ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.626.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 626/2018-95
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 dovolání, která podali obvinění H. N. T. a N. Q. H. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 11 To 74/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 T 9/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných H. N. T. a N. Q. H. odmítají.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 22. 2. 2017, sp. zn. 3 T 9/2016, byl obviněný H. N. T. uznán vinným v bodech I, II, a IV zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 písm. c), odst. 4 písm. c) tr. zákoníku a v bodě VI zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou. Obviněný N. Q. H. byl uznán vinným v bodě IV zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. a), 3 písm. c) tr. zákoníku ve stadiu pokusu podle §21 odst. 1 tr. zákoníku a v bodě VI zločinem krádeže podle §205 odst. 1, 3, 4 písm. a) tr. zákoníku, za které byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s dozorem, a k trestu vyhoštění na dobu neurčitou.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění a státní zástupce v jejich neprospěch odvolání. Na základě všech podaných odvolání Vrchní soud v Praze rozsudkem ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 11 To 74/2017, podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. ohledně obou obviněných zrušil napadený rozsudek ve výroku o vině pod bodem VI a ve výrocích o trestech a nově je uznal vinnými zločinem krádeže podle §205 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. a) tr. zákoníku. Oba obviněné odsoudil ke shodným úhrnným trestům odnětí svobody, jaké jim uložil soud prvního stupně, dále k trestům vyhoštění na dobu deseti let a k trestům propadnutí věci, a to věcí v rozsudku vyjmenovaných.
Podle skutkových zjištění se obvinění dopustili shora uvedené trestné činnosti v podstatě tím, že v bodě I výroku obviněný H. N. T. se spoluobviněnou N. T. T. T. prodávali konopí a metamfetamin B. K. prostřednictvím M. R., který je vyvážel na Slovensko. Jejich jednání je ve výroku rozděleno do třinácti bodů, přičemž v některých případech je shrnuto více jednotlivých prodejů. První tři popsané útoky se odehrály v roce 2012 a jejich předmětem bylo 30, 10 a 30 kg sušiny konopí. K předání došlo v prvním případě v garáži bydliště obviněných v P., Ž., ve druhém případě na parkovišti u nákupního centra O. u B. a ve třetím případě zřejmě v obci M. V dalších případech se pak jednalo o metamfetamin, který obvinění předávali v místě svého bydliště od poloviny roku 2013 do 9. 7. 2015 v množství od 500 g do 5 kg. V posledním případě byl M. R. po předání zadržen a bylo u něj zajištěno 1 299,4 g metamfetaminu s obsahem báze 975,38 g.
V bodě II výroku rozsudku obviněný H. N. T. se spoluobviněnou N. T. T. T. přechovávali v bytě na adrese Ž, P., celkem 2 138,58 g metamfetaminu s obsahem báze 1 709,91 g.
V bodě IV obvinění H. N. T., N. Q. H. a spoluobviněný N. V. T. nejméně od 9. 6. 2015 do 14. 9. 2015 v obci P., P. B., okres K., pěstovali 1 308 rostlin konopí, které ještě nebyly sklizeny, a přechovávali 250 rostlin konopí již odstřižených od kořenů, tedy celkem 1 558 rostlin konopí, ze kterých bylo možno získat minimálně 106,9 kg rostlinné hmoty obsahující minimálně 6 438 gramů delta-9-tetrahydrokanabinolu, k čemuž využívali sofistikované botanické a technické prostředky, přičemž H. N. T. měl roli organizátora, který chod pěstírny financoval a instruoval N. Q. H. a N. V. T., a N. Q. H. měl roli středního článku, který kontroloval rostliny a instruoval o způsobu pěstování N. V. T., který vykonával samotnou péči o rostliny.
V bodě VI (podle výroku rozsudku odvolacího soudu) obvinění H. N. T., N. Q. H. a spoluobviněný N. V. T. nejméně od 9. 6. 2015 do 14. 9. 2015 ve výše označené pěstírně neoprávněně odebírali elektrickou energii, čímž způsobili ČEZ Distribuce, a. s., škodu v přesně nezjištěné výši, avšak přesahující částku 5 000 Kč.
Proti rozhodnutí odvolacího soudu podali obvinění dovolání, obviněný H. N. T. prostřednictvím obhájce JUDr. Michaela Pereze a obviněný N. Q. H. prostřednictvím obhájce JUDr. Josefa Lžičaře. Ohledně dovolacího důvodu oba odkázali na §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněný H. N. T. uvedl, že již v přípravném řízení namítal nepřesné a zavádějící informace, na což policejní orgány nereagovaly a což se promítlo i u hlavního líčení. Zdůraznil, že nezná český jazyk a nemohl se tak podílet na distribuci omamné a psychotropní látky s M. R., občanem Slovenské republiky. Nemohl také manipulovat s osobním automobilem, který nevlastnil, a po zdravotní stránce se nemohl dostávat do styku s marihuanou. V roce 2012 v době, kdy jeho družka pobývala mimo území České republiky, se nemohl dopouštět trestné činnosti, a to zejména v bytě (garážových stáních domu), který v dané době neměla pronajatý. Soud prvního stupně nečinil podle obviněného žádné kroky, aby ověřil výpověď spoluobviněného M. R. Rozsudek Vrchního soudu v Praze pak stanovisko soudu prvního stupně zcela převzal, jeho rozsudek je tak podle obviněného v rozporu s trestním řádem. Závěrem obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadený rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 9. 2017, sp. zn. 11 To 74/2017, zrušil a přikázal Vrchnímu soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Obviněný N. Q. H. namítl nesprávné právní posouzení „obou stíhaných skutků“ a zejména nesprávnou aplikaci spolupachatelství a okolností podmiňujících použití přísnější trestní sazby. Byl odsouzen na základě domněnek a konstrukce, kterou soud prvního stupně a odvolací soud převzaly. Neměl nikdy žádnou zkušenost s pěstováním marihuany a zcela se distancoval od tvrzení, že by měl v tomto směru udělovat pokyny. Jeho činnost měla spočívat v tom, že se pouze v několika málo případech objevil v P., což vyplývá z protokolů o sledování ve třech dnech. Jeho genetický profil zjištěný na zubním kartáčku nesvědčí o jeho aktivní účasti na pěstování marihuany. Nebyla prokázána žádná souvislost obviněného s pronájmem objektu ani to, že by věděl o neoprávněném odběru elektrické energie. K výroku o trestu pak dále obviněný poukázal na to, že pokus sám o sobě snižuje společenskou škodlivost jeho jednání a soud tak měl zvážit aplikaci §58 odst. 1 nebo 5 tr. zákoníku. Trest vyhoštění na dobu deseti let považuje za nehumánní s ohledem na svou manželku a děti, kteří žijí v České republice. Ve Vietnamu obviněný nemá žádné rodinné vazby. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí zrušil a sám ve věci rozhodl s tím, že je zde důvod minimálně pro uložení nižšího trestu a zrušení výroku soudu druhého stupně o trestu vyhoštění.
K dovolání obviněných se vyjádřil nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Ten k dovolání obou obviněných konstatoval, že jejich námitky uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají. Obvinění pouze vyslovují nespokojenost se skutkovými zjištěními soudů. Ty přitom své závěry dostatečným způsobem odůvodnily. Tvrzení obviněného H. N. T., že mu alergické onemocnění znemožňuje nakládání s drogami, zůstalo neprokázáno. Jeho činnost navíc byla spíše organizačního a investičního rázu. Se spoluobviněným R. komunikoval prostřednictvím své manželky. Na trestnou činnost pak nemá vliv, zda vlastnil motorové vozidlo.
S dovoláním N. Q. H. se státní zástupce neztotožňuje ani z hlediska věcného. Jeho trestná činnost nebyla prokázána pouze stopou DNA na zubním kartáčku, ale také zachycenou konspirativní komunikací s H. N. T. týkající se provozu pěstírny. Státní zástupce nesouhlasí s názorem obviněného, že by dílčí činnosti členů organizované skupiny nebyly ve skutkové větě dostatečně popsány. Pokud jde o trestný čin krádeže, poukázal státní zástupce na charakter provedené elektroinstalace i nutné vědomí obviněného o značné energetické náročnosti pěstírny. Uplatněnému dovolacímu důvodu pak neodpovídají ani námitky směřující do výroků o trestech. K nim státní zástupce poukázal na to, že postup podle §58 tr. zákoníku je pouze fakultativní. U obviněného pak pro jeho aplikaci nebyly ani splněny podmínky. V případě trestu vyhoštění obviněný ani nenamítá naplnění okolností vylučujících jeho uložení ve smyslu §80 odst. 3 tr. zákoníku, samotný poukaz na vazby manželky a dětí k území České republiky přitom takovou okolností není. Závěrem státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obou obviněných odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněných jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], byla podána oprávněnými osobami [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.] v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.).
Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Oba obvinění uplatnili dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Námitky předestřené obviněnými v jejich mimořádných opravných prostředcích citovanému ani jinému dovolacímu důvodu neodpovídají. Porušení práva na spravedlivý proces Nejvyšší soud v posuzovaném případě neshledal a obvinění to ani nenamítají. Pouze nad rámec dovolacího řízení tak lze konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, z jakých důkazů vyvodily své skutkové závěry, a jejich zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. Odvolací soud pak k rozboru důkazní situace soudu prvního stupně podrobněji doplnil skutečnosti vyplývající z bohaté komunikace obviněných prostřednictvím SMS zpráv, kterou lze vedle výpovědi spoluobviněného R. považovat za stěžejní k rozkrytí úloh jednotlivých obviněných v rámci organizované skupiny. Tyto úlohy pak byly dostatečně vymezeny ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a nelze se ztotožnit s námitkou N. Q. H., že by nebylo prokázáno jeho zapojení do její činnosti.
K námitkám obviněného N. Q. H. směřujícím do výroku o trestu je pak třeba dodat, že k nápravě vad výroku o trestu je určen primárně dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který je však dán v případě nejzávažnějších pochybení soudu, a to byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Jiná pochybení, spočívající zejména v nesprávném vyhodnocení kritérií uvedených v §39 až §42 tr. zákoníku a v důsledku toho uložení nepřiměřeného přísného nebo naopak nepřiměřeně mírného trestu, nelze v dovolání namítat prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., a ani prostřednictvím jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 tr. ř. (srov. č. 22/2003 Sb. rozh. tr.). Jiné vady výroku o trestu, spočívající v porušení hmotného práva, než jsou otázky druhu a výměry trestu, jako je např. pochybení soudu v právním závěru o tom, zda měl či neměl být uložen souhrnný trest, je možno považovat za jiné nesprávné hmotněprávní posouzení ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. (srov. rovněž č. 22/2003 Sb. rozh. tr.).
Je zřejmé, že obviněný se domáhá právě přehodnocení výměry trestu, ovšem nad rámec toho, co v dovolacím řízení umožňuje trestní řád, neboť trest odnětí svobody byl obviněnému uložen v rámci trestní sazby skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným. Obviněný se tak vlastně domáhá uložení trestu mimo hranice takové trestní sazby. Postup podle §58 tr. zákoníku je navíc pouze fakultativním a nelze proto označit za vadu ani postup soudu, který tento institut přes splnění zákonných podmínek neaplikoval. Nadto v případě obviněného žádné mimořádné okolnosti svědčící pro postup podle §58 odst. 1 tr. zákoníku zjevně dány nebyly. Pokud pak jde o případný postup podle odst. 5 citovaného ustanovení, správně poukázal státní zástupce na skutečnost, že trestný čin krádeže obviněný dokonal, což už samo o sobě možnost užití tohoto ustanovení vylučuje.
V případě trestu vyhoštění není zcela zřejmé, zda měl obviněný v úmyslu namítat splnění podmínek vylučujících jeho uložení podle §80 odst. 3 písm. c) tr. zákoníku poukazem na své rodinné zázemí. Z tohoto hlediska by jeho argumentace byla zcela nedostatečná, neboť neuvedl nic o tom, zda s manželkou a dětmi skutečně žil a především neuvedl nic, co by se mělo týkat splnění dalších podmínek, které toto ustanovení kumulativně vyžaduje. Nic podrobnějšího pak obviněný neuvedl ani k dalším alternativám vymezeným v §80 odst. 3 tr. zákoníku. V každém případě však jeho námitka uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídá.
Vzhledem k výše uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obvinění H. N. T. a N. Q. H. podali dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b odst. 1 tr. ř. Jejich dovolání proto Nejvyšší soud odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. O odmítnutí dovolání rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu