ECLI:CZ:NS:2018:11.TDO.775.2018.1
sp. zn. 11 Tdo 775/2018-24
USNESENÍ
Nejvyšší soud projednal v neveřejném zasedání konaném dne 18. 7. 2018 dovolání, které podal obviněný M. M. proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 5 To 498/2017, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 42 T 26/2016 a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. M. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 2. 8. 2017, sp. zn. 42 T 26/2016, byl M. M. uznán vinným zločinem nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a s jedy podle §283 odst. 1, 2 písm. b) tr. zákoníku, za který byl odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.
Podle skutkových zjištění se obviněný trestné činnosti dopustil tím, že od září 2015 do 11. 11. 2015 na různých místech v M. bez příslušného oprávnění nejméně ve třiceti jednotlivých případech prodal od 0,5 do 1,5 g psychotropní látky metamfetaminu, uvedené v přílohách k nařízení vlády č. 463/2013 Sb. P. S., a byl rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 9. 2015, č. j. 1 T 51/2014-377, pravomocným od 27. 10. 2015, odsouzen pro přečin nedovolené výroby a jiného nakládání s omamnými a psychotropními látkami a jedy podle §283 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 24 měsíců se zařazením do věznice s dozorem.
Odvolání obviněného Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. 5 To 498/2017, podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti citovanému rozhodnutí odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím své obhájkyně JUDr. Heleny Tukinské dovolání . Pokud jde o dovolací důvod, odkázal na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. s tím, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotněprávním posouzení, a §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. s tím, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g), přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu g) tohoto ustanovení.
Podle obviněného je ve věci dán extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a učiněnými skutkovými zjištěními. Z žádného procesně použitelného důkazu nevyplývá, že by měl pervitin prodat ve třiceti případech. Svědek v hlavním líčení uvedl, že mělo jít o pět až šest prodejů. Řízení nebylo vedeno nestranně, svědek byl opakovaně poučován o následcích křivé výpovědi, jakmile se odchýlil od své první procesně použitelné výpovědi. Soud dovodil, že byl svědek ovlivňován rodinou obviněného, ačkoli k tomu neměl žádný podklad. Nepřikládal také žádnou váhu vyjádření svědka, že neví, co bylo před týdnem, natož před rokem. Pokud se obhajoba dotazovala na odstranění rozporů ve výpovědi svědka, bylo soudem konstatováno, že svědkovi nelze klást stále tytéž otázky. Soud neprovedl důkaz k prokázání věrohodnosti obviněného, a to výslech svědkyně F., ačkoli bylo zřejmé, že tato navštěvuje bydliště své matky. Nezajistil také celou konverzaci s profilem Apolo Apolo na Facebooku ani nezjistil, kdo a z jaké IP adresy se svědkem komunikoval. Důkazy svědčící pro nevinu obviněného nevzal v potaz. Rezignoval také na zjišťování motivu k trestnému činu a neprováděl žádné dokazovaní ohledně toho, zda obviněný věděl, že rozsudek Okresního soudu v Teplicích nabyl právní moci a je tak dáno alespoň nedbalostní zavinění ke druhému odstavci §283 tr. zákoníku. Závěrem svého dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil „napadený rozsudek a rozhodnutí mu předcházející“ a soudu prvního stupně přikázal, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupce prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství sdělil, že se k dovolání obviněného vzhledem k povaze uplatněných námitek nebude věcně vyjadřovat.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve shledal, že dovolání obviněného je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde je lze učinit (§265e odst. 1 tr. ř.), a bylo podáno oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.]. Dále musel Nejvyšší soud zvážit, zda lze uplatněné dovolací důvody považovat za důvody uvedené v §265b tr. ř., jejichž existence je podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k ustanovení odstavce prvního §265b tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotněprávním posouzení. Z toho plyne, že v rámci rozhodování o dovolání vychází Nejvyšší soud zásadně ze skutkových zjištění provedených soudy v předchozím řízení a pouze hodnotí, zda tato skutková zjištění byla z hlediska hmotného práva správně posouzena. Není tedy možné namítat nic proti samotným skutkovým zjištěním soudu, proti tomu, jak soud hodnotil důkazy, v jakém rozsahu provedl dokazování, jak postupoval při provádění důkazů, apod. V tomto směru totiž nejde o aplikaci hmotného práva, ale procesních předpisů, zejména ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. o postupu orgánů činných v trestním řízení při zjišťování skutkového stavu a při hodnocení důkazů. Hmotněprávní posouzení se pak týká především trestního práva hmotného, ale může se týkat i jiných právních odvětví (k tomu srov. č. 36/2004 Sb. rozh. tr., str. 299). Nesprávnost může spočívat v tom, že soud nesprávně aplikuje normu hmotného práva tím, že buď použije jiný právní předpis či jiné ustanovení nebo použije správný právní předpis a jeho správné ustanovení, ale nesprávně je vyloží. Nesprávnost může rovněž spočívat v chybně posouzené předběžné otázce. Je třeba dodat, že v žádném z dalších ustanovení §265b odst. 1 trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění. Námitky podané proti skutkovým zjištěním soudu proto nejsou dovolacím důvodem a Nejvyšší soud k nim nepřihlíží. Učinil by tak v souladu s judikaturou Ústavního soudu pouze v případě, kdy by byla skutková zjištění soudů v extrémním rozporu s provedenými důkazy a bylo by tak porušeno ústavně garantované právo obviněného na spravedlivý proces. O takový případ však v posuzované věci nejde.
Z naznačeného výkladu je patrné, že námitky obviněného uplatněnému dovolacímu důvodu neodpovídají, neboť jimi napadá právě soudy provedené dokazování a hodnocení důkazů, z nichž vyplynula skutková zjištění. K tomu lze pouze nad rámec dovolacího řízení konstatovat, že soudy logicky a přesvědčivě vysvětlily, jak dospěly k daným skutkovým závěrům, a toto zdůvodnění nebudí žádné pochybnosti. S námitkami obviněného se přesvědčivě vypořádal již soud prvního stupně, proto lze na jeho odůvodnění odkázat. Pouze k námitce týkající se právní moci rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 14. 9. 2015, sp. zn. 1 T 51/2014, lze konstatovat, že ze samotné právní moci tohoto rozhodnutí je patrné, že obviněnému toto rozhodnutí bylo doručeno, čímž mu také bylo zřejmé, že marným uplynutím odvolací lhůty nabývá právní moci. Obviněný ostatně ani netvrdí, že o této skutečnosti nevěděl (např. proto, že mu rozhodnutí doručeno nebylo apod.), pouze formálně uvádí, že soud prvního stupně v tomto směru neprovedl dokazování. Takto formulovaná námitka však porušení práva obviněného na spravedlivý proces ani nenaznačuje.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v sobě zahrnuje dvě alternativy. Podle první z nich je dán, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto nebo odmítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu z formálních důvodů uvedených v §253 tr. ř. bez věcného přezkoumání podle §254 tr. ř., aniž by byly současně splněny procesní podmínky stanovené trestním řádem pro takový postup. Podle druhé z nich je uvedený dovolací důvod dán tehdy, když v řízení, které předcházelo vydání rozhodnutí o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., byl dán některý z důvodů dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Jde tedy o případy, kdy bylo zamítnuto obviněným podané odvolání proti rozsudku nalézacího soudu postupem podle §256 tr. ř., tj. po věcném přezkoumání odvolacím soudem podle §254 tr. ř. s tím, že jej odvolací soud neshledal důvodným.
Obviněný odkázal na druhou alternativu tohoto dovolacího důvodu, která nemůže být naplněna za situace, kdy svými námitkami obsahově nenaplnil namítaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Vzhledem ke shora uvedenému dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný M. M. podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a jeho dovolání odmítl, aniž se dále zabýval jím napadeným rozhodnutím a řízením jemu předcházejícím podle §265i odst. 3 až 5 tr. ř. O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 18. 7. 2018
JUDr. Karel Hasch
předseda senátu