní neúčinnost takového úkonu.
Výpověď svědka V. D. T. provedená dne 6. 1. 2017 orgány SRN byla podle státního zástupce skutečně rozhodujícím usvědčujícím důkazem vůči dovolateli (viz str. 21 a násl. odůvodnění nalézacího soudu). Přímo z textu dovolání ovšem vyplývá, že obhájce byl o výslechu svědka V. D. T. prováděném v Německu vyrozuměn dne 22. 12. 2016, tj. patnáct dnů před konáním výslechu. Tuto dobu lze považovat za dostatečnou k tomu, aby si obhájce vytvořil podmínky pro osobní účast u výslechu prováděného v sousedním státě, a to i s přihlédnutím ke skutečnosti, že některé dny v mezidobí byly v ČR nebo v Německu státními svátky.
Skutečnost, že svědek byl v době konání hlavního líčení již soudy Spolkové republiky Německo pravomocně odsouzen, je z hlediska podmínek pro postup podle §211 odst. 2 písm. a) tr. ř. bez významu, a není jasné, jaký dovolatelem tvrzený extrémní nesoulad měl být touto okolností založen. Námitky obviněného N. V. T. tedy podle státního zástupce vzhledem ke svému čistě procesnímu charakteru neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nejsou ani způsobilé odůvodnit výjimečný zásah dovolacího soudu do skutkových zjištění vzhledem k porušení práva dovolatele na spravedlivý proces. Závěrem svého vyjádření k dovolání obviněného státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud jeho dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Veškeré námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích směřují proti procesnímu postupu soudu prvního stupně při provádění a hodnocení důkazů. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Porušení práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal.
Obviněný B. N. T. jednotlivé důkazy vytrhává z kontextu a hodnotí je jednotlivě, nikoli ve vzájemné souvislosti. Na to pak navazuje závěrem, že byl odsouzen na základě osamocené výpovědi V. D. T., což považuje za nepřípustné. S tím ovšem zásadně nelze souhlasit, neboť právě řada dalších důkazů v mnoha bodech pravdivost výpovědi svědka V. D. T. potvrdila. V podrobnostech lze k tomu odkázat na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Na rozdíl od státního zástupce Nejvyšší soud v dovolání obviněného neshledal námitku směřující proti naplnění znaku „ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech“. Jedinou zmínku o tomto znaku lze totiž najít v jakémsi závěrečném shrnutí, kde obviněný konstatuje, co všechno mu nebylo prokázáno. Vyjadřovat se k naplnění tohoto znaku z hlediska hmotněprávního by tak znamenalo dotvářet za obviněného jeho dovolací argumentaci a pouze nadbytečně opakovat to, co je již obsahem rozsudku soudu prvního stupně.
Obviněný N. V. T. pak založil své dovolání na jediné námitce, a to procesní nepoužitelnosti výpovědi V. D. T. K tomu se obsáhle a správně vyjádřil státní zástupce, jak bylo výše citováno. Navíc jde o námitku, se kterou se soudy v předchozím řízení rovněž podrobně vypořádaly, zejména soud prvního stupně na str. 11-12 a 14-15 svého rozhodnutí. Lze shrnout, že svědek sám vyjádřil, že nechce být převážen za účelem výpovědi do České republiky, podmínku jeho nedosažitelnosti tak bylo možno považovat za splněnou. Obhájce obviněného N. V. T. přitom měl možnost se výslechu svědka v přípravném řízení zúčastnit, jak je zřejmé ze samotného dovolání. O konání výslechu byl informován dva týdny dopředu, a ačkoli v mezidobí bylo několik nepracovních dnů, stále měl dostatek času pohodlně zajistit účast svou nebo jiného obhájce v substituci. Nejvyššímu soudu navíc není zřejmé, jak přesně by měl obhájci v účasti bránit státní svátek, který byl v den výslechu v Německu. Pokud by se však např. chtěl přesunovat hromadnou dopravou a nemohl najít časově vyhovující spoj, stále mohl kontaktovat příslušné orgány a pokusit se o přesunutí termínu. Přes splnění zákonných podmínek pro čtení výpovědi svědka z přípravného řízení měl soud prvního stupně zájem na vypořádání případných výhrad obviněných dodatečným výslechem svědka. Před samotným čtením proto konstatoval, že po provedení tohoto důkazu zváží možnost nové žádosti o právní pomoc a provedení tzv. dovýslechu svědka. Jak je však zřejmé z odůvodnění rozsudku, po přečtení výpovědi se obviněný B. N. T. nevyjádřil vůbec a obviněný N. V. T. v podstatě svědkovu výpověď paušálně popřel včetně skutečností, které byly prokázány i dalšími důkazy (např. uvedl tvrzení o svém pobytu ve Vietnamu vyvrácené jeho cestovním pasem). Jeho výhrady tedy nebyly takového charakteru, aby mělo smysl vyžádat k nim další vyjádření svědka.
Dále obviněný namítl, že v době konání řízení před Krajským soudem v Plzni byl svědek V. D. T. již pravomocně odsouzen. K tomu musí Nejvyšší soud konstatovat, že mu při nejlepší vůli není zřejmé, jaký „extrémní nesoulad“ by tato skutečnost měla podle obviněného způsobit.
Obviněný pak dále uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný uplatnil tento dovolací důvod v jeho druhé alternativě. Vzhledem k tomu, že svými námitkami nenaplnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., nelze považovat za naplněný ani dovolací důvod podle písmene l) téhož ustanovení.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění B. N. T. a N. V. T. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. 6. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu